Chvíli trvalo, než k nám tyhle diplomy a poháry doputovaly. To proto, že k jejich slavnostnímu předávání došlo na klubové výstavě, kterou Meira a Finch nenavštívili. Naštěstí je tam pro nás vyzvedla kamarádka Jana a vzala je v sobotu s sebou na Svatomartinskou výstavu do Mladé Boleslavi, kam se přijela podívat. Když jsem je pak doma chystala k focení, napadlo mne, že si někdy musím pro radost udělat souhrnnou fotku úrodičky pohárů, které naši psi získali za své úspěchy - jen v rámci českého klubu (!) : 

• 5x VÍTĚZ SPECIÁLNÍ VÝSTAVY (Bandiére, 2x Candy, 2x Bodie)
• 5x KLUBOVÝ VÍTĚZ MLADÝCH (Bandiére, California, Berna, Bodie, Meira) ...
  

Ti naši kluci tedy válí! Včera večer přišla zpráva od Marianne, že Rock úspěšně složil loveckou zkoušku na srnčí v třetí ceně s 93 body. Mají z toho s Peterem přirozeně radost, jsou hrdí a šťastní. A co teprve my, když jsme v létě ve Švýcarsku viděli, jak Marianne s Rockem trénuje, to bych všem přála vidět! Jak Marianne říká, kluci prostě lov milují. A pro mne je dobrá zpráva, že je úplně jedno, zdali pocházejí z lovecky vedených rodičů, jde zkrátka o to, co o tom ví majitel a jak se psům věnuje. Všichni majitelé, kteří s našimi štěňaty lovecky pracují, si je nemohou vynachválit, ať to je ve Finsku, v Rakousku nebo ve Švýcarsku. Ostatně nedaleko nás žije Elf, který sice na lov nechodí, ale barvářské zkoušky honičů složil bez problému hned dvakrát. Ale abych to nezamluvila: radost máme pořádnou!

Včera nám napsala Marianne ze Švýcarska moc krásnou novinu. Oba "naši" kluci, kteří žijí v  její rodině, Czardas (8 let) a Rock (3 roky), byli na lovu. Celou dobu se chovali aktivně a majitelé z nich měli radost. Marianne doslova psala, že jsou hrdí na tyhle dva super psy. Jsme šťastní a vděční majitelům za péči a lásku, kterou u nich Czardas s Rockem mají.

Že by svatý Martin letos přijel na svém příslovečném bílém koni a podle legendy nám do kraje přivezl sněhovou nadílku, to patrně nikdo neočekával. Ale jak budou svatomartinské oslavy vypadat v naší východočeské metropoli, na to byly zvědavy opravdu veliké davy; chvílemi nebylo jednoduché se psy se lidským chumlem propracovat. Svatomartinské víno teklo proudem, všude plno dětí s královskou korunou na hlavě, příjemná folková muzika, počasí sice bez sněhu, zato ale také bez mráčku a se sluníčkem, moc pěkné odpoledne to bylo!

Bylo na čase navštívit přátele, Jitku a Martina jsme neviděli dost dlouho. Jela s námi jen Meira (všichni jsme jet zkrátka nemohli, tak Finch zůstal doma s tatínkem Bodiem a s maminkou Bijou, aby jim nebylo smutno). Meira nám udělala radost, poznala cestu a poslední etapu vykřikovala radostí, těšila se převelice. Potěšilo ji, že se potkala se svým milovaným Martinem, i když krátce. A protože jsme měli štěstí, setkali jsme se i s Kačkou, která nám tu a tam Finche a Meiru předvádí na výstavách, a tak si Meira dokonce moc pěkně zaběhala. Chvíli sice  trvalo, než se dostala jaksepatří do tempa, ale najednou se rozpomněla, jak to má správně vypadat a běhalo jí to jedna báseň.