31. 10. 2005
Dnes vám představujeme premianta, který dálkově studoval naše kursy psího vystavování, které pod názvem „Nebojte se vystavovat, aneb jak na to“ převzal internetový magazin FAUNANET:
na fotografii vlevo vidíte boloňského psíka Endyho (podle „rodného listu“ Andrew Valašské hory), který při své výstavní premiéře sklidil velký úspěch - jako nejlepší ve třídě na klubové výstavě obdržel ocenění velmi nadějný 1 a jen proto, že ještě není členem klubu, nedosáhl na metu vyšší. No řekněte, vypadá Endy na nováčka?

Nezapomeňte si do svého výstavního kalendáře na příští rok zařadit novinku, více v naší nové rubrice Blíží se uzávěrka!

24. 10. 2005
Na našem kompostu (říkáme tak vyšší ohrádce v rohu zahrady, do níž odkládáme posekanou trávu) se zabydlela kočička. Očekávala jsem, že když ji nebudeme krmit, zase se odstěhuje, ale nestalo se. Učinila jsem s ní tichou dohodu: než vypustím psy, jdu za ní – už ani nečeká na moje „tak běž, běž!“ a přes větve stromu přeskočí do sousední zahrady, kde čeká, až se přežene černobílé nebezpečí. To naše komando pochopitelně zamíří ihned k ohrádce - nejvíc militantně se chová Hispánka (po očku kontroluje, zdali Larry s Kalinkou oceňují, že je fakt dobrá). Kdybych netrnula hrůzou, že tu krásnou kočku jednoho dne dostihnou, musela bych se smát.

Stále častěji se zajímáte o štěňátka od nás; trpělivé zájemce, kteří se smířili s tím, že k letošním Vánocům to ještě nebude, již registrujeme. Jelikož jsme zájemce opakovaně ujistili, že vše se dozví na těchto stránkách, zde jsou naše chovatelské záměry.

17. 10. 2005
Dne 16. října se konala schůze Klubu chovatelů švýcarských honičů; kromě jiného se jednalo o změně chovných podmínek (povinnost složení barvářských zkoušek honičů pro feny zařazené do reprodukce) a o povinném rentgenologickém vyšetření na dysplasii kyčelního kloubu. Několik postřehů ze schůze včetně našich diskusních příspěvků přinášíme zde.

10. 10. 2005
S Larrym jsme zažili velkou nepříjemnost, která se neobešla bez následků. Při návratu z večerní procházky se  u nás zčistajasna zjevil bezprizorní „vlčák“ a zákeřně Larryho napadl. Naštěstí jsme ho společnými silami zahnali, ale přiznám se, že ve mně byla malá dušička (ještě že mi Larry dodával odvahy). Paní doktorka ho politovala, ošetřila a nasadila mu veterinární límec. Holky ho ihned zvědavě obklopily a on se tvářil velmi důležitě. Působil roztomile, neboť zprvu do všeho nemotorně narážel a vždycky při tom překvapeně zvedl obočí CO TO MÁ KSAKRU ZNAMENAT? Pochopitelně šel v límci i spát; obojek, na který se límec navléká, jsme utáhli, ale ne tak, aby došlo k uškrcení. Ráno jsme našli límec v pozoru vedle křesla, ve kterém si Larry hověl a přidrzle po nás pokukoval.

3. 10. 2005
Mnohokrát jsem slyšela zkazky, co všechno pes dokáže překonat, aby se dostal k hárající fence; když jsem tuhle odjížděla na pár hodin z domova, snažila jsem se smečku strategicky rozmístit tak, aby mezi Hispánkou a Larrym byly několikery zamčené dveře. Tak se stalo, že na Hispánku vyšla jídelna, kde normálně sama nepřebývá. Jelikož zde je umístěn počítač se skrumáží všelijakých šňůr, přestože náš benjamínek normálně žádná alotria neprovádí (na to máme Kalinku), klidná jsem se nevracela. Vtrhla jsem do haly a hrklo ve mně, jelikož jsem za skleněnou výplní dveří neviděla bílou siluetu s černýma ušima. Rozrazila jsem dveře jídelny a spatřila jsem Hispánku: hleděla mi zblízka do očí. Stála na jídelním stole, ubrus posetý růžovými skvrnkami zmuchlaný pod sebou; všechny parádičky, co na stůl patří, tam kupodivu byly, takže nedošlo k ohrožení střepy a mně se zatraceně ulevilo.   

PSÍ VYSTAVOVÁNÍ dnes končí kapitolou šampionáty. Slíbený  seznam požadavků pro udělení titulu šampion ve vybraných zemích sdružených v FCI dokončujeme a začneme jej  postupně zveřejňovat.