18. 4. 2005
Ukázalo se, že na chalupě v Podkrkonoší zdaleka nemůžeme s naší smečkou pobývat v takovém rozsahu, jak jsme  původně plánovali. Stěhujeme se proto do domu se zahradou poblíž Prahy. Naštěstí nejsme nuceni přesun provést najednou, tak do nového působiště dojíždíme a zabydlujeme se postupně. Smečka zprvu  nevěděla, co je to zase za nápad, a tak byla v nejvyšším stupni pohotovosti: prakticky se ode mne nehnula na krok (na WC jsem ani nemohla zavřít dveře, jelikož se tam všichni nevejdeme). Pořád mi byli v patách jako nějaká veledůležitá delegace; pokud jsem někde měla práci, Larry seděl a dohlížel, zdali to neodbývám, a holky se pošťuchovaly. Postupně jejich ostražitost poněkud polevila, ale stejně si tam ani trochu neodpočinou, je přece tolik co prozkoumávat a objevovat! Po návratu jsou tak utahaní, že se nijak nenadchnou ani při štrachání v košíku s obojky a vodítky (Hispánka tuhle dokonce protestovala, že pokud jde o ni, rozhodně už nikam nejde). Další den po takovém výletu prakticky všichni tři prospí (což, pravda, občas není k zahození).

Zájemce o štěňátka upozorňujeme, že v chovatelské stanici NEKONEČNÝ PŘÍBĚH jsou k mání poslední kluci, více v naší inzerci
PSÍ VYSTAVOVÁNÍ se dnes zaměřilo na soutěže na výstavě.

11. 4. 2005
Onehdy jsem pekla domácí chléb. Do kvásku používám kousek staršího chleba, ze kterého okrájím kůrky; ty se ukázaly být pro naše holky skvělou hračku a zároveň pochoutkou.  První  zareagovala „žravější“ Hispánka (ta má situaci v kuchyni vždy tak trochu pod kontrolou),  vyžádala si kousek kůrky a zalehla na dobře viditelné místo, kde se předváděla a provokovala Kalinu. Ta dlouho neotálela a šla to omrknout zblízka;  nejprve se pokusila kořist zabavit. Hispánka se včas přestala vytahovat a ožižlanou kůrku vítězoslavně spolkla. Cali tedy nafasovala svůj příděl a lehla si k Hispánce, chtěla se ovšem  hlavně přetahovat. Larry je pozoroval ze svého křesla a byl chlapsky nad věcí.

Opět pokračujeme v povídání O PSÍM VYSTAVOVÁNÍ – dnes o výstavních třídách.

4. 4. 2005
Dnes přinášíme zprávy z mezinárodní výstavy v Erfurtu, při jejíž návštěvě byla naše smečka opět kompletní. O výstavě můžeme uvést opravdu jen ty nejlepší reference -  dobrá organizace, vhodně zvolené výstavní prostory, bezvadné občerstvení a hlavně, opravdu vydařené počasí (ani se nechce věřit, že to je teprve tři týdny, kdy jsme neodjeli na Slovensko z důvodu sněhové vánice). Jediné, co se tak úplně nepovedlo, byly výsledky našich psů; všichni totiž obdrželi o stupeň horší ohodnocení  než obvykle. Potvrdilo se tak úsloví naší kamarádky, že není šampiona bez VD.