Dotaz adresovaný Ing. Jaromíru Dostálovi, Dr.Sc. ve věci podmínek chovu (19.8.2005)

Vážený pane doktore,

obracím se na Vás jako na jednu z nejvyšších autorit v české kynologii a zároveň se omlouvám, že pro tento účel využívám Vaší profesní adresy; jinou jsem si nedokázala opatřit.

Jsem chovatelkou málopočetného plemene loveckých psů (bernský honič); tento chov není řízený. Z důvodu možných problémů, do kterých se může v takovém případě chov dostat, když se nepostupuje zcela správně z hlediska „pouštění jedinců do chovu“ se snažím co nejvíce číst knihy a články věnované genetice. Přiznám se, že mé vzdělání je tomuto oboru poněkud vzdálené a zdaleka ne vše jsem schopna pochopit.

Abych se dostala k podstatě svého problému: od doby, kdy jsem si pořídila prvního bernského honiče, jsou nastavena jiná pravidla pro chovnost psů a jiná pro chovnost fen (fenám postačuje určité výstavní ohodnocení, psi při stejných výsledcích musí ještě navíc úspěšně složit barvářské zkoušky honičů). Ptala jsem se po původu tohoto opatření a dozvěděla jsem se, že u psa je důležité, jaké geny nese a proto musí mít zkoušky. Nějak jsem se s takovým vysvětlením nedokázala ztotožnit, ale jelikož to pro mne nebyl zásadní problém, dál jsem se tomu nevěnovala.

Nyní se začíná vést diskuse o tom, že by pro případ zařazení do chovu bylo vhodné uložit podmínku složení barvářských zkoušek honičů i fenkám, aby se zlepšil charakter plemene a nešlo „jen“ o líbivé psy. Podotýkám, že tato diskuse se vede za situace, kdy chov bernských honičů čítá 15 krycích psů a 18 chovných fen. Osobně se domnívám, že tím se nikterak chov nevylepší, spíše naopak: zdaleka ne všichni majitelé chovných jedinců (spíše asi půjde o feny) se opravdu chystají chovat, ne ve všech případech se to skutečně podaří, proč ještě snižovat počet jedinců, kteří se na reprodukci podílejí? Umím si představit i situaci, kdy majiteli perspektivního chovného jedince (spíše asi psa) bude úplně jedno, zdali tento bude do chovu zařazen, tak proč by s ním měl něco podnikat? V takovém případě zařazení do chovu bude spíše zájmem těch, kdo mají chov na starosti a proto by bylo vhodnější podmínky spíše ubrat.

Vycházím-li z toho, co jsem si o genetice načetla (pochopitelně potud, pokud mi to můj mozek „bere“), mám za to, že do chovu je potřeba „pustit“ co nejvíc zvířat, aby se chovná základna pokud možno rozšířila. Nejsem si však jista, zdali tento můj názor platí bezvýjimečně.

Je  mi jasné, o jak složitou problematiku se jedná, i to, že z Vašeho hlediska nelze zaujmout názor jednou větou, ale na druhé straně mne opravdu nenapadlo nic chytřejšího, než se obrátit na Vás. Uvítám každou radu, kterou mi snad v tomto ohledu můžete poskytnout..

Děkuji Vám za vše, co pro chov loveckých psů děláte.

S úctou 

                                                                                  Radana Menšíková

Vážený pan
Ing. Jaromír Dostál, Dr.Sc.
Akademie věd České republiky

 

Odpověď p. Ing.Jaromíra Dostála, Dr.Sc. (14.9.2005)

Vážená paní doktorko,
předem se omlouvám za tak opožděnou odpověď. Byl jsem na dovolené až dozačátku září a nějak se mi pošta za tu dobu hodně nahromadila. Počítač a internet mám jen v zaměstnání, takže i když jsem byl občas doma, tak jsem
e-maily nečetl.
Ale hned k věci. Pokud je populace bernských honičů tak malá, jak uvádíte (15 psů a 18 fen vybraných do reprodukce) pak se jistě bez použití krytí v zahraničí a importech jedinců ze zahraničí neobejde. Asi bych v tom případěpovažoval za nutné porovnat nejdříve co z toho zahraničí dostanu. Jsou-li tam do chovu zařazovaní jedinci do reprodukce obdobným způsobem, jako u nás, pak tyto podmínky mají i svůj genetický význam. Pokud však importi nejsou po rodičích či jednom z rodičů se zkouškami, je to požadavek zcela neopodstatněný z jakýchkoliv hledisek. Snad jen jedno hledisko by to mohlo mít - zabránění rozšíření chovatelské základny u nás. A navíc! Je-li skutečně populace tak malá, při příliš přísných kriteriích jsou vyřazováni i jedinci zdraví a v důsledku genetického driftu se žádného zkvalitnění nemůže dosáhnout. Domnívám se, že u bernských honičů je požadavek na zkoušku pro zařazení do reprodukce za příliš přísný a vzhledem k nutnosti importů pro náš chov jej považuji za neefektivní.

S pozdravem

Kynologii zdar!

J. Dostál