Chovatel (II) 

V naší kynologii se ovšem vyskytují i chovatelé psů, kteří chovají psy mimo oficiální kynologické organizace. Štěňata prodávají jako zaručeně čistokrevná, avšak bez průkazů původu, i když ne právě levně ve srovnání se štěňaty legálně řízeného chovu. Mezi tyto „chovatele“ se řadí především majitelé zvířat sice s průkazy původu, u kterých však byla shledána hrubá vada, vyřazující je z chovu pro významnou dědičnost těchto vad. V menšině jsou pak mezi těmito chovateli i majitelé zvířat, s nimiž nesplnili všechny požadované podmínky chovnosti; např. nebyli schopni s nimi vykonat požadovanou zkoušku z výkonu, zvířata byla vyřazena z důvodů povahové nevhodnosti apod. K těmto chovatelům patří konečně i ti, kteří si sice koupili čistokrevné zvíře, avšak odmítají s ním z jakýchkoliv důvodů podstoupit celý proces chovatelských akcí, protože mají psa „pouze pro sebe“. 

Z uvedeného jednoznačně vyplývá, jaké riziko na sebe berou lidé kupující štěňata bez průkazu původu. Vůbec nemají jistotu, že si kupují plemeno, za které je štěně vydáváno, neboť nikdo takovéto chovatele nekontroluje, jak je tomu v chovu řízeném chovatelskými kluby. Vzhledem k těmto skutečnostem je značně pochybná úspora několika set korun, kterou kupující štěněte bez průkazu původu získal. Toto riziko i skutečně rozkladná činnost těchto „chovatelů“ vzhledem k řádně organizovaným chovatelům je významným důvodem k široké osvětové činnosti, kterou by měly proti neregulérnímu chovu psů tzv. bezpapíráků chovatelské kluby rozvíjet. 

K úspěšnému řízení chovu psů je nutná těsná spolupráce chovatelů s poradci chovu, kteří jsou do své funkce vybíráni z řad kvalifikovaných a nejzkušenějších členů chovatelských klubů. Chov psů je výslednicí vzájemné důvěry a respektu z obou stran, přičemž poněkud větší váhu je přirozeně třeba klást na stanoviska poradců chovu. I když byl u nás ustálen název „poradce“, nelze jeho působení chápat pouze podle tohoto názvu: kromě poradní činnosti má i úlohu kontrolní a rozhodovací. Tuto skutečnost je třeba ze strany chovatele uvědoměle chápat, což převážná většina skutečně respektuje a dokonce vítá. Jen u mizivé části chovatelů je nutno uplatňovat kontrolní a rozhodovací činnost poradce chovu v poněkud větší míře. Mezi převážnou většinou chovatelů a poradcem chovu časem vzniká přátelský vztah, založený na vzájemné důvěře a respektu. Úspěchy v chovu jsou pak společnou radostí, neúspěchy důvodem ke společným úvahám, co se mělo udělat jinak, které rozhodnutí nebylo správné a jak společně postupovat dál. 

Řízení chovu psů je zodpovědná činnost vůči chovatelům, majitelům nových štěňat i vůči kynologické veřejnosti jako celku. Procesy biologických proměn při chovu zvířat jsou někdy náhlé, jejich následky však mívají dlouhodobý charakter. Nedůslednost a nenáročnost v chovu psů může proto mít velice rychle za následek negativní výsledky, které se pak dlouhodobě a velice obtížně odstraňují. Proto je řízení chovu často spojeno i s jistými restriktivními zásahy (např. vyřazování nevhodných jedinců z chovu), které se mnohdy nesetkávají s pochopením chovatelské veřejnosti, zvláště pak chovatelů, v jejichž majetku je dotyčné postižené zvíře. Právě zde je ta nejobtížnější oblast osvětové činnosti chovatelských klubů, jejichž odpovědní funkcionáři musí často bojovat až s nepochopením chovatelů a vysvětlovat jim chovatelské záměry klubu; někdy v případě nutnosti však musí postupovat i nekompromisně.
 

Z knihy Doc. MVDr. Zdeňka Procházky, Dr.Sc.
CHOV  PSŮ
Publikováno se souhlasem nakladatelství Paseka