Zařízení k chovu psů 

Již několikrát byla v této knize zdůrazněna jedna z důležitých podmínek pro držení psa, tj. dostatek prostoru. Ustájení psa venku ve výběhu je rozhodně vhodné jak pro psa, tak pro jeho majitele. Každý milovník psů však tuto možnost nemá. Proto převážná většina psů je dnes zejména ve městech držena v bytech. Pokud jde pouze o držení psa, je to v případech malých, eventuálně středních plemen docela dobře možné. Vlastní chov psů by se však měl provozovat především ve venkovních podmínkách, tj. v dobře vybaveném výběhu. Výjimku mohou v tomto směru tvořit jen některá malá společenská plemena, která zejména strukturou své srsti nejsou pro tento způsob chovu vhodná. Proto jsou malá plemena z velké části chována v bytě, i když to přináší řadu provozních problémů, zejména tehdy, když se chovateli nepodaří všechna štěňata prodat ihned po jejich odstavu.  

Období těsně kolem porodu je snad v bytě možno pohodlně odbýt, avšak odstav štěňat, jejich přikrmování a další výchova by měly rozhodně probíhat buď přímo venku ve výběhu, nebo alespoň v samostatné k tomu určené, ne příliš vytápěné místnosti; štěňata vyrůstající v takovém prostředí jsou otužilejší, zvyklá na různé podněty z okolí, a tudíž odvážnější. Chov psů venku je pro chovatele rozhodně pohodlnější. Různé ohrádky v kuchyních nebo koupelnách jsou hroznými doklady toho, jak někteří chovatelé přistupují ke své činnosti nepřipraveni. Štěňata odchovaná v takových podmínkách, ve kterých až do odchodu k novému majiteli nepoznají, co je to volná příroda, slunce, různé zvukové i jiné podněty, se mohou stěží tělesně i psychicky zdravě a přirozeně rozvíjet. 

I když má chovatel dostatečně velkou zahradu nebo dvůr, doporučuje se pro psa zřídit ohraničený výběh. Pes tak má pro sebe uzavřený prostor a při volném pohybu nemůže ničit např. obdělané části zahrady. Kotec pro psa by měl mít podle velikosti plemene rozlohu 6 až 10 m2, měl by být oplocen dostatečně vysokým plotem z pozinkovaného, eventuálně plastem potaženého pletiva, popřípadě ze silnějších železných prutů. Část plochy výběhu je vhodné zastřešit a pod takovýto přístřešek umístit zateplenou boudu s dřevěnou podlážkou. Zbývající plochu výběhu je vhodné zpevnit (např. dlaždicemi), aby ji bylo možno dobře čistit a dezinfikovat. Beton není pro tento účel příliš vhodný: při větších plochách praská, na povrchu je drsný a při sebemenší nerovnosti na něm zůstává stát voda. Na část zpevněné plochy je vhodné položit dřevěný rošt jako lože, aby se na něm mohl pes zejména na jaře a na podzim slunit, a přitom nemusel ležet na chladné podložce. 

Někteří chovatelé ponechávají část plochy výběhu hliněnou a pokrývají ji pískem. Toto opatření vyvolává několik otázek: ve které části výběhu ji umístit, jak ji udržovat v hygienicky nezávadném stavu, jak zabránit, aby zde pes nehrabal aj. Tato část hliněného výběhu se musí často vyměňovat, protože se na ni pes zpravidla chodí venčit. Celá plocha výběhu proto může být zpevněna bez nepříznivých následků pro psa tehdy, jestliže je pes pravidelně z kotce vypouštěn a může se volně pohybovat. 

Součástí ustájení venku je zateplená bouda (obr. 70), zhotovená nejlépe z dřevěného materiálu. Stěny boudy je vhodné dělat dvojité, ke zlepšení tepelně izolačních vlastností stěn je lze vyplnit vhodnou vložkou; pro tento účel se osvědčil lisovaný polystyren. Pro lepší přístupnost vnitřního prostoru boudy při čištění či prohlídce a ošetřování štěňat je vhodné, aby přední stěna boudy byla odklopná. Boudu je nejlepší umístit přímo na zpevněnou podlahu výběhu. V komfortně budovaných kotcích může být část výběhu s boudou umístěna v uzavřeném objektu, který je možno podle potřeby v zimě vytápět, a boudy pak nemusí být zvlášť tepelně izolovány. Vnitřní prostor boudy je rozdělen na dvě části: předsíň a stěnou oddělené lože. Oba vstupní otvory mají být o několik centimetrů vyšší, než je výška plemene, aby se zvíře při zalézání do boudy nemuselo prohýbat. V zimním období je dobré ložní prostor vystýlat nejlépe senem; různé koberce, deky nebo matrace jsou většinou předmětem pozornosti ustájeného psa a dříve nebo později dojde k jejich vytažení a zničení. Na zimu je rovněž vhodné zavěsit na vstupní otvor starý koberec, aby z boudy zbytečně neunikalo teplo. I tento užitečný závěs někteří temperamentnější jedinci nenechají bez pozornosti a roztrhají ho. Dřevěné a oplechované dveře, zavěšené na pantech nebo kožených páscích, jsou rovněž možným opatřením proti unikání tepla z boudy. 

Někteří psi mají nepříjemný zvyk močit si na boudu, která je pak zejména v letních měsících zdrojem zápachu. V tomto případě se doporučuje pokrýt příslušný roh nebo stěnu boudy krytinou z PVC, kterou je možno oplachovat vodou. I když se většina psů při pravidelném vypouštění venčí mimo kotec, je třeba podlahu kotce pravidelně čistit. Čistota kotce působí kladně i na návyky ustájeného psa a na jeho celkovou hygienu. Je-li pes ustájen venku, stačí k udržování jeho osobní hygieny pravidelné čištění a kartáčování srsti. Prospívá to kvalitě srsti, línající srst se tak stále odstraňuje a kotec, zejména u dlouhosrstých plemen, se neznečišťuje chuchvalci staré srsti.

 

Z knihy Doc. MVDr. Zdeňka Procházky, Dr.Sc.
CHOV  PSŮ
Publikováno se souhlasem nakladatelství Paseka