Péče o psa 

Důkladnou tělesnou očistu spojenou s koupáním psa je dostačující provádět dvakrát do roka. Ke koupání psa je nejvhodnější vlažná voda a jemné dětské mýdlo, které má minimální dráždivý účinek. Dnes jsou ovšem na trhu speciální šampony pro psy, i když jsou spojené s vyššími náklady. Před započetím koupele je nutno psovi ucpat zvukovody vatovými tampony. Po namydlení či našamponování a mechanickém pročištění je třeba psa několikrát spláchnout dostatečným množstvím vody a koupel zakončit opláchnutím celého těla octovou vodou (asi jedna lžíce octa na 1 litr vody). Tím se kůži vrací kyselá reakce a zabraňuje se vzniku častých zánětů jako následku opakovaného používání různých prostředků, které na kůži vytvářejí zásaditou, pro psa zcela nefyziologickou reakci. U plemen se zvlášť jemnou a dlouhou srstí je vhodné nakonec použít k dalšímu ošetření srsti ještě kondicionér. 

Po koupeli je vhodné psa důkladně vytřít a nechat ho podle vnější teploty v místnosti nebo venku na slunci, v každém případě s možností otřepání a pohybu, aby mohl dostatečně vyschnout. U plemen s bohatou, mnohdy dlouhou a jemnou srstí, je výhodné použít elektrický vysoušeč vlasů v kombinaci s česáním hřebenem, neboť vysoušení osuškou by mělo za následek téměř nerozčesatelné zplstnatění srsti. Na dostatečnou vnější teplotu je třeba pamatovat zejména na jaře a na podzim, neboť v tomto období nebývá i za slunečného počasí dostatečně vysoká a mokrá srst psa vůbec nechrání před nežádoucím prochlazením. Jeho nepříznivým účinkům neodolá ani otužilý pes, který je celoročně umístěn ve výběhu! 

Koupání psů žijících v bytě musí být přirozeně častější než dvakrát do roka. Přesto by se během roku mělo omezovat spíše na pouhé oplachování znečistěných částí těla vlažnou tekoucí vodou. Toto oplachování je nezbytné zejména za deštivého počasí. U plemen,jejichž srst se obzvlášť snadno zašpiní, je lepší při venčení používat ochranné obleky, aby psa nebylo třeba koupat častěji než jednou za měsíc. Sebevíce čistý pes, zejména s navlhlou srstí, se vyznačuje specifickým pachem (větším u psů než u fen), který nelze ničím, ani častým koupáním, odstranit. Proto komu pes „páchne“, ten by ho prostě neměl mít. 

Koupání psa by mělo být spojeno s důkladným vyčištěním a dezinfekcí boudy a celého kotce. Po provedené dezinfekci je nutno ponechat boudu otevřenou, aby mohla náležitě vyschnout. Boudu, dřevěné rošty a podlahu výběhu je vhodné umývat horkou vodou s mazlavým mýdlem, dezinfekci provádět nejlépe osvědčeným dezinfekčním prostředkem v koncentraci uvedené na jeho obalu. Pokud je ve výběhu hliněná podlaha, je nutno ji každoročně vyměnit alespoň do hloubky 10 až 15 cm a nahradit novou a čistou. U psů chovaných v bytě je dostačující pouze vyměnit povlečení lože. K dezinfekci se přistupuje jen v případech nebezpečí infekce nebo parazitární invaze. 

Pravidelné čištění psa se provádí tuhým kartáčem a hřebenem. U větších plemen s bohatou hrubou srstí je možno použít i tzv. hřbílko, určené k hřebelcování a čištění koní. Snadno se jím odstraňuje zejména přestárlá srst. K tomuto účelu se hodí i list pilky na železo, upravený střenkou do formy trimovacího nože nebo kvalitní trimovací nůž. 

Součástí pravidelného ošetřování psa je i čištění uší. Pravidelná péče o uši spočívá v ošetřování a čištění jejich dvou dostupných částí: ušního boltce a zevního zvukovodu. Větší pozornost musí být věnována především plemenům, která mají velké a převislé boltce, navíc zarostlé dlouhými a jemnými chlupy. Péči uším lze rozdělit do několik etap: 

1. Čištění vnitřní strany boltce, zejména jeho silně zvrásněné části před vlastním zvukovodem, jež spočívá ve vystříhání, eventuálně vytrhání hustých a dlouhých chlupů, které jsou sice určeny k zábraně proniknutí nežádoucích předmětů do zvukovodu, ale zejména v letních měsících mohou sloužit jako zátky, bránící větrání zvukovodu. Pokud je zvrásněná část boltce viditelně znečištěná, je nutno přistoupit k mechanickému odstranění této nečistoty smotkem vaty, případně namočeným v čističi uší, kterých je v rámci tzv. psí kosmetiky k dostání několik druhů.

2. Čištění zevního zvukovodu tampony vaty, fixovanými buď na pinzetě, nebo je možno u plemen malých a středních velikostí používat hotové tamponky na plastových tyčinkách, které jsou prodávány k ošetřování nosu a uší u kojenců. Ve všech případech je nutno kontrolovat, zda pinzeta či tyčinka jsou vytahovány ze zvukovodu s vatou jako důkaz toho, že nezůstala v uchu. Stupeň znečištění tamponu pak indikuje potřebu většího počtu zákroků; vlastně se má čistit tak dlouho, až se tampon vytahuje ze zvukovodu prakticky čistý. Před zákrokem tamponem je třeba do zvukovou nakapat čistič uší a mnutím zevního zvukovodu docílit jeho co nejhlubšího proniknutí. Tento úkon je třeba provádět s jistým stupněm citu, tj. aby tampon vnikl dostatečně hluboko a zvukovod čistil i v jeho hlubších partiích, na druhé straně aby při příliš hlubokém zásahu nedošlo k poranění zvukovodu. Míru tohoto zásahulze získat praxí.

3. Jestliže je po takovémto vyčistění viditelné zarudnutí části zevního zvukovodu nebo během čištění má tmavě hnědá tekutina na tamponu páchnoucí charakter, jde zřejmě o zánět, který vyžaduje ošetření veterinárním lékařem. Pokud je pes dobře ovladatelný, může tento zákrok provádět majitel psa sám. V případě malé ovladatelnosti je třeba, aby psa držel pomocník, neboť při prudkých pohybech hlavou během ošetřování hlubších částí zvukovodu by mohlo dojít k jeho poranění.

 

V souvislosti s čištěním uší je nutno zdůraznit, že zvukovod psa je dosti citlivý na vodu. Proto je vhodné před koupáním psů vsunout jim vatový tampon na okraj zvukovodu, aby do něho nemohla voda proniknout. V letních měsících (červen a červenec) je opakované třepání hlavou znakem vniknutí některých semen (ovsíku, pýru) do zvukovodu. Následné „čištění“ ovšem způsobí jen zastrčení tohoto cizího předmětu hlouběji do zvukovodu s velkými následnými komplikacemi. Proto je v létě lepší s každým „třepáním hlavou“ jít k veterinárnímu lékaři raději preventivně. Ten je technicky vybaven jak na zjištění, tak i odstranění nežádoucího předmětu v uchu.

U některých plemen psů s větší oční bulvou, dlouhou srstí v okolí očí a u malých, ve městech žijících plemen, je třeba pravidelně ošetřovat oční spojivku. Pro každodenní ošetření je nejvhodnější borová voda, do které se hojně namočí vatový tampon. S ním se pak vytřou oční koutky a obě oči přes zavřená víčka. Borová voda se tak při dostatečném namočení tamponu dostane štěrbinou mezi víčky i do spojivkového vaku. U plemen s intenzivním výtokem z očí, který zejména u světle až bíle zbarvené srsti vytváří nežádoucí hnědé zbarvení, je nutno před ošetřením borovou vodou mechanicky odstranit z očních koutků zaschlý výtok, aby následně nedocházelo k jeho roztírání po srsti v okolí očí.  Při zjištění silného zarudnutí spojivky nebo nadměrného výtoku z očí je třeba použít účinnější oční kapky nebo masti nejlépe po dohodě s veterinárním lékařem.

Zvláštního vybavení je třeba k provádění úpravy srsti, která je u některých plemen dokonce standardem vyžadována. Pokud se majitel psa způsobu úpravy naučí sám, potřebuje k tomu ruční nebo elektrický střihací strojek, trimovací nůž, nůžky na stříhání srsti holičské a efilační a jiné speciální nástroje. Přesto je pro majitele psů vhodnější vyhledat alespoň dvakrát do roka speciální salon a nechat si provést úpravu srsti za úplatu zde. Amatérskou úpravou se sice ušetří, avšak zejména před výstavou se dá více pokazit než vylepšit.

V této souvislosti je třeba upozornit na velký zlozvyk, rozšířený zejména ve městech: jde o celkové ostříhání psa v letních měsících tzv. dohola. Odporuje to znalostem o fyziologické funkci srsti, která chrání zvíře během celého roku; v zimě totiž brání úniku tělesného tepla a pronikání chladu z vnějšku, v létě pak brání pronikání vnější teploty do organizmu a přímému nadměrnému účinku slunečního záření. Kromě toho srst psa chrání i proti větru a dešti, proti

poranění při práci v terénu apod. Celkové ostříhání má rovněž nepříznivý vliv na vývoj další narůstající srsti, neboť u hrubosrstých plemen původně kvalitní hrubou srst výrazně zjemňuje a prodlužuje.

  

Z knihy Doc. MVDr. Zdeňka Procházky, Dr.Sc.
CHOV  PSŮ
Publikováno se souhlasem nakladatelství Paseka