Pohyb psů a jejich venčení 

Ať je pes ustájen v kotci, nebo se pohybuje volně na zahradě, resp. žije s člověkem v bytě, je pro něho nezbytný pravidelný volný pohyb. Pohyb psa není nutný pouze kvůli vyprazdňování. Většina psů i ustájených v kotci se při pravidelném vypouštění venčí mimo kotec, a udržuje si tak svůj prostor v čistotě. Volný pohyb psa je nezbytný i pro dobrou funkci řady dalších fyziologicky významných orgánů. Na vycházky je nutno psa opatřit obojkem (koženým, plastickým nebo řetízkovým), náhubkem a vodítkem. To by mělo sloužit pouze k odvedení psa na místo volného výběhu. Mnoho městských psů bohužel tento způsob vůbec nezná. Přestože se v současnosti objevuje řada různě dlouhých navíjecích vodítek, nemá na něm pes nikdy přirozený volný pohyb v klusu a cvalu, který je pro něho velmi důležitý.  

Důkladně vyběhaný pes přichází domů dostatečně unavený, zdravě přijímá potravu a v klidném prostředí domova prospí s malými přestávkami celou dobu, než se jeho majitel opět vrátí. U psa žijícího v bytě je nezbytným předpokladem zdravého rozvoje i kratší pohyb v ranních hodinách. Takovýto rytmus odpovídá i celkovému rytmu psa ve volné přírodě, ve kterém se objevují dvě období aktivity a dvě období klidu a spánku. 

Venčení psů je záležitostí hodnou pozornosti především ve městech. Majitel musí vycházet z toho, že ne všichni lidé psy milují: někteří jedinci se psů skutečně bojí, a i ten nejmenší psík v nich vyvolává hrůzu. Proto by majitelé psů měli dbát na to, aby jejich psi cizí lidí vůbec neobtěžovali. Největší problém bývá zejména se štěňaty. I proto platí všeobecně požadavek na odvedení psa na místo volného výběhu na vodítku, kde je vysoká pravděpodobnost, že se setká s milovníky psů (pokud to není milovník jen toho svého psa!) i s jinými psy. Všichni psi by proto měli mít náhubky. I ten nejmenší pes má zuby a při obranných reflexech může druhého psa, třeba opatřeného náhubkem, pokousat. Výchova psa k tomu, aby nenapadal jiné psy, musí začínat již od útlého věku štěněte. Má-li pes sklony k napadání, pak je třeba hledat cestu, jak ho to odnaučit, nebo se vyhýbat místům možného setkání s jinými psy. Opatřen náhubkem by však měl být v každém případě. Rány vzniklé při rvačce psů jsou obyčejně tržného charakteru a v převážné většině je třeba je chirurgicky ošetřit. 

Existuje ještě jiný způsob venčení psa, užitečný i pro jeho majitele: je to sportovní běhání ve dvojici, které je však třeba provádět mimo místa dopravního provozu. I jízda na kole s upoutaným psem může zčásti nahradit intenzivní pohyb psa: tento způsob se však může provádět zásadně mimo veřejné komunikace a frekvenci dopravních prostředků a nesmí býtvzhledem k psovi tak intenzivní, aby nedošlo k přetížení končetin s následnými patologickými změnami na pohybovém aparátu (týká se zejména štěňat a mladých psů). I při tomto způsobu venčení se však musí psovi umožnit volný pohyb, aby měl možnost se vyprázdnit. 

Venčení psů ve městech je spojeno ještě s jedním problémem: s odstraňováním výkalů. I když majitelé platí za psy poplatek, místní úřady to nechápou jako poplatek za úklid po nich. U mnohých městských obyvatel pak psí výkal na chodníku vyvolává oprávněně negativní reakci, zaměřenou ne proti neukázněným majitelům, nýbrž proti psům. Přitom pomoc je v tomto směru prostá: stačí nosit na vycházku se psem igelitový sáček a po vyvenčení psa na ruby obrácený sáček navléci na ruku, uchopit psí výkal a sáček opět přetáhnout přes ruku zpět. Sáček i s „náplní“ lze odhodit do nejbližší odpadkové nádoby. I tak je možno předcházet averzi některých městských obyvatel vůči psům. Zatímco fenka si při močení způsobně přičapne, pes potřebuje nějaký objekt k výkonu své potřeby. (Pro tyto účely jsou v některých západoevropských městech určeny psí záchody s potřebnou opěrou.) V této souvislosti je třeba majitele psů důrazně upozornit na to, že psí moč je silně koncentrovaná a „pálí“ vše, čeho se dotkne. Proto není vhodné, aby psi močili na stromky (zejména jehličnany), keře či jiné okrasné rostliny, protože ty pod vlivem psí moči obratem usychají. 

Sadová a zahradní úprava v parcích není určena k močení psů a podle toho je třeba se chovat. Držení i chov psa jsou spojeny s určitými požadavky, jejichž nerespektování přináší řadu komplikací především pro psa. K tomu, aby pes prospíval a dělal svému pánovi jenom radost, potřebuje laskavého, ovšem i pečlivého a odborně připraveného majitele. Jeho pomocníkem by v tomto směru měla být i tato kniha. 

  

Z knihy Doc. MVDr. Zdeňka Procházky, Dr.Sc.
CHOV  PSŮ
Publikováno se souhlasem nakladatelství Paseka