O výcviku psa,
nejen honiče, ale především stopaře

Po několika dotazech a diskusích, jak je to se zkouškami, jsem se rozhodla pro napsání příspěvku, rozděleného na dvě části. Na všeobecnou a speciální - stopařskou. Cílem je seznámit zájemce o výcvik s možnostmi uplatnění bravurních schopností námi chovaných plemen. Vycházím z předpokladu, že ne všichni majitelé mají chuť do loveckých zkoušek. Je to škoda, švýcarští honiči jsou skvělými loveckými psy. Lovecký výcvik je ovšem také o časových a prostorových příležitostech a tudíž mnozí zůstávají u jednodušších forem zaměstnání psa. Jedni volí kynologická cvičiště, druzí relaxační pohyb v přírodě. Tento článek se pokusí nabídnout něco všem, dle chuti.


Jaroslava Hůlková


VŠEOBECNĚ

Desatero majitele psa od Václava Procházky

1. Drž psa jen tehdy, když o něj můžeš jen sám pečovat a vést ho.

2. Pořiď mu nerušené lože a pravidelně mu dávej jeho potravu.

3. Pes není žádná hračka kterou si bereš podle nálady. Využívej, ale nikdy nezneužívej jeho schopnosti.

4. Pes žije jen pro tebe. Chvála i výtky se jej týkají jako tebe samého. Vychovávej si ho, ale nerozmazluj.

5. Psovi téměř nikdy nemůžeš dopřát dostatek pohybu a práce. Proto ho ber s sebou na každou procházku, pochůzku, lov. Chraň ho však před nebezpečím na silnici i od lidí. Také však chraň lidi před tvým psem. Nedovol, aby vystrašil dítě a vyhnal z něj tak lásku ke zvířatům.

6. Při onemocnění psa jdi k veterináři raději dřív než později.

7. Tvůj pes nepatří jen tobě samému, ukaž ho na výstavách, voď ho na zkouškách, nebraň mu v chovném užití. Staň se členem příslušného chovatelského klubu.

8. Chovej s mírou a rozmyslem. Pes není žádným obchodním zbožím.

9. Tvůj pes může způsobit nenadále škodu. Buď připraven nést důsledky. Chraň se následků pojištěním zodpovědnosti.

10. Starý pes má, podobně jako člověk v takovém věku, nárok na odpovídající péči.

Desatero pro pohyb v přírodě, tentokrát od Jarky

1. Mějte psa neustále pod dozorem,buďte pozorní a ohleduplní k ostatním a to nejen k lidem.

2. Dbejte na výrazné označení barevným, či přímo signálním obojkem, doplněným o adresu a psí známku.

3. Pes musí mít základní poslušnost, především přivolání.

4. Vypouštíme jej pouze na volném prostoru, kde vidíme. Před zatáčkou je dobré psa přivolat, na dálku zastavit, či položit. Pokud nás pes nerespektuje na volno, pohybujeme jej při běhu, kole, odvážnější při motovozidle na vhodných komunikacích. Nikdy nesmíme však zapomenout, že asfalt je tvrdý a tudíž velmi nebezpečný pro tlapky. Také hrozí silná únava, přehřátí. K napojení přistoupíme raději později a odstátou vodou. Nic se nesmí přehánět. Berte na psa ohled.

5. Je vhodné představit se, nahlásit náš pohyb majitelům, nájemcům pozemku či honitby. Můžeme totiž poničit pěstovanou kulturu a pak je pozdě na omluvy. Stejně tak můžeme dojít k úhoně my. Při projití postřikem proti škůdcům, nebo při vyrušení zvěře naším jinak výtečně poslouchajícím ovčákem, pudlíkem …... Na známého psa z procházek, byť krátce, ale mimo dosah majitele, se snad spoušť nemačká. Doufám.

6. Naučte se doby rození mláďat přírody. V těchto buďte obzvláště pozorní k chování psa.

7. Vypozorujte, jak se pohybuje zvěř ve vašem okolí. I ona má právo na klid při krmení se, sociálním chování. Pamatujte, že se pohybuje hlavně ráno a v podvečer.

8. Zbytečně nezavětřujte místa v okolí krmelců, především v zimním období.

9. Pokud váš pes nosí náhubek, hlídejte jej o to pečlivěji. Pokud by se zaběhl, může uhynout důsledkem dehydratace a hladu.

10. Chovejte se tiše, naučte psa na píšťalku, klikátko. Víme, že funguje i šustící pytlík na pamlsky, že? Naučte se psa ovládat posunky na dálku. Dostanete punc mistra v komunikaci se psem.

ZÁKLADNÍ VÝCVIK

Základním výcvikem v povelech KE MĚ, K NOZE, U NOHY, SEDNI, LEHNI, ZŮSTAŇ se zabývá běžně dostupná kynologická literatura v plné šíři.
Doporučuji knihy z nakladatelství Dona, především pak PSÍ ŠKOLA HROU od Věry JARÍČKOVÉ a titul ŠTĚŇATA autorky Vl. JESTŘÁBOVÉ.

SPECIÁLNÍ VÝCVIK

Tento výcvik staví na schopnostech, které předci našich domácích přátel využívali při lovu kořisti. Pokud si lov rozfázujeme, zjistíme, že jednotlivé skupiny psích plemen jsou specialisty na tu kterou část. Cíleným výběrem pak člověk dosáhl ještě vyšší úrovně u pro něj zajímavých vlastností. Tedy:

• Nalezení kořisti, stopování - honiči.

• Honba na viděnou - chrti.

• Zastavení a ovládání kořisti - ovčácká plemena.

• Vlastní útok a zabití - teriéři.

• Odnesení úlovku - retrievři, atp.. .

K maximálním úspěchům napomáhá i bezvadná stavba těla. Pro honiče je to především dlouhý ladný krk, umožňující rychlý pohyb i při nízko nesené hlavě s nosem sledujícím stopu. Opakem jsou teriéři, nebo plemena pasteveckých psů s krátkým, silně osvaleným krkem. Je to nutnost při boji, k utlumení trhavých pohybů. Taktéž je to obrana při útoku na hrdlo Silné lze jen těžko pobrat do smrtonosné mordy. Dalším typickým znakem je lehká stavba těla - tedy pro honiče z hor. U jiných se stavba mění dle prostředí a loveného zvířete. Je jisté, že nejpohyblivější končetiny mají lovci, protože jejich pohyby musí být všestranné. Nezanedbatelná je i pohyblivost prstů. Býložravci, poplašení mistři úniků, jsou především zaměřeni na rychlost.

ZKOUŠKY

Můžete se zúčastnit téměř všech zkoušek, protože vlastníte psa s průkazem původu. Tato podmínka je nezbytná u zkoušek loveckých, ne tak u zkoušek sportovní kynologie. Ty se konají nejčastěji pod hlavičkou ČKS, KJ Brno.V úvahu přichází především ZPS 1,2 tedy zkouška psa stopaře. Můžete se pustit i do dalších aktivit, jak již informoval článek ing. Janečkové. SOUTĚŽE, ZÁVODY, TANEC SE PSEM a nejen toto nabízí pobavení a získání nových přátel, znalostí.


ZKOUŠKY Z VÝKONU LOVECKÝCH PSŮ

Jsou ušity na míru skupinám loveckých plemen. Existují zkoušky pro ohaře, anglické ohaře, slídiče, teriéry, jezevčíky, retrievery… . Dále se dělí na zkoušky vloh (jarní), podzimní, lesní, všestranné, barvářské, ..… . Je zřejmá provázanost a posloupnost. Je vhodné, pokud pes začne svoji profesionální kariéru prohlídkou asi v roce věku

JARNÍM SVODEM. Zde je výsledek zapsán formou popisného klíče a to pro každý plemenný znak. Je to velmi užitečné, výkazy se pak sejdou ze všech okresů a lze velmi snadno vypozorovat, jak se který vrh povedl, zda se vyskytují po různých rodičích vady. Je to podrobnější posouzení, než jakého se mu dostane na mnohých výstavách.. Navíc - pes se může různě při práci poranit
a pak j.s. poslouží jako doklad správného stavu např. chrupu , oka v mládí. Některé nelovecké kluby nahrazují j.s.

VÍTÁNÍM ŠTĚNÁTEK. Důvod je stejný. Co nejúplnější přehled o odchovech.

ZKOUŠKY VLOH jsou nejdůležitější z chovatelského hlediska, neboť pes při nich prokáže vrozené vlastnosti nepoznamenané vyšším stupněm výcviku.

ZKUŠEBNÍ ŘÁDY PRO ZKOUŠKY Z VÝKONU LOVECKÝCH PSŮ jsou uvedeny v publikaci LOVECKY UPOTŘEBITELNÍ PSI. Je k dostání na Okresních mysliveckých spolcích ČMMJ a skladem ČMMJ Praha, Jungmannova 25, 115 25 Praha 1. Také je naleznete v odborných publikacích zabývajících se výcvikem, běžně prodávaných. Zpravidla od nakladatelství Dona, k objednání tam, nebo prostřednictvím časopisu Myslivost.

ZKOUŠKY URČENÉ PRO HONIČE:

ZV- zkoušky vloh. Zkoušené disciplíny: nos, hlasitost,poslušnost, chování po výstřelu, vodění
na řemeni, slídění, stopa živé zvěře, stopa vůdce.

BZH- barvářské zkoušky honičů. Disciplíny: vodění, odložení, dohledávka černé zvěře, chování u střelené černé zvěře, poslušnost.

ZH- zkoušky honičů. Disciplíny: nos, hledání, nahánění, hlasitost, dosled černé zvěře, ochota
k práci na černou zvěř, poslušnost, chování po výstřelu, chování u střelené zvěře, vytrvalost, orientace, vodění na řemeni, odložení.

KCHŠH uznává jako chovné BZH, které také každoročně pořádá. Jelikož jsou námi chovaní honiči velmi temperamentní a vyšší kohoutkové výšky než obvykle chovaná plemena honičů
v ČR, nelze jednoznačně doporučit složení ZV.

Všechny zkoušky jsou v podstatě složeny ze cviků základní poslušnosti (přivolání, sednutí
na povel, lehnutí na povel-daunování, vodění na řemeni), ze cviků poslušnostních nástavbových (vodění volné, následování, odložení, šoulačka s odložením, přinášení-aportování) a ze cviků specielních pro danou skupinu. Postup nácviku je vždy od cviků jednoduchých ke složitějším. Výsledkem našeho snažení by měl být pes nejen poslušný, nýbrž báječně ovladatelný. Ochotně, radostně vykonávající povely.

PES STOPAŘ, PES INTELEKTUÁL
aneb 100% pravda o švýcarských honičích

Myslím, že i o vašich ušatých miláčcích platí, že jsou velmi inteligentní. Pokusíme se je pochopit ještě lépe, z pozice jejich jemného nosu. Zaměříme se na čichové schopnosti psa a na pach jako takový. Uvedu zde známé i specifické poznatky přejaté především z knih:

PACHOVÉ PRÁCE SLUŽEBNÍCH PSŮ - napsal nestor nejen české kynologie Dr. Vilém EIS a
ČICHOVÉ PRÁCE PSA autora Jana SKUHROVSKÉHO.

Dr. Eis- výňatky

• Bezprostřední tělesné působení na psa, které v jiných oborech je základem výcviku, nevede k úspěchu při výcviku v pachových pracích, především pak v počátku.

• Čich převážné většiny lidí je hlavně proto tak podřadný, že svou pozornost nesoustřeďujeme na pachy. Co dokáže cvik a školení vidíme u osob, které zkoušejí víno, čaj, tabák, chmel atd..

• Normálně vycvičený pes nesleduje vždy individuální pach, ba ani lidský pach vůbec. Pes je veden celým komplexem pachů na stopě, takže snadno přechází na stopy jiné, obsahují-li podobné pachové součástky.

• Ve sněhu se individuální pach velmi dobře udržuje. V komplexu pachů zde sice schází pach země a rostlin, ale zato je individuální pach čistší, a protože teplota nohy rozehřeje trochu sníh, vyluhuje se podrážka je pach silnější. Když vede stopa delší dobu přes mokrý jíl, nebo mokrou oranici,přilepí se na podrážky kladeče stopy vrstva hlíny, která individuální pach takřka nepropouští.

• Stopař, který intenzivně pracuje v oboru prachových prací je citlivější, než pes, který pracuje jen v obraně. Práce psa na poli pachových výkonů je především prací mozku, prací duševní.

• …zdraví, svěžest a výkonnost do nejvyššího stáří. Vlastnosti důležité pro každého psa, v nejvyšší míře pro stopaře. Dokonalý výcvik stopaře netrvá týdny, ale léta. U všech pracovních psů je známo, že své nejlepší výkonnosti dosahují teprve ve stáří kolem pěti let. U stopařů ... ještě později. ...Ve Vídni se zadává každoročně nejhodnotnější čestná cena- zlatá mísa- nejmladistvějšímu psu v soutěži, ve které jsou jen psi nad 10 let. Cílem této soutěže je vyhledávání dlouhověkých kmenů, které zůstávají mladistvými a práce schopnými.

• Pastýři, kteří jsou skutečnými hospodáři, kladli vždy váhu na to, aby jejich psi byli schopni konat službu ještě i ve vysokém stáří, kdy se teprve stávají mistry ve svém oboru. Mnohý pastýř tvrdí, že starý pes uvažuje stejně logicky jako člověk. A uvažování je u stopaře skoro to nejdůležitější.

• Jeden z největších odborníků v práci a chovu foxhoundů W. Harrison praví, že největší výhodou smečky těchto štváčů je, má-li větší počet starých rutinérů, jejichž zkušenosti jsou pro smečku cennější, než dravost a vytrvalost mladých, neúnavných psů. Harrison, který obdivuje některé foxhoundy, kteří štvali ještě ve stáří 10 let, vyzívá chovatele, aby se snažili dosáhnout odchovu, který by zůstal co nejdéle výkonu schopným. (Jedná se i o tratě přes 150 km, jak doktor Eis uvádí).

• Pes, který se má stát dobrým a náruživým stopařem, má stopovat již od štěněte. Ještě dříve, než může být propracováván v poslušnosti.

• V ideálním případě vyjdeme do luk, pomocník přidržuje štěně doma. Ve vratech na ně ještě zavoláme a pomalým krokem s větrem v zádech učiníme 100-200 kroků. Tam se schováme. Štěně by nás nemělo vidět. .... Tím bylo dosaženo, aby štěně poznalo: 1, že čich je nejspolehlivějším smyslem, který ho vede spolehlivě k cíli, '2, že se k cíli dostane tehdy, sleduje-li pach po zemi, nikoli pracuje-li s vysokým nosem proti větru, čímž štěně poznalo základní pravidlo stopování.(tzv. hra na schovávanou, velmi oblíbená při vycházkách. Lze se skrčit v obilí, trávě, vylézt na posed. Směr větru určíte upuštěnými stébly trávy, rozmělněným listím, nasliněným prstem na vztyčené paži)

• …pro první stopařské pokusy louky s nízkou travou, aby štěně pracovalo s nosem těsně u země a nehledalo ve vysoké trávě s vysokým nosem podle pachu nohavic. (zde doplním o svůj názor na někdy doporučovaná strniště, údajně pro relativní pachovou čistotu. Chodíte po srništi rádi, nedejbože bosí? Já taky ne. Nebudu proto nutit psa, aby se píchal do čenichu, který má nést blízko stopy. Také pokud po vás zbyde uplouhaná brázda, počítejte s tím, že postupem času pes začne ,,čuchat očima,,. To, že v rosou pokryté trávě zůstane šňůrka kroků slouží za kontrolu vám, ne psu ).

• ...uvedený stopařský pokus se má 3-5x opakovat. Stopa se může postupně prodlužovat až na 300 kroků. Poslední takovouto stopu nemusí psovod klást již úplně rovně, nýbrž může jít obloukem. Dále opakuji, že štěně je třeba dlouze a okázale chválit, brát do náruče, krmit pamlsky...

J. Skuhrovský- výňatky

• Ostrost čichu je podmíněna celkovou stavbou lebky a tvarem nosu. Čím je nos prostornější, tím je čichová ostrost větší.(údajně má jít o velikost povrchu sliznice, počet buněk).

• Čichové vjemy se dají potřehnout tehdy, jsou-li pachové částice, které sem- na sliznici čichovou- pronikají rozpuštěny ve vodném prostředí. (vzpomeňte na větřícího psa, ale i na zvěř co si olizuje čenich – větrník. Křováci si nasliní prst a otřou o nos ze stejného důvodu. Látky voňavé i páchnoucí jsou snadněji rozpustné v tukovém prostředí, než v prostředí vodném. To nám vysvětluje, proč právě čichové buňky a jejich výběžky chovají tak velké množství tukových látek.Znamená to, že když pachové částice dospějí k čichové sliznicive velkém zředění, rychle se koncentrují v tukových látkách čichových buněk a mohou tak mnohem rychleji vyvolat podráždění.

• Nejdříve široce rozevírá nozdry, aby nasál co nejvíce vzduchu a pachových částic do prostoru čichové sliznice. Potom krátkými, trhavými vdechy zhušťuje koncentraci částic a tak vyvolává trvalejší a silnější působení. Ke spolehlivému zjištění je třeba několikeré zesílené vdechnutí. Toto je patrné zvláště při uvádění psa na stopu.

• Při navětřování si pes ještě pomáhá tím, že silně a rychle vydechuje nosem do zdroje pachu a způsobuje tak rychlý pohyb pachových částic, které pak rychlým vdechováním nasává (u honičů lze sledovat občasné sejití především z čerstvé, voňavé stopy. Po několika skocích se na ni navrací, zpravidla s mohutným, radostným vydáváním. Je uváděno, že jeho aparát je přesycen, musí si odpočinout, nalézt rovnováhu. Asi jako my, ženy, po partnerově výplatě v parfumerii. Také po třetím vzorku netušíme vůni prvního. A tak, stejně jako pes, raději odcházíme. Na zápěsí levém Chanel 5, na zápěstí pravém JOOP!, na předloktí pravém Kenzo. S výběrem počkáme za neustálého ,,ověřování,, na den následující a neméně radostně ,,vydáváme,, před páníčkem, šlo přece o jeho měsíční prémie ).

• Teplota má vliv na odpařování těles. ................, že teplota je vlastně pohyb molekulových částic, znamená to, že čím je teplota vyšší, tím se molekulární částice rychleji pohybují. Tímto zrychleným pohybem dochází ve vrchních vrstvách tělesa k odpoutávání molekulových částic a k jejich rychlému rozptýlení do prostředí. Za příhodných klimatických podmínek dochází k usedání těchto částic na okolních předmětech.

Závěrem…

Důležitá je i příprava psa před stopou. Někdo volí odlišný obojek, např. barvářský, někdo stopovací postroj. Jde o vytvoření návyku pro psa, kterému tímto napovídáme:,, teď bude stopička, na konci báječná odměna,,. Vyhovte v přání vašemu pejsku.
Další je navedení na dráhu. Z počátku vždy ve směru stopy, později se nebojíme vyzkoušet schopnosti našeho svěřence a sem tam jej navedeme i jiném úhlu.
Při vedení stopy lesem si popisujte křídou stromy, ať nechybujete. Při rovném pohybu po volném prostranství se pokuste upřeně sledovat jeden bod a k němu směřovat.

Mnoho zdaru!!!


(autorka lituje, že nemůže našim čtenářům zprostředkovat obrazovou část svého článku, kterou nemá k dispozici v elektronické podobě)


v září 2005
pro Zpravodaj Klubu chovatelů švýcarských honičů
napsala Jaroslava Hůlková
výcvikář klubu