S huňáčem ve znaku

Už to tak bývá, jméno nás zpravidla provází celý život. V dřívějších dobách (v různých částech Země dodnes) pojmenování často vypovídalo o jeho majiteli. Nejinak je tomu u měst. Ta se jmenují například podle svých zakladatelů, přírodních zvláštností či neobvyklých událostí. Platí to i u hlavního města Švýcarska, Bernu. Tato hornatá země je rozdělena do kantonů, přičemž každý má vlastní znak - erb, obvykle na polokulatém štítu. V bernském červeném vede pokosem žluté břevno na kterém kráčí černý medvěd s vyplazeným jazykem. Toto vyobrazení nám napovídá, že Bern má co do činění s rodem Ursus. Další nápovědou je pohled do slovníků na překlad slova medvěd: anglicky - bear, německy - der Bär, s téměř shodnou výslovností Beer, přičemž i takto psáno je chápáno jako výraz pro medvěda. Možná, že jste stejně jako já v době nedávné procházeli seznamy nám středoevropanům povolených jmen při hledání toho nejkrásnějšího jména pro potomka a právě se vám vybavilo jméno Bernard, původně Bernhard, tedy tvrdý, silný jako medvěd. Pro nás sice neobvyklé jméno, ale ,,zvířecí´´ pojmenování jako Leon/Leo, Leona/Lea, Leonhard (lev, lvice, silný jako lev) či dokonce Eberhard (silný jako kanec) u našich západních sousedů nikoho neudiví, natož pak na jihu, například v Itálii, kde je Leon jedním z nejoblíbenějších oslovení. Ženskou variantu jména Bernard a prameny s léčivou vodou ve francouzských Lurdech pak proslavila dívenka Bernardeta (Bernardette Soubirous). Bern tedy své jméno odvozuje od medvědů a bylo to docela jednoduché: uprostřed lesů, na mýtině, kde se často prohánělo velké množství medvědů, začali lidé stavět město. Zda i předchůdci dnešních Švýcarů měli svoji jasnovidnou Libuši, která předpověděla Bernu předanou medvědí sílu, ale i rozvážnost, robustnost a setrvalý chod staletími nevím, ale k zamyšlení vede, že i sousední Německo má hlavní město se odkazem medvěda: Berlín.
Druhá pověst o založení města možná spojuje hned dvě varianty vzniku jména: Berthold V. , vévoda ze Zähringu kázal založit město. Při kácení stromů na stavbu domů byli dřevorubci napadeni medvědem. Na památku této události připadlo městu jméno Bern a lesním dělníkům zbyla rýmovačka, kterou oslovovali dřevo, jež se nechtělo poddat:
Du Holz, nun lass dich hauen gern,
denn diese Stadt soll heissen Bern.

Útočící medvěd byl jistě dostatečným (a pravděpodobnějším) důvodem k pojmenování, stejně tak je ale v první polovině prastarého (dnes již téměř nepoužívaného a tedy ani nepopisovaného) jména Berthold medvěd dobře slyšet. Může se ovšem jednat i o odvozeninu ze starohornoněmeckého beraht znamenající jasný, zářící, skvělý obsaženou ve starých jménech jako Albert-Adalbert (muž skvělého původu), Norbert (slavný seveřan) či ženském Berta. Při hlubším zamyšlení zde ale můžeme nalézt smyčku zpět na medvěda, neboť kult této mohutné šelmy byl silný a lov či nošení odznaků z medvědů jako potvrzení moci náleželo především slavným, silným bojovníkům, vůdcům s jasnou myslí či skvělým původem.
Bernští občané se ovšem nespokojují jen s vyobrazeními či pověstmi o huňáčích. Mají je i živé. A to již od roku 1475, kdy prý vévoda Renati Lothrinský daroval městu medvěda. Podle jiné zprávy bernský hejtman Glado May přivezl roku 1513 dva medvědy jako válečnou kořist z bitvy u Novarry. Ti současní jsou chováni od roku 1857 v příkopu u Nydeggbrücke a patří k typickým turistickým atrakcím, které město nabízí.

Za medvědy ale nemusíte jezdit až do Švýcarska. Jedním z českých měst s huňáčem ve znaku je královské město Beroun kde na Městské hoře v medvědáriu od roku 2000 žijí hrdinové večerníčkové série Méďové: Matěj, Vojta a Kuba.

 

Jaroslava Hůlková
25.5. 2008