N A   E U R O D O G S H O W   D O   B E L G I E

Cestování tam a zpátky

            Zase jednou jsme spojili příjemné s užitečným a vyrazili jsme na cesty již uprostřed týdne před výstavou. Tentokrát jsme jeli obytným autem, neměli jsme téměř žádný plán a hodlali jsme zastavovat tam, kde se nám zalíbí.

            Německem se cestuje příjemně. Je protkáno důmyslnou sítí dálnic, u krajnic žádné bilboardy, dopravní nehodu nepotkáte vzdor většinou neomezené rychlosti. Auta rychlá, řidiči slušní a jejich chování předvídatelné. Takové množství dálnic se pochopitelně musí udržovat a tak vždycky narazíte na nějaký ten úsek v opravě. Nemohu se zbavit dojmu, že tam tyto opravy plánují lidé, kteří mají (a používají) mozky. Opravuje se po poměrně malých úsecích a vše hotové se ihned zprovozní. Ani nevím, zdali jsme se někdy dostali do kolony. Člověk musí být ostražitý při křížení dálnic, aby se dostal do směru, do kterého chce  (kdo má jako navigátora mne, musí být ostražitý dvojnásob).

Parkovišť je všude jako máku a předem víte, zdali tam můžete očekávat WC, případně po kolika kilometrech na něj narazíte. Ani na opuštěných malých parkovištích se na onu místnost nemusíte bát vkročit. Vše v nerezu, fungující a relativně čisté. Parkoviště u benzinových pump jsme vyhledávali pro přenocování. Mají přece jen slušné sociální zázemí, příjemná je možnost si zaskočit na občerstvení a vždy se najde dost prostoru pro okružní procházku s psí smečkou (někde mají přímo psí „pískoviště“, prostor určený pro vyprázdnění psů obehnaný plůtkem; naše smečka se tam vždycky hrnula, avšak pro množství informací neměli na nic kromě čichání čas).

            Že jsme překročili hranice Belgie jsme poznali podle hromady sutin, které bývaly celnicí. Vlastně ještě něco, v Belgii je na většině dálnic středový pás osázen veřejným osvětlením, to odjinud neznáme. Belgie nás uvítala mrazivě, naštěstí jen pokud jde o počasí, jinak je to země nesmírně přívětivá (máte-li slabost pro Anglii, Belgii si zamilujete!).

            Pokud jde o dopravní nehody, platí totéž, co v Německu; nepotkáte je. Nepotkáte ovšem ani ty dovedy, kteří vás tak často vytočí na našich vozovkách. I zde jezdí mnoho kamionů, avšak dodržují pravidla: tam, kde nesmějí ze svého vymezeného pruhu, z něho skutečně  nevyjíždějí.

Vzhled vesnic k našemu překvapení nezapře vliv nedaleké Anglie. Tráva je také zelená i v tuto dobu, i když ne tak dokonalá, jako v Anglii.Vliv ostrovního souseda je znát i na architektuře v centrech městeček, která jsme navštívili. Na svědomí to mají  hlavně všudypřítomné neomítnuté cihly. Stejně jako Wales  jsou ovce, ovce a zase ovce, v Belgii jsou na venkově všude krávy.

Belgie je dvojjazyčná země a místopisné názvy mají zpravidla dva tvary, na ukazatelích se však společně zpravidla neobjevují; někdy musíte zatraceně použít fantazii (když vám z ukazatelů zmizí Liége, chvíli trvá, než pochopíte, že totéž je Luik). Řada místopisných názvů má schopnost ve vás vyvolat nějakou asociaci, namátkou: holandský Maastricht (Maastrichtská smlouva), Spa (belgické lázně na tři), Brussel (Expo 58), Tervuren (belgický ovčák tervueren), Liége (George Simenon, ale i výstava psů), Charleroi, Mouscron, Gent (mezinárodní výstavy psů), atd.

Pro Belgii jsou charakteristické cyklostezky, vedoucí mezi chodníkem a silnicí. I v tuto roční dobu při velmi studeném počasí jsme potkávali cyklistů mnoho. Nešlo však o sportovce, jak jsme zvyklí u nás, nýbrž o lidi zvyklé používat kolo jako dopravní prostředek na menší vzdálenosti.

Měli jsme vytipovaná dvě města, která jsme si přáli navštívit. Prvním z nich bylo Ostende (Oostende), druhým Bruggy (Brugge).

Ostende

Třeba říci, že jsme  vybrali skvěle: Ostende nás nadchlo. Jdete normálním belgickým městem a za jednou řadou domů je najednou města konec a začíná moře. Podél nábřeží je řada vysokých domů, z velké části hotelů. V této době tu probíhal čilý stavební ruch, jak se už město chystá na příští sezónu. Nábřeží končí masivním zábradlím, co chvíli narazíte na schody, po kterých sestoupíte na pláž.

V Ostende má dost lidí ve zvyku se procházet v listopadu po pláži se psy (a málokdo má jen jednoho, potkali jsme i dámu s pěti špici), v tomto ohledu jsme rozhodně nebyli žádnou raritou, ale naše smečka pozornost budila, nejen u lidí. Procházkou jsme se pomalu přiblížili až k přístavu a pozorovali jsme impozantní trajekty mířící do Doveru. Když jsme na pláži potkali člověka, který jel na koni, byla naše nejmladší fenka vyvedená z míry tak, že je úplně zapomněla zastrašovat svým charakteristickým altem. Po pravdě řečeno jsme na chvíli oněměli i my, bylo to totiž jako z pohádky: křik velkých mořských racků, ostrý vítr, vysoké vlny plynule přecházely do ocelově šedé oblohy a ve vlhkém písku zanechával své hluboké stopy kůň pokojně kráčející po pláži.

Co bylo velmi hezké, jak všichni, kdo na pláži venčili psy, po nich samozřejmě uklízeli. Také k tomu měli podmínky: celé nábřeží je lemováno odpadkovými koši s výmluvnou značkou psa „při činu“.

V Ostende jsme viděli jednu nepatřičnost: za několika řadami vysokých výstavních domů na nábřeží najednou nevysoký maják žaluje, jak ho tyto domy „předběhly“ a nikdo už nestojí o jeho služby. Zhruba ve stejných místech jsme minuli řadu bunkrů připomínajících poslední válku s děly namířenými na moře; bunkry jsou udržovány a přístupné pro veřejnost.

Bruggy

Neděli po výstavě jsme strávili v Bruggách, někdy zvaných Benátky Belgie, ale podle mého to srovnání pokulhává. Bruggy sice též oplývají kanály (ne v takové míře jako Benátky italské), ale místo gondol po nich pomalu jezdí vyhlídkové motorové lodice.  Tím ovšem celá podobnost končí.

Nejkrásnější prostorné náměstí jsme si nemohli jaksepatří vychutnat, protože jej hyzdil obrovský parket, který se chystal stát vánoční výzdobou. Bruggy jsou ohromným zážitkem, zajímavé město jsme očekávali, ale skutečnost nás doslova omráčila. Nechtělo se nám vynechat jedinou uličku, jediné zákoutí. Ne že by bylo turistů málo, ale bylo možné se plynule procházet, v plné sezóně je to zcela určitě nemožné.

Bruggy pro nás měly ještě jeden obrovský půvab: konečně jsme objevili bankomat, prostřednictvím kterého se nám podařilo dostat k finanční hotovosti. Již dva dny jsme věděli, že čerpat peníze kartou VISA můžeme pouze z bankomatu přístupného z ulice (těch je však v Belgii žalostně málo). Na oslavu tohoto úspěchu jsme hned vklouzli do jedné z prodejen proslulých belgických pralinek a dali si do nosu.

42nd EURODOGSHOW Kortrijk (Coutrai)

19. až 20. listopadu 2005

Výstava je pořádaná jako memorial barona

Julese Coopens d´Eeckenbrugge

a na čestném místě katalogu má jako motto v rámečku

uvedeno poděkování jednomu každému vystavovateli, rozhodčímu, představiteli tisku, jakož i všem, kdo jakkoli na výstavě spolupracovali…

Stručná historie výstavy

            Počátek tohoto kynologického svátku sahá do roku 1964, kdy se výstava konala poprvé (původně jako výstava pro malá psí plemena) pod patronací čestného předsedy José Miselyna ve městě Menen (Menin). Do dnešních dní se akce vypracovala bezesporu na nejdůležitější kynologickou událost Belgie s významným mezinárodním přesahem.

            Výstava postupně mohutněla a v roce 1968 ji organizátoři přenesli do Kortrijku, kde se koná ve výstavním areálu EXPO Kortrijk; v té době se výstava ještě vešla do jedné výstavní haly. Za čtyři roky již bylo třeba dvou hal; v roce 1972 se totiž výstavy účastnilo již 1 110 psů vystavovatelů z několika evropských zemí. Hned následující rok se pořadatelé rozhodli podtrhnout evropský charakter akce: začali ji tedy pořádat pod názvem EURODOGSHOW a  začali katalog a veškeré  formuláře vydávat ve čtyřech jazycích; očekávaný úspěch se skutečně dostavil.

            Od roku 1975 si počet vystavovaných psů (1 840) vynutil další rozšíření výstavy; toho roku se poprvé akce pořádala jako dvoudenní. Výstava tehdy probíhala na ploše 11 200 m2 a přilákala 13 000 diváků. V roce 1976 pak bylo vystavováno 2 350 psů ze 16 zemí a diváků přišlo 19 200. V osmdesátých letech postupně přibyly další dvě haly, a sice hala třetí v roce 1984 (tehdy se výstava rozšířila na plochu 16 500 m2) a čtvrtá v roce 1988 (celkem 23 000 m2).

            Velký rozvoj výstavy ve všech směrech znamenala i léta devadesátá: v roce 1990 bylo zaznamenáno vystavovaných psů 2 522. V roce 1991 výstava zabrala již pět hal  o celkové ploše 25 500 m2 a zúčastnilo se jí 3 600 psů; v uvedeném roce výstavu navštívilo na 30 000 diváků. K rozšíření o halu šestou došlo na samém konci minulého století (1999), kdy plocha výstavy vzrostla na 33 000 m2. Do jedenadvacátého století organizátoři výstavy vkročili s pevným předsevzetím první ligu evropských výstav psů neopustit. Po skončení 42. ročníku výstavy nelze než konstatovat, že v roce 2005 výstava EURODOGSHOW Kortrijk rozhodně ze svého místa nesestoupila.

Poznámka:     na uvedené výstavě se neudělují tituly „Evropský vítěz“, neboť nejde o Evropskou sekční výstavu FCI; tradice sekčních výstav FCI vznikla teprve později než EURODOGSHOW Kortrijk a vzhledem k obrovskému významu uvedené belgické  výstavy jí byl zažitý název ponechán.

Letošní ročník

V současné době je výstava  považována za největší akci svého druhu na evropském kontinentě. V letošním roce to byla akce vskutku velkolepá: přihlášeno bylo na 3 500 psů; jejich vystavovatelé (bylo jich cca 2 500) pocházeli z 24 zemí; posuzovalo 54 rozhodčích ze 17 států. Nejvíc vystavovatelů bylo Belgičanů (1 241), následovali je Francouzi (575) a Holanďané (289). Pokud jde o vystavovatele ze střední a východní Evropy, Rusů bylo 34, Čechů 18, Maďarů 11, Poláků 10, Slováci a Bulhaři po jednom.

Hlavním cílem organizátorů bylo při zachování hlavního důrazu na odborné posouzení prezentovaných plemen nabídnout divákům různorodé představení široké palety akcí. V posledních letech dochází k průměrně dvacetiprocentnímu nárůstu počtu soutěžících, přičemž Belgičanů bývá tradičně méně než polovina (cca 47 %).

Letos poprvé byla výstava organizována plně on-line, a to pokud se týká veškerých informací, přihlášek i placení. Rovněž tak poprvé při organizaci výstavy plně kooperovaly belgické chovatelské kluby, které tak získávají příležitost vždy jeden den uspořádat svou klubovou výstavu a druhý den být součástí mezinárodní výstavy EURODOGSHOW.

Výstaviště EXPO Kortrijk nebylo nijak složité najít; ve městě je celkově slušná navigace a hlavně na kartičce, která sloužila jako vstupní list, jsme našli přehledný plánek příjezdu k výstavišti ze všech stran. Obytným autem jsme na výstaviště dorazili již večer předcházející našemu výstavnímu dni. To se pak ukázalo výhodou, neboť parkoviště blízko vchodu pro vystavovatele nebylo velké a na druhý den se tam již příliš aut nevešlo.

Stručně odbočím: tentokrát nás pěkně vypekla naše banka. V případě této výstavy byla úhrada výstavního poplatku až na místě natolik zvýšená, že i nehorázný poplatek bankovní se vyplatilo zaplatit. Zadali jsme tedy bance příkaz k úhradě a víc se o platbu nestarali (někdo pečlivější by si to jistě ověřil na výpisu, k naší smůle to nebyl náš případ). Proč to píšu, zaplaceno jsme neměli (bankovního úředníka zaskočil netypický název banky příjemce, tak to raději neuhradil, než aby si věc ověřil).

            Jako vstupní list jsme dostali kartičku barvy červené s upozorněním, že na místě máme zaplatit poplatek spolu s příslušnou pokutou. Hned u vchodu byli vystavovatelé rozdělováni podle barvy předložené kartičky; my „červení“ jsme zaplatili a pak jsme i my obdrželi kartičku modrou, kde byly veškeré potřebné údaje, které jinde hledáme teprve v katalogu: číslo haly, číslo kruhu, katalogová čísla psů a dokonce i jméno rozhodčího. Drobnost, ale příjemná, umožní vám ihned se vydat ke kruhu a pro katalog se zastavit později.

Výstava byla tento rok pořádána na ploše 40 000 m2 a navštívilo ji 25 000 diváků, kteří měli k dispozici 5 000 míst k sezení. Kruhy byly prostorné, uprostřed kryté koberci a jejich ohraničení tvořily z větší části lavičky. „Erární“ výstavní klece byly k dispozici v takovém množství, že zdaleka nebyly všechny obsazeny. Úklidovou službu (nehody pejsků) obstarávali skautíci s vřelým vztahem ke psům.

Na začátku obvyklých informací v katalogu je zdůrazněno, že bez vystavovatelů rozhodčích, handlerů a sponzorů (generálním sponzorem byla firma Pedigree) by se výstava nikdy nemohla uskutečnit; kromě velikých díků organizátoři všechny ujišťují, že základem výstavy ve všech aspektech je jen a jen láska vystavovatelů ke psům. Avšak co je hlavní, celý průběh výstavy se v tomto duchu opravdu nesl; nikde žádný chaos, všichni zdvořilí, příjemní, francouzský šarm byl všudypřítomný.

Rozdělení do dvou výstavních dnů bylo provedeno takto:

·        sobota 19.11. 2005:    skupiny FCI  2, 4, 5, 6 a 9

·        neděle 20.11. 2005:     skupiny FCI  1, 7, 8 a 10.

V rámci výstavy EURODOGSHOW proběhly  letos dvě klubové výstavy, a sice  chrtů (Royal Union Belgian Shepherds) a belgických ovčáků (Royal Belgian Windhondenclub).

Na výstavě bylo k vidění velké množství doprovodných akcí, jichž se zúčastnilo na 1000 psů, za zvláštní zmínku stojí Evropská soutěž v tanci se psy, který je zde velice populární; jinak jsme zaznamenali:

·        Grand prix Eurodogshow Agility (300 účastníků!)

·        Předvádění spolupráce se psem (velice vysoká úroveň, nic podobného jsme ještě neviděli)

·        Přehlídka dětských maškarních převleků (okouzlující)

·        Juniorhandling

·        Seniorhandling

V závěrečném „Ring D´Honneur“ probíhaly tyto soutěže:

·        Nejkrásnější pár dne

·        Nejkrásnější chovatelská skupina dne

·        Nejkrásnější pes belgické rasy

·        Nejkrásnější pes skupiny FCI

·        Nejkrásnější štěně

·        Nejkrásnější mladý pes (fena).

A Showparade měla opravdu důstojnou úroveň: každá ze soutěží byla zahájena  fanfárou. Za slavnostních tónů pohasla světla a posuzující rozhodčí po boku s vlajkonošem nesoucím vlajku podle národnosti rozhodčího v kuželu reflektoru dodávali chvíli zvláště slavnostní ráz. Každý soutěžící byl zvlášť vyhlášen, za tím účelem moderátor vždy prošel připravenou řadu a obeznámil se se všemi nastoupenými psy. Taktéž shromážděný sbor rozhodčích a dalších VIP, kteří seděli kolem u krásných stylových stolků, se programu věnoval s odpovídajícím zájmem.

Návštěvu výstavy EURODOGSHOW v belgickém Kortrijku můžeme všem opravdu vřele doporučit, ať již jako vystavovatelům, nebo jako divákům, neboť to opravdu stojí za to. A pokud se i organizátoři výstav pořádaných v našich podmínkách budou na podobných akcích inspirovat, jistě to výstavám všech úrovní jedině prospěje. Jediné, co pro mne jako pro vystavovatele bylo na celé akci nepříjemné, bylo dlouhé čekání na posouzení psů; to však nebylo dáno nedokonalou organizací, nýbrž vysokým počtem účastníků výstavy. Všichni nemohli být posouzeni hned ráno a tentokrát jsme prostě čekali my.

25. listopadu 2005
 

pro FAUNANET

JUDr. Radana Menšíková