Jaký byl letošní Mnichov?
O mezinárodní výstavě psů „Internationale Rassehunde Zuchtschau München“ konané ve dnech 4. a 5. března 2006 

Jedním slovem: dramatický (ovšem nikoliv pokud jde o výstavu samotnou, nýbrž pokud jde o počasí). Možná jste ve zprávách zaznamenali, že v Bavorsku se o právě uplynulém weekendu konala sněhová kalamita. Když jsme v pátek na internetu sledovali vývoj počasí, bylo zřejmé, že jednoduché to nebude; rozmary počasí byly nejvíc patrné právě v oblasti Mnichova. Po druhé hodině v noci na sobotu (sobota byla dnem, kdy se prezentovala naše skupina FCI) jsme zkontrolovali aktuální stav a rozhodli jsme se, že  vyrazíme a ono se uvidí. Po přejezdu hranic jsme naladili stanici Bayern 3 - nejfrekventovanější byla ve vysílání dvě slova: „Schnee“ a „Stau“. Hlasatelka co chvíli četla varování, kde je průjezdnost omezená, popřípadě žádná; prodlužoval se seznam problematických tratí i počet kilometrů, kde musíme počítat se „Stau“. Bez významnějších průtahů jsme dorazili do naprosto zasněženého města; sníh byl nabalen i na ukazatelích směru, ale za pomoci plánku, kterým byl opatřen vstupní list, jsme hned napoprvé trefili parkoviště u olympijské haly. Než jsme z auta vyndali psy a zavazadla, byli jsme jako sněhuláci. 

Mnichovská výstava psů se tradičně koná v  Olympijské hale, kterou pořadatelé v katalogu humorně nazývají „největší bavorskou psí boudou“, kde se pod jednou střechou scházejí všichni milovníci psů. Mnichov je považován za město ke psům velice přátelské, podle posledních údajů jich tam žije kolem 30 000. Motto výstavy zní „Mnichov hledá superpsa“ (a to nejen mezi psy čistokrevnými!); zvláštností mnichovské výstavy totiž je, že  dává příležitost k prezentaci i psům bez průkazu původu. Ambicí pořadatelů je připravit divákům velkolepé představení a přitažlivou podívanou. Je pravdou, že mezinárodní výstava psů se v Mnichově etablovala (zpravidla se jí účastní přes 20 000 diváků), a to i zásluhou  velice atraktivních doprovodných programů.  

Pokud se týká přihlášek, propozic a veškerých potřebných informací, i pro mnichovskou výstavu platí, že vše pohodlně získáte na internetu a přihlášky můžete odeslat on-line. Přestože podle regulí výstavy musí být výstavní poplatky uhrazeny nejpozději v den druhé uzávěrky, pořadatelé jsou shovívaví a v praxi to chodí tak, že na vstupním listě najdete přesnou informaci ohledně splnění své poplatkové povinnosti; pokud není vše zcela v pořádku, bez problémů to na místě uvedete na pravou míru. Jelikož k problémům může dojít (a nejednou opravdu dochází) i na straně banky, je to příležitost, kterou každý uvítá. Velmi přívětivá je i praxe, že nepotřebujete žádné veterinární atesty; jediné, o co se veterináři při vstupu na výstavu zajímají, je platné očkování. Zde poněkud odbočím: od účinnosti poslední novely veterinárního zákona (zákon č. 48/2006 Sb.), tzn. od 27. února t.r., žádné atesty nepotřebujete ani podle právní úpravy platné v České republice, ovšem asi bude ještě nějakou chvíli trvat, než to vezmou na vědomí pořadatelé výstav, kteří s oblibou vyžadují jak tzv. bezinfekčnost, tak nejvíce 3 dny staré potvrzení o zdravotním stavu psů. 

Již jsem se zmínila, že součástí vstupního listu  byl i plánek města s vyznačeným příjezdem k Olympijské hale; ze vstupního listu vyčtete informace o šesti významných příjezdových cestách a jejich stručný popis. Průjezd městem k Olympijské hale je značen perfektně (avšak letos nečitelně). Všechny informace do začátku jsme si vyhledali na webu VDH (Verband für das Deutsche Hundewesen), zejména plánek rozmístění kruhů a číslo našeho kruhu, takže jsme šli hned najisto bez listování v katalogu. V našem kruhu posuzovala nám již známá německá rozhodčí paní Hassi Assenmacher-Feyel, která je přívětivá a důkladná.; počet psů, kteří v sobotu náleželi do její kompetence, přesáhl osmdesátku; na jejím přístupu to ale  nebylo nikterak poznat, každému se dostalo řádné pozornosti. Její posudky nejenže nejsou přestručné, ale díky zapisovatelkám jsou velmi pěkně čitelné, ač psané rukou, jak je v Německu zvykem. 

Výstava v řeči čísel: obvyklá návštěvnost, jak již řečeno, bývá kolem 20 000 diváků, letošní účast čistokrevných psů přesahovala 2 100, přihlášených vystavovatelů bylo 2 119 (vystavují se totiž i psi bez průkazu  původu, viz výše) z 19 zemí světa (vystavovatelů z České republiky jsme napočítali necelých padesát), v areálu se nacházelo na 40 informačních stánků  různých psích plemen, nabídka všech možných produktů určených psům i chovatelům byla obzvláště široká. Hlavními sponzory byly firmy Royal Canin, časopis Partner Hund a chovatelské potřeby Fresnapf. V sobotu byly posuzovány skupiny FCI 1, 3, 4, 6, 7 a 8 a v neděli 2, 5, 9 a 10. 

Úroveň výstavy byla velmi dobrá, ostatně na výstavách v Německu je to obvyklé. Poblíž našeho kruhu zkolabovala starší dáma: obětavost, s jakou se o ni postarali kolemstojící a rychlost, s jakou se objevila (a jakou péči projevovala) skupina zdravotníků, bych vám přála vidět; v tomto ohledu se všichni máme mnoho co učit. Jinak se vše děje pro spokojenost vystavovatelů i návštěvníků. Těm druhým byl určen velkolepě pojatý program „Pes jako partner“ a bod programu, který při nejlepší vůli neumím přeložit lépe než „Velký agility čenichací kurs“. Jako vystavovatel jsem se k čestné aréně dostala teprve ve chvíli, kdy jsem se se svou fenkou bernského honiče, která si z kruhu odnesla titul BOB, zúčastnila soutěže o vítěze 6. skupiny FCI; „na bednu“ šla trojice ridgeback, francouzský blanc et orange (velký lovecký pes, takový dvoubarevný francouzský trikolor) a beagle (1. místo). Před vyhlášením nejkrásnějšího psa dne se v Ehrenringu ještě konala soutěž  „Super-Mischling 2006“, neboli soutěž o superkřížence, ve které o vítězi rozhoduje publikum. 

Přiznám se, že tentokrát jsem měla velmi malou radost z německé praxe, kdy v zájmu co nejvyšší účasti na programu v čestné aréně, dokumenty psa, který postupuje do závěrečných soutěží, obdržíte až po příslušné prezentaci. Celý den jsme totiž s obavami vyhlíželi ven: sněžit nepřestalo ani na okamžik. Abychom absolvovali co největší část cesty za světla, byli bychom moc rádi odjeli před prezentací v Showparade, ale nešlo to. Jen díky tomu, že parkoviště bylo dost opuštěné, jsme poznali svého sněhuláka na čtyřech kolech. Bylo  jasné, že nás nečeká nic dobrého; radio Bayern 3 stále opakovalo svá varování.  

Prvních padesát kilometrů jsme jeli  průměrnou rychlostí 20 až 30 km/hod. Nepotkali jsme sice žádnou dopravní nehodu, protože řidiči byli ukáznění, ale potkávali jsme trojúhelníky upozorňující na stojící vozy, které zřejmě vypověděly službu, ale potkávali jsme i vozy stojící na dálnici následkem smyku proti směru jízdy. Měli jsme štěstí, nám se nepříjemnosti vyhnuly; jen cestu, obvykle trvající kolem čtyř hodin, jsme jeli hodin sedm. Naše mladé fenky, které za normálních okolností mají neustále plno vlastních názorů, nám tentokrát situaci nesmírně ulehčily, neboť dělaly, že tam nejsou. Po tomto zážitku jsme celou neděli sledovali vývoj počasí a sjízdnost silnic v Bavorsku; nakonec jsme byli ještě rádi, že naším výstavním dnem byla sobota. 

6.března 2006
pro Chov psů
JUDr. Radana Menšíková