E U R O D O G S H O W   K O R T R I J K 
Výstava, která si své  skvělé renomé určitě zaslouží 

V minulém příspěvku jsem tu psala o „výstavě výstav“ Crufts; zaměřila jsem se na ni, protože pro rok 2006  se na tuto výstavu  kvalifikovali dva z našich psů a tak jsme posbíráním informací na internetu zahájili přípravy na tuto světově ojedinělou akci. Jednou z podmínek účasti je, že své psy včas zaregistrujete. A právě tady jsme narazili: plemeno, které chováme, jsme na stránkách výstavy nenalezli. Učinili jsme tedy dotaz u britského Kennel Clubu a dozvěděli se oficiálně to, co jsme již tušili: Kennel Club nesmírně lituje, avšak Bernese Hound není plemeno, které by se nacházelo v seznamu plemen na britských ostrovech registrovaných. Přesto doufám, že se tam zajedeme podívat, i když nikoli jako vystavovatelé.

Rozhodli jsme se, že se za toto zklamání odškodníme a přihlásili jsme své tři psy do Belgie na EURODOGSHOW, což je akce, která se sice svým rozsahem ani věhlasem s Cruftovou výstavou měřit nemůže, avšak na evropském kontinentě rozhodně z řady ostatních výstav vybočuje. Tentokrát je tedy můj příspěvek podložen osobní zkušeností.

 

Z našeho cestovního deníku

Účast na výstavě jsme spojili s minidovolenou a tak jsme jeli obytným autem; vyrazili jsme prakticky bez plánu, měli jsme jen několik tipů na zastávky, hlavně jsme doufali navštívit Ostende a Bruggy. Obojí se vydařilo.

Cesta Německem probíhá vždy bez překvapení, mají to tam již  „vychytané“. Země je protkána důmyslnou sítí dálnic, u krajnic žádné bilboardy, vzdor většinou neomezené rychlosti dopravní nehodu nepotkáte. Auta rychlá, řidiči slušní a jejich chování předvídatelné. Sice vždycky narazíte na nějaký ten úsek v opravě, ale osobně se nemohu zbavit dojmu, že tam opravy plánují lidé, kteří mají (a používají!) mozky. Opravuje se po poměrně malých úsecích a vše hotové se ihned zprovozní. Ani nevím, zdali jsme se tam někdy ploužili v  koloně. Člověk musí být ostražitý při křížení dálnic, aby se dostal do směru, do kterého potřebuje. Počet parkovišť je neuvěřitelný a informovanost skvělá: předem víte, zdali  můžete očekávat WC, případně po kolika kilometrech na něj narazíte. Na onu místnost se nemusíte bát vkročit ani na malých opuštěných parkovištích, kde bývá vše v nerezu, fungující a relativně čisté. Naučili jsme se pro přenocování vyhledávat parkoviště u benzinových pump, která mají slušné sociální zázemí, mohli jsme si  zaskočit na občerstvení a vždy se našlo dost prostoru pro okružní procházku s psí smečkou (někde měli přímo na psí „pískoviště“, prostor určený pro vyprázdnění psů obehnaný plůtkem).

Pokud jde o počasí, Belgie nás uvítala mrazivě, jinak je to země nesmírně přívětivá (máte-li jako my slabost pro Anglii, Belgii si zamilujete!).  O dopravních nehodách platí totéž, co v Německu; nepotkáte je (nepotkáte ovšem ani ty agresivní dovedy, jako u nás). Kamiony, kterých je tu také jako máku, dodržují pravidla a drží se svého vymezeného pruhu. Vliv nedaleké Anglie se nezapře, a to pokud se týká vzhledu vesnic, zelené trávy (ta ale není tak dokonalá),  i  architektury v centrech městeček, která jsme navštívili – to mají na svědomí  hlavně všudypřítomné neomítnuté cihly.

Místopisné názvy mají zpravidla dva tvary, protože Belgie je dvojjazyčná země. Na ukazatelích však oba tvary společně zpravidla neobjevíte a tak často musíte použít fantazii (když vám z ukazatelů zmizí Liége, chvíli trvá, než pochopíte, že Luik je totéž). Pro Belgii jsou charakteristické cyklostezky, vedoucí mezi chodníkem a silnicí. I v tuto roční dobu při velmi studeném počasí jsme potkávali cyklistů mnoho. Nešlo však o sportovce, jak jsme zvyklí u nás, nýbrž o lidi zvyklé používat kolo jako dopravní prostředek na menší vzdálenost.

Návštěva Ostende (Oostende) nás nadchla. Jdete běžným belgickým městem a za řadou domů je zčistajasna města konec a začíná moře. Na nábřeží procházíte podél řady vysokých domů, z velké části hotelů. V této době tu probíhal čilý stavební ruch, město se již strojí pro příští sezónu. Nábřeží končí masivním zábradlím, co chvíli narazíte na schody, po kterých sestoupíte na pláž. Touto dobou pláž slouží jako korzo, kde jsme potkali překvapivé množství lidí se psy a málokdo měl jen jednoho. Přesto tu naše smečka budila pozornost, nejen u lidí. Procházkou jsme se pomalu přiblížili až k přístavu a pozorovali jsme impozantní trajekty mířící do Doveru. Když proti nám na pláži kráčel kůň s jezdcem, byla naše nejmladší fenka konsternovaná tak, že je úplně zapomněla zastrašovat svým charakteristickým altem; ona to také byla scéna jako z pohádky: křik velkých mořských racků, ostrý vítr, vysoké vlny plynule přecházely do ocelově šedé oblohy a ve vlhkém písku zanechával své hluboké stopy kůň. Po svých psech všichni samozřejmě uklízeli; také k tomu mají podmínky: celé nábřeží je lemováno odpadkovými koši s výmluvnou značkou psa „při činu“.

Město Bruggy (Brugge) je někdy srovnáváno s Benátkami, protože též oplývá kanály (ovšem ne   v takové míře jako Benátky italské), ale místo gondol po nich pomalu jezdí vyhlídkové motorové lodice, tím ale celá podobnost končí. Nejkrásnější náměstí právě hyzdil obrovský parket, který se chystal stát vánoční výzdobou. I na tomto náměstí jsme potkali koně, zde ovšem s kočáry, ti již naši nejmladší nezaskočili, avšak její hlas souboj se  zvukem kopyt klapajících po dlažbě prohrál. Bruggy jsou úžasné, očekávali jsme zajímavé město, ale skutečnost nás doslova omráčila. Nechtělo se nám vynechat jedinou uličku, jediné zákoutí. Turistů nebylo málo, ale bylo možné se plynule procházet, v plné sezóně to zcela určitě nelze.

Bruggy pro nás měly ještě jeden obrovský půvab: konečně jsme objevili bankomat, prostřednictvím kterého se nám podařilo dostat k finanční hotovosti. Již dva dny jsme věděli, že čerpat peníze kartou VISA můžeme pouze z bankomatu přístupného přímo z ulice (ale ten ne a ne potkat). Na oslavu tohoto úspěchu jsme hned vklouzli do jedné z prodejen proslulých belgických pralinek a udělali jsme v peněžence pořádný vítr.

 

42nd EURODOGSHOW Kortrijk (Coutrai)
19. až 20. listopadu 2005

Výstava, pořádaná od roku 1964,  je  memoriálem barona Julese Coopens d´Eeckenbrugge. Nadchlo její  motto: na čestném místě katalogu v rámečku výrazné poděkování jednomu každému vystavovateli, rozhodčímu, představiteli tisku, jakož i všem, kdo jakkoli na výstavě spolupracovali…

Původně se výstava konala ve městě Menen (Menin) a zpočátku byla výstavou pro malá psí plemena; postupně mohutněla a v roce 1968 ji organizátoři přenesli do Kortrijku, kde se koná ve výstavním areálu EXPO Kortrijk. V té době se výstava ještě vešla do jedné výstavní haly. V roce 1972 se výstavy účastnilo již 1 110 psů vystavovatelů z několika evropských zemí a bylo zapotřebí dvou hal. Hned následující rok se pořadatelé rozhodli podtrhnout evropský charakter akce a začali ji pořádat pod názvem EURODOGSHOW a  začali katalog a další materiály vydávat ve čtyřech jazycích. Do dnešních dní se akce vypracovala bezesporu na nejdůležitější kynologickou událost Belgie s významným mezinárodním přesahem.

V polovině sedmdesátých let si počet vystavovaných psů vynutil další rozšíření výstavy, a to co do prostoru i co do času; od roku 1975 se  akce pořádá jako dvoudenní. V osmdesátých letech postupně přibyly další dvě haly, a sice hala třetí v roce 1984 a čtvrtá v roce 1988. V roce 1991 výstava zabrala již pět hal  o celkové ploše 25 500 m2 a zúčastnilo se jí 3 600 psů; v uvedeném roce výstavu navštívil úctyhodný počet diváků (30 000!). K rozšíření o halu šestou došlo v roce 1999, kdy výstavní plocha vzrostla na 33 000 m2. Do jedenadvacátého století organizátoři výstavy vkročili s pevným předsevzetím první ligu evropských výstav psů neopustit.

V letošním roce výstava byla vskutku velkolepá: přihlášeno bylo na 3 500 psů; jejich vystavovatelé (bylo jich cca 2 500) pocházeli z 24 zemí; posuzovalo 54 rozhodčích ze 17 států. Nejvíc vystavovatelů bylo Belgičanů (1 241), následovali Francouzi (575) a Holanďané (289). Pokud jde o vystavovatele ze střední a východní Evropy, Rusů bylo 34, Čechů 18, Maďarů 11, Poláků 10, Slováci a Bulhaři po jednom. V posledních letech dochází k průměrnému ročnímu dvacetiprocentnímu nárůstu počtu vystavujících, přičemž Belgičanů bývá kolem 47 %. Letos poprvé byla výstava organizována plně on-line, a to pokud se týká veškerých informací, přihlášek i placení. Poprvé při organizaci výstavy plně kooperovaly belgické chovatelské kluby, které získaly příležitost vždy jeden den uspořádat svou klubovou výstavu a druhý den být součástí mezinárodní výstavy EURODOGSHOW.

Výstava byla tento rok pořádána na ploše 40 000 m2 a navštívilo ji 25 000 diváků, kteří měli k dispozici 5 000 míst k sezení. Kruhy byly prostorné, uprostřed kryté koberci a jejich ohraničení tvořily z větší části lavičky. „Erární“ výstavní klece byly k dispozici v takovém množství, že zdaleka nebyly všechny obsazeny. Úklidovou službu („nehody“ pejsků) obstarávali skautíci s vřelým vztahem k těm, po nichž uklízeli. V katalogu je  zdůrazněno, že bez vystavovatelů rozhodčích, handlerů a sponzorů (generálním sponzorem byla firma Pedigree) by se výstava nikdy nemohla uskutečnit; kromě velikých díků organizátoři všechny ujišťují, že základem výstavy ve všech aspektech je jen a jen láska vystavovatelů ke psům. Avšak co je hlavní, celý průběh výstavy se v tomto duchu opravdu nesl; nikde žádný chaos, všichni zdvořilí, příjemní, francouzský šarm byl všudypřítomný.

Pokud se týká rozdělení do dvou výstavních dnů, skupiny FCI  2, 4, 5, 6 a 9 se vystavovaly v sobotu a skupiny 1, 7, 8 a 10 v neděli.. V rámci výstavy proběhly  letos dvě klubové výstavy, a sice  chrtů (Royal Union Belgian Shepherds) a belgických ovčáků (Royal Belgian Windhondenclub). Na výstavě bylo k vidění velké množství doprovodných akcí, jichž se zúčastnilo na 1000 psů, za zvláštní zmínku stojí Evropská soutěž v tanci se psy, který je zde velice populární; jinak jsme zaznamenali: 

  • Grand prix Eurodogshow Agility (300 účastníků!)

  • Předvádění spolupráce se psem (velice vysoká úroveň, nic podobného jsme ještě nikde neviděli)

  • Přehlídka dětských maškarních převleků (okouzlující)

  • Juniorhandling

  • Seniorhandling

V závěrečném „Ring D´Honneur“ kromě obvyklých soutěží probíhala také velmi sledovaná soutěž o nejkrásnějšího psa belgické rasy. Showparade měla opravdu důstojnou úroveň: každá ze soutěží byla zahájena  fanfárou, světla pohasla a v kuželu reflektoru kráčel rozhodčí po boku s vlajkonošem nesoucím vlajku národnosti rozhodčího. Každý soutěžící byl zvlášť vyhlášen, za tím účelem moderátor vždy předem prošel připravenou řadu a obeznámil se se všemi nastoupenými psy. Taktéž shromážděný sbor rozhodčích a dalších VIP, kteří seděli kolem u krásných stylových stolků, se programu věnoval s odpovídajícím zájmem.  

Doufám, že mi prominete špetku sebechvály; naše nejmladší fenka (německý pan rozhodčí o ní žertem prohlásil, že je takovým Tomášem Rosickým mezi bernskými honiči), se zúčastnila Showparade hned dvakrát: nejprve jako Best of Breef (BOB) v soutěži Best in Group (BIG) a podruhé v soutěži o nejlepší mladou fenu. Na výstavě EURODOGSHOW Kortrijk se neudělují tituly „Evropský vítěz“, neboť nejde o Evropskou sekční výstavu FCI; tradice sekčních výstav FCI vznikla teprve později, avšak výstava EURODOGSHOW Kortrijk již v té době měla takový věhlas, že jí byl zažitý název ponechán. V současné době je výstava  považována za největší akci svého druhu na evropském kontinentě.  

Návštěvu této excelentní výstavy můžeme všem opravdu vřele doporučit, ať již jako vystavovatelům, nebo jako divákům, pravdu to stojí za to. A pokud se i organizátoři výstav pořádaných v našich podmínkách budou na podobných akcích inspirovat, jistě to výstavám všech úrovní jedině prospěje.  

 

prosinec 2005

pro Chov psů

JUDr. Radana Menšíková