|
NEBOJTE SE VYSTAVOVAT aneb „JAK NA TO?“
praktické rady nejen pro čerstvé majitele perspektivních
štěňátek
Úvodem…
Připustím-li, že náhody existují, pak jsme se k „psímu
vystavování“ dostali náhodou. Když nás ve věku svých
dvanácti let opustila naše milovaná bassetka, po půl
roce zoufalství se na nás usmálo štěstí. Z důvodu
celodenního zaměstnání jsme si nemohli dovolit štěňátko,
ale byl k mání tříletý bernský honič. Vůbec jsme
neuvažovali o tom, že by mohly nastat jakékoli problémy
(dosud byl zvyklý žít v krásném prostředí v domě se
zahradou a my mu mohli nabídnout jen byt v Praze). Avšak
povedlo se, od prvního dne byl s námi spokojen a co
teprve my s ním!
Ze zvědavosti jsme ho přihlásili na mezinárodní výstavu
psů do Mladé Boleslavi; hned napoprvé byl shledán Best
of Breef. Náš pes měl tak vynikající vlastnosti a byl
tak vnímavý, že nám bylo líto, že nemá psího kamaráda.
Pořídili jsme mu jednu po druhé dvě kolegyňky, ty už
máme od štěňátek. Napřed jsme ovšem museli dočista
„přeorat“ náš život a to tak, že jsme odešli z jistého
zaměstnání na „volnou nohu“ a časem jsme se z bytu
přestěhovali do domu se zahradou.
Dnes máme pětiletého psa a dvě psí slečny (čtrnáct a
šestnáct měsíců) a počet výstav, které jsme s nimi
navštívili, překročil dvacítku. Posbírali jsme poměrně
dost praktických zkušeností a rádi se o ně podělíme
s těmi, kdo si pořídili štěňátko a zajímá je, jak by si
vedlo v konkurenci. Takže – nebojte se vystavovat!
Začínáme…
Optimální je, když již ve chvíli, kdy jste se rozhodli
pořídit si štěňátko, víte, že se hodláte věnovat jeho
výstavní kariéře. Je-li tomu tak, nespěchejte
s výběrem a pokuste se nejprve zorientovat „na scéně“.
Rozhodněte se, zdali si pořídíte psa či fenku. Dobře si
vyberte chovatele, ke kterému si pro štěně půjdete.
V úvahu je dobré brát jak úspěchy na výstavách, tak
další věci. Pokud si podle dosahovaných výsledků
vytipujete určité chovatele, spojte se s nimi a
popovídejte si o svém záměru. Dejte rozhodně i na první
dojem, vztah mezi vámi a chovatelem rozhodně nemá
skončit tím, že si odvezete štěňátko, proto je důležité,
aby pro vás jednání s ním bylo příjemné. Neváhejte
předem navštívit chovatelskou stanici osobně, dobrý
chovatel ocení váš zájem o prostředí, kde štěně vyrůstá
a rád vám ukáže, jak to u něj chodí. Zkušený chovatel
vám rád poradí i s výběrem štěněte vhodného pro výstavní
kariéru. Děláte mu totiž tu nejlepší reklamu, zvláště
pokud se bude štěňátku dařit.
Pokud se týká ceny, ta se stanoví nejen podle výstavních
úspěchů rodičů, ale i podle kvality konkrétního vrhu
(samozřejmě bez vlivu není ani momentální poptávka po
tom kterém plemeni). Mám zkušenost, že rozdíly mezi
špičkovými chovateli nejsou nikterak podstatné a
rozhodně se nevyplatí si štěně, resp. chovatele, vybírat
jen podle ceny. Berte v úvahu hlavně servis, který vám
chovatel garantuje poté, co si potomka z jeho chovu
odvezete. Na štěně pochopitelně nedostanete záruční list
(i když pochopitelně záruku podle příslušných právních
předpisů máte), avšak je nesmírně důležité, jak se
chovatel staví k eventuálním problémům, které by se
v budoucnu mohly u štěněte vyskytnout (např. k otázce
případných dědičných vad). Zodpovědný chovatel se
v kupní smlouvě jistě zaváže tuto věc odpovídajícím
způsobem řešit, jde mu totiž o zachování dobrého jména.
Nic naplat, jméno dobré chovatelské stanice je značkou a
o udržení její hodnoty je třeba pečovat.
Může se stát, že k rozhodnutí psa vystavovat dojdete
teprve později, ale ani v takovém případě nejste bez
šancí (jak řečeno v úvodu, my jsme psa přihlásili na
výstavu v jeho třech letech, přičemž pro nás to byla
premiéra). Nakonec jsme spojili příjemné s užitečným a
jezdíme (dnes již s celou naší smečkou) na výstavy
konané především tam, kam se chceme podívat.
Nácvik…
Rozhodli jste se tedy svého psa na výstavě předvést, ale
nevíte, co má umět? Nic složitého! Pes je posuzován
staticky a kineticky (tzn. v postoji a v pohybu) a musí
snést prohlídku těla, včetně chrupu. Osobně jsem začala
štěňata nejprve učit ukazovat chrup a chvíli postát v
klidu a věřte, že na pokrok jsem se načekala!
S první fenečkou jsem nedočkavě zkoušela začít prakticky
ihned po jejím příchodu do naší domácnosti, ale nikam to
nevedlo. Chtěla jsem vyhovět požadavku, že ji to musí
bavit, a tak jsem se rozhodla počkat. Postupně jsem se
pokusila ji občas postavit u velkého zrcadla (lépe se mi
kontroloval výsledný dojem); abych ji v postoji udržela
alespoň chvíli, nechala jsem ji okusovat piškot, který
jsem ukrývala v dlani. Teprve později přišlo na řadu
upravování končetin do žádaného tvaru, což se nám někdy
vedlo, někdy méně. Měla jsem vždy dojem, že mi schází
jedna ruka; než jsem posunula nožičku, ta předešlá se
vrátila na původní místo. Naštěstí druhá fenka byla
klidnější a šlo to méně ztuha. Zpočátku vůbec nejde o
to, aby postoj vypadal jak má, je nutné štěně zvyknout
na manipulaci. A hlavně: nezapomínejte pořád chválit!
Správný výstavní postoj má vypadat tak, že přední i
zadní nohy jsou v zákrytu, přičemž přední směřují kolmo
k podlaze, zadní pak jsou mírně natažené dozadu tak, aby
jejich spodní část svírala s podlahou pravý úhel. Při
upravování končetin je vhodné nožičku uchopit hned nad
tlapkou. Hlava se přidržuje pod bradou rukou (později by
mělo stačit vodítko) tak, aby hleděla spíše vzhůru.
Ocásek se mírně zdvihne nad hřbet.
Pokud jde o pohyb, nejprve zvykejte štěně na výstavní
vodítko, později se pokuste jej přimět, aby vesele, ale
ukázněně běželo vedle vás (ale počítejte s tím, že to
nebude hned). Hlavní zásady:
-
vodítko držet v levé ruce (pes se v kruhu vodí
vlevo),
-
pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček a
-
správným výstavním pohybem je pravidelný klus.
Připravte se na pohyb (tzv. figury)
-
v kruhu,
-
po přímce,
-
v trojúhelníku,
-
ve tvaru písmene L a
-
ve tvaru písmene T;
osobně jsem se v praxi setkala jen s prvními třemi
způsoby (poslední dva jsem ovšem často viděla na výstavě
při soutěži Junior-Handling).
Pokud se při učení v hojné míře využívá pochval a
odměn, štěně se bude na toto trénování těšit. Je vhodné
dbát toho, aby
-
štěně bylo vyvenčené, ale odpočaté,
-
po sebemenším pokroku následovala (klidně přehnaná)
pochvala,
-
trénink trval vždy jen chvilku, třeba víckrát denně,
-
nácvik štěně opravdu bavil.
Prohlídka těla má tu výhodu, že ji lze provozovat
prakticky kdekoli. Naše holky byly zvyklé vždy ve výtahu
ukazovat zoubky (aby to měly rychle za sebou, snažily se
přeskočit fázi předvedení skusu a rovnou otvíraly papuly
dokořán). U štěňat často rozhodčí nechá majitele, aby
chrup předvedl sám, ale není to pravidlem. Nejprve se
předvádí skus (má být vidět vzájemné postavení řezáků),
pak se (stále ještě při zavřené papule) odhrnou pysky po
stranách; nakonec se předvádí zuby při tlamičce
otevřené, což psi dvakrát nemilují, ale zvyknou si.
V neposlední řadě štěně musí strpět prohmatání těla (což
je vhodné nacvičovat alespoň občas i s cizí osobou, od
svých lidí si to nechají líbit s oblibou) a psi i na
kontrolu varlat.
Druhy výstav…
Již během nácviku se štěňátkem se zamyslete nad tím, na
jakou výstavu zamíříte. S rozhodnutím určitě nečekejte
až do okamžiku, kdy váš pejsek vše bravurně zvládne
(přihlášku totiž musíte odeslat tak dva měsíce před
konáním výstavy).Většinou se radí začít na některé z
„nižších“ typů výstav; nesdílím tento názor. Vůbec se
nemusíte bát přihlásit se hned na výstavu mezinárodní,
není o nic složitější; pes musí prokázat všude stejné
dovednosti (a podle mých zkušeností rozhodčí mají
podobné požadavky). Rozhodně se nerozpakujte vyrazit na
výstavu do zahraničí.
Při výběru výstavy dbejte, aby byla určená pro vaše
plemeno. Některé výstavy jsou pro všechna plemena,
některé pro všechna plemena mimo loveckých, některé jen
pro plemena společenská (ovšem pokud se rozhodnete pro
výstavu národní či mezinárodní, sledovat to nemusíte;
výstavy národní jsou určeny pro všechna plemena psů a
výstavy mezinárodní jsou určeny pro všechna plemena
uznaná FCI).
Porozhlédnout se včas po právě konaných výstavách vřele
doporučuji; i když sami víte, jak to na výstavě chodí,
je určitě vhodné alespoň s jednou výstavou seznámit
štěňátko. Možnost si toto prostředí „osahat“ je pro něj
neocenitelná a přijdete-li dostatečně včas před začátkem
posuzování, bude mít dokonce příležitost proběhnout se
ve výstavním kruhu a vše si patřičně očichat. Ve chvíli,
kdy nastane jeho slavný den, bude určitě jistější
v prostředí, které neuvidí poprvé.
Vybírat můžete z těchto druhů výstav:
-
oblastní
oblastní výstavy se organizují na územním principu a
jsou přístupné pro plemena uvedená v propozicích;
-
krajské
pro krajské výstavy platí de facto totéž, co pro
výstavy oblastní;
-
klubové
klubové výstavy jsou přístupné pro plemeno (plemena)
sdružená v klubu, který výstavu pořádá;
-
speciální
speciální výstavy se organizují pro určité plemeno a
mohou se pořádat pouze jednou za rok;
-
národní
národní výstavy jsou přístupné pro všechna plemena
psů;
-
mezinárodní
mezinárodní výstavy jsou pořádány pod záštitou FCI a
jsou přístupné pro všechna plemena psů FCI uznaná.
V určitém omezeném rozsahu jsou informace o výstavách
každoročně zveřejňovány v prvních číslech „psích“
časopisů. Dnes si lze poměrně spolehlivě veškeré
potřebné údaje opatřit na internetu. Pokud se týká
výstav pořádaných v České republice, jejich přehled
najdete na stránkách Českomoravské kynologické unie;
přehled mezinárodních výstav (pořádaných u nás) je
zveřejněn i na stránkách Českomoravské kynologické
jednoty. Informace o výstavách pořádaných v zahraničí
pak naleznete na stránkách jednotlivých národních
kynologických organizací.
Přihláška…
Počítejte s tím, že uzávěrky přihlášek se konají zhruba
dva měsíce před výstavou; přesné termíny bývají uvedeny
v propozicích výstav. V případě výstav mezinárodních a
národních bývá pravidlem, že uzávěrky jsou dvě. Pokud se
hlásíte až ve druhém termínu, zpravidla zaplatíte vyšší
výstavní poplatek.
Jak přihlášku získat? Především se pokuste ji najít na
internetu, dnes to je již poměrně rozšířený způsob. Ne
vždy, kdy je přihláška na výstavu na internetu
přístupná, lze ji též elektronicky odeslat. V takovém
případě si ji vytiskněte a pošlete ji poštou, ale i tak
to je příjemné zjednodušení, neboť odpadne alespoň část
korespondence. S velmi dobrou praxí jsme se setkali
v Německu a v Polsku: pokud nezískáte přihlášku na tu
kterou konkrétní výstavu, můžete použít tzv. přihlášku
neutrální, kterou najdete na příslušných webových
stránkách. Přihlášky na výstavy, které se budou konat
v nejbližší době, se též často nabízejí přímo na
výstavách předchozích; zejména v Lucembursku vždy
obdržíme doslova fascikl přihlášek na výstavy pořádané
v různých evropských zemích v několika následujících
měsících.
Pokud se vám nepodařilo potřebnou přihlášku opatřit
jiným způsobem, nezbývá, než si o ni napsat pořadateli
výstavy, kontakt (stále častěji i elektronický) bývá
uveden v přehledech termínů výstav (na webových
stránkách národních kynologických organizací nebo FCI).
Nezapomeňte, že na výstavu nemají přístup hárající
fenky, feny v druhé polovině březosti a feny kojící.
S tím dost často nastává problém, ne vždy lze všechny
okolnosti ve chvíli odesílání přihlášky předvídat;
nepříjemné je, že výstavní poplatek se při neúčasti na
výstavě nevrací, což zejména u poplatků hrazených v EURO
(zpravidla kolem 50 až 70 EURO za jednoho psa) zamrzí.
Pokyny k vyplnění přihlášky hledejte především v
přihlášce samotné; vyplatí se číst i text uvedený docela
malými písmeny. Vyplnění přihlášky je nutné věnovat
zvýšenou pozornost; chyby v přihlášce či její
nečitelnost mohou v krajním případě být důvodem
nepřijetí psa na výstavu. I když je vše uvedeno zcela
správně, může se stát, že v katalogu budou nakonec
uvedeny nesprávné údaje, zvláště v případě zahraničních
výstav (např. v abecedním seznamu vystavovatelů se
najdete podle počátečního písmene svého křestního jména
a nikoli příjmení); jednou jsme dokonce ze vstupního
listu zjistili, že správně přihlášený pes byl zařazen
mezi feny (spravil to ovšem jediný e-mail a katalog již
byl bez chyby).
Je důležité přihlásit psa do správné třídy; přestože
někteří autoři uvádějí, že rozhodující je věk psa v den
konání výstavy, pravdou je, že podle předpisů ČMKU i FCI
se vychází z věku, kterého pes dosáhne den před konáním
výstavy (všechny ostatní podmínky ovšem musejí být
splněny již v době podávání přihlášky).
Dříve se ke každé přihlášce musela přiložit fotokopie
průkazu původu, popř. dokladu o složení požadované
zkoušky či získání příslušných titulů, hlásí-li se pes
do třídy pracovní nebo vítězů (šampionů); dnes to
v případě elektronicky podávaných přihlášek zpravidla
neplatí, ale pozor, v některých případech tyto doklady
pořadatel výstavy přesto požaduje (např. na Slovensku).
Vždy se tedy vyplatí mít nějakou tu fotokopii průkazu
původu a dalších dokladů doma v zásobě. Většinou se
přikládá i kopie dokladu o uhrazení výstavního poplatku,
avšak s ohledem na vysoké bankovní poplatky někteří
pořadatelé výstav (praxe poměrně běžná v zahraničí)
umožňují úhradu provést teprve v den výstavy na místě.
Někdy se to vzhledem k úspoře bankovního poplatku
vyplatí, jindy ne (to pokud je výstavní poplatek pro
tento případ neúměrně zvýšen), tomu je třeba věnovat
pozornost v konkrétních případech, protože se to opravdu
liší výstava od výstavy, někdy i u téže výstavy rok od
roku.
Přihlášky posílané poštou je jistější odesílat
doporučeně (po pravdě řečeno toto sama moc nedodržuji,
hlavně u zahraničních výstav, a zatím jsem nelitovala,
pošty fungují celkem spolehlivě). Jako potvrzení, že
s vámi organizátor výstavy počítá, dostanete tzv.
vstupní list, někdy takřka okamžitě (zpravidla
Lucembursko, Německo), jindy doslova na poslední
chvíli, (často Slovensko, Polsko). Na vstupním listě
pak nezřídka najdete i řadu dalších užitečných
informací: tip na hotel, popis a plánek příjezdu do
města konání výstavy z různých směrů, poloha výstaviště
apod.
Výstavní třídy…
Podle Výstavního řádu ČMKU může být pes na jedné výstavě
přihlášen pouze do jedné třídy (na rozdíl od pravidel,
která platí např. ve Velké Británii, která není členem
FCI).
Do které třídy tedy svého psa přihlásíte? Pokud je mu
méně než 15 měsíců, přicházejí v úvahu tyto třídy:
Pokud máte psa staršího 15 měsíců, můžete ho přihlásit
do některé z tříd níže uvedených:
-
mladých
zde existuje určitý přesah (uvedená třída je
ohraničena až 18 měsíci); důvodem je hlavně
skutečnost, že velká plemena dospívají a tělesně
vyzrávají později, proto se majitelům nechává na
uvážení, ve které třídě chtějí se svým psem ve
stáří 15 až 18 měsíců soutěžit,
-
mezitřída
15 až 24 měsíců;
třída vhodná pro mladé jedince, kteří jsou ve
vývinu, a nemohou ještě ve všech ohledech konkurovat
svým „hotovým kolegům“,
-
otevřená
od 15 měsíců;
pro jedince bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná
ocenění,
-
pracovní
od 15 měsíců;
pro jedince, kteří mají složenu požadovanou zkoušku
z výkonu
na mezinárodních výstavách je přístupná pouze pro
plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání
titulu mezinárodní šampion složit předepsanou zkoušku
(splnění podmínek pro třídu pracovní na těchto výstavách
musí být doloženo předepsaným certifikátem),
na ostatních druzích výstav může být třída pracovní
otevřena i pro ostatní plemena (v propozicích výstavy
však musí být uvedeno, který typ zkoušky a s jakým
oceněním k zařazení do této třídy opravňuje),
-
vítězů
od 15 měsíců;
pro jedince s titulem národní šampion (neplatí to
bezvýjimečně, je třeba studovat příslušné předpisy)
a mezinárodní šampion, event. i národní či klubový
vítěz, přičemž tituly musí být získány v konkurenci
dospělých,
-
šampionů
od 15 měsíců;
je otvírána pouze na mezinárodních výstavách pro
jedince s titulem mezinárodní šampion nebo šampion
některé z členských zemí FCI,
-
veteránů
od 8let;
-
čestná
od 15 měsíců;
pro jedince s tituly např. národní šampion či
mezinárodní šampion, národní vítěz či klubový vítěz
(v této třídě je možné představit psa bez nároku na
tituly i pořadí),
-
mimo konkurenci
(vypsání posledních dvou tříd zdaleka není
pravidlem).
Pokud získané tituly opravňující k zařazení do třídy
vítězů (šampionů) nebo certifikát o absolvování
předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou doloženy
řádně, má pořadatel výstavy povinnost psa zařadit do
třídy otevřené.
Pro úplnost se ve stručnosti zmíníme též o dělení
výstavních tříd pro plemeno německý ovčák:
-
třída dorostu
6 až 12 měsíců;
-
třída mladých
12 až 18 měsíců;
-
třída dospívajících
18 až 24 měsíců;
-
třída dospělých
nad 24 měsíců;
-
pracovní
nad 24 měsíců;
podmínkou je zkouška z výkonu,
-
třída veteránů
nad 8 let.
Jak již bylo řečeno, pro zařazení psa do třídy je
rozhodující věk, kterého pes dosáhne den před konáním
výstavy (je-li výstava vícedenní, nerozhoduje, který den
se vystavuje příslušné plemeno, nýbrž den, kdy je
výstava zahájena).
Soutěže na výstavě…
Tzv. soutěže, se kterými se na výstavách setkáte,
především zvyšují atraktivitu výstav pro tu část
veřejnosti, pro kterou není příliš zajímavé posuzování
v kruzích. Jsou ovšem oblíbené i mezi chovateli; ti mají
skvělou možnost tímto způsobem prezentovat svůj chov. Do
některých soutěží se, splňujete-li příslušné podmínky,
můžete přihlásit, např. do soutěže nejlepší chovatelská
skupina, do některých pak postupujete podle výsledků
posuzování v kruhu, např. do soutěže o nejlepšího
mladého psa.
Na výstavách zpravidla bývají tyto soutěže (na
konkrétní výstavě se ovšem nemusíte nutně setkat se
všemi zde uvedenými soutěžemi):
-
mladý vystavovatel
v této soutěži (jde o soutěž vystavovatelů a nikoliv
psů) se hodnotí způsob předvedení psa, nikoliv jeho
kvalita,
soutěžit lze i se psem, který na výstavě vůbec
posouzen nebyl,
tato soutěž probíhá ve dvou věkových kategoriích:
I. kategorie: 9 až 13 let
II. kategorie:
13 až 17 let,
-
nejhezčí pár psů
do soutěže může majitel přihlásit psa a fenu jednoho
plemene, kteří byli na výstavě posouzeni,
-
nejlepší chovatelská skupina
do soutěže musí chovatel přihlásit minimálně tři
jedince téhož plemene, kteří pocházejí z jeho chovu
z různých spojení (nejméně od dvou různých matek
nebo otců); psi nemusejí být v majetku chovatele,
avšak musí být na výstavě posouzeni,
-
nejhezčí mladý pes
do soutěže nastupují všichni mladí psi, kteří byli
na výstavě posouzeni a získali titul CAJC,
-
nejhezčí mladá fena
do soutěže nastupují všechny mladé feny, které byly
na výstavě posouzeny a dostaly titul CAJC,
-
nejhezčí veterán
soutěží vítězové třídy veteránů a
-
nejlepší plemeník
(týká se jen výstav klubových a speciálních)
v této soutěži se hodnotí typ a kvalita odchovu,
do soutěže lze přihlásit plemeníka (musí být na
výstavě posouzen v normální konkurenci) a jeho
alespoň pět potomků, kteří byli na výstavě též
posouzeni.
Program často bývá v zájmu zvýšení návštěvnosti poměrně
bohatý a veřejnost mívá příležitost se seznámit
s nejrůznějším využitím psů a možností práce s nimi.
Jelikož posuzování v jednotlivých kruzích nekončí ve
stejnou dobu, tento doplňkový program vyplňuje čas, než
začnou soutěže v rámci Show Parade.
Podle výstavního řádu FCI na mezinárodních výstavách se
zadáváním titulu CACIB FCI se konají ještě tyto
skupinové soutěže:
-
BIG (BEST IN GROUP)
nejlepší pes skupiny FCI;
soutěží všichni vítězové plemene, neboli BOB (Best
of Breed),
-
BIS (BEST IN SHOW)
nejlepší pes výstavy;
soutěží všichni vítězové skupiny FCI, neboli BIG (Best
in Group).
Před výstavou…
Na výstavě vždy chcete svého psa předvést v co nejlepším
světle (je to přehlídka psí krásy). Pokud se týká
pravidelné péče o jeho exteriér, majitelé krátkosrstých
plemen, jsou poněkud ve výhodě, srst jejich psů
nevyžaduje tak důkladnou péči. Pro zajímavost: víte, čím
se krátkosrstým psům nejlépe vyčesávají uvolněné chlupy?
Listem pilky na železo! Delší huňatá srst má ale také
něco do sebe - pomůže zakrýt sem tam nějaký nedostatek.
Jsem zvyklá před výstavou psy koupat, ale ne
bezprostředně (srst ztratí něco ze svého obvyklého
lesku). Pokud jedeme na několik výstav krátce za sebou,
není-li to opravdu nezbytné, psy již další koupelí
netrápím.
Kdo čistí uši pravidelně (u dlouhoušatých psů nejlépe 1
až 2x týdně), nemusí se tím před výstavou zabývat. Je
vhodné zkontrolovat drápky, pokud jsou přerostlé, mohou
zkreslovat postavení tlapek. Je nepříjemné, má-li pes
příliš dlouhou živou část drápů, takže není možné je
upravit dostatečně nakrátko.
Pokud jde o štěňata, doporučuje se před výstavou zvýšit
intenzitu nácviku (zvláště u těch, jimž se příliš nechce
ukazovat zoubky) a také provozovat trénink v různém
prostředí a s cizími lidmi; s tímto doporučením jsem si
nějak nevěděla rady, ale ukázalo se, že úplně stačí
začít štěňata brát na výstavy od chvíle, kdy jim to
jejich očkování dovolí. Vždy jsem se snažím být u
výstavního kruhu brzy, abych měla příležitost nechat
štěňátko v kruhu si vše očichat a nakonec se s ním
proběhnout a upravit jej do výstavního postoje, aby
pochopilo, proč se to učí. Pokud jsme na místě včas,
dělávám to i s dospělými psy, seznámení s kruhem nikdy
nezaškodí.
Bezprostředně před výstavou se snažím eliminovat rizika:
nevodím psy na místa, kde bývá větší psí koncentrace, a
snažím se, aby se nezranili (přesněji řečeno při jejich
domácích hrátkách víc trnu, neodnese-li to některé ouško
tržnou ranou).
Na každé výstavě hned na začátku probíhá veterinární
kontrola, která se zajímá o očkování psa a potvrzení o
jeho zdraví. Je důležité opravdu pečlivě si prostudovat
propozice, neboť podmínky vyžadované pořadateli se mohou
různit. Pokud jde o očkování, zpravidla platí, že nesmí
být starší než 1 rok a mladší než 1 měsíc.
Osvědčení veterináře o kontrole zdravotního stavu psa
vydané ne dříve než 3 dny před konáním výstavy jsem
považovala za natolik samozřejmé, že jsem nikdy
v propozicích nehledala, je-li požadováno. Nedávno mne
jedna zkušená vystavovatelka upozornila, že na
zahraničních výstavách (v rámci Evropské unie) propozice
tento požadavek zpravidla neobsahují; ona v takovém
případě pro potvrzení nechodí. Přiznám se, že tolik
odvahy nemám (nevěřím totiž, že bych zvládla diskusi na
toto téma s „cizojazyčným“ veterinářem při vstupu do
výstavního areálu, kdy často bývá tlačenice). Pokud jde
o potvrzení, že pes nepochází z místa, kde je karanténa
(dnes se s tím již prakticky nesetkáte a pokud ano, jde
nejspíš o automatické přebírání dřívějších zvyklostí),
to si také opatřuji jen v případě, že jej pořadatel
výstavy požaduje.
Pokud se vypravíte do zahraničí, rozdíl je, zda jedete
do členské země Evropské unie anebo Evropskou unii
opouštíte. Cestujete-li v rámci unie, stačí, pokud pes
má pas pro malá zvířata (pet passport); ten vám vystaví
veterinární lékař. Je zapotřebí, aby pes měl očkování
proti vzteklině (první očkování proti vzteklině musí mít
po třetím měsíci svého věku) a odpovídající identifikaci
(pes musí být čitelně tetován nebo opatřen elektronickým
čipem, což je lepší varianta, neboť některé státy
uznávají identifikaci jen čipováním - i čipování provede
veterinární lékař).
Poněkud přísnější podmínky platí, pokud jde o cestování
do Velké Británie, Severního Irska, na Maltu či do
Švédska; do těchto zemí si musíte opatřit potvrzení o
účinnosti vakcinace proti vzteklině. Takové potvrzení
vydává laboratoř uznaná příslušnými orgány Evropské unie
(u nás je akreditována laboratoř v Liberci); vyšetření
musí být provedeno 6 měsíců předem (Velká Británie,
Severní Irsko a Malta), resp. minimálně 120 dní a
maximálně 365 dní po očkování proti vzteklině
(Švédsko). V některých případech je též zapotřebí psa
ošetřit prostředkem proti echinokóze a klíšťatům, a to
48 hodin před vstupem na území státu (Velká Británie,
Irsko, Malta, Finsko a Kypr), resp. ne dříve než 10 dní
před vstupem na území státu (Švédsko a Finsko). Toto
ošetření provede a příslušné potvrzení vám vydá rovněž
veterinární lékař. Stejné podmínky jako v rámci Evropské
unie pak platí i pro cestování do Švýcarska, Norska,
Lichtenštějnska, Monaka, Vatikánu, San Marina, Andorry a
na Island.
Pokud se vypravíte do zemí, jež nejsou členy Evropské
unie, nezapomeňte, že při návratu musíte vyhovět
podmínkám vstupu na území EU, tzn. váš pes musí mít pet
passport (i kdyby to země, kam cestujete, nevyžadovala),
přičemž zároveň musíte vyhovět i všem veterinárním
podmínkám země, která není členem Evropské unie. .
Co na výstavu s sebou (a na sebe)…
Přípravě před odjezdem je vhodné se věnovat zodpovědně.
Cesta bývá až příliš daleká na to, abyste pro nějaké své
zanedbání jeli zbytečně. Bez čeho se neobejdete a co si
raději připravte v předstihu (osobně to opakovaně
kontroluji):
-
vstupní list,
-
doklad o zaplacení výstavního poplatku (nebudete-li
platit teprve na místě),
-
pet passport (očkovací průkaz),
-
průkaz původu (originál),
-
další doklady podle požadavků pořadatele a
-
své doklady (zejména při cestě do zahraničí).
Další věci jsou potřebné, avšak zpravidla si je lze
opatřit i přímo na výstavě:
-
výstavní vodítko (na všech výstavách je sice
prodávají, avšak je výhodou, je-li na něj pes již
zvyklý - hned pochopí, „o co jde“),
-
miska na vodu (skvělá je tzv. švédská, ze které se
voda nerozlije, může být plná i během jízdy v autě,
to je praktické při dlouhých cestách, hlavně pak v
horku),
-
láhev s vodou pro psa (toalety jsou na výstavišti
často poněkud „z ruky“, navíc tam bývá dost plno),
-
místo pro odpočinek psa (nejlépe výstavní klec -
osvědčily se nám nylonové, snadno se transportují,
ale postačí i oblíbený pelíšek); v zahraničí často
bývají klece k dispozici, někdy ve značném, někdy v
omezeném počtu,
-
ručník pro psa (pro případ nepříznivého počasí),
-
potřeby pro poslední úpravu exteriéru psa (u
krátkosrstých plemen postačí vlhká žíňka
k odstranění případných uvolněných chlupů) a
-
pochoutky do kapes pro stimulaci psa.
Co se mi osvědčilo a vřele doporučuji:
-
občerstvení (přímo na výstavě většinou nebývá příliš
pestrá nabídka, často to není dostatečně blízko (a
ne vždy se můžete od kruhu vzdálit),
-
skládací židličky (šikovná je souprava rozkládacího
stolku s vyklápěcími sedátky, kterou lze složit do
nevelkého plochého kufříku),
-
papírové kuchyňské utěrky a vlhčené ubrousky pro
miminka (vždycky se hodí),
-
připínač výstavního čísla (číslo bývá jako
samolepka, ale zpravidla nevydrží připevněné tak
dlouho, jak je třeba a pokud vystavujete víc psů,
musíte čísla vyměňovat),
-
kancelářské sponky (používám je jako záložky do
katalogu), tužka na poznámky a blok,
-
do kapes sáčky na případné nehody (nebývají všude
zapotřebí, stále častěji se lze setkat s dokonalým
servisem, kdy na výstavě funguje služba určená
výhradně k tomuto účelu a v případě potřeby ihned
přiběhne).
Hračky zpravidla kupuji až na místě, aby nebyly okoukané
a co nejvíc psy zaujaly, protože dění kolem je může
někdy stresovat.
Pokud se týká typu oblečení vystavovatele, to by mělo
vyhovět především požadavku společenské úrovně výstavy;
rozhoduje však i vystavované plemeno. Jinak se jistě
obléknete na výstavu oblastní, jinak na mezinárodní, či
dokonce evropskou. Osobně zastávám názor, že kalhotový
kostým (jde-li o dámu) nikdy neurazí. Je vhodné mít na
paměti, že se vystavuje pes a ne my; oblečení by mělo
být pohodlné a upravené, ne však příliš nápadné. Při
výběru oděvu se věnujte i barvě, která má být kontrastní
k barvě psa tak, aby umožnila dobře posoudit jeho
linie.
Na svém oděvu je dobré mít kapsy, aby byla vždy po ruce
pochoutka k zabavení psa, který se začíná nudit. Může
posloužit i ledvinka, ale mně se příliš neosvědčila (psi
se o ni zajímají přespříliš).
Výstavní řád Českomoravské kynologické unie…
Zde upozorníme na některé pasáže uvedeného výstavního
řádu, jejichž znalost se může vystavovateli hodit
(ustanovení jsou seřazena logicky, nikoli podle
číselného pořadí ve výstavním řádu).
Tak především se zastavíme u článku 12, který stanoví,
že z účasti na výstavě jsou vyloučeni psi nemocní,
podezřelí z nemoci, psi v majetku osob, jimž bylo odňato
právo vystavovat a psi nebezpeční (definovaní jako psi
kousaví a agresivní vůči lidem a psům). O zákazu účasti
na výstavách fen v druhé polovině březosti, fen kojících
a hárajících jsme se již zmiňovali na jiném místě.
Dále se podíváme na článek 14; ten upravuje práva a
povinnosti vystavovatele; ten má tato práva:
-
aby jeho pes byl uveden v katalogu výstavy,
-
aby jeho pes byl posouzen,
-
na originál výstavního posudku, diplom, oceňovací
stužku a případně získanou věcnou cenu,
-
používat tituly získané na výstavách,
-
odstoupit v průběhu posuzování, pokud tak učiní před
započetím posuzování vlastního psa,
-
na zápis výstavního ocenění do průkazu původu nebo
výkonnostní knížky (není to však jeho povinnost) a
-
protestovat proti formálnímu nedodržení Výstavního
řádu ČMKU nebo propozic.
Vystavovatel má tyto povinnosti:
-
včas odeslat řádně vyplněnou a doloženou přihlášku,
-
uhradit výstavní poplatek,
-
při přejímce psů se vykázat vstupním listem,
-
předložit průkaz původu, popř. výkonnostní knížku,
podle pokynů pořadatele,
-
viditelně označit sebe a vystavovaného psa,
-
včas nastoupit do výstavního kruhu, předvést psa a
dbát pokynů rozhodčího,
-
nenechat psa volně pobíhat a
-
nenarušit nevhodným chováním průběh výstavy.
Osobně jsem se dosud na žádné výstavě nesetkala s tím,
že by byli označováni vystavovaní psi; toto ustanovení
se mi jeví poměrně smysluplným, ač zřejmě není příliš
dodržováno.
Každý vystavovatel si musí být vědom své odpovědnosti za
škody způsobené svým psem.
Nezúčastní-li se přihlášený vystavovatel výstavy, nemá
právo na vrácení výstavního poplatku. Pokud jde o praxi,
kdy se výstavní poplatek platí teprve v den konání
výstavy přímo na místě, situace je stejná: kdo se na
výstavu nedostaví, výstavní poplatek musí doplatit.
Na výstavách mohou posuzovat pouze rozhodčí, kteří jsou
uvedeni v seznamu rozhodčích a mají kvalifikaci
k posuzování příslušných plemen (článek 9). Rozhodčí
delegovaní na mezinárodní výstavy musí být uvedeni
v seznamu mezinárodních rozhodčích členského státu FCI.
Jeden z delegovaných rozhodčích je delegující organizací
pověřen funkcí hlavního rozhodčího. Pro nás je důležité,
že hlavní rozhodčí je předsedou komise, která rozhoduje
o protestech.
Rozhodčí má (mimo jiné) právo:
-
upozornit na nevhodné počínání vystavovatelů a při
hrubém porušení výstavního řádu může odmítnout
posuzovat psy a
-
neposoudit jedince, který nastoupil opožděně do
kruhu, pokud zavinění není způsobeno pořadatelem.
Rozhodčí má (také kromě dalších) povinnost:
-
vystavované jedince posuzovat přísně a nestranně,
-
posuzovat výhradně podle standardu FCI,
-
vystavit písemný posudek a zadat výstavní ocenění,
-
v každé třídě (mimo dorost) určit pořadí prvních
čtyř jedinců a
-
neposoudit neovladatelného nebo agresivního jedince.
Rozhodčí nesmí posuzovat jedince, jehož byl v posledních
6 měsících majitelem nebo spolumajitelem (totéž platí o
psech, kteří patří jeho nejbližším příbuzným či jeho
partneru). Chování rozhodčích musí být korektní jak při
posuzování v kruhu, tak mimo něj.
Rozhodčí dále:
-
nesmí prohlížet katalog před nebo v průběhu
posuzování,
-
nesmí přihlásit psa, jenž je veden pod jeho jménem,
na výstavy, na kterých je ve funkci rozhodčího,
v den, kdy posuzuje,
-
na výstavě, kde není rozhodčím, smí vystavovat pouze
psy ze svého vlastního chovu, psy, jejichž je
vlastníkem, nebo psy patřící jeho partneru či
blízkému příbuznému,
-
nesmí se stýkat s vystavovateli, jejichž psy bude
posuzovat,
-
musí jednat zdvořile, chovat se korektně a posuzovat
psy bez diskriminace a
-
nesmí při posuzování v kruhu kouřit a pít
alkoholické nápoje.
Pro úplnost upozorňujeme i některé povinnosti
pořadatele, resp. výstavního výboru; jde o povinnost:
-
vydat propozice se všemi důležitými údaji (včetně
navržených rozhodčích pro jednotlivá plemena či
skupiny plemen),
-
potvrdit přijetí přihlášek,
-
zamítnout přihlášky došlé po uzávěrce,
-
vydat výstavní katalog,
-
zajistit potřebné vybavení kruhů a jejich vyznačení,
-
zajistit předem strojem vyplněné posudkové listy,
diplomy a doklady o udělení titulů a čekatelství a
-
zajistit pořadatelskou, veterinární a zdravotnickou
službu.
Pokud se týká protestu (článek 15), protest proti
rozhodnutí rozhodčího, tzn. proti ocenění, zadání pořadí
a titulů, není přípustný. Přípustný je toliko protest
z důvodů formálních, jimiž se rozumí porušení výstavních
předpisů či propozic (takový protest je nutno podat
písemně v průběhu výstavy a současně složit jistinu ve
výši stanovené propozicemi); protest může podat kdokoli.
O projednání a výsledku projednání musí být učiněn
zápis. Protest podaný po ukončení posuzování ve všech
kruzích se neprojednává. Co se stane s kaucí, např.
v případě, kdy protest byl oprávněný, výstavní řád ČMKU
(na rozdíl od výstavního řádu FCI) neřeší.
Vybráno z Výstavního řádu ČMKU,
schváleného 22.11.2001, účinnost od 1.1. 2002; změny:
19.2. 2004 (čl. 4 a 12), 25.3. 2004 (čl. 1 a 7), 1.7.
2004 (čl. 8), 7.10.2004 (čl. 3) a 20.1. 2005 (čl. 3).
Výstavní řád Mezinárodní kynologické federace…
Z Výstavního řádu FCI vybíráme pouze pasáže, jejichž
znalost je užitečná pro vystavovatele, ustanovení
týkající se vztahů mezi federací a členskými
organizacemi, jakož i ustanovení organizační povahy
ponecháváme stranou.
Při výstavě se zadáváním titulu CACIB musí být všichni
psi jednoho plemene posouzeni ve stejný den; skupinu FCI
lze rozdělit na dva dny pouze výjimečně.
V propozicích a v katalogu vedle názvu plemene v jazyce
příslušné země musí být uveden rovněž název země původu
plemene, jakož i název v jednom ze čtyř oficiálních
jazyků FCI (angličtina, němčina, francouzština,
španělština).
V katalogu se zveřejňují pouze již potvrzené tituly
interšampion a národní šampion a oficiální tituly ze
světových a sekčních výstav FCI (tzn. světový vítěz,
světový vítěz mladých, vítěz sekční výstavy a vítěz
mladých ze sekční výstavy).
Z výstav jsou vyloučeni psi nemocní a chromí, psi
vykazující nějakou deformaci či atrofii varlat, feny
zjevně březí a feny kojící, jakož i feny v doprovodu
svých štěňat.
Nelze posuzovat psy neuvedené v katalogu, ledaže by
k tomu pořadatel udělil dodatečně souhlas (došlo-li
k chybě při přijetí či zpracování přihlášky).
O zadání známek, umístění vystavovaného jedince a titulu
CACIB může rozhodovat pouze nominovaný rozhodčí a musí
tak činit bez cizí pomoci a bez vměšování jiných osob.
Zapisovatel nebo pomocník v kruhu by měl ovládat jazyk
FCI, který rozhodčí upřednostňuje (toto ustanovení
nebývá vždy dodržováno doslova).
Rozhodčí nesmí před ukončením posuzování nahlížet do
katalogu a organizátor mu nesmí katalog předem
poskytnout. I v otázce kouření, požívání alkoholických
nápojů a styku s vystavovateli platí stejná pravidla,
jako podle výstavního řádu ČMKU.
Rozhodčí by neměl posuzovat více než cca 20 psů za
hodinu při celkovém maximálním počtu 80 psů za jeden
den, pokud národní organizace vyžaduje pro každého psa
individuální posudek (není-li posudek vyžadován, neměl
by rozhodčí posuzovat více než 150 psů v jednom dni).
Rozhodnutí rozhodčího ohledně známky psa, jeho umístění,
zadání titulu a čekatelství na titul je konečné a
nenapadnutelné. Písemný protest lze podat pouze z důvodu
formálních výhrad vůči provádění výstavy a zadávání
titulů a čekatelství na titul při složení jistiny;
prokáže-li se výhrada jako neodůvodněná, kauce propadá
ve prospěch pořadatele.
K Výstavnímu řádu FCI byl přijat dodatek
Doplňující předpisy FCI pro provádění sekčních a
světových výstav, podle něhož pro uvedené výstavy platí
odlišná pravidla v těchto směrech:
-
posudek rozhodčího je povinný,
-
jednotlivé skupiny musí být posouzeny v jeden den,
-
nesmí se pořádat soutěž o nejlepšího psa dne
výstavy,
-
všichni vítězové skupin nastupují v poslední den
výstavy do soutěže BIS,
-
pořadatel by měl během každé světové výstavy
uspořádat světovou soutěž v poslušnosti a
-
při výstavách pořádaných pod širým nebem musí
pořadatel zajistit dostatečnou ochranu proti
nepříznivému počasí.
Vybráno z Výstavního řádu FCI, který byl schválen
v červnu 1999; účinnost od 1.1. 2000, změny listopad
2001.
Na výstavě…
Hned u vstupu se na výstavě setkáte s veterinární
kontrolou, proto musíte mít při ruce příslušné doklady -
psí pas, event. očkovací průkaz, (pro urychlení procesu
tzv. přejímky psů mívám založeno místo, kde se nachází
aktuální lékařské osvědčení). Připravte si i vstupní
list, který je vstupenkou pro psa a zároveň pro jednu
osobu, a zpravidla obsahuje též ústřižek, po jehož
předložení obdržíte katalog (jeho výdej také bývá poblíž
vstupu).
Když jsem jela prvně vystavovat, měla jsem načteno, že
při vstupu na výstaviště po předložení vstupního listu
obdržím desky, v nichž bude nadepsaný posudkový list,
diplom, katalog a číslo; po předložení vstupního listu
jsem však neobdržela nic z toho. Teprve na místě
samém, tedy u kruhu, po příchodu „posádky kruhu“, jsem
získala číslo, pod nímž byl můj pes v katalogu uveden;
vše ostatní jsem obdržela teprve po předvedení psa.
Obdobně to probíhalo na všech dalších výstavách, které
jsme absolvovali (s jedinou výjimkou, tou byla
celostátní výstava v Košicích, kde vystavovatel skutečně
obdržel při vstupu na výstaviště desky s veškerou
administrativou svého psa).
Výstavní katalog je vlastně seznam vystavovaných plemen,
posuzujících rozhodčích a vystavovaných psů; na konci
pak najdete abecedně seřazené vystavovatele s uvedením
plné adresy a katalogových čísel psů, které vystavují.
Vpředu v katalogu najdete program a seznam posuzujících
rozhodčích. Abecední přehled vystavovaných plemen bývá
uveden na začátku katalogu a dále pak je jejich
rozdělení provedeno podle číselného označení kruhů.
Kromě uvedeného v katalogu zpravidla najdeme řadu
dalších užitečných informací.
Pokud tedy již máte katalog, nalistujte si rozmístění
kruhů, zjistěte číslo toho svého a vypravte se k němu.
Vždycky se vyplatí být na místě včas, abyste si vybrali
příhodné místo (tzn. trochu „v závětří“, kde bude mít
pes klid, avšak vy budete moci dobře sledovat dění
v kruhu). Hned po „zabydlení“ je vhodné psy vyvenčit,
později již nemusí být tak dobrá příležitost. Pak již
bedlivě sledujte, co se děje v kruhu.
Může se stát, že před vámi má být posouzena slušná řádka
psů, avšak ani v takovém případě není dobré situaci
podcenit, jelikož jednak může dojít ke změně, (záměna
pořadí plemen), jednak se někteří psi nedostaví a tak to
najednou může jít ráz na ráz. Občas je předem stanoven
časový rozvrh, ale pravidlem to rozhodně není. Mějte
stále na paměti, že při pozdním příchodu do kruhu sice
rozhodčí může psa posoudit mimo pořadí (tzn. zadat mu
známku bez nároku na stanovení pořadí a zadání titulu),
avšak nemusí tak učinit. Zbytečná cesta jistě zamrzí.
Během čekání je vhodné se psem neustále komunikovat a
udržovat jeho pozornost. Osobně jsem zvyklá na výstavě
psy neustále chválit a povzbuzovat, neboť to konec konců
dělají oni pro mne a ne naopak.
V rámci plemene se nejprve prezentují psi a po nich feny
(začíná se třídou dorostu a končí se třídou šampionů).
Je vhodné se včas přesunout i se psem ke kruhu.
V kruhu…
V prostoru výstavního kruhu se setkáte s vedoucím kruhu,
s rozhodčím, se zapisovatelem a v některých případech i
s adeptem na funkci rozhodčího. Vedoucí kruhu organizuje
činnost v kruhu, má na starosti potřebné doklady i
pomůcky a je tzv. k ruce rozhodčímu. Zapisovatel
vyplňuje posudkové listy podle diktátu rozhodčího.
Budoucí rozhodčí, pokud je v kruhu přítomen, může
v rámci své praxe pod vedením rozhodčího psy posuzovat,
avšak posudkové listy smí podepisovat pouze delegovaný
rozhodčí. Vždy platí zásada, že za veškerou činnost
v kruhu zodpovídá rozhodčí.
Když přijdete na řadu, vstoupíte do kruhu a pozdravíte
se s rozhodčím; pak již postupujete podle jeho pokynů.
Nyní máte příležitost předvést, jak jste předvádění se
psem nacvičili. Mějte na paměti, že pes se má pohybovat
uvolněně a musí na sebe nechat sahat, táhne-li na
vodítku, jde o poměrně závažný nedostatek, neochota
předvést chrup dokonce může psa diskvalifikovat. Po
nástupu do kruhu se koncentrujte výhradně na svého psa a
snažte se nebýt příliš nervózní (vaše nervozita se na
psa přenáší).
Jak jsme již uváděli v pasáži věnované nácviku, psa
předvádíte v klidu a v pohybu. V klidu probíhá prohlídka
těla, (tzn. stavba těla, souměrnost jednotlivých částí,
kvalita a počet zubů, srst atd.). V pohybu se pak
rozhodčí zaměří na pevnost těla, akci končetin a
eleganci pohybu vůbec, pevnost hřbetu a nesení ocasu.
Rozhodčí vydává příslušné pokyny tak, aby měl
příležitost si předváděné jedince řádně prohlédnout a
zhodnotit; někdy se zahajuje předvedením psů seřazených
podle čísel v katalogu v klusu, jindy jsou do kruhu
předvádění jedinci voláni každý zvlášť.
V pohybu dbejte zejména na to, aby klus psa byl
rovnoměrný a živý (pozor na pomalé předvádění!) a abyste
nepřekáželi rozhodčímu ve výhledu, snažte se nepřiplést
mezi rozhodčího a psa; pokud hrozí, že psa svým tělem
zakryjete, krátkodobě přehoďte vodítko do druhé ruky a
přeběhněte na opačnou stranu (tedy pokud si to stihnete
uvědomit). Vždy se setkáte s pohybem po obvodu kruhu,
téměř vždy s pohybem po přímce, poněkud méně již s
pohybem do trojúhelníku nebo po obrysu písmen T či L.
Tyto způsoby bývají v odborných knihách ovšem dost
doporučovány, neboť rozhodčí při nich má možnost psa
dostatečně vidět zepředu, zezadu i z levého a pravého
boku a je pravdou, že se s těmito požadavky rozhodčích
setkáváme čím dál častěji.
Pokud se vám příliš nezamlouvá, jak se postoj vyvedl,
někdy je lépe psa znovu navést, než se snažit jej
upravovat. Je skvělé, pokud pes v postoji vydrží po
celou dobu diktování posudku, nebo alespoň po větší část
této doby. Zvláště v této chvíli pes ocení, pokud jej
tiše povzbuzujete a chválíte (a to i když v jeho
předvedení jsou určité rezervy - nechcete ho přece
otrávit). Dbejte ovšem, abyste svým chováním
neobtěžovali psy a jejich majitele okolo (to bohužel
nebývá ojedinělé). Posuzování a hodnocení psů se budeme
podrobně věnovat v samostatných kapitolách.
Při odchodu z kruhu obdržíte posudkový list, diplom
s oceněním a někdy též stužku v barvě odpovídající
zadané známce, medaili, kokardu apod. (stále častěji,
zejména v Německu - ale nejen tam - se od dekorování
stužkou upouští). Pokud jste zaznamenali úspěch, nejste
v kruhu pro tento den naposledy, neboť ještě budete
soutěžit s dalšími úspěšnými až do rozhodnutí, komu bude
přisouzen titul BOB, neboli Best of Breed (o tom také
v dále).
Na mezinárodních výstavách konaných v Německu vás před
odchodem z kruhu rozhodčí seznámí s výsledkem posouzení
ústně a zapisovatel výsledek zapíše na výsledkovou
tabuli; posudek a ostatní písemnosti obdržíte teprve
později (neplatí to ale bezvýjimečně – např. v Lipsku
tomu tak nebývá). Důvodem této praxe je skutečnost, že
výsledky se nejprve zanesou do centrální databáze; po
skončení posuzování v kruhu vám vedoucí kruhu oznámí,
kdy a kde budou dokumenty k vyzvednutí a je pravdou, že
tento čas zpravidla je dodržen. Pokud váš pes postupuje
do některé z dalších soutěží, které se odbývají v tzv.
závěrečném kruhu v rámci Show Parade, veškerou
dokumentaci obdržíte teprve po skončení této další
prezentace; němečtí pořadatelé si vás berou tak trochu
jako rukojmí, aby si zajistili masivní účast
vystavujících i na této části výstavy, neboť je významná
část diváků, kteří tuto část výstavy pro její zábavný
charakter upřednostňují a naopak řada vystavovatelů se
těmto závěrečným soutěžím vyhýbá, neboť účast na nich
znamená pro psy dost dlouhé čekání a to, proč na výstavu
přijíždějí, se koneckonců odehrává v kruhu.
Posuzování…
Posuzováním míníme především porovnávání exteriéru psa
s požadavky standardu. Práci rozhodčího v kruhu lze
souhrnně nazvat technikou posuzování; podle konkrétního
přístupu pak může jít buď
-
o metodu srovnávací (rozhodčí předběžně určí pořadí
nastoupených psů a poté je posuzuje individuálně),
nebo
-
o metodu individuálního posuzování podle
katalogových čísel (rozhodčí psy jednotlivě posoudí,
provede jejich ocenění a nakonec pak stanoví pořadí
a zadá čekatelství a tituly - tento způsob
převažuje, zřejmě i proto, že je rychlejší).
Je třeba poznamenat, že zadání známky je povinností
rozhodčího; zadání titulů však povinné není a rozhodčí
je udělí jen tehdy, kdy nejlepší pes opravdu požadavky
na příslušný titul splňuje. Opravdu velké rozdíly jsou
v době, kterou ten který rozhodčí věnuje posouzení
jednoho psa, jsou rozhodčí, kteří jsou se vším hotovi do
dvou tří minut, ale i takoví, kteří věnují každému psu
až třikrát více času.
Posuzování zpravidla končí napsáním posudku (výjimky
jsou uvedeny dále). Záhlaví posudkového listu je
připraveno předem, vlastní text posudku diktuje rozhodčí
zapisovateli (když na stole před ním nevidím psací
stroj, vždy se trochu orosím - posudky psané rukou
bývají tvrdým oříškem, zvláště jsou-li cizojazyčné;
bohužel v poslední době se s jinými nesetkávám).
Odborná literatura vyzdvihuje (jistě právem) zásadu: čím
horší ocenění, tím pečlivější zdůvodnění. Bohužel
zdaleka ne všichni rozhodčí se tím řídí. Každý, kdo
vystavuje a může porovnat více posudků vystavených
různými rozhodčími ví, že úroveň posudků je rozdílná.
Osobně jsem se přesvědčila, že dost škody mohou napáchat
i zapisovatelé, a to nejen tím, že píší nečitelně, ale i
tím, že nezaznamenají vše, co rozhodčí řekne a ten si
toho při podpisování posudku nevšimne.
Obsahem příkladně vypracovaného posudku by měly být
skutečnosti:
-
stručná charakteristika psa (věk, formát, kondice,
celkový dojem),
-
popis jednotlivých partií (počínaje hlavou, přes
krk, hrudník, horní a spodní linii, postavení a
zaúhlení končetin až k mechanice pohybu),
-
harmonie těla při pohybu,
-
úroveň srsti, kvalita a zbarvení,
-
jak se pes projevil povahově a
-
úroveň předvedení.
Takto se podle předpisů FCI má rozhodčí věnovat
vypracování posudku v případě, že posuzuje maximálně 50
psů; posuzuje-li až 80 psů, posudek může obsahovat
zkrácené formulace (uvedou se zejména výrazné přednosti
a nedostatky, co není uvedeno, považuje se za
standardní). Pravidlo FCI zní: ne více než 80 psů
s posudkem, resp. 150 bez posudku (v každém případě
s takovým počtem musí rozhodčí souhlasit).
Podle předpisů ČMKU musí být posudek vypracován písemně
a bývá dobrým zvykem jej přednést (a komentovat) i ústně
jak pro ostatní vystavovatele, tak pro diváky. Na
výstavách v České republice, kterých jsem se zúčastnila,
ať již jako vystavovatel, či jako divák, tento způsob
jistě převažoval.
Klasifikace…
Z praktických důvodů uvádíme především klasifikaci podle
předpisů ČMKU; nevelké odchylky v klasifikaci podle
předpisů FCI jsou zmíněny v závěru kapitoly.
Pokud jste psa přihlásili do třídy dorostu, připadají
pro vás v úvahu dvě známky:
Stejně jako v dalších třídách se ve třídě dorostu určuje
pořadí prvních čtyř posuzovaných jedinců; titul vítěze
třídy se však nezadává.
V ostatních třídách (třída mladých, mezitřída, třída
otevřená, třída pracovní, třída vítězů – šampionů – a
třída veteránů) se pak předvádění jedinci klasifikují
známkami jako ve škole; známky mají tuto hodnotu :
výborná (modrá stužka)
jedinec vykazuje typické vlastnosti plemene a převaha
jeho kvalit výrazně převažuje jeho drobné nedostatky:
velmi se přibližuje ideálu, jak jej
popisuje standard
je předveden ve výborné kondici,
jeho povaha je vyrovnaná a
postoj bezvadný;
velmi dobrá ( červená stužka)
jedinec má typické vlastnosti plemene, lze mu prominout
drobné vady, ne však morfologického charakteru:
prvotřídní jedinec,
vyvážených proporcí,
v dobré kondici;
dobrá (zelená stužka)
jedinec vykazuje znaky svého plemene, má však viditelné
hrubší vady;
dostatečná (fialová stužka)
jedinec sice vykazuje znaky svého plemene, avšak jeho
tělesný vzhled je velice vzdálen ideálu standardu;
neoceněn
pro vady přechodného rázu;
vyloučen z posuzování
důvody mohou být dva:
jedinec má vady, které standard označuje za
vady vylučující nebo
na jedinci byl prokazatelně proveden
chirurgický zákrok za účelem
zakrytí vrozené vady exteriéru.
V každé třídě se z výborných a velmi dobrých jedinců
vyberou první čtyři a ti se označí jako výborný
(zkráceně V), popřípadě velmi dobrý (zkráceně VD), 1 až
4. Pro udělení některých titulů je podmínkou ocenění
výborný 1 (pozor, udělení titulu není ani při ocenění
známkou V1 nárokové!).
Pokud jde o rozdíly podle předpisů FCI, definice známek
výborný, velmi dobrý, dobrý a dostatečný se prakticky
shodují s definicemi podle předpisů ČMKU, rozdíl
shledáváme v závěru žebříčku, na němž jsou tyto známky:
diskvalifikován
je pes, který
neodpovídá typu popsanému standardem,
vykazuje jednoznačně nestandardní chování
nebo je agresivní,
má vadu varlat, chybný počet zubů, anomálii
čelisti,
má nesprávnou barvu či vadu srsti anebo
známky albinismu nebo
má vadu podle standardu vylučující;
neposouzen
zůstane pes, kterému nelze zadat žádnou z v úvahu
přicházejících známek, přičemž důvody lze shrnout do
dvou základních skupin:
např. pes neběhá, vyskakuje na
vystavovatele, vybíhá z kruhu, vyhýbá
se rozhodčímu atd., nebo
je podezření ze zakázaného operativního zákroku
anebo jiného zásahu
či ošetření, jež naznačují pokus o podvod.
Tituly…
Tituly lze zadat bez ohledu na počet ve třídě
předváděných jedinců, avšak kvalita kandidáta musí
odpovídat požadavkům na zadání toho kterého titulu.
Jinak platí, že udělení titulu musí být v souladu
s propozicemi výstavy.
Nejprve se budeme věnovat titulům podle předpisů ČMKU a
výčet zahájíme titulem de facto nejnižším:
vítěz třídy
titul může být udělen jedincům, kteří získali ocenění
výborný1 ve třídách mladých, otevřené, pracovní, vítězů
a veteránů na oblastních nebo krajských výstavách;
oblastní a krajský vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psovi a feně
z konkurence vítězů tříd z mezitřídy a ze tříd otevřené,
pracovní a vítězů na výstavách oblastních a krajských
(jak ostatně z názvu titulu vyplývá);
klubový vítěz
podmínky udělení titulu upravují předpisy příslušných
klubů, které by měly stanovit především věk psa, event.
podmínku členství majitele psa v klubu apod., může se
udělit pro každý klub a jedno plemeno pouze jedenkrát
v kalendářním roce na výstavách klubových;
vítěz speciální výstavy
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně plemene
z konkurence oceněných známkou výborný 1 a titulem CAC
v mezitřídě a ve třídách otevřené, pracovní a vítězů na
výstavách speciálních;
národní vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně jednotlivých
plemen z konkurence oceněných známkou výborný 1 a
titulem CAC z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a
vítězů na národní výstavě;
nejhezčí veterán
titul může získat pes nebo fena z konkurence vítězů
třídy veteránů;
vítěz plemene FCI, neboli Best of Breed (BOB)
do soutěže nastupují CAJC a nejlepší dospělí jedinci,
tzn. držitelé ocenění národní vítěz, CACIB, klubový
vítěz (vítěz speciální výstavy) a výborný 1 ve třídě
veteránů (titul se zadává pouze na výstavách se
zadáváním CAC);
vítěz skupiny FCI, neboli Best in Group (BIG)
do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB)
příslušné skupiny FCI;
vítěz výstavy, neboli Best in Show (BIS)
do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI (BIG).
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že poslední dva
tituly uvádíme v našem textu na dvou místech, a sice
v části Soutěže na výstavě (kapitola VII.) a pak v této
kapitole (Tituly). Na tomto místě je zmiňujeme pouze
proto, že přepisy ČMKU je zařazují právě do článku
Tituly; na výstavě se však nezadávají v kruhu, nýbrž
v rámci programu závěrečných soutěží, nazývaných také
Show a podle našeho názoru je charakter tohoto bodu
programu výstavy je přece jen poněkud odlišný.
Pokud jde předpisy FCI týkající se zadávání titulů a
čekatelství a jmenování rozhodčích, z Výstavního řádu
FCI vybíráme:
-
na titul CACIB lze navrhnout jen psy s oceněním
výborný 1 (zadání titulu však není na tuto známku
vázáno automaticky, CACIB lze zadat pouze tehdy,
byl-li pes ohodnocen jako zcela výtečný),
-
titul Reservé CACIB lze zadat druhému nejlepšímu
psovi (výborný 2),
zadávání všech čekatelství provádí jeden rozhodčí pro
jedno pohlaví a plemeno; tohoto rozhodčího je nutno
jmenovat předem (v konkrétních případech se ovšem čas od
času dočkáme překvapení a může to vést k tomu, že
získané čekatelství není použitelné z důvodu, že celkový
počet čekatelství není udělen dostatečným počtem
rozhodčích, pořadatelé k tomu ovšem přistupují jistě jen
tehdy, když nominovaný rozhodčí prostě nepřijede a oni
nějak posuzování zajistit musí),
pokud jde o skupinové soutěže (BIG, BIS, nejlepší
chovatelská skupina, nejlepší odchov, nejlepší pár,
nejlepší veterán, junior handling), každou z nich musí
posuzovat také vždy jeden jediný rozhodčí a i tito
rozhodčí musí být jmenováni předem,
rozhodčí musí být schváleni svou národní organizací a
jejich svaz jim musí vydat povolení,
univerzální rozhodčí z členských států FCI mohou
posuzovat všechna plemena a všechny soutěže (včetně BIS
a BIG) bez jinak nutného povolení od svého národního
svazu,
skupinoví rozhodčí z členských států FCI mohou
posuzovat všechny psy všech plemen (včetně BIG) skupin,
pro které jsou schváleni, bez jinak nutného povolení
(právě tato ustanovení pomáhají pořadatelům operativně
řešit personální nedostatečnost v konkrétních
případech),
návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí (příslušné
karty slouží vystavovatelům jako doklad toho, že pes byl
na zadání titulu CACIB navržen – ovšem např. v Německu
se podle nových pravidel karty nerozdávají, tam je vše
uvedeno v rámci posudku, avšak veškeré výsledky jsou
uchovávány elektronicky, dokud není vše zapracováno,
příslušné dokumenty nedostanete),
přiznání čekatelství provádí FCI (jeho úkolem je
zkontrolovat, zda navržení psi splňují předepsané
podmínky a zda CACIB byl zadán řádně), to jsou šedobílé
kartičky, které distribuuje FCI po někdy kratší a někdy
po delší době, že se užuž začínáte zabývat otázkou,
zdali se někde nestala chyba.
Čekatelství…
Za tituly nejvyšší jsou považovány tituly šampionů;
k jejich dosažení je nezbytné napřed získat tzv.
čekatelství. V této kapitole tedy zaměříme pozornost na
-
čekatelství šampionátu mladých (CAJC) ,
-
čekatelství šampionátu České republiky (CAC) a
-
čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB).
Především je nutno upozornit, že ani čekatelství není
nárokové, pes či fena musí mít mimořádné exteriérové
kvality. Podmínky získání prvních dvou čekatelství jsou
zapracovány do příslušných řádů (Řád pro udělování
titulu „Český junior šampion“ a Řád pro udělování titulu
„Český šampion“) a podmínky posledního najdeme ve
Výstavním řádu FCI; základní zásady jsou pak tyto :
CAJC
se uděluje psům a fenám zvlášť ve třídě mladých na
výstavách mezinárodních, národních, speciálních a
klubových, může být zadán pouze psovi a feně oceněným
známkou V1 a může jej zadat pouze rozhodčí delegovaný
na příslušnou výstavu;
CAC (Certificat d´amplitude aux championat)
se uděluje psům a fenám zvlášť v mezitřídě, ve třídě
otevření, pracovní a šampionů (vítězů), na výstavách
mezinárodních, národních, speciálních a klubových
pořádaných v České republice, může být zadán pouze psovi
a feně oceněným známkou V1 (jedincům s oceněním V2 lze
při vysokých kvalitách přiznat rezervní CAC),
čekatelství se může zadat i jedinci, který již titul
Český šampion má a může jej navrhnout pouze rozhodčí
delegovaný na příslušnou výstavu.
Poznámka: náhradní čekatelství (reservé) se
uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možno přiznat
čekatelství CAC, jestliže CAC získá nositel titulu
Šampion České republiky (potvrzení tohoto titulu si
majitel psa s res. CAC na ČMKU musí ověřit sám).
CACIB (Certificat d´amplitude aux championat de beauté)
:
na udělení titulu lze navrhnout jen psy s oceněním V1
(rezervní CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi, tedy
V2), zadávání všech čekatelství i titulu CACIB provádí
jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno a tohoto
rozhodčího je nutno jmenovat předem; návrhy na CACIB
potvrdí příslušný rozhodčí (příslušné karty slouží
vystavovatelům jako doklad toho, že pes byl na zadání
titulu CACIB navržen), přiznání čekatelství provádí FCI.
Poznámka: pokud jde o reservé CACIB, to se
uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možné přiznat
čekatelství v případě, že CACIB získá jedinec, který již
je interšampionem (vlastní čekatelství CACIB držiteli
res. CACIB připadne automaticky); několikeré udělení res.
CACIB nemá pro zadání titulu interšampion (mezinárodní
šampion krásy) žádný význam.
Šampionáty…
V této pasáži se budeme věnovat podmínkám pro získání
titulů Český junior šampion, Český šampion a mezinárodní
šampion krásy (interšampion). Podobně jako podmínky
čekatelství na tyto tituly i tyto podmínky najdeme
v příslušných řádech (Řád pro udělování titulu „Český
junior šampion“, Řád pro udělování titulu „Český šampion“
a Řád pro mezinárodní šampionát).
Český junior šampion
nárok na udělení titulu získá jedinec, který ve věku 9
až 24 měsíců 3x získá čekatelství (CAJC), z toho
minimálně 2x ve třídě mladých (1x lze CAJC nahradit CAC
získaným v mezitřídě, ve třídě otevřené, pracovní nebo
vítězů; takto použité čekatelství ovšem již nelze použít
k získání titulu Český šampion); uvedená čekatelství
musí udělit dva různí rozhodčí.
Poznámka: titul Český junior šampion neopravňuje
k zařazení psa (feny) do třídy vítězů (šampionů) a ČMKU
jej udělí na základě žádosti majitele psa (feny) po
předložení příslušných potvrzení z výstav (tzn.
kartiček) a průkazu původu psa.
Český šampion
udělení titulu Šampion České republiky podléhá jiným
pravidlům v případě plemen, u nichž je získání titulu
Interšampion podmíněno složením zkoušky z výkonu a jiným
pravidlům v případě ostatních plemen uznaných FCI a
plemen zatím FCI neuznaných:
u plemen, u nichž získání titulu Interšampion je
podmíněno zkouškou z výkonu se požaduje:
- úspěšné absolvování příslušné zkoušky
z výkonu, která opravňuje k zařazení do třídy
pracovní,
- 2x čekatelství CAC, z toho nejméně 1x z
výstavy mezinárodní;
u ostatních FCI uznaných plemen se požaduje:
- 4x čekatelství CAC, z toho nejméně 2x z výstavy
mezinárodní;
u plemen FCI zatím neuznaných se požaduje:
- 4x čekatelství CAC.
Ve všech případech pak platí, že
- čekatelství je třeba získat ve dvou
výstavních sezonách (1 sezona = 1 letopočet),
- od 2 různých rozhodčích.
Poznámka: diplom o udělení titulu vydá ČMKU po
předložení příslušných osvědčení o získání čekatelství
CAC a originálu průkazu původu.
Mezinárodní šampion krásy
podmínky pro získání titulu mezinárodní šampion krásy
jsou odlišné pro plemena nepodléhající pracovním
zkouškám a plemena těmto zkouškám podléhající:
u plemen, která nepodléhají pracovním zkouškám, se
požaduje:
4 x CACIB,
ze 3 různých zemí,
od 3 různých rozhodčích,
- mezi prvním a posledním musí uplynout 1 rok a
1 den;
u plemen, která podléhají pracovním zkouškám, se
vyžaduje:
- 2 x CACIB,
- ze 2 zemí,
- od 2 rozhodčích,
- nejméně III. cenu nebo hodnocení
„dobrý“ na pracovní zkoušce, kde se soutěží o
čekatelství na národní šampionát (CACT); posuzuje-li se
zkouška podle bodů, musí pes dosáhnout 75 %
z maximálního počtu bez ohledu na ceny.
Poznámka: o titul se žádá prostřednictvím ČMKU;
je nutno předložit kopii průkazu původu a originály
příslušných potvrzení (šedé kartičky vydané FCI).
Zpracovala:
JUDr. Radana Menšíková
Chovatelská stanice Bohemia Hill
Leden 2005 |
