„Drážďany podávají tlapku“
Pod tímto heslem se ve dnech 17. a 18. června 2006 uskutečnila na výstavišti Messe Dresden 3. národní výstava psů  

Výstavu s tímto vstřícným heslem jsme zařadili do svého kalendáře poprvé a nelitovali jsme; nadmíru příjemná je pro nás vzdálenost - cesta z Prahy trvá sotva tři hodiny. Přestože byly hlášeny průtrže mračen, kroupy a jiné nepříjemnosti, povětrnostní podmínky se kupodivu vyvedly, někdy má člověk zkrátka kliku. Poněkud důslednější byl přístup policistů (německých) na hranici, příčinou bylo Mistrovství světa v kopané. Vůbec prvně jsme museli kromě vlastních cestovních dokladů předložit i pasy psů. 

Průjezd městem nebyl vůbec značen a na to z Německa zvyklí nejsme (šipky s logem výstavy bývají zpravidla na každé křižovatce), ale ten den se prostě dařilo, tak jsme nijak nebloudili a k výstavišti jsme dorazili hladce. Je pravda, že první dvě brány výstaviště Messe Dresden, u kterých jsme zkoušeli štěstí, byly zavřené a zcela opuštěné (aniž by na nich visela jakákoli informace), ale nakonec se nám to správné parkoviště samo  připletlo do cesty. Dorazili jsme k hlavnímu vchodu a nebýt toho, že před ním již čekali vystavovatelé s klecemi, vůbec bychom netušili, že jsme na správném místě: ani zde jediná zmínka o konání výstavy.  

Kupodivu účast vystavovatelů z České republiky nikterak nevybočovala z průměru, což jsme nečekali vzhledem k vzdálenosti od hranic (jejich počet osciluje kolem šedesátky vždy), a pokud vím, v České republice se ten víkend nekonalo nic, kde by se dala očekávat masivní účast (pro okolní státy platí totéž); počet Čechů ale rozhodně byl  podstatně  vyšší, než zastoupení vystavovatelů z dalších cizích států, pro srovnání :

Slováci žádní nedorazili, patrně dali přednost volebním urnám.  

Katalog výstavy sliboval přes 1000 psů 240 ras! Vystavovalo se v halách; kruhy nebyly z největších, ale byly přijatelné. Koberce byly položeny v pásech vždy  napříč kruhem. Kolem kruhů bylo poměrně dost místa. Bylo zde ovšem, zejména u jednotlivých kruhů,  výrazně méně diváků, než jsme zvyklí. K dispozici sice byly výstavní klece, ale v minimálním počtu, spoléhat se na ně rozhodně nešlo. 

Výběr chovatelských potřeb byl na standardní úrovni. Za celou dobu jsme úklidovou službu  nepotkali, ale zjevně fungovala, protože znečištění výstavních prostor se nekonalo a tutam jsme překračovali ostrůvky pilin. Během doby posuzování v kruzích probíhaly v čestné aréně ukázky agility. Bylo to zrovna poblíž našeho kruhu a rádi jsme se podívali. Zpravidla na výstavě nemám příležitost tuto soutěž sledovat, jelikož  se koná v době, kdy jsem zaměstnaná u kruhu, tak to možná udivilo jen mne – pejsci neohroženě probíhali hořícím kruhem! 

Do poslední chvíle nám nebylo známo, kdo bude naše psy posuzovat. Nejde jen o to, že nijak nevyhledáváme rozhodčí, u nichž nemáme zrovna štěstí, ale může nastat také situace, že některý rozhodčí přizná čekatelství víckrát, než je dovoleno (na to jsou regule) a nám by pak na cestě k titulu nijak nepomohlo, což nepotěší (pokud vím, dělá to tak každý, protože každý si rozmyslí, za co svých třicet až sedmdesát EURO -  krát počet psů - vynaloží, jen o tom každého neuslyšíte otevřeně hovořit).  

Byli jsme příjemně překvapeni: posuzoval český rozhodčí pan Josef Němec. I když ponechám stranou skutečnost, že mateřským jazykem se domluvím vždy lépe než řečí cizí (po cca třiceti lekcích), máme k panu Němcovi zvlášť kladný vztah: byl to totiž on, kdo způsobil, že se rádi věnujeme „psímu vystavování“. Na vůbec první výstavě, kterou jsme s pozdějším  zakladatelem naší bernské smečky Abaxem od Vrchlického potoka navštívili (šlo o mezinárodní výstavu v Mladé Boleslavi v září 2003), posuzoval právě pan Němec a Abax v konkurenci   bernských honičů, kteří mi všichni připadali tak krásní (a jejich majitelé tak zkušení) získal titul BOB!  Myslím, že kdyby tomu tehdy  tak nebylo, sotva bychom se této zálibě věnovali s takovým nasazením, protože úspěch vždycky povzbudí nejvíc. Původně jsme ovšem netoužili po žádném šampionovi, nýbrž po „náhradě“ za naši milovanou bassetku; Abax se nám ale tak zalíbil, že jsme si chtěli vyzkoušet, jak si po stránce výstavní stojí. Psí výstavy by se bez nás jistě obešly, ale my bychom byli o mnoho ochuzeni, protože je to prostředí, které nás baví. 

Tentokrát byla v „našem“ kruhu posuzována slušná řádka plemen (celkem 16), tak jsme  si zase poněkud rozšířili obzory. A výsledek pro naše barvy? Ten byl překvapivý,  tentokrát totiž  zabodovala hyperaktivní Kalinka (dvouletá fena bernského honiče California Lady Alison), která si odnesla titul BOB. Pan Němec zjevně patří k rozhodčím, kteří ocení exteriérovou a povahovou originalitu (u Kalinky to je překrásná hlava a živý, až překotný zájem o všechno kolem) i za cenu přimhouření oka nad nikoliv bezchybnou prezentací (naše Cali by opravdu ráda postála v klidu, ale ono to někdy prostě  nejde). 

V soutěži o vítěze VI. skupiny FCI jsme měli své želízko: český basset Ares Bassbeauty nám učaroval - svým zbarvením se tolik podobá bassetce Bára Kamilková stezka, která byla naším prvním dlouhoušatým psem! Nakonec sice zaujal až druhou pozici (první byl dalmatin), ale nám se zdál ze všech nejkrásnější a byli jsme na něho nesmírně pyšní. 

Pořadatelé dávají ve známost, že příští (tedy čtvrtá) národní výstava psů v Drážďanech se bude konat ve dnech 16. a 17. června 2007 a srdečně na ni zvou. My jsme rozhodnuti se zúčastnit a při té příležitosti se v Drážďanech poněkud zdržet, neboť centrum města vypadá o mnoho lépe, než jej pamatujeme z dob minulých. 

Vždycky se mi nesmírně uleví, když opustíme podivnou zónu za hranicemi (doufám, že přání není otcem myšlenky, ale zdá se mi, že těch ostudných výkladních skříní ubývá). Domů jsme dorazili ještě za světla a psi si začali hned hrát na šípkové Růženky. 

červen 2006

pro Chov psů

Radana Menšíková, chovatelská stanice Bohemia Hill

www.bernsky-honic.cz