|
Lucemburk: letos podruhé
o mezinárodní výstavě psů konané 2. a 3. září 2006
pod názvem
73e Exposition Internationale de chiens de toutes races
Luxembourg
Považuji tuto výstavu za nesmírně milou a příjemnou,
protože tam vládne francouzský duch; na všechno je dost
času (tomu je přizpůsoben i začátek posuzování – 10
hodin), u stolků probíhají přátelská setkání, často se
popíjí víno, prostě všude příjemná atmosféra. Jen letos
jsme jeli do Lucemburku již podruhé a návštěvu jsme
pojali v podobném duchu; rozhodli jsme se na místo
dorazit den před výstavou po obědě, abychom měli dost
času na prohlídku města, které jsme si tolik oblíbili.
Náš start se pro mírné komplikace příliš nevydařil a
vyjeli jsme později. K tomu se přidaly překvapivé potíže
v Německu, hlavně dvě hromadné dopravní nehody; k oběma
sice došlo v opačném směru, ale „čumilové“ provoz
náležitě zbrzdili, a několikeré omezení na dálnici
z důvodu výstavby (to se ovšem se způsoby omezení, na
jaké jsme zvyklí u nás, nedalo srovnat – uzávěry byly
jen na místech nezbytně nutných a na uzavřeném úseku se
vždy skutečně pracovalo). Za našimi hranicemi jsme vjeli
do horka a dělali jsme častější a delší přestávky, aby
psi netrpěli. V Německu je to poměrně pohodlné, opravdu
velké množství parkovišť, často vybavených WC, komfort
cestování zvyšuje. Řidiči jsou tam zvyklí dělat během
jízdy přestávky, a často je vidíte, jak vystoupí z auta
a protahují tělo, či si dokonce lehce zacvičí.
Do hotelu Campanile, který má výhodnou polohu blízko
výstaviště (rezervovat pokoj si můžete na adrese www.envergure.fr),
jsme dorazili až večer, uondaní, ale spokojení, že jsme
měli pokoj zajištěn (před námi v recepci neuspěly dvě
skupiny zájemců s celkem 10 psy). Restaurace již byla
plná, personál přívětivý a hotel plný psů. V každém
patře bývá volný přístup na požární schodiště, takže
venčení psů kdykoli v noci je umožněno. Hned po příchodu
na pokoj si naši psi rozdělili zóny vlivu – každý hned
zabral jednu postel.
Ráno jsme do výstavní haly LUXEXPO dorazili (jako
obvykle) mezi prvními. Tentokrát nás doslova zaskočil
nízký počet vystavovatelů z České republiky (22).
Tradičně vysoký byl počet Francouzů (1 106), Němců (779)
a Belgičanů (729), celkový počet vystavovatelů činil 3
694, což není málo, zvláště když výstava se koná dvakrát
do roka a vezmeme-li v úvahu i to, že podzimní výstava
není kvalifikační výstavou pro CRUFTS. Nejméně byly
tentokrát zastoupeny státy Polsko (7), Norsko (7) a
Chorvatsko (8).
Ačkoli jsme v Lucemburku vystavovali již popáté,
tentokrát to byla dvojnásobná premiéra: poprvé se s námi
vydal Bandiére Syrinx Bohemia, který před nedávnem
posílil naši smečku, a poprvé jsme podali přihlášku do
soutěže o nejkrásnější pár psů, kde se měl prezentovat
spolu s Californií Lady Alison. Vyhledali jsme svůj
kruh; před námi byla posuzována zajímavá plemena
(thajský ridgeback, faraon a jeho malá kopie Cirneco
dell´Etna, jakož i několik druhů podengů, z nichž nám
přímo učaroval Podenco Ibicenco) a dopoledne proto
ubíhalo moc příjemně.
V Lucemburku je obvyklé, že rozhodčí posuzují veliké
množství psů („náš“ pan rozhodčí Palmiro Cottafavi měl
přiděleno 90 psů!). V takovém případě se podle regulí
Mezinárodní kynologické federace nemusejí vyhotovovat
písemné posudky. Pokud rozhodčí bere svůj výkon vážně a
psy opravdu pečlivě posoudí a majitelům svá rozhodnutí
vysvětlí, program se docela protáhne, ale je to rozhodně
příznivější, než když rozhodčí na psa pohlédne, vyřkne
ortel a vyplní tabulku na diplomu, to jsme zde již také
zažili (posuzování v kruhu skončilo ještě před
polednem).
Trochu jsme znervózněli v okamžiku, kdy jsme si
uvědomili, že za hodinu mají začít odpolední soutěže a
pan rozhodčí má posoudit ještě přes čtyřicet psů.
Nastoupily shiby a chow-chow a my se modlili, ať se
postup zrychlí. Skutečnost, že v Lucemburku se
nevydávají písemné posudky, nijak nepomohla, protože pan
rozhodčí (jehož práce evidentně bavila) kompletní
posudek vyslovil vždy ústně. Mohu-li soudit podle nás,
v řeči se nedržel jen posudků, s vystavovatelem se
zájmem pohovořil (v našem případě o výstavě v Praze,
které se zúčastnil v dobách dávno minulých a ze které
byl nadšen). Po skončení posuzování bylo již kolem
našeho kruhu zcela pusto a prázdno a Showparade byla
v plném proudu.
Před soutěží o nejkrásnější pár jsme k Ring d´Honneur
přiběhli doslova na poslední chvíli. Párů se
prezentovalo 26 a my jsme nepostoupili ani do užšího
výběru, ale alespoň si již umíme přesně představit, co
soutěž obnáší. Bandiéra čekala ještě soutěž o vítěze
skupiny. Na této výstavě se vše pro nás důležité událo
během sotva dvou hodin, bohužel těch závěrečných; bylo
to náročné nejen na nervy, ale i na neustálé odbíhání
k závěrečnému kruhu a přesuny se psy mezi kruhem a naší
„základnou“. Rozpis rozhodčích posuzujících závěrečné
soutěže se nedodržoval, což pro nás bylo trochu
zklamáním – měli jsme se znovu potkat s panem rozhodčím
Cottafavim, u kterého naši psi zaznamenali velký úspěch,
ale nestalo se, škoda.
Velmi jsme si pochvalovali, že máme před sebou ještě
jednu noc v Lucemburku, okamžitý odjezd bychom zcela
jistě nezvládli, závěr výstavy byl opravdu hektický
(tentokrát ani neznáme výsledky závěrečných soutěží).
S ohledem na pokročilou dobu jsme se vydali přímo z
výstaviště oslavovat; psi si po namáhavém dni pořádnou
vycházku zasloužili. Sice již sama procházka po známých
místech nás jaksepatří odškodnila, ale pravý ráj na sebe
vzal podobu posezení na terásce kavárny v malebném
centru města; zavítáte-li na ta místa, nezapomeňte
navštívit Caffé Veneziano na Rue Philippe a dejte si
irskou kávu – chutná výtečně a pořádný panák irské
whisky tam skutečně je!!!
A pokud již také pracujete na výstavním kalendáři pro
příští rok, v Lucemburku se výstava bude konat 31.
března a 1. dubna 2007 (jarní) a 1. a 2. září 2007
(podzimní), tak nezapomeňte alespoň jednu z nich do
kalendáře zařadit.
20.
září 2006
pro FAUNANET
Radana Menšíková, chovatelská stanice Bohemia Hill
www.bernsky-honic.cz |
