Letošní Lipsko
o 11. Internationale Zuchtschau Leipzig 2006  a Nationale Zuchtschau Leipzig 2006, které se konaly ve dnech 9. až 10. září 2006
 


 

Výstavu v Lipsku pokládám za jednu z nejpříjemnějších německých výstav. Důvodů je několik, na první místo jistě patří pěkný areál výstaviště Agra, kde se akce koná. Pořadatelé vědí, jak si zajistit hezké počasí; byli jsme v Lipsku již třikrát a nikdy nebyl problém, přestože větší část výstavy probíhá pod širým nebem. To ale není to jediné, co se pořadatelům tradičně daří – akce bývá po organizační stránce vždy profesionálně zvládnutá, a to letos byl pro nás vystavovatele připraven bonus: při jedné cestě dvojnásobná možnost své psy prezentovat, mezinárodní výstavě totiž byla přizpůsobena výstava národní. 

Tzv. dvojvýstavy probíhají obvykle tak, že se během jednoho víkendu uspořádají dvě výstavy – každá proběhne v jednom dni. Tak tomu je například na Slovensku – jistě znáte letní 2x CACIB Bratislava. V Lipsku to ovšem bylo jinak: mezinárodní výstava byla jako vždy dvoudenní a národní výstava jí  byla „ušita na míru“; výstavy byly organizovány proti sobě tak, že pro koho na mezinárodní výstavě byla výstavním dnem sobota, na národní výstavě vystavoval v neděli. To mělo za následek dost složitou organizaci závěrečných soutěží, avšak pořadatelé vše zvládli bravurně. Další přívětivou tváří Lipska je, že posudek obdržíte hned po skončení posuzování v kruhu, nikoli až odpoledne po zapracování do centrální databáze – což je praxe v Německu tak oblíbená. A představte si, že po posouzení v kruzích ti, kdo postoupili do závěrečných soutěží, spolu s posudkem dostali kartičky - „vstupenky“ do Ehrenringu, které obsahovaly údaj, v kolik hodin přijdou na řadu (a ten rozvrh se dodržoval!). 

Mezi našimi vystavovateli je Lipsko poměrně oblíbené, tentokrát ovšem byla účast ještě vyšší než obvykle, sobotní mezinárodní výstavy se zúčastnilo 100 vystavovatelů z České republiky a nedělní národní výstavy 75; vzdálenost Lipska je pro Čechy opravdu přijatelná; z východních Čech nám cesta trvala čtyři hodiny. 

Z Německa vždycky dostáváme vstupní listy pár dní po uzávěrce, tentokrát jsme ještě těsně před výstavou obdrželi poštou velmi užitečné doplnění: parkovací kartu (bezplatné parkování přímo v areálu výstavy - autem můžete zajet prakticky až k výstavnímu kruhu, tedy pokud přijedete včas), rozpis kruhů a plánek výstaviště s navigací. Průvodní dopis obsahoval i zdvořile formulované upozornění, že počátek posuzování v kruzích je tentokrát stanoven již na 9. hodinu, nikoliv na 9.30, a přání mnoha úspěchů na obou výstavách. Jistě se shodneme, že takové způsoby jsou mnohem příjemnější, než  vykřičníky, zákazy a příkazy. Při vjezdu do areálu výstavy (ani příjezd doslova na poslední chvíli nám neznemožnil plynulý průjezd) jsme navíc obdrželi kompletní program a velmi podrobný orientační plánek haly 1, v němž byl zanesen a popsán každý stánek. Za zmínku stojí i organizace veterinární kontroly – ta probíhá cestou, z auta veterináři podáte pasy, a jelikož tam je bílých plášťů hlouček, vůbec to nevázne. 

V halách se odehrává menší část posuzování v kruzích, nachází se tam Ehrenring a většina stánků s chovatelskými potřebami. Venku na rozlehlém trávníku je pak většina prostorných kruhů, kolem nichž je dost místa, takže vystavovatelé si mohou postavit pavilony a slunečníky, a nikterak nepřekážejí. Prostranství bezprostřdně u hal je vyhrazeno spíše občerstvení a lákadlům pro děti. Vystavovat venku bylo mnohem příjemnější a tentokrát to byl náš případ po oba dva dny. Sponzorů bylo několik a je pravdou, že zvláště Pedigree si v Lipsku tradičně dává záležet.

 

Sobota 9.9. 2006  

Chováme bernské honiče a „naše“ 6. skupina FCI vystavovala v sobotu na mezinárodní výstavě. V našem kruhu posuzovala paní Assenmacher-Feyel, německá rozhodčí, se kterou jsme se ve výstavním kruhu potkali již potřetí (naše fenka California Lady Alison, kterou jsme přihlásili na mezinárodní výstavu, podruhé). Před námi se prezentovala plemena bloodhound, artézsko-normandský basset, hrubosrstý vendéeský basset (velký i malý) a velký modrý gaskoňský honič, bylo tedy co sledovat. Zvláště gaskoňská honička, bezmála o hlavu větší než naše holky, byla moc hezkou a milou dorostenkou. 

Byli jsme „vyřízeni“ poměrně brzy, protože všechna před nás zařazená plemena byla rovněž málopočetná, a do prezentace v závěrečném kruhu zbývalo tedy dost času. Právě v takovém případě oceníte lipskou výstavu: probíhá při ní spousta doprovodných programů, jak uvnitř, tak venku, takže nuda nehrozí, a navíc ta znamenitá příležitost si odpočinout v autě, případně tam zanechat již nepotřebné věci. Jednoduše řečeno, výstavní den si tam fakt užijete. Nakoupili jsme pochoutky pro psy a nová vodítka (ceny jsou znatelně příznivější, než u nás) a nechali smečku zdřímnout, což kvitoval zejména „stařešina“ naší smečky. K Ehrenringu jsme se vypravili s předstihem a sledovali program před námi. U závěrečného kruhu je řada erárních klecí postavená na koberci, takže tam pohodlně můžete odložit psa, se kterým do čestného kruhu nenastupujete. 

V soutěži o vítěze skupiny se naše Kalinka probojovala do pětice nejlepších;  „na bednu“ to sice nestačilo, ale na láhev suchého sektu ano. Pochopitelně jsme ji za takový počin vychválili, takže se tvářila jako „paní důležitá“. 

Závěr dne se nám nějak nevyvedl, naštěstí příjemné zážitky z celého dne nemilá epizoda překryla pouze dočasně. O co šlo – měli jsme pár kilometrů za  Lipskem rezervováno ubytování (Landhaus Fleischhauer se na internetu prezentuje jako hotel, kde se můžete ubytovat spolu s domácími zvířaty). Na naši objednávku obratem reagovali e-mailem, kde byl uveden termín a cena ubytování (60 EURO a 5 EURO za každého psa), přesto jsme raději den před výstavou svoji účast  potvrdili včetně předpokládané hodiny příjezdu; tu jsme dodrželi a na parkovišti nás očekávala ženská osoba s hadrem v ruce a začala nám vykládat, že s námi nepočítali, když jsme se neozvali. Po této stránce nás nemůže nic zaskočit (vozíme příslušnou korespondenci vytištěnu s sebou) a tak otočila a začala vykládat cosi o problémech a vodě. Když jsem ji upozornila na ceduli ZIMMER FREI za oknem recepce, mlela dál a my viděli, že to nemá cenu. Co naplat, že to celé naprosto postrádalo smyslu, jediné, co jsme mohli dělat, bylo kroutit hlavou. Nebylo jednoduché ve večerních hodinách se třemi psy sehnat nezajištěné ubytování. Nakonec jsme spali sice poněkud dál od Lipska, ale v moc pěkném hotelu s příjemnou a chápající obsluhou, což nás za předcházející příkoří jaksepatří odškodnilo.

 

Neděle 10.10. 2006  

Neděla byla naším výstavním dnem na národní výstavě a přihlášená byla naše druhá představitelka Hispania Bencilla. Bylo podstatně tepleji, než předcházející den a program posuzování k nám nebyl tak přívětivý. Před námi mělo být posouzeno 57 jedinců. Posuzoval nám dosud neznámý rozhodčí pan Burghard Seibel z Německa. Odhadovali jsme, že na řadu přijdeme po jedné hodině po poledni. Slunce si dávalo docela záležet a my jsme neměli kam před ním uniknout. Ještě že naši psi měli svou boudičku, velmi ochotně se do ní nasáčkovali. 

Ukázalo se, že naše odhady byly příliš optimistické, a to hlavně proto, že čtyři slovenští kopovové, kteří byli zařazeni jako předposlední plemeno, se z nějakých nám nejasných důvodů objevili v kruhu asi o deset čísel dřív. Jejich posuzování bylo časově hodně náročné, jelikož pan Seibel byl důkladný rozhodčí a bylo zřejmé, že milí kopovové vůbec netuší, co je výstavní kruh a co se po nich žádá. Dva psi byli na sebe velmi agresivní, narušovalo to prostředí kolem kruhu natolik, že vedle nás sedící majitelé bíglů se oprávněně pohoršovali a dovolávali se příslušných ustanovení výstavního řádu.  Jeden z kopovů byl tak zavilým nepřítelem prohlídky chrupu, že to rozhodčí po delší době vzdal, odešel pod stan k posádce kruhu a nechal všechny zúčastněné myslivce (kteří mu při práci asistovali a kterých bylo víc než posuzovaných jedinců plemene), aby se pokusili psovi domluvit. Vznikla dost nepřehledná situace, kdy myslivci jeden po druhém zkoušeli psovi páčit čelist; nakonec se k nim opět připojil pan rozhodčí a záležitost uzavřeli. Na výsledkové tabuli jsme pak zjistili, že rozhodčí nesáhl k sankci, kterou mu  výstavní řád umožňuje použít, a nevyloučil svéhlavce z posuzování, ale jako jedinému posouzenému v našem kruhu mu zadal „gut“. 

Líbil se mi, a to značně, způsob posuzování rozhodčího pana Seibela. Měl pevně stanovený postup a byla radost jej pozorovat:

 

  • nechal nastoupit příslušnou třídu a prohlédl si všechny zúčastněné v postoji,

  • nechal je běhat v kruhu tak dlouho, než posoudil pohyb jednoho každého a  vzájemně je porovnával,

  • začal vyvolávat po číslech, posoudil chrup (důkladně předůkladně), prohmatal tělo a nechal psa v postoji; odebral se k zapisovateli a diktoval první část posudku,

  • následoval běh každého po přímce (to posuzoval v podřepu, aby mu opravdu nic neuniklo) i po kruhu,

  • pak opět všichni zúčastnění běhali v kruhu, pan rozhodčí je vyměňoval, nechával běhat jen ty, které chtěl vzájemně porovnat a začal určovat pořadí a

  • nakonec pan rozhodčí dokončil diktování posudků. 

Byl to parádní pohled na profesionála, na kterém vidíte, že ho to baví. Pan Seibel je typ rozhodčího, od něhož nižší ocenění, než na jaké jste zvyklí, rozhodně nezamrzí. Je pro mne vždy radost se s někým takovým potkat (a zdaleka ne jenom ve výstavním kruhu). Tak se nám v kruhu sešly dva učebnicové příklady, a sice jak má vypadat odborné posouzení  psa rozhodčím na jedné straně a jak nemá vypadat předvedení psa majitelem na straně druhé; obojí bylo podnětné. 

Před námi opět nastupovala krásná dorostenka plemene Grand Bleu de Gascogne (velký modrý gaskoňský honič), která byla příliš zmožena horkem a na rozdíl od předchozího dne, kdy se prezentovala moc pěkně, odmítala naprosto vše, avšak pan rozhodčí měl pochopení.

Měla jsem obavy, aby naše želízko v ohni nebyla jak spící panna, ale proběhla se moc hezky, stála jako socha a líbila se. Pan rozhodčí ale nedal nic zadarmo, takovou prohlídku chrupu jsem ještě nezažila,(ještě že je zrovna tahle fenka tak trpělivé stvoření), celé tělo důkladně prohmatal a podrobně vysvětloval, jak psa posoudil, a proč. V posudku mne velice potěšila slova „Elegante rassetypische Hündin“ a „feines Kopf“. 

Tentokrát jsme do prezentace v závěrečném kruhu nečekali příliš dlouho, stačilo to tak akorát na svačinu a vyzvednutí cen. Čas konání soutěže o vítěze skupiny uvedený na kartičce, se kterou jsme do Ehrenringu nastupovali, byl i v neděli dodržen. I z druhé fenky jsme měli velikou radost (i ona vysoutěžila láhev sektu). 

Pokud Vás tyto výstavy zaujaly, poznamenejte si, že v roce 2007 bude výstavním víkendem v Lipsku 8. až 9. září! Nebude to ovšem jako letos kombinace mezinárodní a národní výstavy, nýbrž jen výstava mezinárodní, přičemž skupiny FCI 1, 3, 9 a 10 se prezentují v sobotu a skupiny FCI  2, 4, 5, 6,  7 a 8 v neděli.

 

září 2006
pro FAUNANET
Radana Menšíková, chovatelská stanice Bohemia Hill
www.bernsky-honic.cz