Spoluvlastnictví psa 

Proč spoluvlastnictví

Dříve jsem dostávala hlavně otázky, k čemu je spoluvlastnictví psa dobré. Nyní mi čtenáři spíše posílají návrhy smluv, se kterými je oslovili chovatelé, popřípadě smlouvy, které již podepsali, a ptají se na můj názor. Z toho shledávám, že institut spoluvlastnictví se u nás pomalu zabydluje. 

O co jde: při spoluvlastnictví psa dvě osoby spojí síly k péči o psa a uspořádají své vzájemné vztahy tak, jak jim to nejlépe vyhovuje. Pro chovatele bývá lákavé, pokud „dosáhne“ na co  nejvíce svých odchovanců, aniž by je měl všechny fyzicky u sebe a musel se o ně starat;  spolumajitel pak za sníženou cenu (v některých případech dokonce zdarma) získává kvalitního psa, se kterým mu chovatel  pomůže a poradí. Věc má jeden háček: vyžaduje to solidní jednání na obou stranách, pak se radost znásobí a starost rozdělí. 

V našich končinách je nejvíc chovatelů - majitelů jedné fenky. Štěňátka z takových chovů bývají vypiplaná s péčí a láskou  a těmto chovatelům nelze nic vytknout, ale do řeči o spoluvlastnictví se s nimi sotva dostanete. Často s chovatelskou činností skončí již po prvním či druhém vrhu: mají za to, že učinili zadost hledisku zdravotnímu (rozšířený mýtus, že fena musí mít alespoň jednou štěňata), může váznout odbyt štěňat (zodpovědný chovatel pečlivě nové majitele vybírá, aby se štěňátka dostala do dobrých rukou). Tento typ chovatelů tedy nemívá zájem uchovat si část vlastnických práv ke štěňatům ze svého chovu. O spoluvlastnictví s vámi nebude mluvit ani tzv. množitel, ten se zpravidla nezajímá ani o osud jedinců pocházejících z jeho chovu, natož o osud celého plemene. 

Kde se tedy se spoluvlastnictvím psa setkáváme? Zejména v zahraničí. Jistě jste také někdy narazili na webové stránky chovatelů, kteří prezentují až desítky psů a fen; bývají to zvířata, ke kterým chovatel má určitá práva (používá psy ke krytí, feny k vrhům, prezentuje je na výstavách apod.), ale která jinak plní roli mazlíčka v některé domácnosti. Jsou dokonce chovatelské stanice, kde si perspektivní štěně jinak neopatříte, a je lhostejné, že je to přes půl Evropy. 

S nabídkou spoluvlastnictví štěněte vás s největší pravděpodobností osloví chovatel, kterému „jde o věc“. Může to  být kupříkladu u málopočetného plemene, kde pro udržení kvalitního chovu je nezbytné vtáhnout do reprodukčního procesu co nejvíc jedinců; chovatel,  jehož prioritou je zlepšení stavu plemene, chce zajistit, aby se co nejvíc jeho odchovanců dál podílelo na reprodukci a aktivně tomu napomáhá. Takový člověk zpravidla má svůj chovatelský plán a zároveň představu, kterak zlepšení v rámci chovu určitého plemene dosáhnout; chce plemeno šlechtit a spoluvlastnictví psů je jedním z prostředků, které má k dispozici. Jelikož se zároveň chce svým psům dostatečně věnovat, co do počtu psů, které má fyzicky u sebe, je limitován; ponechává si tedy určitou možnost při svém chovatelském úsilí využít i psů a fen, které doma mít nemůže.
 

Ze života 

Řadu případů znám z doslechu, některé od přátel a známých; sama mám ve spoluvlastnictví psa a chystám se k importu štěněte, rovněž do spoluvlastnictví. Opravdu každý případ je jiný, pro ilustraci:

• Na přední chovatelskou stanici z České republiky se obrátil renomovaný chovatel ze zahraničí s návrhem, že odkoupí dospělou fenu; nakonec si chovatelské stanice vzájemně dočasně vyměnily feny k vrhu i k prezentaci na výstavách, smlouva ani nebyla uzavřena písemně a vše proběhlo podle plánu k oboustranné spokojenosti a ještě vzniklo přátelství.

• Studentka (bydlí na koleji), má ve spoluvlastnictví psy, kteří po dobu její nepřítomnosti jsou u chovatelky a obě společně vystavují; studentka má levnější výstavní poplatky (platí za druhého a dalšího psa) a  tráví se psy každou volnou chvilku.

• Chovatelka volí spoluvlastnictví kvůli vrhům, které nesou jméno její chovatelské stanice; někdy platí veškeré náklady sama (např. v případě zahraničního krytí) a její jsou všechna narozená štěňata, jindy si vezme z vrhu štěně jen jedno - vždy podle dohody. Jelikož jde o zavedenou „značku“, ani spoluvlastník nemá problém s odbytem narozených štěňat.

• Spoluvlastnictví psa a feny je zařízeno tak, že spolumajitelka má oba ve své péči a chovatelka je vystavuje, stará se o uchovnění atd., obě jsou spokojené a nemají problém se dohodnout (o výběru psa ke krytí feny, na krytí psem, apod.).

• Chovatelka si ponechala do chovu psy, ti žijí u jejích přátel, kterým důvěřuje, ale jinak, např. u zájemců na inzerát, si to nedovede představit.

• Chovatel má ve spoluvlastnictví psa, spoluvlastník hrubým způsobem porušil smlouvu a přestože uzavřená smlouva na takový případ pamatuje a řeší důsledky takového jednání, spoluvlastník to odmítá vzít na vědomí a chovatel se může domoci svého práva  jedině cestou soudního řízení.

• Spolumajitelka  chce mít fenku a vystavovat ji, avšak nehodlá podnikat dobrodružství s vrhem štěňat; o to se postará chovatelka.

• Osobně mám ve spoluvlastnictví psa,  který žije u chovatelky a já mám na starosti jeho výstavní kariéru a prezentaci na našich webových stránkách; funguje to bez problémů, ale dobře se známe. Přesto máme uzavřenu písemnou smlouvu: už proto, aby vztahy navenek byly jednoznačné (kdo má jaká oprávnění, která rozhodnutí činíme společně a o které náklady se dělíme, podpisové právo apod.).

Jaké jsou možnosti 

Není nikde řečeno, jak mají vzájemné vztahy mezi spoluvlastníky vypadat; pokud se pro tento model vlastnictví rozhodnete, platit bude to, co si mezi sebou ujednáte. Ostatně z uvedených příkladů vidíte, že každý případ je jiný, vždy záleží na tom, za jakým účelem se spoluvlastníci spojí a svou roli hraje i to, jak se na „společném podniku“ podílejí finančně; jistě jiná práva si k psovi ponechá chovatel, který spoluvlastnictví přenechá bez nároku na jakoukoli úhradu a jiná chovatel, který určitou část svých práv převede na spoluvlastníka za sjednanou částku.
 

Smlouva 

Pokud jde o samotnou smlouvu, rozhodně nezapomeňte na: 

• označení smluvních stran,

• identifikaci psa,  popis stavu psa, údaje o jeho vakcinaci ke dni vzniku spoluvlastnictví,

• hodnotu psa a ujednání o rozdělení pořizovacích nákladů,
• místo pobytu psa a
• úhradu nákladů (krmení, veterinární péče, výstavní poplatky, odpovědnost za škodu apod.)

Je ale výhodné upravit i další věci – zejména popsat vzájemné vztahy mezi smluvními stranami a také určité vodítko, resp. pomocné pravidlo pro řešení v budoucnu vzniklých situací, které nelze předem předvídat (totéž platí, když smluvní strany nechtějí zacházet ve smlouvě do velkých podrobností). Do této kategorie bych zařadila  např. ujednání o 

• vystavování,
• uchovnění,
• krytí,
• definování  běžné péče,
• povinnosti vzájemně se informovat o důležitých skutečnostech,
• řešení rozdílných názorů,
• podepisování,
• sankcích a náhradě škody a
• zániku smlouvy.

Do smlouvy zapracujte vše podle své potřeby, jako inspirace může posloužit náš vzor.

Závěrem… 

Úspěch takového řešení ovšem závisí především na dobré vůli; sebelepší smlouva vás neochrání před problémy, bude-li dobrá vůle scházet, a naopak, pokud jí budou disponovat obě smluvní strany a vezmou si na pomoc toleranci, mohou využívat především výhod, které spoluvlastnictví má.  Jestliže navíc  budou důsledně dbát hlavně zájmů psa, dozajista se vždy dohodnou. 

Nedoporučovala bych nikomu, aby se do toho pouštěl, aniž má naprostou důvěru k druhé smluvní straně. Mějte vždy na paměti, že zvolené uspořádání musí vyhovovat oběma smluvním stranám, nikdy nepodepisujte nic, co si neumíte představit v praxi a co vám někdo neumí dostatečně vysvětlit.

Na okraj: vystavuji velmi často a nechci zavdat příčinu k nejistotě ohledně vlastnictví psa, jehož jsem spolumajitelkou; nechaly jsme proto s chovatelkou naše podpisy na smlouvě úředně ověřit a smlouvu vždy vozím s sebou, přestože jsme obě uvedeny v průkazu původu psa. Ještě nikdy jsem to nepotřebovala, přesto to nepovažuji za zbytečné.

9.2. 2007

pro Chov psů

JUDr. Radana Menšíková, chovatelská stanice Bohemia Hill

www.bernsky-honic.cz, www.berner-laufhund.eu