Skvělá Barborková výstava v Polsku
VIII Barbórkowa wystawa psów rasowych Nowa Ruda (1. – 2. 12. 2007) nás opravdu nadchla, organizátoři mají velikou jedničku!
 

Kalince, mamince našich prvních štěňátek, se půl roku po porodu zastesklo po výstavním kruhu. Zdálo se nám to jako dobrý nápad, i štěňata se musejí  pořádně otrkat, takže jsme chtěli zabít dvě mouchy jednou ranou; kam ale tak nahonem koncem roku vyrazit, propátrali jsme zdroje, ze kterých čerpáme při sestavování našeho výstavního kalendáře. Někdy má člověk štěstí: Barborková výstava v polském městě Nowa Ruda (je to tradiční polská výstava, konala se již po dvaačtyřicáté – jako „Sudecka wystawa psów rasowych“, po osmé je její název spojen se svatou Barborou), letos pořádaná v prvních dvou prosincových dnech, měla uzávěrku až v polovině listopadu! 

 Před  třemi lety tu právě Kalinka měla svou výstavní premiéru; škoda, že štěňata nebudou mít v den výstavy patřičný věk do „klasy szczeniat“, je to o pouhých pár dní. Do Polska to máme co by kamenem dohodil  a bylo rozhodnuto. Ukázalo se, že od naší minulé návštěvy pořadatelé opravdu zapracovali na tom, jak akci udělat pro vystavovatele co nejatraktivnější. O uzávěrce posunuté doslova na poslední chvíli již byla řeč, ale to není vše, přihlásit se šlo kompletně on-line: e-mailem jsme odeslali přihlášku, „rodowod“ i příslušný certifikát k zařazení do třídy šampionů. Všichni známe situaci, kdy netrpělivě vyhlížíme vstupní list, který je pro nás potvrzením, že nikde nedošlo k zádrhelu. Toho nás organizátoři ušetřili, pár dní po odeslání přihlášky jsme obdrželi zpětný e-mail, pouhá dvě písmena: „OK“, která pro nás ale znamenala klídek. 

Vstupní list tentokrát nedorazil doslova na poslední chvíli, jak jsme v Polsku dříve bývali zvyklí, a bylo na něm uvedeno, v kolik hodin přijde vaše plemeno na řadu (to jste ostatně našli i na stránkách výstavy, stejně jako veškeré další informace) a z minula jsme věděli, že přejímka psů probíhá plynule, nikoliv jen do začátku posuzování. Mohli jsme tedy vyrazit podstatně později a mohli jsme si dovolit vzít s sebou pouze vystavovanou fenu a štěňata, zbytek smečky na nás čekal doma.

Věděli jsme od minule, že výstava není přímo ve městě Nowa Ruda, ale v obci Slupiec, jeli jsme tedy najisto. Z okolních rozhovorů víme, že to, co se stalo tehdy nám (projížděli jsme Nowou Rudou křížem krážem) potkává víc z lidí, kteří sem zamíří prvně. Vstupní poplatek se platil na místě (bez pokuty). 

Hned u vchodu si moji tříčlennou smečku pozorně prohlížel jeden pán. Domnívala jsem se, že nás zná z některé z výstav, byli jsme v Polsku po sedmé. Později jsem zjistila, že jeho zájem byl spíše profesionální – byl to náš pan rozhodčí. Nowa Ruda je opravdu hojně navštěvovaná vystavovateli z České republiky, je to přece jen blízko. Chvílemi jsem měla pocit, že kolem sebe slyším samou češtinu; při prohlídce seznamu vystavovatelů v katalogu jsem pochopila, proč: tak každé třetí až čtvrté jméno bylo české. Že na výstavách potkáváme známé tváře, není novinka, ale tentokrát jsme zjistili, že vystavuje pán, se kterým jsme „soupeřili“ v Ehrenringu až v Belgii; při odjezdu nám kynul z auta s belgickou poznávací značkou, a to Barborková výstava je výstavou „jen“ národní! 

Kruhy byly dost prostorné,  po obvodu kryté přilepeným kobercem. Kolem nich nebylo sice místa nazbyt, ale procházet se dalo bez potíží, alespoň tam, kde jsme byli my. Výstava se koná ve sportovní hale, kolem tělocvičen jsou rozmístěny lavičky, což je pro zázemí vystavovatelů příjemné. Organizace byla na vysoké úrovni a činovníky bylo během soutěží mezi kruhy poměrně často vidět při kontrole, zda je vše v pořádku. Předem určené časy nástupu jednotlivých plemen do kruhu, což je opravdu hodně příjemná vymoženost, se dodržovaly, v našem kruhu doslova na minutu. V kruzích kolem nás posuzovali dokonce dva čeští rozhodčí, hned vedle to byl pan Leoš Jančík a o pár kruhů dál pan Petr Řehánek, udělalo mi to radost, poslední dobou se mi to v zahraničí nestalo. 

Před nástupem Kalinky do kruhu jsem se procházela po areálu s prťaty, s každým zvlášť, aby necítili převahu kolektivu. Rozverný Alabastr byl ve svém živlu, ke každému se hrnul a vyzařovalo z něj obrovské nadšení. I zdrženlivější Aristo byl naprosto v pohodě, i když bylo zřejmé, že by dal přednost vlastní smečce. Sem tam jsme míjeli psa, kterého zrovna nemusel, a to byl úžasný: nechtěl  mne zarmoutit a být za strašpytla, tak zatnul zuby, díval se jinam a soustředil na svůj výkon, tedy co nejrychleji pryč, ale bez ztráty kytičky! Když jsem ho chválila, tvářil se, jako že to je přece samozřejmost. 

V našem kruhu posuzoval polský rozhodčí pan Wojciech Burski a posuzoval docela pestrou paletu plemen: basset hound, beagle, bloodhound, bernský honič, polský honič, petit bleu de gascogne,  ogar polski, petit basset griffon vendéen, porcelaine, bavorský barvář a rhodéský ridgeback. Bylo se tedy na co dívat. Pan rozhodčí byl milý, v kruhu vládla dobrá atmosféra a Cali si vedla dobře. Pan rozhodčí se zajímal o prezentaci našich ostatních  psů a usmíval se, že kluci jsou na zkušené.

Bohužel jsme nemohli zůstat na finále, které začínalo teprve ve čtvrt na pět, přece jen jsme nechtěli nechávat ostatní psy doma samotné příliš dlouho. Mrzelo mne to, protože pan rozhodčí nás srdečně do čestné arény zval. Cesta domů byla klidná, počasí nám bylo hodně nakloněno. Doma se kompletní smečka vítala jako po několikaletém odloučení, zapálila se první svíčka na adventním svícnu a malí kluci museli vybít energii, tak začali řádit, zatímco jejich  rodiče, Abax s Californií, se důležitě  usadili k nám na pohovku a užuž to vypadalo, že se zapojí i do hovoru.

Pokud chcete rok 2008 završit příjemnou výstavou nedaleko našich hranic,  poznamenejte si datum 6. - 7. prosince (podrobnosti hledejte na www.psywalbrzych.republika.pl)!

9.12. 2007
pro Chov psů
Radana Menšíková
Chovatelská stanice Bohemia Hill