NORD BOHEMIA CANIS 2008 je minulostí, ať žije příští ročník (23. až 24. května 2009)!

Mezinárodní výstavu s názvem Nord Bohemia Canis hostí Výstaviště Zahrady Čech; záštitu nad výstavou převzal hejtman Ústeckého kraje spolu se starostou města Litoměřic. Výstavy se zúčastnilo na 3 800 psů, což je vpravdě úctyhodný počet, nárůst oproti loňskému roku je asi tisíc účastníků! Polovina kruhů byla venku, polovina v halách. Počasí bylo nádherné, tak jsme byli nadšeni, že my jsme měli kruh venku. Dobrý nápad měli organizátoři: zadní stranu katalogu tvořil přehledný plánek výstaviště s označením hal a kruhů.

Výstavu jsme v minulosti navštívili, ale dosud jsme tu nevystavovali. Přihlásili jsme našeho začátečníka Alabastra, který je ve výstavním kruhu poněkud nevyzpytatelný, ne každý rozhodčí mu vyhovuje. Bereme mu s sebou vždy někoho z dospělých, tentokrát padla volba na tetu Hispánku; když jsme ji ráno vyzvali, ať se nachystá, zaradovala se velice. Alabastra jsme se na nic neptali (jistě by si byl zvolil jiný program) a jelo se. Cesta nám trvala kolem dvou hodin, pasažéři spali, počasí slibovalo příjemný den. Areál výstaviště jsme navštívili poměrně nedávno, takže jsme se orientovali bez potíží. Když jsme později mluvili s ostatními vystavovateli, ukázalo se, že jsme při výběru parkoviště neměli zrovna šťastnou ruku: ačkoliv to „naše“ bylo snad nejvzdálenější od výstaviště, parkovné činilo dvojnásobek než jinde (zaplatili jsme100 Kč).

Zahájení výstavy bylo o půl hodiny posunuto, takže se začalo až v 9.30. Poblíž našeho kruhu byly vzrostlé stromy, pod nimi trávník, báječné místo k odpočinku. Během čekání jsme si několikrát odběhli navštívit známé, kteří vystavovali v hale, a rozhodně jsme jim nezáviděli: velká účast se na prostoru kolem kruhů jaksepatří podepsala: nebylo tam k hnutí. Velebili jsme náš stín pod stromy, kolem nás byli vesměs bloodhoundi, takže jsme byli v dobré společnosti. Hispánka usoudila, že naše psí taška je příliš cenná, než aby ji ponechala bez dozoru. Usadila se na ni a jen neochotně nám dovolovala ji otvírat. Zato koš s jídlem a pitím ji zajímal převelice a v každé nestřežené chvíli v něm po pás zmizela.

V kruhu se před námi prezentovala pěkná řádka plemen. Milé bylo setkání s polským ogarem a sedmihradským honičem, ti bývají u nás málokdy k vidění. Hodně bylo českých fousků (22) i již zmiňovaných bloodhoundů (20); na obě plemena byla příjemná podívaná. Švýcarští honiči (naše plemeno) přišli na řadu jako předposlední (rozpis je podle abecedy), takže jsme se načekali. Náš milý Alabastr zatím úplně pustil z hlavy důvod své návštěvy; když bylo třeba jít „na to“, nechtělo se mu vstávat, ale překonal se. Slovenský rozhodčí pan MVDr. Piskay byl opravdu příjemný a uznal to i náš výstavní elév. Světe div se, nejen že se nechal prohlédnout všude, ale posléze jej směl pan rozhodčí dokonce hladit po hlavě (která se mu moc líbila). Pochopitelně mne potěšilo, že pejsek začíná chápat, že rozhodčí ve výstavním kruhu nekoušou.

Když je řeč o rozhodčích: sbor rozhodčích měl 50 hlav, hlavním rozhodčím byl pan Otakar Vondrouš. Zaznamenali jsme několik zahraničních, a sice z Polska (3), ze Slovenska (2), z Německa (2), ze Srbska (1) a z Finska (1). Měli plné ruce práce, kupř. náš pan rozhodčí posuzoval 61 psů a to zdaleka nebyl největší počet; vezmeme-li v úvahu, že každý účastník dostal písemný posudek (není tomu tak vždy, jsou výstavy, kde se písemné posudky nevydávají), je to úctyhodný výkon.

V deskách našel každý účastník poukázku na dárek od firmy Pedigree, za CAC (CAJC) a CACIB se udělovaly medaile, za titul BOB pohár.

Prakticky uprostřed areálu výstaviště jsme mohli sledovat agility. Kouzelná byla bezradná holčička, jejíž pejsek si to uprostřed sestavy namířil mezi diváky a čerta starého se zabýval jejími výzvami k návratu, měl zkrátka jiné plány. Výstaviště v Litoměřicích poskytuje dost příležitostí k zábavě dětí i dospělých, a byl tam slušný výběr v občerstvení. Pokud jde o chovatelské potřeby, stánků bylo hodně, ale sortiment mohl být rozmanitější, v tomto směru jsme nenašli nic, bez čeho se sotva obejdeme. Toalety nebyly z nejhorších, ale jejich použití by mohlo být v ceně vstupného (60 Kč) či výstavního poplatku (700 Kč), v zahraničí to bývá obvyklé.

Teta Hispánka se ze svého svěřence radovala a ocenila, že ač se na úspěchu naší výpravy podílela jen zprostředkovaně, i ona měla právní nárok na klobásek. Cestou zpátky jsme se zastavili na obědě a velebili jsme dokonalé duo Hispania-Alabastr; mít s sebou naši druhou fenku (přezdívanou Tornádo Cali), sotva bychom si mohli dovolit posedět příjemnou hodinku na zahrádce pod slunečníkem a nerušeni vychutnávat pozdní oběd.

 

28. května 2008
Pro Chov psů
JUDr. Radana Menšíková
www.bernsky-honic.cz