14.11.2007 - den stošedesátý
Včera jsem byla celý den na cestách a takhle mne ti mí čumáčci vítali, však jsem se na ně také těšila! Jelikož zítra odjíždíme na EURODOGSHOW do Belgie, dnešním stošedesátým dnem končíme každodenní zpravodajství ze života prvních štěňátek s příjmením Bohemia Hill. Děkujeme všem za přízeň a jsme potěšeni, že "štěňata on-line" měla takový úspěch. Na tuto tradici určitě znedlouho navážeme.

13.11.2007 - den stodevětapadesátý
Jak vidíte, v Hájemství bernských honičů je veselo, a to od včerejška zase pár centimetrů připadlo. Aristo s Bastym jsou nadšení. Včera jsme si vymysleli skvělou zábavu: házela jsem jim do sněhu dobroty a kluci hledali; Aristocrate byl o nějaké to procento úspěšnější.

12.11.2007 - den stoosmapadesátý
Včera jsme se vrátili dost pozdě, prťata před spaním zavítala jen do pohotovostního výběhu. V noci připadlo, ráno se pořádně bořili greyhoundi i berňáci dospěláci (ostatně i já mám mokrý dost silný pás nohavic nad horním okrajem bufů). Malí kluci si ještě hrají na králíky z klobouku, ale už se těším, až je vyženu, doufám, že se přestanou tvářit, jako že nic nového pod sluncem, jako při prvním sněhu!

11.11.2007 - den stosedmapadesátý
S ohledem na počasí došlo ke změně programu, nejelo se do Brna, v programu ale zůstala druhá část cesty: jelo se na Vysočinu za rodinou. Po návratu jsme téměř nenašli náš domeček, sněhu bylo po kolena. Prťata hned zbytku smečky sdělovala dojmy, všichni byli nakrmeni a ač je to k nevíře, Basty s Aristem se vůbec nechystají do pelíšku, mají energie na rozdávání. Na obrázku vidíte, jak tatínek Abax dohlíží, aby Aristo všechno dojedl.

10.11.2007 - den stošestapadesátý
Už to tak vypadá, že zima se u nás v Podkrkonoší usadila. Včera večer začalo sněžit, do rána je tu opět bílo a ne a ne přestat. Prťatům je to šumák, ale jen proto, že jsme jim nesdělili plán na zítřek, který je vývojem počasí poněkud ohrožen. Má se jet do Brna na výstavu karavanů a obytných aut, aby nám neutekly nějaké novinky; u toho Basty s Aristem přece nesmějí chybět!

9.11.2007 - den stopětapadesátý
S příchodem deště nás sníh dočista opustil a počasí má nápady jako v dubnu: střídá se větrné deštivo se sluníčkem. Jakmile sluníčko vykoukne, začínáme se chystat ven, ale než se všichni svolávaní spořádaně shromáždí, už je plískanice, že by psa nevyhnal. O co méně času prťata tráví venku, o to více asistují v kuchyni. Olíbená je kontrola kuchyňské linky, ale pomalu si dávají říct; tuto nehoráznost nikdo jiný neprovozuje - maminka Kalinka je někdy dokonce napomíná (podezírám ji, že v tom je spíše závist, jelikož sama si to nedovolí).

8.11.2007 - den stočtyřiapadesátý
Na vycházce kluci věnovali sněhu přece jen trochu více pozornosti, než je zdrávo, a tak jsem se každou chvíli musela schovávat za stromy, aby si mne začali patřičně hlídat. Aristo několikrát propadl panice, že jsem ho zavedla do lesa a opustila, ale když jsem zavolala, zase se našel a to pak bylo tadosti!

7.11.2007 - den stotřiapadesátý
V pondělí mi kamarádka psala z Finska, že tam je zataženo a sníh; hned v úterý jsem jí mohla odepsat, že tady taky. Byli jsme zvědaví na prťata, první sníh je vždycky zážitek, ale kluci se chovali naprosto samozřejmě, jako když to už dávno znají (jen je ani nenapadlo se venčit, měli zajímavější věci na práci, s tím vznikla trochu potíž)!

6.11.2007 - den stodvaapadesátý
Ani jsem si nestihla všimnout, který dobrák to byl (do pantoflí mi totiž šlape pět ušatých stínů), kdo mi protrhl punčocháče (a nebyl to žádný troškař - okamžitě vykoukla celá pata); drápky čerstvě zastřihnuté měli všichni. Jelikož si tak libují u koše se špinavým prádlem, punčocháče jsem sundala, nadělala na nich uzlíky, aby bylo zřejmé, že jsou psí a ne kradené, a podala je prťatům. Kluci se rádi přetahují, ale to, co se strhlo s punčocháči, byla regulérní bitva, žasla jsem, jak může prádlo po uplynutí doby použitelnosti získat na hodnotě.

5.11.2007 - den stojedenapadesátý
Basty a Aristo bohužel neměli příležitost dříve, než se zúčastní výstavy jako soutěžící, nějakou akci navštívit jen tak, aby ochutnali výstavní cvrkot. Jak tak klábosíme s chovateli, zjistili jsme, že někdo v rámci přípravy na výstavu se štěňaty navštěvuje nádraží, kde bývá též docela rušno. Včera jsme s našimi prťaty a Kalinkou navštívili nádraží v Trutnově, kde si nejvíce pozornosti získal motoráček jménem Ivanka.

4.11.2007 - den stopadesátý
Před časem jsem tu psala, jak se Aristo vrtá v jídle. Nešvar jsme odstranili rychle, zapracovala obyčejná lakomost - společnou misku ladem nenechal. Alabastr ze společného spořádal daleko víc a tak jakmile začali jíst opět každý ze svého, Aristovi jsem vždycky nějakou tu lžíci přidala, abych mu to vynahradila. Včera mi na něm zaparkovalo oko, a on se nám z těch nášupů docela zakulatil, budeme toho muset rychle nechat!

3.11.2007 - den stodevětačtyřicátý
Včera jsme zase jednou měli vycházkový den; ne že by to u nás byla taková vzácnost, na vycházky se chodí přirozeně každý den, ale ne tak, jako o vycházkovém dni: to jde každý na svou sólo vycházku a má mne jen sám pro sebe (což znamená, že já tak strávím celičký den). Každý z dospěláků šel podobný okruh, ale přece jen každý trochu jinudy. Prťatům jsem pak nechala volbu trasy. Alabastr, který šel předposlední, se vydal po stopě tety Hispánky a poslední Aristocrate si vykračoval tudy, co tatínek Abax.

2.11.2007 - den stoosmačtyřicátý
Když se naše milá štěňátka stěhovala z porodnice, dostala ohrádku a hygienický plastový pelíšek, do kterého se pohodlně vešla všechna i s maminkou Kalinkou. Štěňátek ubývalo, maminka se vrátila ke svým předporodním zvyklostem a zdálo se, že ohrádku vývoj překonal. Zkusili jsme celé toto miminčí zařízení uklidit; co se ale stalo: Aristo s Bastym tu nešťastně bloumali tak dlouho, až nám to došlo a pelíšek s ohrádkou jsme jim vrátili. Sami vidíte, jak si v ní pohoví.

1.11.2007 - den stosedmačtyřicátý
Od chvíle, kdy prťata začala skákat z křesel na dlažbu, jsme měli sedací nábytek "zrušený", aby netrpěly jejich klouby; trpěli tím ovšem berňáci dospěláci, kteří byli zvyklí participovat na rodinném životě tak, že jakmile jsme se usadili do křesel, nasáčkovali se na pohovku a dělali důležité. Nyní došlo ke změnám: pod sezením není dlažba, ale koberec a prťata poporostla; už si nedělají z nábytku tělocvičnu, ale napodobují dospěláky. Křeslům jsme našili apartní oblečky z padákoviny a spokojenost je na všech stranách: povlak se naprosto jednoduše stáhne a křeslo je připraveno k obvyklému použití.

31.10.2007 - den stošestačtyřicátý
Tak jsme našim malým holenkům zakoupili tréninkový koberec, aby si zvykali na prezentaci nejen na trávě. Nejprve jej všichni důkladně očichali (smečka vyšetřující centimetr po centimetru byla docela komická), potom tatínek Abax zaujal pozici s dobrým výhledem a prťata se dala do zápolení. Pokud jim výstavní nácvik půjde tak, jako zápas, to tedy bude paráda!

30.10.2007 - den stopětačtyřicátý
Tady se Aristo jako příliš velký hrdina neprojevil a roztomile smlouval, abych ho sundala dolů; jeho bratr Alabastr se naopak nahoru sápal, ale dvě kila, o která váží víc, nekompromisně rozhodla o tom, koho budu na zídku vysazovat.

29.10.2007 - den stočtyřiačtyřicátý
Omlouváme se všem, kdo v posledních dnech hledali marně denní zprávičky ze života našich štěňat; problém byl mimo nás. Rubriku rekonstruujeme a dáváme do pořádku tak, aby nechyběl ani jediný den. Na fotografii s maminkou Kalinkou tentokrát vidíte Alabastra.

28.10.2007 - den stotřiačtyřicátý
Uklízecí dny začínají být čím dál složitější: spolu s nábytkem, který se stěhuje z místnosti do místnosti, aby všude bylo důkladně vytřeno (na většině podlahových ploch máme dlažbu), musíme neustále někam přesouvat celou smečku tak, aby necítila potřebu pomáhat. Ve vyčleněné místnosti se všichni strategicky rozmístí a než jsou znovu někam stěhováni, zpravidla usnou. Bývá mi líto je budit (ne kvůli nim, kvůli mně, kdy tady je chvilka klidu!), takže údržbou zpravidla strávíme pomalu celý den.

27.10.2007 - den stodvaačtyřicátý
Aristo měl ráno vážné oplétačky. Jako všude i u nás smečka asistuje při přípravě snídaně; v kuchyni se to jen hemží. Připravené jídlo je plynule přesouváno do jídelny, kam není vidět. Aristo byl zvědavý, jak chutná jogurt s rybízovým džemem a jak to měl zjistit jinak, než že ochutnal. Je to věc, kterou si nikdo z dospěláků nedovolí a doufáme, že Aristo už také ne, byl totiž přistižen. Bylo mu hned jasné, co zvolání "Aristo!?!" znamená. Jeho přední packy sjely ze stolu jako blesk, rychle se uklidil pod schody a dělal hodného.

26.10.2007 - den stojedenačtyřicátý
Zatímco v Aristově papulce ještě zbývají nějaké nedodělky, Alabastr má přezubeno (tedy alespoň pokud můžeme soudit z toho, kam nás nechá nahlédnout). Doufejme, že nyní již ukazování zoubků přestane být tak nepříjemnou a neoblíbenou disciplinou, s neochotou v tomto směru jsme se začali potýkat právě až v souvislosti s přezubováním, předtím to šlo docela dobře. Cookinka má v tomto ohledu prvenství, je to zkrátka naše premiantka!

25.10.2007 - den stočtyřicátý
Větší část naší smečky včera absolvovala návštěvu veterinární kliniky a vzhledem k různorodosti důvodů vyšetření jsme si zabrali pro sebe oba lékaře (přesně řečeno pana doktora a paní doktorku) i sestřičku téměř na dvě hodiny. Prťata reprezentoval Alabastr, který byl jak v Jiříkově vidění, v čekárně kamarádil se psy i s lidmi, ale v ordinaci byl poněkud ostražitý. Jasno neměl hlavně v úloze setřičky: na jedné straně patřila do týmu, který nesmlouvavě vykonával své, na druhé straně ho rozmazlovala pochoutkami; nakonec ji vyhodnotil jako osobu perspektivní a spřátelil se.

24.10.2007 - den stodevětatřicátý
V uplynulých dnech jsme zažili pořádný vichr. Vůbec bych se nedivila, kdyby vzduchem nelétalo zběsile pouze listí; pro ilustraci: ani mne nenapadlo věšet vyprané prádlo ven. Prťata byla nadšena, stala se honiči spadaného listí a v pohotovostním výběhu si neustále uklízela, přičemž měla snahu posbírané listí pozřít. Jejich nejméně oblíbenou cvičnou disciplinou je otvírání papuly v rámci nácviku výstavních dovedností; v těchto dnech ji musel každý ukazovat nejméně stokrát.

23.10.2007 - den stoosmatřicátý
Aristo mi dal zabrat: před pár dny se začal vrtat v jídle, takže mu to trvalo určitě dvakrát tak dlouho, jak Bastymu. Nakonec vymyslel, že nebude jíst vůbec; vždy jen obešel kamna, která rozdělují jejich stravovací teritorium, nakoukl k Alabastrovi (ten hbitě udělal tělem kolem misky hradbu), vrátil se ke své porci a ohrnul pysk. Poprvé jsem mu misku sebrala, podruhé jsem mu změřila teplotu a začala ho pozorovat (vše bylo v normě). Potřetí jsem jim nandala do společné velké mísy a zavolala je na neutrální území do kuchyně, a bylo po přemýšlení, Aristovi se dělaly boule za ušima!

22.10.2007 - den stosedmatřicátý
Jak se již stalo zvykem, v neděli jsme s Aristem a Bastym zavítali do civilizace, tentokrát jsme opět zamířili do Hradce Králové. Počasí bylo velice podzimní, fičelo studeně, jen co je pravda. Více než parčíky a nábřeží nás lákaly výkladní skříně; jakmile jsem se někde zakoukala, prťata se tiskla do výklenků, kde hledala úkryt před nepříjemným větrem.

21.10.2007 - den stošestatřicátý
Včerejší vycházku si malí berňáci užili samostatně, neboť byla spojená s výcvikem na jiné louce, než jsou zvyklí a výcvik probíhá separovaně. Ukázalo se, že jim to jde i na pasece v lese, dokonce příprava na výstavu, jíž lekci vždycky zakončujeme, je bavila víc. Stopovačka musela hned do pračky, protože byla protažena snad každou louží, která se na trase vyskytla.

20.10.2007 - den stopětatřicátý
Letos to začalo brzy; včera u nás v Podkrkonoší sněžilo a následky podvečerního závanu zcela nezmizely, na trávě se sem tam drží ostrůvky nesouvisle poprášené sněhem - ten někde zůstává i ve spadaných listech jako v mističkách. Prťata mají venku spoustu zájmů, sněhu není tolik, aby mu věnovala zvláštní pozornost, přesto si místy lízla, ale žádné významné nadšení se nekonalo.

19.10.2007 - den stočtyřiatřicátý
Kdybych se byla alespoň vyspala, ale vstávala jsem ve čtvrt na pět, přesto jsem po prťatech uklízela. Bylo to po velice dlouhé době, máme tu teplo, dokonce od země, tak nevím, co je to napadlo, ani kdo to byl. To Cookinka (Abigale) má 100% úspěšnost, jak jsme se včera dozvěděli a dělá majitelům samou radost. Reputaci si trošku pokazila štrůdlem, který spořádala, aniž by jí byl určen, ale asi byl dobrý, tak kdo by odolal. Jinak v okolí je oblíbená a moc se líbí a už takhle malá se nosí vznešeně, jak je to pro bernské honiče typické.

18.10.2007 - den stotřiatřicátý
Prý nám končí krásné podzimní dny a vypadá to, že meteorologové mají pravdu. Dnes ráno u nás v Podkrkonoší padalo a pokud jsem mohla při baterce zjistit, jen déšť to nebyl. Však také prťata, která se většinou radují, když ráno scházím dolů po schodech, dnes hlavičky vůbec nezvedla a k jejich vystrčení ven by mi velice pomohl hever! Jakmile kluci pochopili, že je dřív domů nepustím, udělali všechno, co se od nich čekalo, ani se nepídíli po odměně a šup zpátky na pelíšek. Se snídaní mi dnes pomáhali jen dospělí (ty ovšem nikdo rozespalé nevystrkuje ven).

17.10.2007 - den stodvaatřicátý
Dnes jsme hned ráno vyrazili do Prahy. Prťata byla s námi a nestěžovala si. Po návratu musela nejdříve dospělákům sdělit všechny novinky a já jsem zatím koukla na poštu. Čekalo mne velice milé překvapení, a sice zprávy o Akimovi (Acantus). Pokud jde o čištění uší, je to jako přes kopírák, ale to vlastně skoro vše: také pomáhá chystat snídani, také roztahuje hračky po domě, také má v oblibě koš s prádlem ke praní. Akimek je honičem hlavně motýlů a much (jeho matka je přes ptáky, vždycky po mně nesouhlasně loupne okem, proč jsem jim zase dovolila odletět).

16.10.2007 - den stojedenatřicátý
Jakmile se do fronty na čištění uší začala řadit prťata, akce se docela natáhla a hlavně ji nelze zvládnout jinak, než ve dvou. Zatímco dospěláci nastaví jedno ucho po druhém ke kápnutí balzamu, spokojeně mručí při promnutí uší a nic nemají proti jejich následnému vytření tamponem, malého výtržníka je třeba lapit a držet na klíně, kápnout, rychle promnout každé ouško zvlášť, jinak balzam okamžitě vytřepe, pustit na zem, aby podle libosti zatřepal hlavou, lapit druhého ke stejné operaci a nakonec znovu každého z nich chytit k závěrečnému vysušení. Při tom je nutné soustavně odhánět matku a plonkového bratra, kteří ošetřovaného olizují a cpou hlavičky tam, kde nejvíc překážejí.

15.10.2007 - den stotřicátý
Takhle vypadá synek s otcem při odpočinku. Je bezvadné pozorovat, jak prťatům dělá dobře dělat to, co velcí, a dělat to s nimi společně. To se jim ale daří spíše při povalování a hlídkování v kuchyni, jelikož k činnostem nejmilejším, honičkám a hraní zlákají jedině maminku Kalinku; ta zůstává napůl štěnětem i v rámci svých mateřských povinností.

14.10.2007 - den stodevětadvacátý
Aristo nás ráno tak popoháněl, abychom již vyrazili na výlet, že jsme zapomněli doma fotoaparát a nemůžeme se pochlubit, za jakými kamarády jsme se vypravili. Byli jsme na dvou návštěvách a prťata si užila. Ukázalo se, že Aristo potřebuje k seznámení trochu více času než Basty, ale když se to nechá na něm, nakonec se zapojí. A s kým jsme se seznámili? Na první návštěvě to byla nádherná německá doga Gina (3 měsíce), její kolega starší dalmatin a labutěnka (čínský chocholatý pes) a na druhé návštěvě jsme poznali smečku nádherných, veselých a velmi úspěšných anglických kokrů v chovatelské stanici Lucky Pearl.

13.10.2007 - den stoosmadvacátý
Takhle vypadají naši malí strávníci při akci; už se naučili trpělivosti potud, že čekají na vyzvání, aby si šli vzít. Pomalu přemýšlím o tom, že začneme secvičovat společný nástup berňáků dospěláků i prťat, ale obávám se, že to nebude jednoduché. Už dnes je v každé partě nějaký oříšek: u dospěláků je to Abax, který se z neznámých příčin vždycky hrne k misce Hispánky (ti dva mají stejně velké porce, více dostává Cali) a u prťat Basty, ten často mívá tak jeden až dva předčasné starty.

12.10.2007 - den stosedmadvacátý
Fotografií, na nichž se vlající dlouhé bernské ucho zobrazí jako rozechvělá vlnovka, už několik máme. Ale s ušima takhle vzpřímenýma nám dokázal zapózovat zatím jen Aristo. Záběr, který si přímo říká o název "Netopejr", je fakt obdivuhodný, protože všechna štěňata mají uši po mamince Kalince, tedy jaksepatří dlouhé; spodní okraj uší mají naopak po tatínkovi krásně zakulacený; špičky, které Aristovi uši "zdobí", tam ve skutečnosti nejsou!

11.10.2007 - den stošestadvacátý
Dostali jsme mnoho zpráv o bráškovi Artebellovi a máme z nich (i z Artebella) velikou radost. Na rozdíl od našich holenků Artebello již dlouho nemá vůbec žádné domácí nehody; to Basty s Aristem chodí správně ven, ale někdy se jim přece jen ještě všechno nepovede, i když teď už opravdu zřídka. Ale dosud se nepokoušejí napodobit tatínka Abaxe a zvedat nožičku, což Arté po vzoru svého druha kavalírka Dalínka pilně nacvičuje!

10.10.2007 - den stopětadvacátý
Něco jde prťatům hodně dobře, jako třeba posedávání v kuchyni, když se tam něco zajímavého děje. Kdyby se od těch velkých alespoň naučili se neplést pod nohy a věnovat se cele tomu, proč tam jsou, tzn. pozorně sledovat, kdy jsou vyvoláni, ale to ne: pořád se pošťuchují, tahají do kuchyně hračky, zkrátka mi dělají z kuchyně rizikové pracoviště, zvláště pokud je třeba přenést hrnec s horkou polévkou nebo něco podobného.

9.10.2007 - den stočtyřiadvacátý
Zvykla jsem si při každém nákupu pořídit prťatům hračku. Tentokrát padla volba na pískací míček; má šikovnou velikost - tak akorát do papulky - a tvar, nemá žádný výčnělek, kde ho lze snadno načít. Jenže: doposud pro ně měly hračky půvab hlavně v tom, že jeden ji popadl, s trofejí běhal a druhý se snažil kořist zabavit. Ovšem s míčkem si Basty zalezl do ohrádky a začal koncertovat (netušili byste, co všechno lze z pískátka vyloudit); Aristo i Kalinka, která pískací hračky přímo zbožňuje (a s oblibou likviduje) byli bez šance.

8.10.2007 - den stotřiadvacátý
Včerejšek se nám vydařil. Bylo krásné podzimní počasí, zajeli jsme se s kluky a jejich maminkou Kalinkou podívat do Trutnova. Že Aristo spořádaně chodí vedle Cali je tak trochu z říše snů, ukáznili jsme ho za účelem focení (chtěli jsme zachytit ty jejich stejné hlavičky). Naše výpravy do civilizace již plní svůj účel, kluci se přestali ostýchat a s lidmi se přátelí i mimo domácí půdu; na nedostatek zájmu si opravdu nemohou stěžovat, každou chvíli se s nimi někdo dá do řeči.

7.10.2007 - den stodvaadvacátý
Berňáci dospěláci zahajují každou porci jídla tím, že se posadí na "startovní čáru", kde vyčkají, až připravím misky a dostanou pokyn "běž, vem si". Aby mládež mohla jíst s nimi, učím je totéž; i zde se projevuje Aristocratova trpělivost: usadím Arista, jdu usazovat Alabastra a pokouším se dát na místo jeho misku. Vždycky vystartuje bez pokynu a vše se opakuje několikrát - Aristo v klidu přihlíží, kroutí hlavou a ani se nehne z místa. Jakmile se Bastymu zadaří, vrátím se k jeho bratrovi, který akci zvládne zpravidla na první pokus.

6.10.2007 - den stojedenadvacátý
Dnes jsme byli na veterinární klinice; prťata završila celý startovací komplet očkování, teta Hispánka byla na řadě s pravidelným ročním přeočkováním a měli jsme s sebou i jednoho maroda: Rutland šel na ošetření s nohou (výměna názorů s kočkou) a ukázalo se, že je to docela slušný bolestínek.

5.10.2007 - den stodvacátý
Včerejší odpoledne jsme prožili netypicky; atak bacila byl nesnesitelný a já jsem polehávala. Prťata jsem chvílemi vyšoupla do pohotovostního výběhu a vrátila jsem se do pozice horizontálního pozorovatele. Basty s Aristem řádili o stošest, honili se, přetahovali, schovávali a vzájemně okusovali, spánek je přemohl vždy jen na moment. Hispánka důležitě vysedávala u balkonových dveří a tvářila se, že cosi vyhlíží (nevím, co v té mlze mohla vidět). Abax ležel na pelíšku a kvitoval, že se po něm nic nežádá; Cali mu ležela po boku a střídavě ničila svým dětem hračky (všechno jim rozkouše) a čistila si přední tlapky.

4.10.2007 - den stodevatenáctý
Dlouhé bernské uši jsou předmětem velkého zájmu štěňat nejen při potyčkách (často využívaným chvatem je kousání do ucha a tahání za ucho soupeře, doprovázené nářkem, který mne vždycky zvedne ze židle). Stejně jako kdysi Cali s Hispánkou prťata objevila, že skvělé je také cumlat si své vlastní uši, které mají opravdu dlouhatánské po mamince Kalince.

3.10.2007 - den stoosmnáctý
První, co musím ráno udělat, když sejdu rozespalá do přízemí, je "vypustit krakena", tzn. otevřít balkonové dveře a vyčkat u pohotovostního výběhu, než se prťatům zadaří. Smlouvají, za každou maličkou loužičku chtějí frolíka a domů, ale nejde to. Považte, dnes jsem je vůbec nemohla dostat ven! Muž se včera vrátil pozdě, vítání berňáků dospěláků vzbudilo prťata a ta se dala do radostného dovádění, které nebralo konce; následkem toho jsou dnes jak Bob a Bobek, těm se také z vyhřátého klobouku nikdy nechce.

2.10.2007 - den stosedmnáctý
V otázce předvádění zoubků byl Alabastr zpočátku naprosto nekompromisní, zaťal se a neukázal; po chvíli naléhání ho chytil amok - zmítal se tak, že jej nebylo možno na výstavním vodítku udržet (proto také na nácvik výstavních dovedností nesundaváme obojek, kdyby se rozpomněl, co umí). Postupně se takhle zlepšil, jen otvírání papuly mu ještě nedělá moc dobře. Ale trénujeme každou chvíli (frolíky do něj padají ve velkém), tak snad se výsledek časem dostaví.

1.10.2007 - den stošestnáctý
V rámci vycházek "štěně poznává okolí" včera byla prťata na houbách; jednoho po druhém jsem je vzala před obědem do lesa, abychom si vylepšili polévku. Zatímco Aristo se ode mne prakticky nehnul a zvědavě prohlížel každý kousek, který jsem přidávala do košíčku, Basty hrál na frolíky (po každém přiběhnutí, na přivolání i bez něj, náleží pochoutka) a stopovačka jen svištěla, ale ani jednou ji nebylo třeba přidupnout, jen občas odstranit zachycenou větev. Z každé výpravy jsme si přinesli plný košík (pravda, ten nejmenší, co máme).

30.9.2007 - den stopatnáctý
Vzali jsme prťata a jejich matku na poznávací zájezd do Hradce Králové; zatímco my jsme se zajímali o skvělou Gočárovu architekturu, prťata smýčila po chodnících a došlo i na dolování fujtajblů z papul. Maminka Kalinka byla nadšná: nejeden kolemjdoucí obdivoval její dítka (pokud jim byla dopřána chvilka k seznámení, už se ani moc neostýchali) a Cali, jak už je jejím zvykem, se vždy drala kupředu, aby upozornila, kdo že se o ta krásná štěňátka zasloužil.

29.9.2007 - den stočtrnáctý
Výcvik prťata baví, což o to. Mají ale dojem, že to je činnost určená pro jejich zábavu: poslechnou hned napoprvé, někdy ani není třeba vyslovit pokyn, pamatují si, v jakém sledu cviky následují. Je ovšem nutné získané dovednosti převést do praktického života a na přivolání přijít všude, bez odměny (občas z toho dokonce koukají oplétačky, což hlavně Alabastr ví předem a snaží se vyhnout zodpovědnosti).

28.9.2007 - den stotřináctý
Jsou-li prťata zabrána do nějaké zvlášť zajímavé hry, občas ohluchnou; pak se hodí, je-li možno výtržníky vzít za obojek a poněkud nasměrovat. Jenže: obojky si vzájemně okusují (a ničí), takže těch pěkných, které nota bene mají všichni - velcí i malí - stejné, je dost škoda. Zakoupila jsem tedy včera úplně obyčejné "obojky domácí", mají je volně kolem krku, aby posloužily ve chvíli, kdy je třeba rychle někomu něco připomenout. Hned ráno jsem při nasazování obojky prohlédla - konce už mají celé ožižlané, jsem zvědavá, kolik použití vydrží.

27.9.2007 - den stodvanáctý
Prťata si zvykají na cvrkot města a už berou na vědomí, že neznámé lidi potkávají i mimo své teritorium; někteří jsou dokonce zajímaví, k těm se snaží nepozorovaně zezadu přiblížit a očichat si je. Málokdy se jim ovšem podaří, aby si jich dotyčná osoba nevšimla. Jakmile o ně někdo projeví zájem (při jejich atraktivním vzhledu a štěněcí roztomilosti to je pravidlem), uvádí je do rozpaků.

26.9.2007 - den stojedenáctý
Po delší pauze způsobené rodinkou naší Kalinky začínají trénovat do výstavního kruhu i velcí. Včera to mělo docela háček: na naší cvičné louce operovaly hned dvě kočky najednou. Byl problém psy přimět, aby neběhali s čumáčky na zemi a soustředili se plně na svůj výkon, ale stejně jsem musela (k ostudě všech tří výstavních matadorů) konstatovat, že nejlépe si vedl malý Aristo!

25.9.2007 - den stodesátý
Kluci se již poměrně vzpamatovali z nepřítomnosti své jediné sestřičky Cookie a zvykli si na potyčky ve dvou. Takhle to vypadá na naší cvičné louce, když se při výcviku střídá: za tu chvíli, kdy jeden výtržník pracuje a druhý v klidu čeká, až na něj přijde řada, se v nich nashromáždí tolik energie, že se musí napřed vybít, pak teprve může jít kolega "na to".

24.9.2007 - den stodevátý
V sobotu k nám zavítal náš mladší syn; o co je tu vzácnější, o to je oblíbenější u naší smečky. Největší nároky si na něj dělá tatínek Abax (znají se nejdéle), který mu neustále vysedával na klíně. Jakmile se tam ale uvolnilo, už tam byla prťata, obě najednou. Kluci tak intenzivně na tyto okamžiky číhali, že se z nich ihned po synově odjezdu staly Šípkové Růženky, a spali až do rána.

23.9.2007 - den stoosmý
Naše vycházky zpravidla nemívají svědky; jak jinak, když žijeme v obci o cca 20 číslech popisných, lidé jdou tak leda na autobus a po silnici se štěňaty zase nechodíme my, když máme hned za domem les. No a to je ta potíž: prťata nemají problém s cizími lidmi, kteří přijdou k nám domů, avšak spatří-li někoho na vycházce či při cvičení na louce, je to strašák, před kterým je třeba se mít na pozoru. Musíme s nimi jezdit na výlety do naší provinční metropole, kde potkávají dost lidí na to, aby se před nimi nemohli schovávat.

22.9.2007 - den stosedmý
Naše bernská prťata mají papulky jako prvňáčci, začali přezubovat (kluci trošku zaostali za Cookie, ta od nás odjížděla a předek její pusinky již zel prázdnotou). Druhé zoubky jsou přece jen poněkud ohleduplnější při hraní, už to nejsou ty agresivní jehličky, tak doufáme, že se pomalu vytratí zarudlá barva z hrdel všech tří (Cookie byla také slušně "poznamenaná"); největší zábava totiž je se pod krkem okusovat!

21.9.2007 - den stošestý
Máme tu nádherné podzimní dny. Kluci si oblíbili výcvik a jakmile se objevím se smotanou stopovačkou, jsou nadšením bez sebe. Zatímco při nácviku výstavních dovedností si lépe vede trpělivější Aristo, na výcvik poslušnosti je chápavější ztřeštěný Alabastr. K přivolání s předsedáním jsme připojili přesun "k noze"; chce to ještě vypilovat, ale základ už tam je!

20.9.2007 - den stopátý
Včera byla prťata na docela dlouhém okruhu lesem. Nebyla tam poprvé, ale poprvé potkávala houbaře; to je překvapilo. Byla přesvědčená, že cizí lidé mají být u nás doma, u nás na zahradě, ve městě, ale v lese, to je nějaká novinka. První, starší manželský pár, je skoro vyděsil a kluci se začali za mnou ukrývat. Další byl pán, který nechal stát na cestě stroj k odklízení dřeva a odskočil si pro pár hříbků, toho již brali "jen" obloukem. Posledního, našeho souseda, minuli bez mrknutí oka.

19.9.2007 - den stočtvrtý
Včera se Alabastr motal v chodbě, když jsem odcházela s berňáky dospěláky na vycházku, tak jsme ho vzali s sebou. Kdybyste viděli to nadšení! Neustále se rozhlížel, jestli si všichni všímají, že už je také velký. Abax, Hispánka a dokonce i maminka Kalinka se snažili držet stranou, přece jen mají jiné zájmy, než přeskakovat prťě, co se plete pod nohy; Basty byl zkrátka všude. Museli jsme vycházku trochu zkrátit, ale bylo veselo.

18.9.2007 - den stotřetí
Bernští honiči spí s oblibou v jednom chumlu. Velký zelený plastový pelech, který původně štěňata sdílela i s maminkou Kalinkou, proto naprosto vyhovoval; jak štěňata rostla, zároveň postupně odcházela. V poslední době sloužil Aristovi, Bastymu a Cookie, což bylo tak akorát. Ovšem když sestřička odcestovala, kluci se na spaní přesunuli do vysloužilého malého pelíšku, aby neměli kolem sebe pocit takového prázdna.

17.9.2007 - den stodruhý
Chovatelé to znají, je to pokaždé stejné: odchod štěňátka z mateřské chovatelské stanice provází zvláštní pocit spojený s přáním, aby prožilo svůj "psí" život opravdu hodnotně. Není ale stejné, jak se odchod toho kterého štěněte projeví mezi těmi, která zůstávají. U nás zatím největší změnou byl odjezd Cookie; po své jediné dcerce se vůbec neshání maminka Kalinka, o to více chybí Bastymu a Aristovi, kteří dosud nejsou ve své kůži a již druhé ráno se po ní nešťastně shánějí.

16.9.2007 - den stoprvní
Dnešní vlastivědnou vycházku z cyklu "Štěně poznává okolí" absolvoval Alabastr sám. Spojili jsme ji totiž s výcvikem; trénovali jsme přivolání - ačkoliv jsme to ani neměli v úmyslu, dařilo se rovnou s předsedáním, paráda! Jsem docela zvědavá, jak si ve stejné disciplině povede Aristo.

15.9.2007 - den stý
Dnes ráno byli kluci jako zařezaní; do rána totiž zapomněli, že jsme se v noci rozloučili s Cookie. Majitelé se vrátili z dalekých cest a spěchali si pro holčičku, na kterou byli natěšeni. Zpočátku byla Cookie rozespalá a ve vítání pomalejší, zastal ji však tatínek Abax, který by, pokud by bylo po jeho, snad byl nejraději odcestoval také, tak se mu rodina Cookie zalíbila. Alabastr s Aristem trochu hledají koncepci, Cookie přece jen byla vedoucí, ale snad si časem poradí i takhle oslabeni.

14.9.2007 - den devětadevadesátý
Ráno jsme se sešli nad připravenou snídaní a naskytl se nám žalostný obraz: obsah talíře s obloženým pečivem byl nekompletní, chleba se šunkou zmizel úplně a sýr namazaný na housce měl značné mezery; pod stolem Aristo rychle hltal a z jeho výrazu bylo zřejmé, že si je zatraceně vědom, že to není v pořádku. Jediný, kdo měl nakonec oplétačky byl právě on, i když nejsem přesvědčená, že mu někdo nepomohl, přece jen spoušť byla příliš velká na to, kolik času bylo k dispozici.

13.9.2007 - den osmadevadesátý
Byla jsem na cestách a smečku přenechala na starost muži. Vybavila jsem ho podrobným návodem, v kolik hodin čí miska přijde naplnit jakým obsahem a jakou činnost která parta kdy provozuje (jiný program mají greyhoundi, jiný bernští dospělí a jiný bernská mládež); očekávala jsem, že doma najdu zpoceného manžela a psi budou samá stížnost, ale ne! Všichni se tvářili spokojeně, přesto se zejména ti malí hodně radovali, když jsme zase byli všichni pohromadě.

12.9.2007 - den sedmadevadesátý
Jakmile se přesunu do kuchyně, celá smečka, velcí i malí, se tam nahrne se mnou, až není kam šlápnout. Při krájení masa jsem přestala nadělovat, neboť při tomto množství zájemců bych pomalu neměla co dát na talíř. Prťata ještě tak dobře nepoznají ten okamžik, kdy se mohou odebrat po svých, protože už sklízím, a nic dalšího dozajista nekápne. V kontrole kuchyňské linky maminka Kalinka slušně zaučila Cookie.

11.9.2007 - den šestadevadesátý
Maminka Kalinka již občas nechá prťata, aby se bavila po svém (to dosud nepřicházelo v úvahu, soustavně určovala, koho si smějí všímat, resp. nevražila na toho, koho si štěňata vyhlédla); v takovém případě jdou za tetou Hispánkou, která se nechá strhnout a dovádí s nimi jako jejich vrstevnice. Stejně ale po očku sleduje Cali, neuvidí-li u ní známky nesouhlasu a pokud ano, jde si po svých.

10.9.2007 - den pětadevadesátý
Je na čase do výuky zařadit přivolání; i to u nás funguje na piškoty. Pohled na nadšená prťata s vlajícíma ušima přibližující se téměř raketovou rychlostí je skutečně úžasný. Stačí zachrastit dózičkou s piškoty, někdy dokonce ani toho netřeba, přibíhají sami od sebe - závislost na piškotech je zatím ten nejlepší učitel.

9.9.2007 - den čtyřiadevadesátý
Tohle je Alabastr těsně předtím, než zrušil "příruční" pohotovostní výběh (prťaty poměrně dost využívaný). Kolem šlo strašidlo - pětiměsíční novofundlanský pes Kryštof - a Alabastr ho tak zodpovědně zastrašoval, až ohrádku (za pomoci sourozenců, jak jinak) povalil. Ale už je na cestě ohrádka bytelnější, tahle nám stejně scházela jako bezpečnostní opatření kolem stolu s počítačem.

8.9.2007 - den třiadevadesátý
Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátila k nácviku výstavních dovedností. Aristo, zdá se, má výstavní kariéru jako svou hlavní životní ambici. Před třemi lety jsem na výstavy připravovala Californii a Hispanii; obě si ve výstavním kruhu vedou více než skvěle, ale byla to dřina (hlavně s Cali). Nyní cvičím se dvěma kluky: takovou učenlivost, jakou projevuje poměrně drobný Aristocrate, jsem fakt neviděla.

7.9.2007 - den dvaadevadesátý
Výstavní postoj zkoušíme zatím na stole. Včera skončila Alabastrovi výuka a šel si hrát se sourozenci, i já si šla po svém. Najednou jsem zavadila okem o stůl a lekla se, že jsem ho tam zapomněla; přiběhla jsem, psa dala na zem a ten v mžiku přistál zpět, stačila mu poodstrčená židle, která posloužila jako "meziodrazový" můstek. To vítězství v jeho očích bych vám přála vidět!

6.9.2007 - den jedenadevadesátý
Rapidně klesly teploty a vítr fičí ostošest; u nás v podhůří Krkonoš je opravdu nevlídno. Naše prťata se domáhají vstupu domů, aniž by vykonala, proč byla do pohotovostního výběhu vyslána. V tomto směru je nejprůbojnější Alabastr (pohodlíčko je zkrátka pohodlíčko).

5.9.2007 - den devadesátý
Včera v poledne jsme se vydali na vycházku přes louku až k lesu a zase zpátky. Zatím nejdelší výlet, jaký prťata podnikla. Však to také bylo nových informací! Štěňata se jen kmitala a zatímco na začátku vodítko každému z nich dovolovalo poměrně slušný pohyb, domů jsem přišla jakoby s roztrojkou a štěňaty bok po boku - z vodítek byl zapleten skutečný cop.

4.9.2007 - den devětaosmdesátý
Začínáme se potýkat s výstavním vodítkem a není to legrace. Zatím se nám daří zakousnutí do šňůrky, přetahování a zmítání na vodítku. V nejlepším případě budoucí vystavovaný na tuto proprietu na chvíli zapomene a tahá ji za sebou. No nevím, nevím, zda z někoho bude hvězda výstavních kruhů!

3.9.2007 - den osmaosmdesátý
Z fotografie to není poznat, byla pořízena na trávníku (a dalo nám zabrat, aby všechna prťata byla k objektivu čelem), ale pochází z výletu do Dvora Králové. Štěňata nebyla městem zaskočena, Kalinka jim všechno názorně předváděla (hlavně očichávání rohů); jen přejít kolem obrovských plechových vrat, kterými z druhé strany cloumal náruživý hlídač, se Aristovi příliš nechtělo a nakonec to vzal pořádným obloukem.

2.9.2007 - den sedmaosmdesátý
S koncem prázdnin nás zase ubylo; včera se svou milou rodinou odcestoval Acantus Bohemia Hill, pejsek ze všech nejpodobnější mamince Kalince vzhledem a tatínkovi Abaxovi elegancí pohybu. Akoušek byl očekáván nejen pečlivě a s ohromnou láskou, ale i se znalostí plemene a s bohatými zkušenostmi se čtyřnohým kamarádem. Docela určitě o něm ještě uslyšíme!

1.9.2007 - den šestaosmdesátý
Jak jsme předpokládali, jen co prťata okusila dobrodružství vycházek, doma je to už tolik nebaví. Takhle se srocují u dveří, když usoudí, že je čas na další výpravu za poznáním. Jak víme, stejně je na tom Artebello, který se také neustále hrne do přírody.

31.8.2007 - den pětaosmdesátý
Takhle to vypadá, když má být někdo odměněn; to mají najednou zásluhu všichni. To když objevím nějakou nepředloženost, nejspíše to bývá ožižlaná trnož u židle, nikdo se k tomu nehlásí (také nenásleduje chrastění kbelíčku s piškoty, ale jenom řeči, to už všichni dobře znají, kdo by to poslouchal).

30.8.2007 - den čtyřiaosmdesátý
Další zpráva o Artebellovi říká, že si již čtyřikrát sám otevřel ohrádku, ačkoliv byla zabezpečená opravdu důkladně. I u nás se štěňata párkrát vysvobodila, ale vždycky byla někde poblíž maminka Kalinka a zpravidla nebylo vše jaksepatří nainstalováno. Zdá se, že získané dovednosti Artebello opravdu pečlivě zdokonaluje. Ještě že má staršího kolegu Dalínka, který na něj mimo ohrádku dohlédne.

29.8.2007 - den třiaosmdesátý
Včera přišly zprávy o Artebellovi a samé radostné! Artebello se s paní majitelkou pouze neshoduje v názoru, kde začíná procházka. Má totiž za to, že venčení probíhá až v parku a cestou tam se má nosit. Musím ho omluvit, tohoto dojmu zřejmě nabyl ještě doma, neboť v těsné blízkosti domu to u nás stále vypadá jako na stavbě, a štěňata jsme přes toto území přenášeli.

28.8.2007 - den dvaaosmdesátý
Takhle vypadají naši malí hypnotizéři, když jim pod nos voní maso, které se griluje na roštu poblíž ohrádky. Jejich rodiče i teta Hispánka vědí, že se na ně nikdy nezapomene, ale na řadu přijdou až po nás. To ale prťatům zatraceně nevyhovuje!

27.8.2007 - den jedenaosmdesátý
Neděle byla v životě štěňátek dalším významným dnem: naše prťata vyrazila na první regulérní (tzn. mimo území našich pozemků) vycházku. Před opuštěním zahrady Alabastr chvíli trénoval zmítání na vodítku, ale po zaklapnutí vrat otočil a rázem z něj byl malý objevitel. Nedošli jsme přirozeně daleko, obrat ale štěňata docela uvítala; zatímco první část cesty se loudala, zpátky se upalovalo docela rychle.

26.8.2007 - den osmdesátý
Včera se naše prťata poprvé zúčastnila večerního sezení u ohně. Mládež přirozeně časem v ohrádce usnula, za tím účelem měli venku i pelíšek. Když jsme je potom vzbudili kvůli přesunu domů, takhle mazali dospat své psí sny.

25.8.2007 - den devětasesdmdesátý
Dnes se prťatům zase něco zadařilo: všichni si nechali ranní bobečky až ven! To nám udělali ohromnou radost, takže jsme nelitovali ani vstávání těsně po šesté. Pochvaly nebraly konce a radost jsme tudíž měli úplně všichni; pro dobroty si přišli i dospělí berňáci, jakoby se na důvodech veselí i oni přímo podíleli.

24.8.2007 - den osmasedmdesátý
Tuhle jsem psala, jak jsme Acantovi nakoupili nové hračky. Ty ovšem nejvíce ocenila maminka Kalinka a bohužel se rozpomněla na způsob, kterým v minulosti podobné zlikvidovala. Dvě z nich už stihl smutný osud: pískací "střevo" vypreparováno, výplň vytahána a rozcupována, hračka zašita a žalostné torzo půjčováno štěňatům, pokud se u nich nezdržuje matka.

23.8.2007 - den sedmasedmdesátý
Při pobytu venku štěňatům velmi zachutnala tráva; v trávicím traktu udělala své a tak jsme na jídelníček zařadili drůbeží vývar s rýží, masem a vařenou mrkvičkou. Zažívání se postupně dostalo do starých kolejí a my se vrátili ke štěněcím granulkám. Mládež se přiřítila k misce a s ohrnutými čumáčky zase odkráčela. Nechala jsem to být a do 15 minut byla miska prázdná, ale ten fofr, který byl kolem vařeného, ten se nekonal.

22.8.2007 - den šestasedmdesátý
Cookinka drží jedno velmi významné prvenství! Dnes ráno, světe div se, nebyla u nás ani jedna loužička. Štěňata byla pochopitelně co nejrychleji vysazena ven a zadařilo se právě Cookie. Pochvala byla opravdu velikánská a nadšení Cookie ještě větší, tak jako ona se snad ani nikdo radovat neumí.

21.8.2007 - den pětasedmdesátý
Acantus utrpěl v jedné z potyček menší šrámy a musí se stranit kolektivu vrstevníků, aby se chvíli podobných akcí neúčastnil. Moc mu to nevyhovuje a smutně pokukuje z ohrádky na sourozence; dnes ráno mi připadal tak dojemný, že jsem se vypravila mu nakoupit nové hračky, aby byl odškodněn za takové příkoří. Jakmile se hračky z tašky začaly stěhovat do ohrádky, vtrhli tam zbývající tři výtržníci a Acantus s maminkou Kalinkou smutně chodili kolem ohrádky. Přidělila jsem jim úžasné přetahovátko a vzpomněla si na slova majitelů Cookie, kteří v neděli prohlásili, že největší štěně je u nás Kalinka.

20.8.2007 - den čtyřiasedmdesátý
Za Cookie včera zavítali na návštěvu její majitelé a měli z holčičky opravdu radost. Cookie jim ochotně předvedla všechny své kousky a dovednosti, zlepšila se hlavně v přítulnosti, to jí jde. Bylo krásně, tak se vydali i na vycházku, ale Cookie si raději vybrala dovádění na louce.

19.8.2007 - den třiasedmdesátý
Vidíte, jak si Artebello s láskou zdříml na pelíšku maminky Kalinky. Krátce na to jsme jej museli probudit, neboť měl před cestou do svého nového domova. Máme o něm již zprávy, na první vycházce se choval skvěle, asi proto, že má doma kolegu kavalírka Dalínka, pejska výtečných způsobů, a má tedy koho napodobovat.

18.8.2007 - den dvaasedmdesátý
V pracovně má Cookie svůj pokojíček, kde se učí být o samotě; má tam pelíšek, polštářek, hračky a nezbytný žvýkací plátek OROZYME. Dokonce si občas přijde sama vyžádat, aby si mohla jít od kluků odpočinout. Včera se stalo, že tam s ní pronikl Alabastr. Nekompromisně zaujal pozici na pelíšku a zabavil žvýkání. Cookie běhala kolem a nešťastně si stěžovala. Mělo to něco do sebe - Cookie pochopila, že má vlastně privilegium.

17.8.2007 - den jedenasedmdesátý
Včera byla všechna štěňata za hranicemi dosavadních všedních dnů. Díky tomu, že je ven doprovodila maminka Kalinka, ani se ničemu nedivila. Kolem Cali pobíhal hrozen potomků a žádný se z houfu nevzdálil. Nikoho ani nenapadlo venku zadřepnout, takže odměny jsme měli s sebou marně. Fotografování jsme nechali na odpolední "vycházku", což bylo nemoudré; ta se již pro vydatný déšť nekonala.

16.8.2007 - den sedmdesátý
Dnes ráno proběhlo první, spíše letmé, setkání bernské mládeže s greyhoundy, tedy trpaslíků s obry. Ani jedna strana nebyla zaskočena, byli na sebe dokonce velmi zvědaví, ale maminka Kalinka byla hodně obezřetná, tak jsme se jí to rozhodli servírovat po dávkách.

15.8.2007 - den devetašedesátý
Pro účel fotografování jsme zkusili štěňátka stavět na stůl; žádná sláva to hned napoprvé nebyla. Zařadili jsme proto tuto disciplinu do našeho denního programu. Že by byli nadšeni, o tom nemůže být řeč, ale začínají alespoň chápat, že sedět se v postoji opravdu nedá. Co naplat, s maminkou Kalinkou jsme se také zapotili, a jak si dnes ve výstavním kruhu vede!

14.8.2007 - den osmašedesátý
Ve čtvrtek nás čeká další velká premiéra; štěňátka mají za sebou druhé očkování a konečně se chystají prvně ven, neboť jejich imunita získaná začne naplno fungovat. Doufáme, že počasí nám bude přát. Nastane stejná situace, jako když si zvykli na pobyt mimo ohrádku: od té doby nesouhlasí s omezením volného pohybu ani na dobu nezbytně nutnou. Jakmile ochutnají zahradu, doma je to přestane bavit, na to se můžeme spolehnout.

13.8.2007 - den sedmašedesátý
Takhle to vypadá, když naši malí holenkové večer zaberou. Měli byste vidět, co tomu předchází! Jen natáhnout deku není jen tak (mají zato, že jde o novou hru na přetahování). Pomůže kbelíček s piškoty: zachrastit, odlákat, zabavit (mezitím deka rozprostřena), hrst piškotů hodit na deku a skupinku obkroužit ohrádkou. Chytit Acanta, který si na podrazy tohoto typu nepotrpí a zpravidla unikne, zavřít za ním dvířka a hotovo. Maminka Kalinka pouze zapózovala, ta spí pohodlně v křesle a je ráda, že jí dali na chvíli pokoj.

12.8.2007 - den šestašedesátý
Štěňatům se podařilo mamince Kalince sebrat žvýkací plátek OROZYME. Celá skupinla s ním začala pobíhat, plátek se stěhoval z papuly do papuly, a zdar akce vždy ztroskotal na tom, že ten právě úspěšný se neměl před sourozenci kam vrtnout. Řešení našla Cookie: s kořistí zalezla za kamna, jak je zvyklá; nepočítala ale s tím, že od minule poporostla a zapasovala se tam tak, že měla co dělat, aby se bez úhony dostala ven a na nějaké přežvykování ani nepomyslela!

11.8.2007 - den pětašedesátý
Tatínek Abax si nepřeje být dětmi rušen; stejně jako kdysi před Kalinkou a Hispánkou se před nimi uchyluje na křeslo a když jsou štěňátka dotěrná, připomene jim autoritativně, že jejich místo je jinde. Artebello, který včera velice toužil se s otcem sblížit, si myslel něco jiného a tak došlo k výměně názorů: Artebello zpod stolku rozhořčeně (hlasem se stopou nejistoty) sděloval otci svůj názor, Abax dost překvapeně shlížel z křesla a sem tam něco utrousil. Ten malý byl tak dojemný, že si vysloužil naše uznání (a odměnu).

10.8.2007 - den čtyřiašedesátý
Zkusili jsme obnovit přítomnost "WC podložky". Půl dne jsem u ní musela hlídkovat a každého zájemce o hrátky a přetahování odehnat utěrkou; výsledek byl, že si zvykli. Pochopitelně za "zásah" přísluší velikánská pochvala a piškot. Jediný Alabastr je naprosto důsledný: ať se nachází na místě sebevzdálenějším, potřebu běží vykonat na podložku a pokud ho nezaznamenám, dokáže u svého exrementíku čekat, dokud si ho nepovšimnu.

9.8.2007 - den třiašedesátý
Již pár dní naše inteligentní štěňátka nezahajují den příšerným povykem (při kterém bych se ani nedivila, kdyby sem vtrhli na inspekci ochránci zvířat). Je pravda, že po dvou měsících má klidné samovolné probuzení něco (hodně) do sebe. Je pak radost tu energii koncentrovanou v ohrádce vypustit do dalšího dne a s hrnkem kávy pozorovat, co si zase vymyslí. Dílem se honí a kočkují a dílem nenápadně obcházejí kolem a pokukují, co by kde ukořistili a rozkousali.

8.8.2007 - den dvaašedesátý
Včera se mnou měli Artebello, Alabastr a Cookie první vážné oplétačky: shodili prostírání a s ním letěla i mísa, plná přirozeně. Když jsem přiběhla, právě si pochutnávali na tvarohu s piškoty z podlahy. Různé byly jejich reakce - Alabastr mazal do ohrádky, tam se usadil a dělal hodného, Cookie se nenápadně vypařila (škola tety Hispánky) a Artebello klidně pokračoval a dokonce se tvářil pohoršeně, když jsem začala škodu likvidovat!

7.8.2007 - den jedenašedesátý
Ani nevím, čemu vděčím za to, že mne ti malí dovedové dnes nechali vyspat. Od čtyř hodin jsem registrovala, že si vypravují a hračkami rachotí, ale svůj obvyklý povyk nespustili, tak se mi poštěstilo vstávat až v šest hodin! Ve fotogalerii naleznete další várku, tentokrát pořízenou po dvou týdnech (výjimku tvoří Abernathy - nyní Archimedes; toho jsme fotili před jeho odjezdem).

6.8.2007 - den šedesátý
Zatímco dříve v ohrádce pobývala štěňata, nyní jsem se musela do ohrádky uchýlit já; každou chvíli jsem totiž někoho nachytala pod stolem, jak ohledává šňůry vedoucí od počítače do zásuvky a malér byl na dosah. Ze své ohrádky se štěňátka snažila dostat ven, v případě mojí ohrádky se naopak pokoušejí proniknout dovnitř.

5.8.2007 - den devětapadesátý
Cookie trénuje separaci a musím se značným uspokojením konstatovat, že to není žádná kňouralka. Cítí se vždycky nesmírně potěšena následnou velikánskou pochvalou a je radost pozorovat, jak ji těší být za důležitou. Když se po nácviku znovu zapojí mezi kluky, zpravidla někde něco šlohne a začne triumfálně běhat s trofejí; kluci všeho nechají a mohou se přetrhnout zjistit, o co se budou zase tahat.

4.8.2007 - den osmapadesátý
Tahle fotografie Acanta nemůže nechat nikoho na pochybách, kdo je jeho otcem; na výstavě je prezentace v pohybu Abaxovou královskou disciplinou a zdá se, že Acantus může klidně jít v jeho stopách. Do té doby ho čeká ještě spousta tréninku, avšak vypadá to nadějně!

3.8.2007 - den sedmapadesátý
Kalinka se nesmírně ráda přetahuje o textilní cop. Pokud zláká nás, dá do toho všechnu sílu (a nemá jí málo) a náruživost, takže nám cloumá rukou do všech stran. Přetahuje-li se se štěňaty (nejkrásnější je, pokud se proti ní zapojí do hry všechna), dělá to silou úměrnou soupeři, až se chce říci něžně.

2.8.2007 - den šestapadesátý
Kalinka kvůli zánětu mléčné žlázy musela sledovat své děti přes mřížku ohrádky, jelikož se na ni vrhaly v naději, že si přilepší ke stravě. Nyní, když i největší jedlík Artebello definitivně pochopil, že tam opravdu nic není, Kalinka si užívá péče a výchovy a hlavně ta výchova ji fakt baví: zdá se, že toho usměrňování je někdy až dost, ale nemluvíme jí do toho, snad ví, proč to dělá.

1.8.2007 - den pětapadesátý
Paní doručovatelka nám přinesla objemnou zásilku, určenou de facto našim štěňatům; obálka obsahovala průkazy původu. Přidělená tetovací čísla (tetovat se u nás nebude, máme mikročipy) jsou 467 až 472 (jejich tříletá matka má číslo 360, je to tedy opravdu vzácné plemeno); na základě nich může nyní pan doktor vystavit pasy pro zvířata v zájmovém chovu a štěňata jsou i úředně připravena na samostatný život.

31.7.2007 - den čtyřiapadesátý
Dnes poprvé od doby, kdy se štěňátka narodila, neprobudila ona nás, ale my je. V době, kdy začínají povykovat, bylo v domě naprosté ticho, což mne vzbudilo a jaksepatří vylekalo. Šla jsem zkontrolovat ohrádku, zdali je v ní všechno v pořádku: první, na koho mi padlo oko, byl Aristo, který jako polštářek použil převrácenou misku (kterou předtím musel někdo vylít).

30.7.2007 - den třiapadesátý
Díváte se na poslední společný obrázek naší správné šestky; dnešní ráno na mne byl z ohrádky upřen pohled již jen pěti párů bystrých očiček. Včera se svou novou rodinou odcestoval Archimedes Bohemia Hill, veselý aktivní chlapeček, který nezkazí žádnou hru. Bude se mít báječně, jeho rodina hodně sportuje a jeden ze tří chlapců se chystá být veterinárním lékařem.

29.7.2007 - den dvaapadesátý
Artebello, kterého vidíte na fotografii, dnes od rána postává u okna a vyhlíží svou návštěvu. Jeho budoucí majitelka se přijede podívat, jak její chlapeček prosperuje a dohodnout se o podrobnostech jeho opuštění náruče maminky Kalinky. Artebello je vyznavačem pořekadla "jak k jídlu, tak k dílu" a my doufáme, že jeho budoucí paní z něho bude mít radost.

28.7.2007 - den jedenapadesátý
Jak štěňata přicházela na svět, hned jsme každé pojmenovali pracovním názvem; pod těmi vystupují v naší fotogalerii štěňat. Postupem došlo vlivem přání budoucích majitelů ke dvěma změnám v oficiálním jméně a v jednom případě je štěně jinak oslovováno. Skutečnost je k dnešnímu dni taková: Abernathy si do života odnáší jméno Archimedes (mluvíme o něm jako o "nyní Archimedovi"), Abigale slyší na jméno Cookie (oficiálně zůstává Abigale) a "dříve Archimedes" se jmenuje Artebello. U ostatních tří štěňátek co je psáno, to je dáno.

27.7.2007 - den padesátý
Vzhledem k tomu, že si naše bernské miniatury začínají chystat batůžky na cestu do svého samostatného života, je poslední příležitost je vidět spolu všechny pohromadě. To si nenechala ujít naše kamarádka Lucie a včera nás s Péťou navštívila. Podařilo se jí zachytit, jak si sourozenci vzájemně masírovali zádíčka.

26.7.2007 - den devětačtyřicátý
Všichni naši bernští mrňouskové již neomylně slyší na jména. Většinou je krmím každého zvlášť; vezmu si ho stranou a přivolávám zpět k misce (když nehrozí, že mu sourozenci misku vyluxují, odbíhá každý od jídla průzkumničit). Výsledkem je, že při vyslovení jména se ke mně neomylně zvedne ta pravá hlavička, a to jak při hře, tak při usínání.

25.7.2007 - den osmačtyřicátý
Potyčky mají naše štěňata na denním pořádku. Jsou mezi nimi dva výtržníci, kteří akci zpravidla zahajují (v případě nutnosti za tím účelem začnou budit spáče), zbytek - včetně holčičky - se přidá. Trénují čím dál víc hlasivky, takže často přiběhnu ve strachu, že někomu jde o život; na místě vždy zjistím, že si jen vyměňují názory na způsob boje.

24.7.2007 - den sedmačtyřicátý
Fotogalerie štěňat je opět bohatší, další obrázky jsou ukázkou, jak naše štěňata vypadají po šestém týdnu svého věku. Je to sebevědomá šestice nebojácných odvážných dorostenců, docela slušně připravená na samostatný život.

23.7.2007 - den šestačtyřicátý
Ptali jste se, proč nefunguje webkamera. Po většinu dne skutečně nefunguje, protože bernská mládež se v ohrádce zdržuje jen ojediněle (za účelem spánku a někdy, pokud očekáváme návštěvu); jinak pobíhá po bytě a musel by za ní běhat kameraman. Budeme se snažit ve chvílích, kdy je v ohrádce co pozorovat, mít zařízení zapnuto.

22.7.2007 - den pětačtyřicátý
Abigale měla včera návštěvu, její budoucí majitelé se přijeli podívat, jak holčička roste. Ta se zpočátku ani nenamáhala vstát, později ale rozvázala a pobíhala s kluky o sto šest; nijak si s nimi nezadala v potyčkách. Budeme muset trošku vypilovat holčičí způsoby. Přítulnosti by ji mohla vyučovat teta Hispánka, ta však nechce zasahovat do kompetencí maminky Kalinky.

21.7.2007 - den čtyřiačtyřicátý
Dnes ráno jsme byli na očkování a čipování (v ordinaci nikdo ani nemukl!). Vzhledem k tomu, že si naše bernská mládež celou cestu tam i zpět úpěnlivě na všechno stěžovala, očekávali jsme, že doma bude klid, což jsme se přepočítali. Holenkové usnuli pouze na chviličku; už zase řádí jako černá ruka.

20.7.2007 - den třiačtyřicátý
V knížce "Malá škola pro chovatele psů" paní Tichá nazývá vývojové stadium psa, ve kterém se nyní nacházejí naše štěňata, PRASOPES; u nás to platí bez výhrad. Ráno to vypadá v porodnici dost úděsně. Svůj díl viny na tom má fakt, že "WC podložku" vždycky někdo zmuchlá a nacpe do kouta - doby, kdy byla úhledně rozprostřena a štěňátka na ni spořádaně chodila, patří kvůli těmto dovedům minulosti.

19.7.2007 - den dvaačtyřicátý
Dnes jsme měli od rána neuvěřitelný fofr; nejprve jsem aktualitku několikrát odložila, vždy se našlo něco, co nesneslo odkladu, až mi to dočista vypadlo z hlavy. Před chvílí mne na to upozornil jeden náš pravidelný čtenář, který si dělal starosti. Děkujeme za zájem i za upozornění! Naše správná šestka je v naprostém pořádku a chystá velké překvapení!

18.7.2007 - den jedenačtyřicátý
Kalinčin zánět je vyřešen a štěňátka natolik přivykla jinému krmení, že nemají poplach pokaždé, když Cali projde kolem jejich ohrádky. Na celé patálii bylo nejsmutnější maminčino trápení, kdy v noci, od své rodinky odloučená, se nemohla přesvedčit, že za dveřmi porodnice je všechno v naprostém pořádku, děti jsou všechny a klidně spinkají.

17.7.2007 - den čtyřicátý
Ve fotogalerii je k nahlédnutí další várka fotografií štěňat, opět pořízená za jeden týden. Je evidentní, že fyzicky prospívají, a díky Kalinčiným mléčným problémům se muselo urychlit jejich převádění na dospělou stravu, takže naše čiperná šestka je již prakticky nezávislá.

16.7.2007 - den devětatřicátý
Štěňátkům se již ohraničený prostor jeví malým a tak se s oblibou vydávají na průzkum okolí. Archimedes (dvě tečky na levém boku) si udělal společný výlet s Aristocratem (velký puntík nad ocáskem); nelíbilo se jim, kde je připravená deka, na které se krmí, tak ji stěhovali - ještě že misky s kašičkou se teprve chystaly, sourozenci mohli být po obědě dříve, než se k němu dostali.

15.7.2007 - den osmatřicátý
Není žádoucí, aby Cali, která je v léčení, děti krmila, proto v noci na dnešek spala odloučena od štěňátek. Kalince to dobře nedělalo, snažila se za nimi dostat a kupodivu v noci nás nebudili raubíři, ale jejich matka. Štěňata si užívala volnosti - celou porodnici měla sama pro sebe a to ještě porodní bedna byla odstraněna, takže hřiště umožňovalo slušný rozeběh. Kluci a Abi zřejmě řádili dlluho do noci, protože ráno mne za nimi přivedl nezvyklý klid, všichni spali v jednom klubku.

14.7.2007 - den sedmatřicátý
Ani jsme se nenadáli a už budeme odstavovat porodní bednu. Ačkoliv máme slušně vysoké postranice (uvnitř 55 cm), hrozí, že z ní naši malí rošťáci začnou vyskakovat. Je jen otázkou času, kdy je napadne, že stoupnou-li si na bidýlko umístěné uvnitř bedny jako zábrana proti zalehnutí novorozenců matkou, vyjde to akorát; vzhledem k tomu, že na podlaze je dlažba, dopadli by pěkně natvrdo. Průzkumnice v popředí je Abigale.

13.7.2007 - den šestatřicátý
Štěňátka se živí štěněcí kašičkou, což maminka Kalinka přivítala, byla z jejich ostrých zoubků a drápků docela nešťastná. Přestože poslední příděl potravy se konal včera hodně pozdě večer, spíše už v noci, ráno, spíše ještě v noci, mne vítalo šest párů velice vyčítavých očí a celým domem se rozléhal rozhořčený povyk našich bernských miniatur.

12.7.2007 - den pětatřicátý
Kalinka je hodně mléčná fena a ty jsou více ohroženy zánětem mléčné žlázy; bohužel ji tento problém neminul. Naštěstí nás naprostou apatií a totálním nechutenstvím na problém upozornila hned v samém počátku. Nicméně je v léčení a pro štěňátka nepředstavuje hlavní zdroj výživy. Jak se nám nyní hodí, že jsme dokrmovali kašičkou!

11.7.2007 - den čtyřiatřicátý
Ve fotogalerii štěňat přibyla další várka obrázků a je znát, jak nám ti malí dovedové rostou a jaké pokroky udělali ve svých pohybových aktivitách od 24. června, kdy jsme je poprvé fotili jako jednotlivce. Na dnešním obrázku je Abigale, o dva dny níže je to Alabastr, vidíte, jak snadno se spletou?

10.7.2007 - den třiatřicátý
Naše roztomilá miminka se proměnila v bandu šesti malých výtržníků a dlužno poznamenat, že Abigale za svými brášky nikterak nezaostává. Nejvíc aktivní je šestka po ránu, kdy se po jejím probuzení změní porodní bedna v arénu a všechna energie nashromážděná několikahodinovým spánkem musí z těla ven. Než stačím připravit denní působiště a všechny přestěhovat, vypadá to v porodnici jako po náletu.

9.7.2007 - den dvaatřicátý
Vzhled našich štěňátek již nemůže nikoho nechat na pochybách, o jaké plemeno se jedná; dlouhé bernské uši jim narostly takřka přes noc. Hrají si kolektivně a jejich potyčky někdy ani hru nepřipomínají, působí spíše jako opravdový zápas. Když někdo pod náporem sourozenců hodně naříká a Cali nezasáhne, výtržníka poponeseme stranou a zdá se, že to jako výchovná metoda funguje!

8.7.2007 - den jedenatřicátý
Ráno se štěňátka stěhují z porodnice do denní ohrádky a v odpoledních hodinách zpátky; že to není operace jednoduchá, by vám potvrdila i maminka Kalinka. Ta by si je nejraději přenosila sama, ale dovolí, abych to učinila za ni - dává ovšem pozor, jak si vedu: od chvíle, kdy potomka vezmu do náruče, nespustí z něho oči a plete se mi usilovně pod nohy celou cestu (a tak jdeme šestkrát).

7.7.2007 - den třicátý
Začali jsme s nácvikem vyprazdňování na určeném místě; používáme kojenecké podložky a po ranním jídle se snažím na nich celou šestku udržet, dokud se nezadaří. Všechno se nepovede, pravda, ale úspěšnost není malá. Podložky jsou pak "ve výběhu" k dispozici celý den a jakmile spatřím, že se někdo zamyslí, šup s ním tam. Tato operace se mi velmi osvědčila, štěňata sama již na podložku chodí daleko častěji, než znečišťují okolí.

6.7.2007 - den devětadvacátý
Dnes jsou to čtyři týdny, co se naši malí výtržníci Kalince narodili. A že se na světě činí, vidíte i z váhy, jíž dosáhli osmadvacátého dne svého věku (v závorce váha porodní):
Archimedes 2 650 g (355 g),
Alabastr 2 600 g (475 g),
Acantus 2 550 g (385 g),
Abigale 2 500 g (418 g),
Abernathy 2 450 g (342 g) a
Aristocrate 2 450 g (358 g).

5.7.2007 - den osmadvacátý
V Kalince krmení zubatých potomků přílišné nadšení nevyvolává a tak se učíme jíst štěněcí kašičku Welpenbrei, aby štěňátka byla připravena na okamžik, kdy je matka setřese. Nejhladovější je naše šestka po ránu (vstávají ve čtyři) a má k dispozici jednak maminku se stravou klasickou, jednak misku s kašičkou. Tak dva až tři na kaši zlákám, dnes poprvé mezi nimi byla Abigale.

4.7.2007 - den sedmadvacátý
Pokud vás zajímá, jaký pokrok udělala štěňátka za týden od svého prvního fotografování jednotlivců, nahlédněte do fotogalerie štěňat. Vlevo vidíte, že naší malé šestce i jejich mamince se pobyt mimo porodnici docela zamlouvá. Včera tam trávili skoro půl dne.

3.7.2007 - den šestadvacátý
Naše šestice již má připravené sportoviště mimo porodnici. Včera jsme je na chvíli přenesli, aby si vyzkoušeli nový pelíšek, a to jste měli vidět; rozdělili se na dva tábory, tři vzorně podřimovali v pelíšku a tři výtržníci (v čele s Abi) dováděli tak, že vzbudili Arista, kterému to nedalo a šel zjistit, co se to ksakru děje.

2.7.2007 - den pětadvacátý
Překvapilo nás, kolik čtenářů přišlo na to, že v uplynulých dnech probíhal zkušební provoz naší webkamery, ohlasy byly jen příznivé. Zdá se, že by zařízení již mohlo fungovat; případné výpadky někdy souvisí s přílišnou zvědavostí maminky Kalinky, ale mnohem častěji jsou zcela mimo nás. Nyní, ve čtvrtém týdnu věku štěňat, opravdu je co sledovat!

1.7.2007 - den čtyřiadvacátý
K ránu to v naší porodní bedně připomíná židovskou školu; mimina se budí, rozespale hledají maminčin zdroj a při tom se už rozčilují po psím způsobu - vrčení již mají na repertoáru úplně všichni a ti, jimž se sourozenci pletou pod nohy, dávají svou nelibost pěkně nahlas znát.

30.6.2007 - den třiadvacátý
Všechna štěňátka čiperně pobíhají po porodní bedně začínají nacvičovat potřebné psí dovednosti. Acantus se věnuje hlavně štěkání a Abi již docela obstojně vrčí. Hrají si spolu čím dál častěji, hlavně si okusují čumáčky, případně uši.

29.6.2007 - den dvaadvacátý
S prvním odčervením byla docela legrace. Nedostali jsme pastu, ale tablety. Máme v zásobě štěněcí kašičku, která se používá jako přechod mezi mateřským mlékem a stravou "dospělou", tak jsme tabletky drtili do kaše a miminka krmili lžičkou. Aristo s Abi se rychle naučili prskat a museli dostat nášup.

28.6.2007 - den jedenadvacátý
Včera jsme byli s miminky v poradně: pan doktor Beránek si pochvaloval, jak jsou voňavá a v perfektní kondici, líbila se mu i jejich výrazná pigmentace. Proběhla kontrola oček (čistá, víčka výborná), bříšek (žádná kýla), zubů (jsou tam) a u kluků varlátek (Archimedes paráda). Váhově se vrh vyrovnává, štěňátka váží od 1 700 do 1 900 gramů. Cesta všechny tak unavila, že po příjezdu domů okamžitě odpadli bez zájmu o maminku (resp. mlíčko).

27.6.2007 - den dvacátý
Štěňátka se začínají rozebíhat po porodní bedně a někdy dokáží i Kalinku vyvést z míry. Tuhle večer si v nezvyklou pozdní hodinu vyžádala náš příchod a pohled, který se nám naskytl byl opravdu nečekaný: tři kluci za sebou pochodovali napříč bednou a maminka na to koukala a rozčilovala se.

26.6.2007 - den devatenáctý
Štěňata jednotlivě ve fotogalerii jsme měli připravena již včera, ale zjistili jsme, že místo Alabastra jsme nafotili Abigale. Jak to? Poznáváme je podle hlaviček a tito dva je mají úplně stejné, takže záměna snadná. Dnes je to tedy správně. Štěňátka jsou uvedena svými pracovními názvy (jsme tak zvyklí), přestože některá budou mít jména jiná (navykat na jméno je budeme správně)!

25.6.2007 - den osmnáctý
Byla jsem přesvědčená, že problémy mohou nastat mezi fenou matkou a jinými fenami v domácnosti, u nás ne: Kalinka se běžně potkává s Hispánkou, i venčit se spolu mohou, chová se ke své kolegyňce neutrálně - na její dětinské hry nereaguje. Jiné to je, potká-li maminka Kalinka Abaxe; nenápadně (ví, že se to nedělá) se na něj koutkem papuly "směje" - snad si nedala současné změny do souvislosti s Abaxem?!

24.6.2007 - den sedmnáctý
Ještě nedávno si štěňátka bez řečí nechala všechno líbit jen od maminky Kalinky - když na ně sáhl někdo jiný, hlasitě protestovala - nyní přišla na chuť chování a při vyzvednutí z bedny a hlazení se jejich naducaná tělíčka jen tetelí. U maminčina zdroje je velmi živo a někteří kluci jsou k sourozencům dost nevybíraví, když se umanutě snaží dosáhnout svého oblíbeného struku.

23.6.2007 - den šestnáctý
Aby nám Kalinka stále nechtěla odcházet od svých potomků, museli jsme jí do porodnice umístit mimo porodní bednu pelíšek, tak moc ráda si od dětiček odpočine. Některá ze štěňátek se začínají stavět na všechny čtyři a pohybují se tak trochu na způsob chůze, hlavička se klimbá ze strany na stranu, ale její "vzpřímené" držení potíže nedělá (chvilku).

22.6.2007 - den patnáctý
Byla jsem zvědavá, kolik dalších párů očiček do rána prokoukne, ale všichni ještě chrní, popřípadě chrní a sají. Zodpovědná maminka Kalinka si ještě ani nestačila odskočit. Vím, že dosud nejde o uvědomělé hry štěňat, ale podařilo se nám zachytit, jak Abernathy (včera odpoledne ještě posílil tábor koukačů) bráškovi okusoval ucho.

21.6.2007 - den čtrnáctý
Když miminka neotevřela oči desátý den, rozhodla jsem se, že do dne čtrnáctého se dočkáme, a také že ano! Dnes na nás mrkli dokonce hned dva kluci. Jinak z fotografie vidíte, že štěňátka "předpisově" připomínají dobře vykrmené bobry, jak toto stadium vývoje charakterizuje paní Tichá v Malé škole pro chovatele psů.

20.6.2007 - den třináctý
Tedy krmení maminky Kalinky vůbec není jednoduchá operace. Vyhlídat čas, kdy není přisáto miminko, je samo o sobě náročné. Proces přípravy probíhá na nízkém stolku, takže Cali má patřičný přehled a dohlíží na přípravu každé porce (tzn. do všeho strká nos): nasypat granulky, zasypat citrátem vápníku (prevence eklampsie) a lžicí speciálního sušeného mléka pro štěňátka (aby maminka "nebrala z podstaty")- to vždy - GAG, biotin apod. - jednou denně, zalít vodou, a Kalinka si může pochutnat. Jo a včerejší vážení přineslo překvapení: hned čtyři otesánci překročili kilovou hranici!

19.6.2007 - den dvanáctý
Dnešní vážení bude zase napínavé: další dva cvalíci jsou těsně před dosažením jednokilové hranice. Prvním je kluk obr (Alabastr) a druhým chlapeček, jehož porodní váha byla přesně uprostřed "startovního pole" (Acantus). Osobně sázím spíše na něj. S naším vážením je ale jedna potíž: Kalinčina čiperná miminka sebou tak mrskají, že někdy se ryska váhy ne a ne ustálit a prakticky se opakuje to, proč jsme opustili váhu digitální. Nevíte někdo, jak na to?

18.6.2007 - den jedenáctý
Večer jsem seděla s Kalinkou a její rodinkou v porodnici a zatímco já jsem si užívala po celodenním shonu příjemné chvilky, jí ty dětičky dávaly pořádně zabrat. Dokáže dvěma až třem najednou masírovat bříška, přičemž dvě až tři má přisáty (což je stav prakticky trvalý), a přitom již má zase v porodní bedně hezky naklizeno, nikde se nepovalují "rozinky". A zpráva dne: Archimedes (ten s tečkou na boku) už váží kilo!

17.6.2007 - den desátý
Ranní rituál v porodnici vypadá tak, že po výměně povlečení se Cali vyvenčí a jdeme krmit. Jelikož Kalinka trvá na tom, že se od začátku staráme spolu, jsme již sehraný tým: maminka se natáhne a já přikládám savce v pořadí daném váhovým přírůstkem předchozího dne. Než skončím, pokaždé si někteří výtečníci za mými zády místa vymění.

16.6.2007 - den devátý
Jak se blížily týdenní narozeniny, stávalo se vážení detektivkou: zdvojnásobí všichni svou porodní váhu? Všichni ne, ale kupodivu této mety nedosáhli dva ve chvíli porodu největší cvalíci, kluk obr (má pracovní název Alabastr) a jediná holčička (pracovní název Abigale), takže váhy se vyrovnávají. Mimochodem - ptali jste se, proč pracovní název; do chvíle čipování je čas, aby budoucí majitelé projevili své přání ohledně jména, proto.

15.6.2007 - den osmý
Napadlo mne, jestli se už Kalinka chvílemi se svými ratolestmi nenudí; v prvních dnech, vyžádala-li si odchod od rodinky, vzdálila se přísně účelově a honem zpátky za dětmi. Postupně se nevracela tak rychle, pak ne zrovna hned a nyní se nám občas z vycházky vytratí i ten účel.

14.6.2007 - den sedmý
Už máme za sebou první setkání s klíštětem; na maminku Kalinku nastoupilo na zahradě, avšak nesplnila jeho očekávání, protože je ošetřená, a tak přestoupilo na miminko. Odstraňování mi dalo zabrat, kluk sebou mrskal, až jsem se strachovala, že mi napadená nožička zůstane v ruce, ale jako zázrakem jsme to zvládli!

13.6.2007 - den šestý
Tenhle doveda s tečkou na levém boku patří k dobře rozpoznatelným; má pracovní název Archimedes a vyznačuje se nejvyšším váhovým přírůstkem od svého narození. Při krmení je jaksepatří průbojný a zpravidla nekompromisně dosáhne pozice nejvíce ceněné.

12.6.2007 - den pátý
Už včera se mi zdálo, že jsem v bedně u rodinky našla malilinký exkrementíček (připomínal nepovedenou rozinku, ale kde by se tam vzala). Ráno nebylo pochyb: Kalinka nad touto svou mateřskou povinností ohrnuje čumáček. Když jsem ji upozornila, že špatně uklízí, nehnula brvou a přepočítala si děti.

11.6.2007 - den čtvrtý
Dnes jsem se zapotila s vážením. Mimina jsou čiperná, mrskají sebou a čísla na digitální váze nestačí přeskakovat. K tomu ještě matka doprovází každé dítě, do váhy strká čumáčkem, a pak se rozhodněte, která hodnota platí.

10.6.2007 - den třetí
Večer, jen co jsem si v porodnici rozložila své provizorní lůžko, opustila Kalinka svou švitořící rodinku a nakvartýrovala se mi do nohou. Její významný pohled vysílal: no co, staráme se spolu - odtud na ně vidím taky! Dlužno dodat, že jí to nevydrželo dlouho a za dětičkami se vrátila.

9.6.2007 - den druhý
Pro typ maminky, kterým se ukázala být naše Cali, má odborná literatura termín "přepečlivá fena". Neustále věnuje štěňatům pozornost a nenechá je pomalu v klidu vyspat; z poněkud obtížných matek to je ovšem ten nejlepší případ - za dva až tři dny se z ní stane normální svědomitá a dobrá maminka.

Z technických důvodů (zpožděná dodávka web kamery) bude kamera zprovozněna až v průběhu následujícího týdne, za což se omlouváme a prosíme o trpělivost.

8.6.2007 - Kalinka maminkou
Tak zjišťuji, že gratulace předběhly zprávu. Naše Kalinka se dnes ráno stala maminkou 6 štěňátek; omlouvá se všem, kdo měli rezervované fenky, protože holčička je pouze jedna. Uvidíme, zda zahraniční chovatel, který na ni čeká již dlouho, si ji opravdu vezme. Pokud ano, tak je tu ještě 5 kluků a Hispánka se v srpnu chystá na vrh B.