Naše v pořadí již pátá návštěva mezinárodní výstavy v Lucemburku byla zároveň dvojnásobnou premiérou. Poprvé se s námi vydal Bandiére; byli jsme nesmírně zvědavi, jak si povede. Jsou s Kalinkou velice podobné typy a proto jsme je přihlásili také do soutěže o nejlepší pár (a to byla druhá premiéra), ale abych nepředbíhala. 

Ráno jsme do výstavní haly LUXEXPO dorazili (jako obvykle) mezi prvními. Vyhledali jsme svůj kruh, který tentokrát měl číslo 9; již zde byla vyvěšena „startovní listina“, která vypadala velice slibně: bernští honiči měli nastupovat jako třetí plemeno v pořadí za francouzskými bassety (Basset Artésien Normand) a francouzskými tricolory (Francais tricolore), což jsou naši stálí souputníci, jen zcela výjimečně se s nimi ve výstavním kruhu nepotkáme (pak se ovšem setkáváme v soutěži o vítěze skupiny). Všimli jsme si, že uvedené pořadí nekoresponduje s pořadím v katalogu, avšak považovali jsme za relevantní tuto listinu, jelikož málopočetná plemena bývají na začátek posuzování zařazována dost často. Pan rozhodčí Palmiro Cottafavi z Lucemburska však postupoval podle katalogu. 

Před námi byla posuzována zajímavá plemena (thajský ridgeback, faraon a jeho malá kopie Cirneco dell´Etna, jakož i několik druhů podengů, z nichž nám přímo učaroval Podenco Ibicenco) a dopoledne proto ubíhalo moc příjemně. Trochu jsme znervózněli až v okamžiku, kdy jsme si uvědomili, že za hodinu má začít posuzování soutěží (my byli přihlášeni do párů) a pan rozhodčí má posoudit ještě přes čtyřicet psů. Nastoupily shiby a chow-chow a my se modlili, ať se postup zrychlí. Skutečnost, že v Lucemburku se nevydávají písemné posudky, nijak nepomohla, protože pan rozhodčí (jehož práce evidentně bavila) kompletní posudek vyslovil vždy ústně. Mohu-li soudit podle nás, v řeči se nedržel jen posudků, s vystavovatelem se zájmem  pohovořil. Po skončení posuzování plemene chow-chow (27 jedinců) kolem našeho kruhu již bylo zcela pusto a prázdno; kolem pana rozhodčího se vytvořil hlouček a živě se diskutovalo o výsledcích právě skončeného posouzení. 

Už to vypadalo, jakoby snad v našem kruhu padla, když se Francouz s bassety šel do kruhu přeptat, co a jak. Hlouček se neochotně rozešel a pokračovalo se; tak jsme jako úplně poslední nastoupili do kruhu po čtvrté hodině. Pan rozhodčí se našim psům věnoval se stejnou pečlivostí, jako všem předchozím. Bandiérovi ani Californii nevytkl vůbec nic a pochvaloval si  u obou jak výstavní kondici, tak exteriér. California byla vychválena zejména za svůj temperament, krásnou hlavu, horní linii a správné zaúhlení; Bandiére pak slavil celkově obrovský úspěch, přičemž výslovně pan rozhodčí vyzdvihoval noblesu pohybu, samčí výraz a hruď (bylo toho řečeno více, avšak německy, a pouze uvedeným jsem si jistá). 

Californii její ocenění přineslo nárok na titul Champion de Luxembourg, o který jsme za ni hned na místě zažádali a Bandiére jakožto BOB postoupil do soutěže o vítěze plemene. Oba čekala ještě soutěž o nejlepší pár; s ohledem na průběh posuzování v kruhu  jsme si nebyli jisti, zda ji stihneme; přiběhli jsme doslova na poslední chvíli. Párů se prezentovalo 26 a my jsme nepostoupili ani do užšího výběru, ale alespoň si již umíme představit, co soutěž obnáší (hodláme v ní pokračovat). Nic nového nepřinesla ani účast Bandiéra v soutěži o vítěze skupiny. 

4. září 2006
Radana Menšíková