Mezinárodní výstava psů všech plemen České Budějovice 7. – 8. 10. 2006
aneb
,,BOB zadávám nejraději veteránům“, pravila paní  rozhodčí Ludmila Pavlíková

Tak tento výrok si pamatuji jako první z hodnocení  paní rozhodčí, se kterou jsme prozatím neměli ,,tu čest´´. Protože jsou to moudrá slova, věděla jsem, že nás posoudí oko člověka věci znalého.  Ale popořádku:

Do Českých Budějovic jsme se rozhodly s Radkou vyrazit hlavně kvůli tréninku na soutěže párů. Bohužel, Kalinka se rozhodla na poslední chvíli dát přednost domácímu prostředí a . . . hárání. Byli jsme všichni zklamáni, výstavy jsou pro nás především příležitostí k přátelským setkáním. Ještě o chlup smutnější jsme s Charečkem (Bandiére Syrinx Bohemia) byli, když nám oznámila paní Kohoutová (majitelka jeho otce, Lensse Moravia Bray), že s námi nepojede ani ona. Vyrazili jsme na cestu sami. I když, ne zcela. Na cestu nám svítil měsíc.

Veterinární prohlídkou jsme prošli bez problémů a už při čekání na katalog a posudkový list jsme narazili na berňačku Beatu. Podle plánu nám náležel kruh 30, vytyčený na středovém trávníku za hlavním vstupem, kam jsme nasměrovali naše kroky. Změnou, kterou jsem v katalogu zaznamenala, bylo upřesnění názvu plemene z bernský honič na švýcarský honič – bernský honič. Další zjištěnou změnou bylo jméno rozhodčího. Místo pana Karla Reisingra (A) byla na tabuli u kruhu uvedena paní Ludmila Pavlíková (CZ). 

Naše strakaté plemeno šlo až na konec, jako desáté. Celkem se v kruhu mělo odehrát posouzení 43 zvířat, z toho sedmi berňáků (my už ale víme, že šesti, bez Kalinky). Měli jsme tedy spoustu času a  šli se projít. Při návratu padla ona nadpisová věta, a to při hodnocení nejlepších bavorských barvářů. Bernské honiče jsem sčetla, vyšlo mi číslo 6, mimo Cali se dostavili všichni. Chvilku jsme si popovídali s ostatními majiteli a my se pak vydali opět na procházku. Ačkoli mě lákalo prohlédnout si některá ovčácká plemena, po zjištění, že mají kruhy v halách, jsem od úmyslu upustila. Nechtěla jsem Charečkovi kazit chuť tlačenicí.

Jak se blížilo posouzení, stahovala se i mračna. Mnohým neznámé plemeno německý honič prezentující Ella v Teisnachtal uběhla ještě svá kolečka v suchu, ale kopovi, štýrští brakýři a my byli střídavě více či méně kropeni z nebeské konve. Kdo zná berňáky ví, jaká to je ,,tragédie´´. Rozběhali jsme se a vzhůru do kruhu!

Paní rozhodčí nechávala i naše svěřence náležitě rozběhat, soustředila se na povahu, optala se na zkoušky. Důležitá pro hodnocení byla kondice a stupeň osvalení. Pracovní využití  hodnotila velice kladně, například větou: ,,Dělá, je to vidět a tak je to správné.“ Právě jediné VDčko dostala fenka Beata za slabší osvalení a lehce blahobytný ,,špíček“.  Jinak se mně osobně Beata velmi líbila, především pro kvadratický formát těla. Paní rozhodčí byla jistě potěšena, že čtyři ze šesti předvedených má úspěšně složené pracovní zkoušky. Myslím, že vítězka v plemeni Braya  nezvítězila jen díky exteriéru, ale i proto, že jako jediná absolvovala LZ, a to v I.ceně. A tak to má u pracovních psů být. Ostatně její konkurent Eda, se kterým šla o vítěze plemene, má jako interšampion BOBíků doma nasbíráno mnoho a pro Brayu to byla teprve druhá výstava. Gratulujeme.

Já jsem byla s Charovým bezchybným chováním i výkonem spokojena. Předvedl se moc hezky, mimo kruh baštil piškoty od Šimkovic dětí, choval se k nim příkladně a i veřejnost jím byla nadšena . Navíc jsme dostali pochvalu, že běhá jako koník. Už i já jsem si jeho pravidelného pohybu všimla, říkávám mu na vycházkách Chareček koníček. Paní rozhodčí při pohledu na něj pronesla: ,,Lituji, že nemohu zadat víc titulů“,  a v posudku vyzdvihla Charečkovu eleganci, samčí hlavu, správně nasazené a nesené ucho, prostorný hrudník a pohybovou mechaniku včetně úhlení končetin.

Výstavu jsme ukončili tradiční odměnou – klobásou a vyrazili k domovu.
 

8.10. 2006

Jaroslava Hůlková