MVP České Budějovice - 22.4.2006, aneb Sbíráme zkušenosti 

Jelikož Argus je dle tvrzení odborníků poměrně vyvedený představitel svého plemene a jeho předkové taky nebyli žádní ošklivci, konečně jsem se rozhoupala k absolvování nějaké výstavy. Z časových důvodů nám nejlépe vyhovovala MVP v Budějovicích . Den předem byl tedy Argus vykoupán, poučen, že se nemá válet v kdejakých fujtajblech, já jsem zabezpečila zbytek rodiny, aby během soboty nezahynul hlady a v sobotu ráno jsme vyrazili vstříc neznámu.  Příjezd k výstavišti v Budějovicích byl poněkud chaotický vzhledem k množství lidí, kteří se potřebovali do 9.00 hod. dostat dovnitř, ale zvládli jsme to včas. Kupodivu jsme i našli místo k parkování a poté jsem s pomocí své věrné asistentky Péti (7 let, 1. třída) začala hledat náš výstavní kruh.

Na první pohled bylo vidět, že se tu odehrává cosi velikého. Jarní sluníčko udiveně koukalo na to množství psů všech možných plemen a jejich mírně nervózní páníčky a nakukovalo do stánků s nejrůznějším zbožím určeným pro pejsky. Argus na to všechno koukal trochu nevěřícně, ale překvapivě se choval velmi slušně.

K mé radosti jsme hned u našeho auta narazili na Bernského kolegu, který sice hned dal Argusovi najevo, že je starší, zkušenější a opravdu si s ním nechce hrát, ale jeho panička nám velmi ochotně vysvětlila, kudy se dostaneme k našemu kruhu.  Tam nás čekalo několik Berňáčků a silná přesila Bassetů a dalších psích kamarádů patřících do naší skupiny. Náš trumbera si samozřejmě chtěl s každým hrát, takže jednou jsem to za něho schytala i já. Jeden z Berňáků po něm totiž vystartoval ve chvíli, kdy jsem Argusovi utírala uši vyválené v prachu a nekompromisně nám pomohl na zem oběma. Zkrátka nervozita pracovala!

Byla jsem ale velmi příjemně překvapená přátelským přijetím od ostatních vystavovatelů Bernských honičů. Všichni nám ochotně radili a předávali zkušenosti, takže jsem nakonec začala věřit, že to nějak zvládneme.

Na řadu jsme přišli až po obědě. Argus sice netušil, proč na něj ten cizí člověk sahá, kouká mu do tlamy a vůbec se chová děsně vlezle, ale ustál to se ctí. Výsledné ocenění znělo ,,velmi dobrý.“ Příčinou byl údajně nestandardní pohyb pánevních končetin. Neříkám, že to nebyla pravda, ale  mohlo to mít příčinu i v poměrně krátké době, kdy nám bylo dopřáno se předvést. Argus se v kruhu tak trochu bál, všichni ostatní psi byli najednou daleko a tak byl nestandardní nejen pohyb zadních nohou, ale i celého Arguse. Další vadou prý je i malá bílá skvrna ve tvaru vykřičníku, kterou má Argus v černé plotně na hřbetě. A my hloupí se s tím všude chlubíme!  Důležité pro mě je ale další hodnocení pana rozhodčího -  nádherná hlava, silná kostra, dobrá stavba těla, perfektní skus.  Možná, že když se Argus příště bude mít šanci trochu rozkoukat, bude uvolněnější a tomu bude odpovídat i jeho pohyb v kruhu. A pokud ani já nebudu vytvářet příliš velké zmatky, třeba se dočkáme lepšího ohodnocení. Přebarvovat vykřičník na Argusích zádech mě ale ani nenapadne. Možná je to ode mne hloupost, ale nerada podvádím a navíc se mi tenhle jeho znak líbí. Snad se s tím rozhodčí vyrovnají.

Když provedu konečné zhodnocení naší první výstavní zkušenosti, přinesla nám především poučení a taky hodně radosti. Především ze setkání s úžasně milými a vstřícnými lidmi, kteří neváhali pomoci mnoha dobrými radami a přátelským povzbuzením. Tím, že nás mezi sebe takhle přijali, se mi potvrdilo, že jsou stejně báječní jako jejich nádherní ušatí kamarádi. Chtěla bych jim za to všem moc poděkovat a doufám, že se zase někde setkáme.      

L. Vaňková