další
fotografie
najdete zde...
P r
o l o g
V minulosti se nám osvědčil model jet na delší akce
obytným autem a proto i v případě Světové výstavy
v Poznani padlo rozhodnutí na tuto variantu. A to
jsme ještě netušili, jak skvěle to pořadatelé právě
pro karavanisty zařídí.
Do
Poznaně jsme přijeli den před zahájením výstavy.
Výstaviště nacházející se v centru města bylo nutné
hledat; vstupní dokumenty sice obsahovaly mapku, ale
jen výstaviště a jeho bezprostředního okolí, nikoli
možných tras příjezdu a průjezdu městem. Uchýlili
jsme se na vyhrazené parkoviště, kde již byla pěkná
řádka domečků na kolech, některé pořádně velké,
doplněné výběhy, předsíňkami a markýzami; někteří
vystavovatelé jsou opravdu vybaveni na tento způsob
cestování. Každý měl možnost připojit se kabelem ke
zdroji energie. Parkoviště bylo zabezpečené,
hlídané, mělo pěkné sociální zařízení včetně sprch.
Použití sociálního zařízení (bylo dostatečně velké,
takže se nikdy nečekalo, a po celou dobu našeho
pobytu udržované v naprosté čistotě) bylo zdarma.
Menší
nevýhodou našeho řešení bylo, že jsme se
k výstavišti samému museli dopravovat po svých;
někteří vystavovatelé obytnými auty odjížděli
z parkoviště do výstavního areálu, ale nám se
nechtělo docela šikovné místo opouštět.
K nejbližšímu vchodu výstaviště se šlo tak 150 až
200 m klidnou ulicí ve vilové čtvrti. Poměrně
překvapilo, že u vchodu se netvořil žádný „špunt“,
jak tomu bývá snad na všech výstavách (a to
v Poznani byl zhruba desetinásobný počet psů),
jednak náš vchod nebyl jediný, a jednak u něj
neprobíhala veterinární kontrola, která „odbavení“
protahuje. Důkladné prověření veterinářem nás čekalo
v jednom z pavilonů, do kterého jsme vešli (psi
dostali do pasů razítko potvrzující, že tuto
kontrolu absolvovali).
D e
n p r v n í (pro nás nanečisto)
Posuzování v kruzích bylo rozděleno do čtyř dnů
-
9.11. (čtvrtek) skupiny FCI 1,
4 a 5,
-
10.11. (pátek) skupiny FCI 3, 6 a
10,
-
11.11. (sobota) skupina FCI 2,
-
12.11. (neděle) skupiny FCI 7, 8 a 9
a
začalo hned ve čtvrtek dopoledne. Slavnostní
zahájení se zábavným programem a projevy
funkcionářů pak proběhlo teprve v závěru prvního
dne.
V každém pavilonu, který jsme během „startovacího“
dne navštívili, bylo několik málo kruhů velkorysých
rozměrů. Koberec byl položen kolem dokola a
uprostřed seděla posádka kruhu. Místa kolem bylo
dost a ke kruhu byla přistavena řada židlí pro
diváky. Nepodařilo se mi ve statistikách zjistit,
kolik výstavu navštívilo diváků, ale zdálo se, že
účast není tak masivní, jako bývá kupříkladu
v Německu; může to být ale jen zdání – s ohledem na
rozlehlost areálu a množství pavilonů, kde se
posuzovalo, se diváci určitě značně rozptýlili.
Nahlédla jsem do několika pavilonů a pozorovala
předvádění psů a práci rozhodčích. Odpoledne, kdy
jsem zůstala na výstavišti sama (smečka odešla ladit
formu), jsem zakotvila u thajských ridgebacků;
jednak jsou to krásní psi (ať mi majitelé
dlouhosrstých plemen prominou, ale není nad hezky
osvaleného psa s krátkou srstí) a jednak se tam
prezentovala naší Hispánky mateřská chovatelská
stanice. Už dopoledne jsme se s Hispánčinou paní
chovatelkou potkali, Hispánka si nejprve udržovala
distanc, ale když viděla radost své kolegyňky Cali
(ne že by ta se s paní Herianovou znala lépe, ale je
už tak založená, nadchne ji naprosto všechno),
nenechala se dál pobízet. Všichni jsme měli ze
setkání radost, dělí nás velká vzdálenost a
příležitostí nebývá mnoho.
Ještě
před oficialitami byla v Honorary ringu k vidění
hezká podívaná. Osobně se mi nejvíc líbila Dog
Agility Show Pedigree Company, která byla zábavně
laděná, a hlavně bylo na první pohled vidět, že to
účastníky lidské i psí opravdu baví. Před
slavnostním zahájením nastoupila živá hudba, na
stožár vystoupaly vlajky polská a FCI, a do ringu
postupně kráčeli malí krojovaní vlajkonoši, průvod
uzavírala vlajka FCI. Kratší projev pronesl
president FCI pan MVDr. Hans Müller. Program
pokračoval přehlídkou psů pěti polských národních
ras (ogar polski, chart polski, gończy polski,
polski owczarek a polski owczarek nizinny); psovodi
bylo oděni do historických kostýmů a bylo to
působivé.
Show
plynule přešla do závěrečných soutěží v tomto
pořadí:
-
Nejlepší štěně
-
Nejlepší junior
-
Nejlepší veterán
-
Nejlepší chovatelská skupina
-
Nejlepší plemeník a jeho potomci
-
Nejlepší fena a její potomci
-
Nejlepší pár psů
-
Vítězové skupin FCI;
rozhodčí byli důkladní a vystavovatelé se radovali
z úspěchů. Snažila jsem se vyčkat alespoň do
vystoupení párů, protože hned následující den jsem
do této soutěže nastupovala s Kalinkou (California
Lady Alison) a Charečkem (Bandiére Syrinx Bohemia),
ale soutěže se opravdu vlekly a mne v autě očekávala
hladová smečka (manžel neměl instrukce stran krmení)
a čekala jsem na zprávy západočeské větve naší
výpravy, jak jí ubíhá cesta.
Ukázalo
se, že s cestou chovatelské stanice Syrinx Bohemia
to je docela dobrodružné. Doprava v Praze opět
zkolabovala; problémy byly až u Žebráku, kde se
naši milí Syrinxové Jaruška s Charečkem hned
odpoledne zasekli. Byla zvolena náhradní trasa a
oproti původním předpokladům dorazilo naše druhé
křídlo spíše ráno než v noci; Jaruška se stačila jen
na chvíli zavrtat do spacáku a začali jsme se
chystat.
D e
n d r u h ý (náš den D)
Mohli
jsme si dopřát ten luxus, že jsme nespěchali.
Předchozí den jsme si totiž „bojiště“ prohlédli do
nejmenších podrobností, takže jsme věděli, že
půjdeme najisto. Veterinární kontrolu jsme dílem
měli za sebou (a Chareček prošel, aniž by někoho
zajímal), v kolik hodin má nastupovat naše plemeno
bylo předem dané a věděli jsme, že se celkem na to
dá spolehnout. Jelikož to tak dělal skoro každý,
dorazili jsme těsně před začátkem posuzování v
kruzích do poloprázdného pavilonu. Nafasovali jsme
katalogy (aby pořadatelé předešli zmatkům při
úctyhodném počtu psů, docela rozumně nerozlišovali
prvního psa s katalogem a další bez katalogu a
poukázku na katalog měl ke vstupnímu listu přiložen
každý pes) a podlehla jsem Jarušce, která ještě na
poslední chvíli trénovala. Šlo jí to náramně (však
máme také nádherného psa).
Pro
jistotu na převlečení došlo až na poslední chvíli, a
Jaruška s Bandiérem šli na to - zahajovali naše
plemeno. Bandiére se prezentoval bezchybně (jinak to
neumí). Postupně se předvedla celá bernská smečka a
až na jednu výjimku byly finálové prezentace naší
záležitostí. Abax evidentně zabodoval svým noblesním
pohybem, což je jeho opravdu silná stránka; ještě ve
svém věku nechal za sebou všechnu mládež. Výsledky
už znáte, mezi psy byl první Abax od Vrchlického
potoka (třída šampionů) a grandiózně završil svou
aktivní výstavní kariéru tím, že se zařadil mezi 21
světových vítězů - psů z České republiky; hned za
ním skončil Bandiére Syrinx Bohemia (třída pracovní)
a mezi fenami zvítězila Hispania Bencilla (třída
otevřená) a stala se jednou z 14 světových vítězů –
fen z České republiky; California Lady Alison byla
sice výborná 2, ale startovala ve stejné třídě jako
Hispánka (certifikát o přiznání titulu Champion jí
přišel teprve po uzávěrce přihlášek na výstavu),
takže nic dalšího na ni už nezbylo, a to při její
současné formě jsem ji považovala za své největší
želízko v ohni. Jednu prioritu ovšem máme: jsme
naprosto jediní, kdo si ze Světové výstavy v Poznani
odvážejí v jednom plemeni titul světového vítěze pro
psa i pro fenu!
V našem
kruhu č. 59 měl posuzovat francouzský rozhodčí pan
Jacques Médard-Ringuet, ale došlo ke změně a byl tam
pan Stefan Sinko ze Slovinska. Bernští honiči
nastupovali jako čtvrtí v pořadí. Po nás přišli na
řadu naši staří známí – Francais blanc et orange a
Francais tricolore a ještě několik představitelů
plemen, která nevídáme na výstavách často (luzernský
a schwyzský honič a italský segugio).
Čekaly
nás ještě odpolední soutěže – California a Bandiére
byli přihlášeni do soutěže o nejkrásnější pár a Abax
postoupil do soutěže o vítěze 6. skupiny FCI.
Zábavný program, který byl součástí zahájení výstavy
předchozího dne, se opakoval; to jsem považovala za
docela dobrý nápad, neboť nemyslím, že bylo mnoho
těch, kteří na výstavě setrvali více dní, než po
které vystavovali, a mně osobně se program zdál dost
povedený. Čekání na vystoupení v soutěžích bylo
opravdu nekonečné, tady se ohromující počet
vystavovaných psů projevil s plnou parádou
(kupříkladu párů jsem napočítala pětašedesát!).
U
rozhodčích posuzujících odpolední soutěže jsme již
nezabodovali. Ono to nebylo moc překvapivé, takhle
silně obsazenou 6. skupinu FCI jsme dosud nezažili;
pětatřicet vítězů plemene! Řadu z nich jsme viděli
na vlastní oči prvně v životě a s ohledem na tristní
situaci v chovu honičů dost možná i naposled. Nejen
nám se některá plemena pletla, i pořadatelé v tom
měli mírný zmatek a došlo i na dementi a opravy.
Naše
západočeské křídlo se hned vydalo na zpáteční cestu
a my jsme se ubírali do domečku na kolech. Smečka,
která ihned na počátku cesty nastolila loni zažitý
model, tzn. u stolu seděla na sedačkách naproti nám
a vyprovázela nám každé sousto do žaludku, se
kupodivu nehrnula do pití sektu otevřeného na její
počest; jedna hlavička po druhé mizela za stolem,
jak se ukládala ke spánku. Museli jsme pořád myslet
na Jarušku, jejíž okamžitý odjezd jsme považovali
tak trochu za harakiri, ale všechno dobře dopadlo,
to je hlavní.
D e
n t ř e t í (náš poznávací)
V sobotu jsme návštěvu výstavy plánovaně vynechali,
přestože ve 2. skupině FCI, která se v tento
výstavní den prezentovala, máme kamarády. Chtěli
jsme především nechat smečku odpočinout a věnovat se
procházce po městě, přestože počasí nabízelo spíše
posezení v nějaké kavárničce - listopadově mrholilo.
Z toho, co jsme zatím zahlédli, jsme získali dojem,
že ač méně opravená než česká města, je Poznaň
městem docela hezkým, dozajista pamatujícím staré
dobré časy. Některé domy, zejména ty vyvedené
v cihle, vypadaly impozantně.
Poznaň
byla ve znamení slavností, nepodařilo se nám přesně
zjistit, zdali šlo o slávu související se svatým
Martinem (všechny pekárny a kavárny zvaly na „marcinské
rogale“ – chutné sladké pečivo s bílým mákem) anebo
s komunálními volbami, které se v Polsku právě
konaly. Podařilo se nám zavítat na Starý rynk,
náměstí, které stojí za shlédnutí. Podivný objekt –
památka na socialistický realismus – mu sice příliš
neprospívá, ale dá se to vydržet, ta doba zanechala
řadu mnohem horších pomníků. Déšť nabral na
intenzitě, Abax začal drkotat zuby, a my se
vypravili rychlým krokem zpět, bylo nám ho líto,
vítěze světového.
Dorazili jsme na smutné, zapršené a hodně
vyprázdněné parkoviště karavanů, uvařili jsme si
čaj, vybalili rogale (psům jsme koupili malé a nám
větší – psí byly lepší) a posvačili jsme. Byl to
takový nostalgický podzimní podvečer, typický
listopad; měli jsme toho všichni dost a uložili jsme
se ke spánku hodně brzy.
D e
n z á v ě r e č n ý (náš předčasně odjezdový)
Jak už
to tak bývá, i tentokrát všechno bylo jinak. Museli
jsme odjet již ráno a tak jsme se na výstavu
nevrátili. Těšila jsem se na slavnostní zakončení,
byla to moje první světová výstava, ale nedalo se
nic dělat, byly věci přednější. Na parkovišti kolem
nás bylo prázdno, odjížděli všichni: jedni se vydali
na cestu, druzí na výstaviště.
Pokud
jde o statistiku, nejvíc zastoupená pětice států
byla Polsko (5 993), Rusko (2 238), Česká republika
(1 704), Německo (1 641) a Itálie (1 410); pětice
nejvíc obsazených plemen byla yorkshire terrier
(301), bernský salašnický pes (286), sibiřský husky
a rhodéský ridgeback (po 266) a čínský chocholatý
pes (256). Posuzovalo 126 rozhodčích; z České
republiky pocházeli 3 – Ing. J. Dostál, Dr.Sc., Z.
Jílková a L. Ubrová (osobně bych čekala větší
zastoupení). Generálním sponzorem byla firma
Pedigree.
A
celkové výsledky? Vítězi skupin FCI se stali:
1.
skupina FCI: bobtail (číslo v katalogu 1
490)
2.
skupina FCI: novofundlandský pes (5
632)
3.
skupina FCI: welsh terrier (10 136)
4.
skupina FCI: jezevčík drsnosrstý (11
470)
5.
skupina FCI: americká akita (11 708)
6.
skupina FCI: grand basset griffon vendeen
(14 051)
7.
skupina FCI: italský ohař (15 330)
8.
skupina FCI: anglický kokršpaněl (15
594), pan Petr Studeník byl jediným Čechem, který
zabodoval ve
finálových soutěžích
9.
skupina FCI: maltézský psík (18 635)
10.
skupina FCI: irský vlkodav (20 732)
Nejkrásnějšími psy celé výstavy byli:
-
italský ohař - Axel del Monte Alago (15 330)
z Itálie,
-
novofundlandský pes – Emperior King of Helluland
Skipper´s ( 5 632) z Maďarska a
-
maltézský psík – Beach Girl Funny Ladies (18
635) z Thajska;
blahopřejeme! Pokud jde o mistrovství světa
v poslušnosti (Obedience Championship-World Winner),
které bylo součástí světové výstavy, bylo
záležitostí severskou; nejlépe se umístila družstva
Finska (1), Švédska (2) a Norska (3),
v jednotlivcích byli nejúspěšnější Kuellaug Selsaas
(1) z Norska, Päivi Lamminen (2) a LeenaVälimäki (3)
– oba z Finska.
A pokud
vás zajímá, kdy a kde se konají světové výstavy
v nejbližších letech, je to
takže
zúčastnit se může úplně každý, vždyť i na pořízení
psa je ještě času dost!
17.11. 2006
Radana Menšíková
