74th International Dog Show Luxembourg (31.3. až 1.4. 2007)

Výstavním dnem pro šestou skupinu FCI byla neděle; na cestu jsme vyrazili v sobotu v ranních hodinách. První přestávka byla plánovaná v Plzni, kde jsme měnili psa za psa: na výstavu s námi jel Bandiére, který žije v chovatelské stanici Syrinx Bohemia; aby tato naše sesterská chovatelská stanice nezůstala ochuzena, zanechali jsme tam náhradou Abaxe.
Přestože jsme nejeli za tmy, cesta až tak rychle neubíhala - sem tam pršelo, občas se venčilo a odpočívalo. V hotelu vyžadovali příjezd do osmnácté hodiny a vyšlo to tak akorát.

Na parkovišti hotelu Campanile byly kaluže a vyšňoření psi menších rozměrů byli dovnitř přenášeni, naše smečka musela po svých. Bandiére se vhrnul do pokoje jako první a jedním skokem od dveří hupsnul na (tentokrát bíle) povlečenou postel. Neměli jsme to svědomí mu vytýkat, že navzdory dlouhé chodbě pokryté kobercem má na tlapkách zbytky bláta – jeho nadšené oči vysílaly JE TO TAK DOBŘE? Totiž: při minulé návštěvě (vždy bydlíme v tomto hotelu) se ostýchal napodobit Cali (která ví, že pokud zaujme pozici na lůžku, nepřekáží při vybalování) a museli jsme ho na postel přímo lákat.

V neděli „na place“ jsme byli mezi prvními, což mám nejraději. Zaujali jsme pozice v klecích, kterých je v Lucemburku tolik, že se zpravidla ani všechny nezaplní. V kruhu jsme si zatrénovali a ukázalo se, že Bandiére je v perfektní výstavní kondici. Kolem nás se pomalu zaplňoval prostor, rozkládala se křesílka a stolečky, otvíraly se láhve s vínem a termosky s kávou. Francouzsky mluvící vystavovatelé, kterých tu bývá naprostá přesila, si umí svá přátelská setkání opravdu užít. Ukázalo se, že naše rozhodčí, paní Dorota Witkowska z Polska, má posoudit úctyhodný počet psů – 120; náš kruh č. 16 byl kruhem nejpočetněji obsazeným ze všech.

Posuzování začalo na minutu přesně a jako první nastoupili polští honiči, kteří zde měli premiéru (k uznání plemene FCI došlo nedávno). Po nich nastoupila fenka plemene porcelaine, bloodhoundi a bernští honiči. Měli jsme štěstí, že basseti a bíglové, jichž bylo dohromady přes osmdesát, pole uzavírali. Oba naši zástupci se prezentovali ochotně a dařilo se jim; Bandiére si odnesl ocenění nejvyšší (BOB) a udělal nám radost, neboť tím dosáhl na svůj první šampionát; Hispánka nezůstala pozadu a tak jsme za ně hned na místě podali žádost o certifikáty Champion de Luxembourg. Kolem nás se již popíjelo šampaňské z „pravých“ šampusek, které tu byly k mání k zakoupeným láhvím (měly jen tu vadu, že necinkaly, byly z plastu), atmosféra byla milá, francouzky uvolněná. Nemohli jsme si dovolit čekat na prezentaci v Ring d´Honneur, před námi byla dvanáctihodinová cesta, ale na stránkách výstavy jsme zjistili, že vítězem 6. skupiny se stal Grand basset Griffon Vendéen, plemeno, se kterým se poslední dobou setkáváme docela často.

Na zpáteční cestu jsme se vydali krátce po poledni, jen co pořadatelé umožnili odchod vystavovaných psů. Cestu jsme se pokoušeli co nejvíce urychlit, svačili jsme za jízdy a kvitovali, že smečka spí. V Plzni jsme si vyzvedli Abaxe: že nám neudělá ostudu, jsme předpokládali, je to slušně vychovaný kluk, ale tolik chvály jsme tedy nečekali, opravdu nás potěšil. Odevzdali jsme čerstvého šampiona, zamáčkli slzu (bude se nám po něm stýskat), a pokračovali dál na východ.

Na závěr něco statistiky: počet vystavovatelů byl rekordní, poprvé za dobu, co do Lucemburku jezdíme, přesáhl hranici pěti tisíc (5 253). Nejvíc bylo Francouzů (1 474), Němců (1 112) a Belgičanů (904); Čechů bylo 70 a nás těší, že víme o těch, kteří si příjemný aprílový výlet udělali po přečtení našich reportáží. Pokud jde o rozhodčí, potěšilo nás, že bylo zastoupeno Slovensko (3), Polsko (2) a Maďarsko (1); česká kynologie se ve sboru rozhodčích neprezentovala.

Jelikož máme doma všechny katalogy od podzimu 2004, udělali jsme si soukromou statistiku účasti plemen 6. skupiny FCI a s politováním konstatujeme, že počet těchto plemen má během uvedených šesti výstav sestupnou tendenci, tentokrát jich bylo zastoupeno 11.

2.4. 2007
Radana Menšíková