VIII. Barbórkowa wystawa psów rasowych Nowa Ruda 1. –
2. 12. 2007
Kalince se zastesklo
po výstavním kruhu a jelikož nestartovala v Belgii,
rozhodli jsme se ji vzít do Polska; před třemi lety
měla svou výstavní premiéru na NVP Nowa Ruda a
protože to tam máme co by kamenem dohodil, vyhlíželi
jsme uzávěrku. Jen co byly informace zveřejněny na
stránkách výstavy, zapsali jsme si datum uzávěrky do
diáře. Několikrát jsme jej ověřovali, protože nás
vždycky přepadly pochybnosti, ale bylo to skutečně
tak: uzávěrka byla v polovině listopadu (Barborková
výstava je první víkend v prosinci).
Další příjemnou
stránkou akce bylo, že vše bylo možné obstarat
on-line; e-mailem jsme odeslali přihlášku, „rodowod“
i příslušný certifikát k zařazení do třídy šampionů.
Všichni známe situaci, kdy netrpělivě vyhlížíme
vstupní list, který je pro nás potvrzením, že nikde
nedošlo k zádrhelu. Toho nás organizátoři ušetřili,
pár dní po odeslání přihlášky jsme obdrželi zpětný
e-mail, pouhá dvě písmena: OK, která pro nás ale
dost znamenala.
Vstupní list jsme
tentokrát nedostali na poslední chvíli, jak jsme
v Polsku dříve bývali zvyklí. Na vstupním listě bylo
uvedeno, v kolik hodin přijdou bernští honiči na
řadu (to ostatně bylo zveřejněno i na stránkách
výstavy, stejně jako veškeré další informace) a
z minula jsme věděli, že přejímka psů probíhá
plynule, nikoliv jen do začátku posuzování. Mohli
jsme vyjet podstatně později a mohli jsme si dovolit
vzít s sebou pouze vystavovanou Kalinku a obě
štěňata (výstavního otrkávání není nikdy dost),
zbytek smečky na nás čekal doma.
Nebyli jsme tam
prvně, takže jsme již věděli, že výstava není přímo
ve městě Nowa Ruda, ale v obci Slupiec, a jeli jsme
najisto. Z okolních rozhovorů víme, že to, co se
stalo minule nám, potkává víc z lidí z těch, kteří
jedou na tuto výstavu prvně. Vstupní poplatek se
platil na místě (bez pokuty).
Hned u vchodu si moji
tříčlennou smečku pozorně prohlížel jeden pán.
Domnívala jsem se, že nás zná z některé z výstav,
byli jsme v Polsku po sedmé. Později jsem zjistila,
že jeho zájem byl spíše profesionální – byl to náš
pan rozhodčí. Tato výstava je opravdu hojně
navštěvovaná vystavovateli z České republiky, je to
přece jen blízko. Chvílemi jsem měla pocit, že kolem
sebe slyším samou češtinu; při prohlídce seznamu
vystavovatelů v katalogu jsem pochopila, proč: tak
každé třetí až čtvrté jméno bylo české. Že na
výstavách potkáváme známé tváře, není novinka, ale
tentokrát jsme zjistili, že vystavuje pán, se kterým
jsme „soupeřili“ v Ehrenringu v Belgii; při odjezdu
nám kynul z auta s belgickou poznávací značkou, a to
Barborková výstava je výstavou „jen“ národní!
Kruhy byly dost
prostorné, po obvodu kryté přilepeným kobercem.
Kolem nich nebylo sice místa nazbyt, ale procházet
se dalo bez potíží, alespoň tam, kde jsme byli my.
Výstava se koná ve sportovní hale, kolem tělocvičen
jsou lavičky, což je pro zázemí vystavovatelů
příjemné. Organizace byla na vysoké úrovni a
činovníky bylo během soutěží mezi kruhy poměrně
často vidět při kontrole, zda je vše v pořádku.
Předem určené časy nástupu jednotlivých plemen do
kruhu, což je opravdu velmi příjemná vymoženost, se
dodržovaly, v našem kruhu doslova na minutu.
Před nástupem Kalinky
do kruhu jsem se procházela po areálu s prťaty,
s každým zvlášť, aby necítili převahu kolektivu.
Alabastr byl ve svém živlu, ke každému se hrnul a
vyzařovalo z něj obrovské nadšení. I zdrženlivější
Aristo byl naprosto v pohodě, i když bylo zřejmé, že
by dal přednost vlastní smečce. Sem tam jsme spolu
procházeli kolem psa, kterého nemusel, a to byl
úžasný. Nechtěl mne zarmoutit, že by dělal
strašpytla, tak se díval jinam a soustředil na svůj
výkon: co nejrychleji pryč, ale bez ztráty kytičky.
Pašák to byl! Když jsem ho chválila, tvářil se, jako
že to je přece samozřejmost.
V našem kruhu
posuzoval polský rozhodčí pan Wojciech Burski a
posuzoval docela pestrou paletu plemen: basset hound,
beagle, bloodhound, bernský honič, polský honič,
petit bleu de gascogne, ogar polski, petit basset
griffon vendéen, porcelaine, bavorský barvář a
rhodéský ridgeback. Bylo se tedy na co dívat. Pan
rozhodčí byl příjemný, v kruhu byla dobrá atmosféra
a Cali si vedla dobře. Překvapilo mne, že zvolnila
tempo při prezentaci v pohybu; to se ukázalo hodně
ku prospěchu věci. V postoji mohla poněkud méně
přešlapovat, ale pana rozhodčího přesvědčila i tak.
Pan rozhodčí se zajímal o prezentaci našich
ostatních psů a usmíval se, že kluci jsou na
zkušené.
Bohužel jsme nemohli
zůstat na finále, které začínalo teprve ve čtvrt na
pět, přece jen jsme nechtěli nechávat ostatní psy
doma samotné příliš dlouho. Mrzelo mne to, protože
pan rozhodčí nás srdečně do čestné arény zval. Cesta
domů byla klidná, počasí nám bylo hodně nakloněno,
někdy má člověk štěstí. Doma se kompletní smečka
vítala jako po několikaletém odloučení, zapálila se
první svíčka na adventním svícnu a malí s tetou
Hispánkou začali řádit, zatímco rodiče, Abax s Californií,
se důležitě usadili k nám na pohovku a užuž to
vypadalo, že se zapojí i do hovoru.
Pokud chcete rok 2008
završit příjemnou výstavou nedaleko za našimi
hranicemi, poznamenejte si do kalendáře datum 6. -
7. prosince (podrobnosti najdete na
www.psywalbrzych.republika.pl)!
9.12. 2007
Radana Menšíková
