Když jsme ráno řekli Hispánce, že jede s námi, zaradovala se velice; Alabastra jsme se na nic neptali (jistě by si byl zvolil jiný program) a jelo se. Cesta nám trvala kolem dvou hodin, pasažéři spali, počasí slibovalo příjemný den. Areál výstaviště jsme navštívili poměrně nedávno, takže jsme se orientovali bez potíží. Když jsme později mluvili s ostatními vystavovateli, ukázalo se, že jsme při výběru parkoviště neměli zrovna šťastnou ruku: ačkoliv to „naše“ bylo snad nejvzdálenější od výstaviště, parkovné činilo dvojnásobek než jinde (my zaplatili 100 Kč).

     Zahájení výstavy bylo o půl hodiny posunuto, takže se začalo v  9.30. Náš kruh č. 28 byl umístěn venku, což  Alabastrovi vyhovuje přece jen o trochu víc, než hala. Poblíž kruhu byly vzrostlé stromy, pod nimi trávník, tam jsme se rozložili. Hispánka usoudila, že naše psí taška je příliš cenná, než aby ji ponechala bez dozoru. Usadila se na ni a jen neochotně nám dovolovala ji otvírat. Zato koš s jídlem a pitím ji zajímal převelice a v každé nestřežené chvíli v něm byla po pás.  

     V kruhu se před námi prezentovala pěkná řádka plemen. Milé bylo setkání s polským ogarem a sedmihradským honičem, ti bývají u nás málokdy k vidění. Hodně bylo českých fousků (22) a byla to příjemná podívaná. Bernští honiči přišli na řadu jako předposlední, takže jsme se načekali. 

     Náš milý Alabastr udělal další výstavní pokrok (spíše pokrůček): nejenže se nehotovil opustit kruh, když se jemu zachce, ale strpěl dokonce kompletní prohlídku těla (moc ochoty, pravda, neprojevil, avšak vydržel!). Posuzoval nás slovenský rozhodčí pan MVDr. Piskay, s nímž jsme se ve výstavním kruhu potkali poprvé; měl velmi citlivý přístup a Bastymu se nakonec zalíbil - v době, kdy jsme se již po posouzení bavili, nechal se od něj dokonce hladit. Pochopitelně mne potěšilo, že začíná chápat, že rozhodčí fakt nekouše. 

     Pan rozhodčí posuzoval poctivě, ani když se přiblížil čas začátku programu v hlavní aréně, nezměnil svůj styl. Patří k těm, kteří jsou zvyklí pro diváky vysvětlovat, v čem spatřují přednosti či nedostatky předváděných psů. Alabastr bodoval zejména krásnou hlavou, tu pan rozhodčí skutečně vyzdvihoval; celkově jsme obdrželi velice pěkné ocenění, kromě známky výborná 1 i titul CAJC, paráda! 

     Výstaviště v Litoměřicích poskytuje dost příležitostí k zábavě dospělých i dětí a byl tam slušný výběr v občerstvení. Pokud jde o chovatelské potřeby, sortiment mohl být rozmanitější, v tomto směru jsme nenašli nic, bez čeho se sotva obejdeme. Toalety nebyly z nejhorších, ale jejich použití by mohlo být v ceně vstupného či výstavního poplatku, v zahraničí to bývá obvyklé. 

Hispánka se ze svého svěřence radovala a ocenila, že ač na úspěchu přece jen neměla takové zásluhy jako sám Basty, i ona měla právní nárok na klobásek. Cestou zpátky jsme se zastavili na obědě a velebili jsme dokonalé duo Hispania-Alabastr; mít s sebou Kalinku, sotva bychom si mohli dovolit posedět příjemnou hodinku na zahrádce pod slunečníkem a nerušeni spořádat chutný pozdní oběd.

 

 

26. května 2008
Radana Menšíková