Postřehy z Kortrijku 2007

Listopadová výstava v Kortrijku je prestižní akcí a mezi vystavovateli oblíbená, jak je patrné z množství přihlášených psů (letos kolem čtyř tisíc); jedním z hlavních důvodů je jistě skvělá organizace. Na tuto výstavu chodí velké množství diváků a dosud nikdy jsem nepotkala kolem výstavních kruhů tolik pohybově handicapovaných osob.

V Kortrijku jsme byli prvně před dvěma lety, líbilo se nám tam a hned bylo jasné, že tam nejsme naposledy. Následující rok jsme zažili překvapení:z Belgie nám přišla obálka obsahující přihlášky na EURODOGSHOW – částečně vyplněné podle naší účasti v předcházejícím roce. Nemohli jsme je však využít, neboť jsme se chystali na Světovou výstavu do Poznaně a ač se tyto výstavy termínově míjely o týden, obě jsme zvládnout rozhodně nemohli. Byli jsme ale nesmírně potěšeni, když jsme dostali zprávu od dalších Čechů, že je naše nadšení, se kterým jsme informovali o 42. ročníku EURODOGSHOW (Postřehy z Kortrijku 2005 najdete zde), zlákalo k účasti.

K zvláštnostem této výstavy patří v první řadě čtyřjazyčný katalog (na čestném místě v rámečku najdete výrazné poděkování organizátorů výstavy všem majitelům psů, rozhodčím, handlerům a sponzorům), dále Seniorhandling (osobně tuto soutěž z jiné výstavy neznám), skutečnost, že chovatelské skupiny a páry neplatí poplatky za účast v příslušných soutěžích, a nezvyklý počet rozdaných cen (v některých kategoriích se odměňuje až 10 psů, kteří se nejlépe umístí). Dalším specifikem je zadávání CAC: stejně jako CACIB je obdrží pouze nejlepší pes a nejlepší fena daného plemene a nikoli vítězové jednotlivých tříd, jak bývá zvykem.

Letos jsme se rozhodli, že v Kortrijku pobudeme po oba výstavní dny, v sobotu jako vystavovatelé, v neděli jako diváci. Sobotní soutěže v Ehrenringu jsme sledovat nemohli (byli jsme jejich součástí), ale nedělní podívanou jsem si ujít nenechala. Moderátor (tentýž po oba dny) měl slušné znalosti o jednotlivých plemenech. Každý rozhodčí byl představen a uveden s náležitými poctami (pohasla světla a kužel osvítil pouze vlajkonoše s vlajkou vlasti rozhodčího). Nejvíce mne okouzlil rozhodčí pan Claudio de Giuliani (předcházející den „náš“ rozhodčí v kruhu), který v Ehrenringu posuzoval jednu ze skupin FCI: jeho prohlídka byla opravdu důkladná (věnoval se i chrupu a prohmatání těla každého nastoupeného jedince), po vyhlášení vítěze skupiny obešel všechny, kdo nezvítězili, a vystavovatelům s úsměvem podal ruku a teprve potom se odebral fotografovat s vítězem; tento pán by mohl vyučovat noblesní způsoby.

První soutěží byl „Nejkrásnější pár dne“; na první pohled mne zaujala křehká blondýnka, která nikoli bez potíží vedla dva nádherné barzoje. K mému překvapení vůbec nepostoupila, ani do užšího výběru. Po párech následovala přehlídka chovatelských skupin, táž blondýnka přivedla stejně krásné barzoje tři a považte - vyhrála!

Na řadu přišli veteráni, štěňata a junioři; rozhodčí napínali soutěžící i diváky: provedli užší výběr, oznámili místo čtvrté a třetí a po protahovaném napětí byl s fanfárou vyhlášen vítěz - místo druhé obsadil poslední účastník skoro mimoděk.

Rozhodčí pan Malo Alcrudo ze Španělska vybíral Best in Show. Do Ehrenringu za poletování konfetů napochodovali v tomto pořadí představitelé jednotlivých skupin FCI a pan rozhodčí určil jejich umístění:

• Bobteil (Belgie – 2. místo)
• Bernský salašnický pes (Belgie – 1. místo)
• Bulteriér (Španělsko – 3. místo)
• Jezevčík (Chorvatsko – 9. místo)
• Americká akita (Itálie – 5. místo)
• Bígl (Belgie – 8. místo)
• Anglický setr (Itálie – 6. místo)
• Americký kokršpaněl (Dánsko – 10. místo)
• Pudl (Belgie – 4. místo)
• Whipet (Belgie – 7. místo)

K vyhlášení vítěze celé výstavy dochází v neděli večer a mnozí zúčastnění funkcionáři sledující Showparade mají před sebou dlouhou cestu, přesto mi přišlo trochu líto, když pár z nich během slavnostního závěru zmizelo po anglicku a jiní finále sledovali v kabátech s aktovkou v ruce; škoda, těch deset, patnáct minut nějak scházelo. Ale celkový dojem: paráda!


26. listopadu 2007
Radana Menšíková