Postřehy z Košic

U několika sousedních kruhů jsme  měli možnost vidět práci rozhodčích a postup některých se nám fakt líbil; při zadávání titulu CAC SR nechali adepty na tento titul nastoupené a jak pro jejich majitele, tak pro diváky, vysvětlovali jejich přednosti i nedostatky a své rozhodnutí odůvodnili.

V našem kruhu to tak nebylo. Jak jsme se již zmínili v komentáři k příslušné výstavě, naše posádka kruhu nebyla právě sehraná a zřejmě nikdo z jejích členů neměl příliš zkušeností s touto prací; tak se stalo, že se vyskytla řada organizačních problémů.

Ihned po skončení posuzování každého jedince byl automaticky prováděn zápis do průkazu původu, což je samo o sobě potěšitelné (ovšem jen v případě, že si chcete výsledky nechat zapsat, víme přece, že to je právo, ne povinnost), pokud nemusíte hledat výstavní kancelář a stát ve frontě, avšak bezprostředně po posouzení každého jednotlivce nejsou ještě známy veškeré údaje, které se do průkazu původu zapisují.

Již samotné entrée prezentace Kalinky nebylo nejšťastnější: pan rozhodčí mne požádal, abych Californii Lady Alison předvedla při pohybu v kruhu; začala jsem s ní obíhat, avšak mezitím pana rozhodčího zaujalo něco jiného (po pravdě řečeno, kdybych zapojila rozum, počkala bych, až si to vyřídí, avšak my s Kalinkou obíhaly a obíhaly…). Vedoucí kruhu zvolila metodu, že povolávala psy jednotlivě podle katalogových čísel; tak přirozeně po psech následovaly feny a třídě otevřené předcházela třída mladých.

California se prezentovala jak v pohybu, tak v postoji a začala závěrečná fáze – diktování posudku. Našeho pana rozhodčího však v průběhu této činnosti natolik zaskočilo zjištění, že Californii Lady Alison posuzuje ve třídě mladých, že ačkoliv původně dával zapisovatelce pokyn k vyplnění rubriky titul, po upřesnění, že fence je skutečně teprve čtrnáct měsíců, nechal rubriku proškrtnout. Je pravdou, že nám to moc nevadilo, protože California již od srpna přestane ve třídě mladých „zaclánět“, aby tam mohla nerušeně naše barvy  prezentovat Hispania Bencilla, takže i kdyby Kalinka nakrásně titul CAJC získala, zůstal by nejspíš osamocen. Iluzí, že by snad již v tomto věku při porovnání s dospělými jedinci dosáhla na titul BOB, netrpíme.

Ještě větší překvapení nastalo, když po skočení posuzování plemene jsem se s Abaxem, nositelem titulu CAC SR, vydala ke kruhu k „boji“ o titul BOB. Než jsem to stihla, v kruhu již byl představitel dalšího plemene. S majitelkou fenky bernského honiče  s titulem CAC SR jsme tedy hned po jeho posouzení oslovily pana rozhodčího. Ten však projevil názor, že pokud máme zájem o titul BOB, máme počkat do skončení posuzování. Uspořádaly jsme tedy za přispění našich rodinných příslušníků poradu o pravidlech a za pomoci úvodních pasáží katalogu došlo na přesvědčování pana rozhodčího, že do soutěže o vítěze VI. skupiny nenastupuje pes CAC i fena CAC, nýbrž že ještě v kruhu musí být rozhodnuto o vítězi plemene a teprve potom se pouze jeden zástupce plemene zúčastní klání o vítěze skupiny FCI (Best in Group -BIG).

Pan rozhodčí nakonec na toto řešení přistoupil, titul BOB zadal, a já musela znovu přinést již založenou dokumentaci Abaxe k doplnění údaje o získání titulu BOB; zapisovatelka pak musela vyhledat stejnopis posudku, který zůstává v kruhu a i do něho údaj doplnit. Jediný, kdo se při tom nezapotil, byl Abax od Vrchlického potoka, který ležérně postával vedle, jakoby se ho to ani netýkalo a obracel oči v sloup způsobem, který ovládá pouze on.

18. 7. 2005