Postřehy z Lucemburku (září 2006) 

 Považuji tuto výstavu za nesmírně milou a příjemnou, protože tam vládne francouzský duch; na všechno je dost času (tomu je přizpůsoben i začátek posuzování – 10 hodin), u stolků probíhají přátelská setkání, často se popíjí víno, prostě všude příjemná atmosféra. Pojali jsme tento výlet v podobném duchu a rozhodli jsme se na místo dorazit den před výstavou po obědě, abychom měli dost času na prohlídku města, které jsme si oblíbili. Začátek cesty se pro mírné komplikace příliš nevydařil a vyjeli jsme později. K tomu se přidaly překvapivé potíže v Německu, hlavně dvě hromadné dopravní nehody; k oběma sice došlo v opačném směru, ale „čumilové“ provoz náležitě zbrzdili, a několikeré omezení na dálnici z důvodu výstavby (to se ovšem se způsobem omezení, na jaký jsme zvyklí u nás, nedalo srovnat – uzavřeno bylo jen nezbytně nutné a na uzavřeném úseku se skutečně pracovalo). Za našimi hranicemi také bylo horko a my jsme dělali častější a delší přestávky, aby psi netrpěli. Do hotelu Campanile jsme dorazili večer, uondaní, ale spokojení, že jsme měli pokoj rezervován (před námi v recepci neuspěly dvě skupiny zájemců s celkem 10 psy). 

Tentokrát nás doslova zaskočil nízký počet vystavovatelů z České republiky (22). Tradičně vysoký byl počet Francouzů (1 106), Němců (779) a Belgičanů (729), celkový počet vystavovatelů činil 3 694, což není málo, zvláště když výstava se koná dvakrát do roka a vezmeme-li v úvahu i to, že podzimní výstava není kvalifikační výstavou pro CRUFTS. Nejméně byly tentokrát zastoupeny státy Polsko (7), Norsko (7) a Chorvatsko (8). 

V Lucemburku je obvyklé, že rozhodčí posuzují veliké množství psů („náš“ pan rozhodčí Palmiro Cottafavi měl přiděleno 90 psů!). V takovém případě se podle regulí Mezinárodní kynologické federace nemusejí vyhotovovat písemné posudky. Pokud rozhodčí bere svůj výkon vážně a psy opravdu pečlivě posoudí a majitelům svá rozhodnutí vysvětlí, jako tomu bylo letos v našem kruhu, program se docela protáhne (na druhou stranu jsme tu již zažili, že rozhodčí na psa pohlédl, vyřkl ortel, vyplnil tabulku na diplomu a další…posuzování v kruhu skončilo ještě před polednem). 

Na této výstavě se vše pro nás důležité událo během dvou hodin, bohužel těch závěrečných; bylo to náročné nejen na nervy, ale i na neustálé odbíhání k závěrečnému kruhu a přesuny se psy mezi kruhem a  naší „základnou“. Tentokrát se nějak nedodržoval rozpis rozhodčích posuzujících soutěže v Ring d´Honneur, my jsme se kupříkladu nedočkali  ani paní Maisy Kuffer v posuzování párů, ani pana Palmira Cottafaviho při soutěži o vítěze 6. skupiny. Přiznám se, že to pro nás představovalo určité zklamání, protože náš účastník Bandiére Syrinx Bohemia je psem ohromných kvalit (což opakovaně potvrzoval i pan rozhodčí Cottafavi) a naprosto špičkově se v soutěži  prezentoval, což se o většině účastníků soutěže o BIG říci nedalo. Tak to ale chodí a my jsme přesto byli na Bandiéra náležitě pyšní. 

Velmi jsme si pochvalovali, že máme před sebou ještě jednu noc v Lucemburku, protože tentokrát bychom okamžitý odjezd zcela jistě nezvládli,  závěr výstavy byl opravdu hektický (tentokrát ani neznáme výsledky závěrečných soutěží). S ohledem na pokročilou dobu jsme se ani nevraceli do hotelu a vydali jsme se oslavovat. Cali a Chareček (pseudonym Bandiéra) si také pořádnou vycházku zasloužili. Sice již sama procházka po známých místech nás jaksepatří odškodnila, ale pravý ráj na sebe vzal podobu posezení na terásce kavárny v malebném centru města; zavítáte-li na ta místa, nezapomeňte navštívit Caffé Veneziano na Rue Philippe a dejte si irskou kávu – chutná výtečně a pořádný panák irské whisky tam skutečně je!!! 

 A pokud již také pracujete na výstavním kalendáři pro příští rok, v Lucemburku se výstava bude konat 31. března a 1. dubna 2007 (jarní) a 1. a 2. září 2007 (podzimní), tak nezapomeňte alespoň jednu z nich do kalendáře zařadit.

4. září 2006
Radana Menšíková