Postřehy z Mnichova 2006

Pokud se týká přihlášek, propozic a veškerých potřebných informací, i pro mnichovskou výstavu platí, že vše pohodlně získáte na internetu;  přihlášky můžete odeslat on-line. Žádné fotokopie průkazu původu dokládat netřeba. Pouze pokud hlásíte psa do třídy šampionů, čestné či pracovní, je třeba zaslat příslušný doklad, a to e-mailem (naskenovaný) či faxem (s jinou možností se v propozicích ani nepočítá); bez tohoto dokladu bude pes zařazen do třídy otevřené, ale to znáte. 

Přestože podle regulí výstavy musí být výstavní poplatky uhrazeny nejpozději v den druhé uzávěrky, pořadatelé jsou shovívaví a v praxi to chodí tak, že na vstupním listě najdete přesnou informaci ohledně splnění své poplatkové povinnosti; pokud není vše zcela v pořádku, bez problémů to na místě uvedete na pravou míru. Jelikož k problémům může dojít (a nejednou opravdu dochází) i na straně banky, je to příležitost, kterou každý uvítá.  

Všechny informace do začátku máte možnost si vyhledat na webu VDH (Verband für das Deutsche Hundewesen), zejména plánek rozmístění kruhů a číslo kruhu, takže na místě samém jdete najisto a nemusíte s plnýma rukama začít hned u vchodu listovat v  katalogu. 

A toto bych ráda velmi zdůraznila: nesmírně přívětivá je praxe, že nepotřebujete žádné veterinární atesty. Jediné, o co se veterináři při vstupu na výstavu zajímají, je platné očkování. Zde poněkud odbočím: od účinnosti poslední novely veterinárního zákona (zákon č. 48/2006 Sb.), tzn. od 27. února t.r., žádné atesty nepotřebujete ani podle právní úpravy platné v České republice, ovšem asi bude ještě nějakou chvíli trvat, než to vezmou na vědomí pořadatelé výstav, kteří s oblibou vyžadují jak tzv. bezinfekčnost, tak nejvíce 3 dny staré potvrzení o zdravotním stavu psů. Všichni víme, že to je zcela formální záležitost; v Německu, jakož i v řadě dalších států, spoléhají na přejímku psů prováděnou při vstupu na výstaviště. Pokud mi někdo bude namítat, že na ni v tom „frmolu“ není dost času, budu oponovat: atest vystavený veterinářem 3 dny před výstavou není o nic jistější (velmi často je prohlídka rychlá až formální a stejně je spousta času na změnu zdravotního stavu k horšímu do termínu výstavy). 

Ještě o jeden postřeh se chci podělit: poblíž našeho kruhu zkolabovala starší dáma; obětavost, s jakou se o ni postarali kolemstojící a rychlost, s jakou se objevila (a jakou péči projevovala) skupina zdravotníků, bych vám přála vidět; v tomto ohledu se všichni máme mnoho co učit.  

5.3. 2006