Postřehy z Walbrzychu

Po pravdě řečeno si příliš neumím vysvětlit chování naší Hispánky při předvádění ve Walbrzychu. Jako na každé výstavě jsem ji hned ráno vzala do kruhu, aby se s ním obeznámila a vyzkoušela jsem s ní její předvedení; byla jsem vcelku spokojená. Po zkušenostech z minulého týdne jsme si dávali velký pozor, aby se před nástupem „na plac“ nerozptylovala. Vydali jsme se tedy ke kruhu opravdu na poslední chvíli a předváděcí vodítko nasadili nepozorovaně bez přemlouvání. Co ovšem Hispánka v kruhu (později při SHOW PARADE to nebylo lepší) vyváděla, to jsem neviděla. Jakmile se paní rozhodčí přiblížila, začala Hispánka uskakovat a hrála si s ní na schovávanou, vyskakovala, ve vzduchu dělala otočky a když se paní rozhodčí přece jen přiblížila, aby si ji prohlédla, lehla si na záda a dávala najevo, že  drbání na bříšku by jí nebylo proti mysli. Vzala prostě předvedení v kruhu jako ohromnou legraci a paní rozhodčí jako parťáka ke hře.

Během její produkce jsem ani nepředpokládala, že by mohla být posouzena. Na její obhajobu musím říci, že při předvedení v postoji se naprosto ukáznila a stála jako socha a pokud mohu bez patřičného odstupu soudit, docela bezchybně.

Paní rozhodčí nedávala najevo žádnou nervozitu ani nesouhlas s Hispánčiným chováním, mluvila na ni klidným hlasem a jakoby mezi řečí si ji prohmatala a prohlédla si zuby. Mne se zeptala na její věk; výstřední chování vzala s humorem, pronesla pár slov o pubertě a Hispánku k mému údivu ocenila  (V1, zwyciezca mlodziežy). Když bylo toto pro mne nepříliš příjemné představení za námi, napadlo mne, jak by se asi tvářil (a hlavně zachoval) nějaký komisní rozhodčí. Jsem paní Magdaleně Musial za její velkorysost a smysl pro humor vděčná, protože jinak než pubertou to asi opravdu vysvětlit  nelze.

14.6. 2005