|

I.
Začínáme
Optimální je, když již ve chvíli,
kdy jste se rozhodli pořídit si štěňátko, máte jasno
v tom, že se hodláte věnovat jeho výstavní kariéře.
Je-li tomu tak, nespěchejte a pokuste se nejprve
zorientovat na scéně. Rozhodněte se, zdali si
pořídíte psa či fenku. Vyberte si chovatele, ke
kterému si pro štěně půjdete.
V úvahu je dobré brát úspěchy na
výstavách, ale i další věci. Pokud si podle
dosahovaných výsledků vytipujete určité chovatele,
spojte se s nimi a nezávazně se pobavte o svém
záměru. Dejte rozhodně i na první dojem, vztah mezi
vámi a chovatelem by rozhodně neměl skončit tím, že
si odvezete štěňátko, proto je důležité, aby pro vás
jednání s ním bylo příjemné. Zkušený chovatel vám
rád poradí s výběrem štěněte vhodného pro výstavní
kariéru. Děláte mu totiž tu nejlepší reklamu,
zvláště pokud se bude vašemu štěňátku dařit.
Pokud se týká ceny, ta závisí na
výstavních úspěších rodičů i na kvalitě konkrétního
vrhu. Mám zkušenost, že v tomto ohledu rozdíly mezi
špičkovými chovateli nejsou nikterak podstatné,
rozhodně se nevyplatí podle ceny si štěně, resp.
chovatele, vybírat. Berte však v úvahu servis, který
vám chovatel garantuje poté, co si potomka z jeho
chovu odvezete. Na štěně pochopitelně nedostanete
záruční list, avšak bez důležitosti není, jak se
chovatel staví k otázce případných dědičných vad,
které by se v budoucnu mohly u štěněte vyskytnout.
Zodpovědný chovatel se v kupní smlouvě zaváže tuto
věc odpovídajícím způsobem řešit, jde mu totiž o
zachování dobrého jména. Nic naplat, jméno dobré
chovatelské stanice je značkou a o udržení její
hodnoty je třeba pečovat.
K rozhodnutí psa vystavovat ale
klidně můžete dojít až později, ani v takovém
případě nejste bez šancí. My jsme rozhodně neměli
ambici s Abaxem od Vrchlického potoka objíždět
výstavy; pořídili jsme si ho jako náplast na bolest,
která zbyla po odchodu naší milované bassetky.
Přihlásili jsme ho na výstavu, abychom zjistili, jak
by si vedl, a on hned napoprvé získal ocenění CAC,
CACIB i BOB na mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi
(2003). Spojili jsme tedy příjemné s užitečným a
jezdíme(dnes již s celou smečkou) na výstavy konané
ve městech, která chceme navštívit.

II.
Nácvik
Rozhodli
jste se tedy svého psa na výstavě předvést, ale
nevíte, co má umět? Pes je posuzován v postoji a
v pohybu a musí snést prohlídku těla, včetně chrupu.
Osobně jsem začala štěňata nejprve učit postoj a
věřte, že na pokrok jsem se zatraceně načekala.
S Kalinkou jsem začínala prakticky ihned, ale nikam
to nevedlo. Chtěla jsem vyhovět požadavku, že ji to
musí bavit, a tak jsem se rozhodla raději počkat.
Postupně jsem se pokusila sem tam ji postavit u
velkého zrcadla (lépe se kontroluje výsledný dojem);
abych ji udržela alespoň chvíli v klidu, nechala
jsem ji okusovat piškot, který jsem ukrývala v ruce.
Teprve později přišlo na řadu upravování končetin do
žádaného tvaru, což se nám někdy povede, někdy méně.
V případě Kalinky mám vždycky dojem, že mi na její
úpravu jedna ruka schází. S Hispánkou to šlo o něco
méně ztuha.
Výstavní postoj má vypadat tak, že přední i zadní
nohy jsou v zákrytu, přičemž přední směřují kolmo
k podlaze, zadní pak jsou mírně natažené dozadu tak,
aby jejich spodní část svírala s podlahou pravý
úhel. Při upravování je vhodné končetinu vždy
uchopit hned nad tlapkou. Hlava se přidržuje pod
bradou rukou (později stačí vodítko) tak, aby
hleděla spíše vzhůru. Ocásek se mírně zdvihne nad
hřbet.
Pokud jde o pohyb, nejprve zvykáme štěně na výstavní
vodítko, později se pokoušíme jej přimět, aby
vesele, ale ukázněně běhalo vedle nás. Hned v úvodu
si vštěpíme několik zásad:
-
vodítko držíme v levé ruce (pes se v kruhu vždy
vodí vlevo),
-
pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček a
-
správným výstavním pohybem je pravidelný klus.
Připravíme se na pohyb (tzv. figury)
-
v kruhu,
-
po přímce,
-
v trojúhelníku,
-
ve tvaru písmene L a
-
ve tvaru písmene T;
osobně jsem se v praxi setkala jen s prvními dvěma způsoby.
Pokud při učení budete v hojné míře využívat
pochval a odměn, věřte, že štěně se bude na toto
trénování těšit. Je vhodné dbát toho, aby
-
štěně bylo vyvenčené, ale zároveň odpočaté,
-
po každém pokroku následovala (třeba až přehnaná)
pochvala,
-
trénink trval vždy jen chvilku, třeba víckrát denně
a
-
nácvik štěně opravdu bavil.
Prohlídka těla má tu výhodu, že ji můžeme provozovat
prakticky kdekoli. Naše holky jsou zvyklé, že jízdu
výtahem využívám k prohlídce jejich chrupu (aby to
měly rychle za sebou, snaží se přeskočit fázi
předvedení skusu a rovnou otvírají papuly dokořán).
U štěňat často rozhodčí nechá majitele, aby chrup
předvedl sám. Nejprve tedy předvádíme skus (mělo by
být vidět vzájemné postavení řezáků), pak stále
ještě při zavřené tlamě odhrneme pysky po stranách;
nakonec předvádíme zuby při tlamě otevřené, což psi
dvakrát nemilují, ale zvyknou si. V neposlední řadě
je nezbytné, aby štěně sneslo prohmatání těla a psi
i na kontrolu varlat.

III. Druhy výstav
Již během nácviku se štěňátkem se
zamyslete nad tím, na jakou výstavu zamíříte.
S rozhodnutím určitě nečekejte až do okamžiku, kdy
váš pejsek vše bravurně zvládne (přihlášku totiž
musíte odeslat tak dva měsíce před konáním
výstavy). Většinou se radí začít na některé z
„nižších“ typů výstav; nesdílím tento názor. Vůbec
se nemusíte bát přihlásit se hned na výstavu
mezinárodní, není o nic složitější; pes musí
prokázat všude stejné dovednosti. Nerozpakujte se
ani vyrazit na výstavu do zahraničí. Při výběru
výstavy si dejte pozor, aby byla určená pro vaše
plemeno. Některé výstavy jsou pro všechna plemena,
některé pro všechna plemena mimo loveckých, některé
jen pro plemena společenská.
Porozhlédnout se po právě konaných
výstavách mohu vřele doporučit ještě z dalšího
důvodu: i když sami máte zkušenosti s tím, jak to na
výstavě chodí, je určitě vhodné alespoň jednu
výstavu navštívit předem „nanečisto“ se štěňátkem.
Možnost si toto prostředí „osahat“ je pro něj
neocenitelná a přijdete-li dostatečně včas před
začátkem posuzování, bude mít dokonce příležitost
proběhnout se ve výstavním kruhu a vše si patřičně
očichat. Ve chvíli, kdy nastane jeho slavný den,
bude určitě jistější v prostředí, které neuvidí
poprvé.
Vybírat tedy můžete z těchto druhů
výstav:
o
oblastní
organizují se na územním principu a jsou přístupné
pro plemena uvedená v propozicích,
o
krajské
platí pro ně de facto totéž, co pro výstavy
oblastní,
o
klubové
jsou přístupné pro plemeno (plemena) sdružená
v klubu, který výstavu pořádá,
o
speciální
se organizují pro určité plemeno a mohou se pořádat
pouze jednou za rok,
o
národní
jsou přístupné pro všechna plemena psů,
o
mezinárodní
pořádají se pod záštitou FCI a jsou přístupné pro
všechna plemena psů FCI uznaná.
V určitém rozsahu jsou informace o termínech výstav
každoročně zveřejňovány v prvních číslech „psích“
časopisů. Jinak ovšem dnes již lze poměrně
spolehlivě všechny potřebné údaje získat na
internetu. Pokud se týká výstav pořádaných v České
republice, jejich přehled najdete na stránkách
ČMKU.
Přehled mezinárodních výstav pořádaných u nás je
zveřejněn též na stránkách
ČMKJ. Informace o
výstavách pořádaných v zahraničí najdeme na
stránkách jednotlivých národních kynologických
organizací; jejich přehled v současné době
připravujeme.

IV.
Přihláška
Počítejte s tím, že uzávěrka přihlášek se koná
zhruba dva měsíce před výstavou; přesné termíny
bývají uvedeny v propozicích výstav. V případě
výstav mezinárodních a národních bývá pravidlem, že
uzávěrky jsou dvě. Pokud se hlásíte až ve druhém
termínu, zpravidla zaplatíte vyšší výstavní
poplatek.
Jak přihlášku získat? Především se pokusíme ji
najít na internetu, dnes to je již poměrně rozšířený
způsob. Ne vždy, kdy je přihláška na výstavu na
internetu přístupná, lze ji též elektronicky
odeslat.V takovém případě si ji vytiskneme a pošleme
ji poštou, ale i to je příjemné zjednodušení, neboť
odpadne alespoň část korespondence. S velmi dobrou
praxí jsem se setkáváme např. v Německu a v Polsku:
pokud nemáme k dispozici přihlášku na tu kterou
konkrétní výstavu, můžeme použít přihlášku tzv.
neutrální, kterou najdeme na příslušných webových
stránkách. Přihlášky na výstavy, které se budou
konat v nejbližší době, se nám též často nabízejí
přímo na výstavách předchozích; tak např.
v Lucembursku každý vystavovatel obdrží doslova
fascikl přihlášek na výstavy pořádané v různých
evropských zemích v několika následujících
měsících.
Pokud jsme se nám
nepodařilo potřebnou přihlášku opatřit jinak,
napíšeme si o ni pořadateli výstavy, kontakt (stále
častěji i elektronický) bývá uveden v přehledech
termínů výstav.
Je třeba upozornit, že na výstavu nemají přístup
hárající fenky, feny v druhé polovině březosti a
feny kojící. S tím může být trochu problém, ne vždy
můžeme všechny okolnosti ve chvíli odesílání
přihlášky předvídat; nepříjemné je, že výstavní
poplatek se při neúčasti na výstavě nevrací, což
zejména u poplatků hrazených v EURO (zpravidla kolem
50 E za psa) zamrzí.
Pokyny k vyplnění
přihlášky hledáme především v ní samotné; vyplatí se
číst i text uvedený malými písmeny. Vyplnění
přihlášky musíme věnovat zvýšenou pozornost; chyby
v přihlášce či její nečitelnost mohou v krajním
případě být důvodem nepřijetí psa. I když je vše
uvedeno zcela správně, může se stát, že v katalogu
budou uvedeny nesprávné údaje, zvláště v případě
zahraničních výstav (např. v abecedním seznamu
vystavovatelů se najdete podle počátečního písmene
svého křestního jména a nikoli příjmení);
v Lucembursku nám dokonce správně přihlášeného psa
zařadili mezi feny (spravil to ovšem jeden e-mail).
Je důležité přihlásit psa
do správné třídy. Pokud jde o stáří psa, přestože
někteří autoři uvádějí, že rozhodující je věk, jehož
pes dosáhne v den konání výstavy, pravdou je, že
podle předpisů ČMKU i FCI se vychází z věku, kterého
pes dosáhne den před konáním výstavy (ostatní
podmínky musí být splněny již v době podávání
přihlášky).
Dříve se ke každé
přihlášce musela přiložit fotokopie průkazu původu,
popř. dokladů o složení požadované zkoušky či
získání příslušných titulů, hlásí-li se pes do třídy
pracovní nebo vítězů (šampionů); dnes to v případě
elektronicky podávaných přihlášek zpravidla neplatí,
ale pozor, v některých případech tyto doklady
pořadatel výstavy přesto požaduje (např. na
Slovensku), a elektronicky podanou přihlášku je
nutné ještě v tomto směru doplnit. Vždy se tedy
vyplatí mít nějakou tu fotokopii průkazu původu a
dalších dokladů doma v zásobě. Většinou se přikládá
i kopie dokladu o uhrazení výstavního poplatku,
avšak s ohledem na vysoké bankovní poplatky někteří
pořadatelé výstav (praxe poměrně běžná v zahraničí)
umožňují úhradu provést teprve v den výstavy na
místě. Někdy se to vzhledem k úspoře bankovního
poplatku vyplatí, jindy ne (to pokud je výstavní
poplatek pro tento případ zvýšen tak, že rozdíl
významně převyšuje poplatek účtovaný bankou.
Přihlášky posílané poštou je
jistější odesílat doporučeně (po pravdě řečeno to
moc nedodržuji a zatím jsem nelitovala, pošty
fungují celkem spolehlivě). Jako potvrzení, že
s vámi organizátor výstavy počítá, dostaneme tzv.
vstupní list, někdy takřka okamžitě (Německo), jindy
doslova na poslední chvíli, (často Slovensko). Na
tomto vstupním listě pak nezřídka najdeme i další
užitečné informace: tip na hotel, popis příjezdu do
města konání výstavy z různých směrů, poloha
výstaviště apod.

V.Výstavní třídy
Na rozdíl od pravidel, která platí např. ve Velké
Británii (není členem FCI) může podle Výstavního
řádu ČMKU být pes na jedné výstavě přihlášen pouze
do jedné třídy.
Do které třídy svého psa přihlásíte? Pokud je mu
méně než 15 měsíců, přicházejí v úvahu tyto třídy:
Ø
štěňat
4 až 6 měsíců;
s touto třídou se nesetkáváme často (bývá to spíše
zpravidla na výstavách klubových či speciálních),
Ø dorostu
6 až 9 měsíců nebo
Ø
mladých
9 až 18 měsíců.
Pokud máte psa staršího 15 měsíců, můžete ho
přihlásit do některé z tříd níže uvedených:
Ø
mladých
zde totiž existuje určitý přesah (uvedená třída
je ohraničena až 18 měsíci); důvodem je hlavně
skutečnost, že velká plemena dospívají a tělesně
vyzrávají později, proto se majitelům nechává na
uvážení, ve které třídě chtějí se svým psem ve
stáří 15 až 18 měsíců soutěžit,
Ø
mezitřída
15 až 24 měsíců;
třída vhodná pro mladé jedince, kteří jsou ve vývinu
a nemohou ještě ve všech ohledech konkurovat svým
„hotovým kolegům“,
Ø otevřená
od 15 měsíců;
pro jedince bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná
ocenění,
Ø
pracovní
od 15 měsíců;
pro jedince, kteří mají složenu požadovanou zkoušku
z výkonu
- na
mezinárodních výstavách je přístupná pouze pro
plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro
získání titulu mezinárodní šampion složit
předepsanou zkoušku (splnění podmínek pro třídu
pracovní na těchto výstavách musí být doloženo
předepsaným certifikátem),
- na
ostatních druzích výstav může být třída pracovní
otevřena i pro ostatní plemena (v propozicích
výstavy však musí být uvedeno, který typ zkoušky a
s jakým oceněním k zařazení do této třídy
opravňuje),
Ø
vítězů
od 15 měsíců;
(kromě mezinárodních výstav – místo třídy šampionů)
pro jedince s titulem národní šampion (neplatí
bezvýjimečně, je třeba studovat příslušné předpisy)
a mezinárodní šampion, event. i národní či klubový
vítěz, přičemž tituly musí být získány v konkurenci
dospělých,
Ø
šampionů
od 15 měsíců;
je otvírána pouze na mezinárodních výstavách pro
jedince s titulem mezinárodní šampion nebo šampion
některé z členských zemí FCI,
Ø
veteránů
od 8let a
Ø
čestná
od 15 měsíců;
pro jedince s tituly např. národní šampion či
mezinárodní šampion, národní vítěz či klubový vítěz
(v této třídě je možné představit psa bez nároku na
tituly i pořadí)
Ø
mimo konkurenci
(vypsání posledních dvou tříd zdaleka není
pravidlem).
Pokud získané tituly opravňující k zařazení do třídy
vítězů (šampionů) nebo certifikát o absolvování
předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou
doloženy řádně, má pořadatel výstavy povinnost psa
zařadit do třídy otevřené.
Pro úplnost se ve stručnosti zmíníme též o dělení
výstavních tříd pro plemeno německý ovčák:
Ø
třída dorostu
6 až 12 měsíců
Ø
třída mladých
12 až 18 měsíců
Ø
třída dospívajících
18 až 24 měsíců
Ø
třída dospělých
nad 24 měsíců
Ø
pracovní
nad 24 měsíců; podmínkou je zkouška z výkonu
Ø
třída veteránů
nad 8 let.
I když se o tom zmiňujeme na jiném místě (viz díl
Přihláška), připomínáme, že pro zařazení psa do
třídy je rozhodující věk, kterého pes dosáhne den
před konáním výstavy (je-li výstava vícedenní,
nerozhoduje, který den se vystavuje příslušné
plemeno, nýbrž den, kdy je výstava zahájena).

VI. Soutěže na výstavě
Soutěže především zvyšují atraktivitu výstav pro tu
část veřejnosti, kterou až tak nezajímá posuzování
v kruzích. Jsou ovšem oblíbené i mezi chovateli; ti
mají skvělou možnost tímto způsobem prezentovat svůj
chov. Na výstavách můžeme sledovat tyto soutěže:
tato soutěž probíhá ve dvou věkových kategoriích
I. kategorie: 9 až 13 let
II. kategorie: 13 až 17 let,
-
nejlepší chovatelská skupina
do soutěže musí chovatel přihlásit minimálně tři
jedince téhož plemene, kteří pocházejí z jeho
chovu z různých spojení (nejméně od dvou
různých matek nebo otců); psi nemusejí být
v majetku chovatele, avšak musí být na výstavě
posouzeni,
-
nejhezčí mladý pes
do soutěže nastupují všichni mladí psi, kteří
byli na výstavě posouzeni a dostali titul CAJC,
-
nejhezčí mladá fena
do soutěže nastupují všechny mladé feny, které
byly na výstavě posouzeny a dostaly titul CAJC,
-
nejhezčí veterán
'soutěží vítězové třídy veteránů a
-
nejlepší plemeník
v této soutěži se hodnotí typ a kvalita odchovu
(týká se jen výstav klubových a speciálních);
do soutěže lze přihlásit plemeníka (musí být na
výstavě posouzen v normální konkurenci) a jeho
alespoň pět potomků, kteří byli na výstavě též
posouzeni.
Na konkrétní výstavě se nemusíte nutně setkat se
všemi zde uvedenými soutěžemi. Program často bývá
v zájmu zvýšení návštěvnosti poměrně bohatý a lze se
seznámit s nejrůznějším využitím psů a možností
práce s nimi.
Podle výstavního řádu FCI na mezinárodních výstavách
se zadáváním titulu CACIB FCI se setkáme ještě s
těmito skupinovými soutěžemi:
-
BIG (BEST IN GROUP)
nejlepší pes skupiny FCI; soutěží všichni
vítězové plemene, neboli BOB (Best of Breed)
-
BIS (BEST IN SHOW)
nejlepší pes výstavy; soutěží všichni vítězové
skupiny FCI, neboli BIG.

VII. Před výstavou
Na výstavě chceme svého psa předvést
v co nejlepším světle (jde o přehlídku psí krásy!).
Pokud se týká pravidelné péče o jeho exteriér, my,
majitelé krátkosrstých plemen, jsme trochu ve
výhodě, jejich srst nevyžaduje tak důkladnou péči.
Víte, čím se berňákům nejlépe vyčesávají uvolněné
chlupy? Listem pilky na železo! Na druhé straně
delší huňatá srst umožní zakrýt sem tam nějaký
nedostatek. Jsem zvyklá před výstavou psy koupat,
ale ne bezprostředně (srst ztratí něco ze svého
obvyklého lesku). Pokud jedeme na několik výstav
krátce za sebou, není-li to opravdu nezbytné, psy
již další koupelí netrápím.
Kdo čistí uši pravidelně (u dlouhoušatých psů
nejlépe 1 až 2x týdně), nemusí se tím před výstavou
zabývat. Je vhodné zkontrolovat drápky, pokud jsou
přerostlé, mohou zkreslovat postavení tlapek. Je
nepříjemné, má-li pes příliš dlouhou živou část
drápů, takže není možné je upravit dostatečně
nakrátko (takového psa máme doma).
Pokud jde o štěňata, doporučuje se před výstavou
zvýšit intenzitu nácviku (to je zapotřebí zvláště u
těch, jimž se příliš nechce ukazovat zoubky) a také
provozovat trénink v různém prostředí a s cizími
lidmi (s tím jsem si nevěděla příliš rady, ale
ukázalo se, že postačí štěňata brát na výstavy od
chvíle, kdy jim to jejich očkování dovolí.
Bezprostředně před výstavou se snažím eliminovat
rizika: nevodím psy na místa, kde bývá větší psí
koncentrace, a dávám pozor, aby se nezranili. Při
jejich domácích hrátkách víc trnu, neodnese-li to
některé ouško tržnou ranou, ale to je tak vše, co
mohu dělat. Naše holky se vzájemnému okusování
věnují prakticky celý den a s výjimkou jídla snad
nic je nebaví víc.
Na každé výstavě probíhá veterinární
kontrola, která se zajímá o očkování psa a jeho
zdraví. Je důležité opravdu pečlivě si prostudovat
propozice, neboť podmínky vyžadované pořadateli se
mohou různit. Pokud jde o očkování, zpravidla platí,
že nesmí být starší než 1 rok a mladší než 1 měsíc.
Osvědčení veterináře o kontrole zdravotního stavu
psa vydané ne dříve než 3 dny před konáním výstavy
je zapotřebí zpravidla vždy. Potvrzení o tom, že pes
nepochází z místa, kde je karanténa, si opatříme v
případě, že to pořadatel výstavy požaduje (dnes se
s tím již prakticky nesetkávám).
Rozdíl je, zda jedeme do členské země Evropské unie anebo
Evropskou unii opouštíme. Pokud cestujeme v rámci
unie, stačí, pokud náš pes má pas pro malá zvířata (pet
passport), odpovídající identifikaci a očkování
proti vzteklině; to ovšem neplatí, cestujeme-li do
Velké Británie, Irska, Švédska nebo na Maltu (v
těchto státech zatím platí zpřísněné podmínky).
Stejné podmínky jako v rámci Evropské unie pak platí
i pro cestování do Švýcarska, Norska,
Lichtenštějnska, Monaka, Vatikánu, San Marina,
Andorry a na Island. Pokud navštívíme další tzv.
třetí země, je třeba mít na paměti, že musíme
vyhovět jak požadavkům navštíveného státu, tak
požadavkům Evropské unie, neboť při návratu budeme
na území EU znovu vstupovat. Osobně s sebou všude
vozím jak „psí“ pasy, tak mezinárodní očkovací
průkazy.

VIII.
Co
s sebou a co na sebe
Přípravě před odjezdem je dobré se
věnovat zodpovědně. Často je cesta až příliš daleká
na to, abychom pro nějaké své zanedbání jeli
zbytečně. Bez čeho se neobejdeme a co si raději
připravíme v předstihu (a podrobíme opakované
kontrole):
-
vstupní list (pokud jsme jej obdrželi),
-
doklad o zaplacení výstavního poplatku (nebudeme-li platit teprve
na místě),
-
očkovací průkaz (psí pas),
-
průkaz původu (originál),
-
další podle požadavků pořadatele a
-
své doklady (zejména při cestě do zahraničí).
Dále
jsou to věci, které jsou potřebné, avšak zpravidla
si je můžeme přímo na výstavě opatřit:
- výstavní vodítko (na všech výstavách jej lze zakoupit, avšak
lepší je, je-li na něj pes již zvyklý - hned
pochopí, „o co jde“),
- miska na vodu (skvělá je tzv. švédská, voda se nerozlije, může
v ní být i během jízdy autem, což je praktické při
dlouhých cestách, hlavně v horku),
- láhev s vodou pro psa (toalety mohou být poněkud „z ruky“, navíc
tam bývá dost plno),
- místo pro odpočinek psa (nejlépe výstavní klec - osvědčily se nám
nylonové, snadno se transportují, ale postačí i
oblíbený pelíšek),
- ručník pro psa (pro případ nepříznivého počasí)
- potřeby pro poslední úpravu exteriéru psa (u krátkosrstých plemen
postačí vlhká žíňka k odstranění případných
uvolněných chlupů)
- pochoutky do kapes pro stimulaci psa.
Co
se mi osvědčilo a mohu vřele doporučit:
- vlastní občerstvení (přímo na výstavě většinou nebývá příliš
pestrá nabídka, často to není zrovna po ruce a
nerada se vzdaluji od kruhu),
- skládací židličky (poměrně rozšířená je souprava rozkládacího
stolku s vyklápěcími sedátky, kterou lze složit do
nevelkého plochého kufříku),
- papírové kuchyňské utěrky (ty nás doslova zachránily, když pod
tíhou odpovědnosti na CACIB Nürnberg California
dostala „na place“ průjem),
- vlhčené ubrousky (pro miminka),
- připínač výstavního čísla (ani když je číslo jako samolepka,
zpravidla nevydrží připevněné tak dlouho, jak je
třeba),
- kancelářské sponky (záložky do katalogu), blok a tužka na
poznámky,
- sáčky na případné exkrementy (ne všude jsou zapotřebí, stále více
se setkáváme s dokonalým servisem, kdy na výstavě
funguje služba určená výhradně k tomuto účelu, která
v případě nehody ihned přiběhne).
Hračky naopak kupujeme až na místě, aby byly
neokoukané a zaujaly více než dění kolem, které může
být pro psa stresující.
Pokud se týká typu oblečení, to by mělo vyhovět
především požadavku společenské úrovně výstavy,
avšak volbu oděvu jistě ovlivní i vystavované
plemeno. Jinak se oblékneme na výstavu oblastní,
jinak na mezinárodní a vyššího typu. Osobně zastávám
názor, že kalhoty a sako, ještě lépe kalhotový
kostým, zpravidla neurazí. Je vhodné mít na paměti,
že se vystavuje pes a ne my. Oblečení by mělo být
pohodlné a upravené, ne však příliš nápadné. Při
jeho výběru bychom se měli soustředit i na výběr
barvy, aby pokud možno byla kontrastní k barvě psa;
umožní tak lépe posoudit jeho horní linii.
Na svém oděvu bychom měli mít kapsy, aby byla vždy
po ruce pochoutka k zabavení psa, který se začíná
nudit. Může posloužit i ledvinka, ale u nás se
příliš neosvědčila; naši psi se o ni zajímají
přespříliš.

IX.
Výstavní řád Českomoravské kynologické unie
Zde upozorníme na některé pasáže
uvedeného výstavního řádu, jejichž znalost se může
na výstavě hodit (ustanovení jsme seřadili logicky,
nikoli podle jejich číselného pořadí). Přirozeně, že
se zaměříme především práva vystavovatelů a
povinnosti pořadatelů a rozhodčích.
Tak především se zastavíme u článku 12, který
stanoví, že z účasti na výstavě jsou vyloučeni psi
nemocní, podezřelí z nemoci, psi v majetku osob,
jimž bylo odňato právo vystavovat a psi nebezpeční
(definovaní jako psi kousaví a agresivní vůči lidem
a psům). O účasti na výstavách fen v druhé polovině
březosti, fen kojících a hárajících jsme se již
zmiňovali na jiném místě.
Dále se podíváme na článek 14; ten upravuje práva a
povinnosti vystavovatele. Vystavovatel se může
dovolávat těchto práv:
Ø
na uvedení psa v katalogu výstavy,
Ø
na posouzení psa,
Ø
získat originál výstavního posudku, diplom,
oceňovací stužku a případně věcnou cenu,
Ø
používat tituly získané na výstavách,
Ø
odstoupit v průběhu posuzování, pokud tak učiní před
započetím posuzování vlastního psa,
Ø
na zápis výstavního ocenění do průkazu původu nebo
výkonnostní knížky (není to však jeho povinnost) a
Ø
protestovat proti formálnímu nedodržení Výstavního
řádu ČMKU nebo propozic.
Vystavovatel má tyto povinnosti:
Ø
včas odeslat řádně vyplněnou a doloženou přihlášku,
Ø
uhradit výstavní poplatek,
Ø
při přejímce psů se vykázat vstupním listem,
Ø
předložit průkaz původu, popř. výkonnostní knížku,
podle pokynů pořadatele,
Ø
viditelně označit sebe a vystavovaného psa,
Ø
včas nastoupit do výstavního kruhu, předvést psa a
dbát pokynů rozhodčího,
Ø
nenechat psa volně pobíhat a
Ø
nenarušit nevhodným chováním průběh výstavy.
Osobně jsem se sice ještě na žádné výstavě nesetkala
s praxí, že by byli označováni vystavovaní psi, ale
toto ustanovení se mi jeví poměrně smysluplným, ač
zřejmě není příliš dodržováno.
Každý vystavovatel si musí být vědom své
odpovědnosti za škody způsobené svým psem.
Nezúčastní-li se přihlášený vystavovatel výstavy,
nemá právo na vrácení výstavního poplatku. Pokud jde
o praxi, kdy se výstavní poplatek platí teprve v den
konání výstavy přímo na místě, situace je stejná:
kdo se na výstavu nedostaví, výstavní poplatek musí
doplatit.
Na výstavách mohou posuzovat pouze rozhodčí, kteří
jsou uvedeni v seznamu rozhodčích a mají kvalifikaci
k posuzování příslušných plemen (článek 9). Rozhodčí
delegovaní na mezinárodní výstavy musí být uvedeni
v seznamu mezinárodních rozhodčích členského státu
FCI. Jeden z delegovaných rozhodčích je delegující
organizací pověřen funkcí hlavního rozhodčího;
hlavní rozhodčí je předsedou komise, která rozhoduje
o protestech.
Rozhodčí má (mimo jiné) právo:
Ø upozornit
na nevhodné počínání vystavovatelů a při hrubém
porušení výstavního řádu může odmítnout posuzovat
psy a
Ø
neposoudit jedince, který nastoupil opožděně do
kruhu, pokud zavinění není způsobeno pořadatelem.
Rozhodčí má (mimo jiné) povinnost
Ø
vystavované jedince posuzovat přísně a nestranně,
Ø
posuzovat výhradně podle standardu FCI,
Ø
vystavit písemný posudek a zadat výstavní ocenění,
Ø
v každé třídě (mimo dorost) určit pořadí prvních
čtyř jedinců a
Ø
neposoudit neovladatelného nebo agresivního jedince.
Rozhodčí
nesmí posuzovat jedince, jehož byl v posledních 6
měsících majitelem nebo spolumajitelem (totéž platí
o psech, kteří patří jeho nejbližším příbuzným či
jeho partneru). Chování rozhodčích musí být korektní
jak při posuzování v kruhu, tak mimo něj.
Rozhodčí dále:
Ø
nesmí prohlížet katalog před nebo v průběhu
posuzování,
Ø
nesmí přihlásit psa, jenž je veden pod jeho jménem,
na výstavy, na kterých je ve funkci rozhodčího,
v den, kdy posuzuje,
Ø na
výstavě, kde není rozhodčím, smí vystavovat pouze
psy ze svého vlastního chovu, psy, jejichž je
vlastníkem, nebo psy patřící jeho partneru či
blízkému příbuznému,
Ø
nesmí se stýkat s vystavovateli, jejichž psy bude
posuzovat,
Ø
musí jednat zdvořile, chovat se korektně a posuzovat
psy bez diskriminace a
Ø
nesmí při posuzování v kruhu kouřit a pít
alkoholické nápoje.
Pro
úplnost upozorňujeme i některé povinnosti
pořadatele, resp. výstavního výboru; jde o
povinnost:
Ø vydat
propozice se všemi důležitými údaji (včetně
navržených rozhodčích pro jednotlivá plemena či
skupiny plemen),
Ø
potvrdit přijetí přihlášek,
Ø
zamítnout přihlášky došlé po uzávěrce,
Ø
vydat výstavní katalog,
Ø
zajistit potřebné vybavení kruhů a jejich vyznačení,
Ø
zajistit předem strojem vyplněné posudkové listy,
diplomy a doklady o udělení titulů a čekatelství a
Ø
zajistit pořadatelskou, veterinární a zdravotnickou
službu.
Pokud se týká protestu (článek 15), nepřípustný je
protest proti rozhodnutí rozhodčího, tzn. proti
ocenění, zadání pořadí a titulů. Přípouští se toliko
protest z důvodů formálních, jimiž se rozumí
porušení výstavních předpisů či propozic (protest je
nutno podat písemně v průběhu výstavy a současně
složit jistinu ve výši stanovené propozicemi);
protest může podat kdokoli. O projednání a výsledku
projednání protestu musí být učiněn zápis. Protest
podaný po ukončení posuzování ve všech kruzích se
neprojednává. Co se stane s kaucí, Výstavní řád ČMKU
neřeší.
Pramen:
Výstavní řád ČMKU, schválený 22.11.2001 (účinnost od
1.1. 2002); změny: 19.2. 2004 (čl. 4 a 12), 25.3.
2004 (čl. 1 a 7), 1.7. 2004 (čl. 8), 7.10.2004 (čl.
3) a 20.1. 2005 (čl. 3).

X. Výstavní řád Mezinárodní kynologické federace
Z Výstavního řádu FCI vybíráme pouze pasáže, jejichž znalost je
užitečná pro vystavovatele, ustanovení týkající se
vztahů mezi federací a členskými organizacemi, jakož
i ustanovení organizační povahy ponecháváme
stranou.
Při výstavě se zadáváním titulu CACIB musí být všichni psi
jednoho plemene posouzeni ve stejný den; skupinu FCI
lze rozdělit na dva dny pouze výjimečně.
V propozicích a v katalogu vedle názvu plemene v jazyce příslušné
země musí být uveden rovněž název země původu
plemene, jakož i název v jednom ze čtyř oficiálních
jazyků FCI (angličtina, němčina, francouzština,
španělština).
V katalogu se zveřejňují pouze již potvrzené tituly interšampion
a národní šampion a oficiální tituly ze světových a
sekčních výstav FCI (tzn. světový vítěz, světový
vítěz mladých, vítěz sekční výstavy a vítěz mladých
ze sekční výstavy).
Z výstav jsou vyloučeni psi nemocní a chromí, psi vykazující
nějakou deformaci či atrofii varlat, feny zjevně
březí a feny kojící, jakož i feny v doprovodu svých
štěňat.
Nelze posuzovat psy neuvedené v katalogu, ledaže by k tomu
pořadatel udělil dodatečně souhlas, neboť došlo
k chybě při přijetí či zpracování přihlášky.
O zadání známek, umístění a titulu CACIB může rozhodovat pouze
nominovaný rozhodčí a musí tak činit bez cizí
pomoci a bez vměšování jiných osob. Zapisovatel nebo
pomocník v kruhu by měl ovládat jazyk FCI, který
rozhodčí upřednostňuje (toto ustanovení nebývá vždy
dodržováno).
Rozhodčí nesmí před ukončením posuzování nahlížet do katalogu a
organizátor mu nesmí katalog předem poskytnout. I
v otázce kouření, požívání alkoholických nápojů a
styku s vystavovateli platí stejná pravidla, jako
podle výstavního řádu ČMKU.
Rozhodčí by neměl posuzovat více než cca 20 psů za hodinu při
celkovém maximálním počtu 80 psů za jeden den, pokud
národní organizace vyžaduje pro každého psa
individuální posudek; nevyžaduje-li se takový
posudek, neměl by posuzovat více než 150 psů
v jednom dni.
Rozhodnutí rozhodčího ohledně známky psa, jeho umístění a zadání
titulu a čekatelství na titul je konečné a
nenapadnutelné. Protest lze podat písemně z důvodu
formálních výhrad vůči provádění výstavy a zadávání
titulů a čekatelství na titul při složení jistiny;
prokáže-li se výhrada jako neodůvodněná, kauce
propadá ve prospěch pořadatele.
K Výstavnímu řádu FCI byl přijat dodatek
Doplňující
předpisy FCI pro provádění sekčních a světových
výstav,
podle něhož pro uvedené výstavy platí
odlišná pravidla v těchto směrech:
Ø
posudek rozhodčího je povinný,
Ø
jednotlivé skupiny musí být posouzeny v jeden den,
Ø
nesmí se pořádat soutěž o nejlepšího psa dne
výstavy,
Ø
všichni vítězové skupin nastupují v poslední den
výstavy do soutěže BIS,
Ø
pořadatel by měl během každé světové výstavy
uspořádat světovou soutěž v poslušnosti a
Ø
při výstavách pořádaných pod širým nebem musí
pořadatel zajistit dostatečnou ochranu proti
nepříznivému počasí.

XI.
Na výstavě
Hned u vstupu se na výstavě setkáme
s veterinární kontrolou, proto musíme mít při ruce
příslušné doklady - očkovací průkaz, event. psí pas (pro
urychlení procesu mívám založeno místo, kde je aktuální
lékařské osvědčení). Připravíme si i vstupní list, který
je vstupenkou pro psa a zároveň pro jednu osobu,
zpravidla obsahuje též ústřižek, po jehož předložení
obdržíme katalog (také někde poblíž vstupu do
výstavního areálu).
Když jsem jela prvně vystavovat, měla
jsem v odborné literatuře načteno, že při vstupu na
výstaviště po předložení vstupního listu obdržím desky,
v nichž bude nadepsaný posudkový list, diplom, katalog a
číslo; po předložení vstupního listu jsem však
neobdržela nic z toho. Teprve na místě samém, tedy v
kruhu, po příchodu „posádky kruhu“, jsem získala číslo,
pod nímž byl můj pes v katalogu uveden; vše ostatní jsem
obdržela teprve po předvedení psa. Obdobně to probíhalo
na všech dalších výstavách, které jsme zatím
absolvovali.
Výstavní katalog je vlastně seznam, kde
najdeme hodně důležitých informací, mimo jiné:
·
na začátku bývá uveden seznam vystavovaných plemen v abecedním
pořádku, dále pak je rozdělení provedeno podle kruhů
(v rámci plemene se nejprve prezentují psi a po nich
feny, začíná se třídou dorostu a končí se třídou
šampionů),
·
na konci jsou abecedně seřazení vystavovatelé s uvedením plné
adresy a údajů o vystavovaných jedincích.
Kromě právě uvedeného v katalogu podle
okolností najdeme řadu dalších užitečných informací.
Katalog máme, tak si nalistujeme
plánek rozmístění kruhů, zjistíme číslo toho našeho a
vypravíme se k němu. Vždycky se vyplatí být na místě
včas, abychom si vybrali příhodné místo (tzn. trochu „v
závětří“, kde bude mít pes klid, avšak my budeme moci
dobře sledovat dění „na place“). Hned po zabydlení je
vhodné psy vyvenčit, později již nemusí být tak dobrá
příležitost. Hned od počátku bedlivě sledujeme, co se
děje v kruhu.
Může se stát, že před námi má být
posouzena slušná řádka psů, avšak ani v takovém případě
situaci nepodceňujeme, jelikož jednak může dojít ke
změně, (záměna pořadí plemen), jednak se někteří psi
nedostaví a tak to najednou může jít ráz na ráz.
Je velmi příjemné, je-li předem
stanoven časový rozvrh, ale pravidlem to není. Mějme na
paměti, že při pozdním příchodu do kruhu sice rozhodčí
může psa posoudit mimo pořadí (tzn. zadat mu známku bez
nároku na stanovení pořadí a zadání titulu), avšak
nemusí tak učinit. Zbytečná cesta by nás jistě mrzela.
Během čekání je vhodné se psem komunikovat a udržovat
jeho pozornost. Osobně jsem zvyklá na výstavě psy hodně
chválit a povzbuzovat, (ke slovu přijde i korupce
v podobě piškotů a jiných dobrůtek), neboť to konec
konců dělají oni pro mne a ne naopak.
Dění v kruhu je vyhrazena samostatná
(příští) kapitola. Na tomto místě jej tedy přeskočíme a
posuneme se dále v čase do doby, kdy naše posuzování
skončilo. Zde mohou nastat dvě situace: buďto pro nás
výstava končí, neboť se odpoledního programu neúčastníme
(s výhradou, která se týká výstav konaných v Německu, o
tom příště) anebo čekáme na další prezentaci.
V prvním případě vyhledáme výstavní
kancelář a necháme si zapsat získané ocenění do průkazu
původu. Jak víme, není to povinnost, nýbrž právo;
názory, že není seriózní si nenechat zapsat ocenění, se
kterým nejsme spokojeni, nejsou zdaleka ojedinělé.
Osobně s nimi nesouhlasím. Pokud zaplatím za posouzení
na výstavě nemalé peníze, můj pes je ohodnocen tak, že
mne to zaskočí, vím, že řada rozhodčích předtím jej
posoudila mnohem lépe a nemám prakticky možnost se
bránit, proč bych neměla mít právo se tímto oceněním
alespoň nechlubit? Vždyť kdyby sem to byl věděl, tak by
sem sem nechodil.
Pokud se máme zúčastnit Show Parade,
tzn. buďto postupujme do soutěže o vítěze skupiny (event.
nejhezčí mladá fena či pes) nebo jsme se přihlásili do
některé ze soutěží, máme určitý časový prostor.
V takovém případě si pečlivě prohlédnu nabídku
chovatelských potřeb (a málokdy nic nevyberu) a
především rozmazluji psy; uvědomuji si, že tato část už
je fakt navíc.
Týká-li se nás soutěž o vítěze skupiny,
tuto část vynecháváme jen v případě, že máme vážný důvod
(přesto, že dosud jsme nezaznamenali úspěch); bereme to
jako povinnost propagace krásného ušlechtilého plemene,
o němž se, bohužel, dost málo ví.

XII.
V kruhu
V prostoru výstavního kruhu se setkáme
s vedoucím kruhu, s rozhodčím, se zapisovatelem a
v některých případech i s adeptem na funkci rozhodčího.
Vedoucí kruhu organizuje činnost v kruhu, má na starosti
potřebné doklady i pomůcky a je tzv. k ruce rozhodčímu.
Zapisovatel vyplňuje posudkové listy podle diktátu
rozhodčího. Budoucí rozhodčí, pokud je v kruhu přítomen,
může v rámci své praxe pod vedením rozhodčího psy
posuzovat, avšak posudkové listy smí podepisovat pouze
delegovaný rozhodčí. Vždy platí zásada, že za veškerou
činnost v kruhu zodpovídá rozhodčí.
Když přijdeme na řadu, vstoupíme do kruhu a
pozdravíme se s rozhodčím; pak již postupujeme podle
jeho pokynů. Nyní máme příležitost předvést, jak jsme
předvádění se psem nacvičili. Mějme na paměti, že pes se
má pohybovat uvolněně a musí na sebe nechat sahat,
táhne-li na vodítku, jde o poměrně závažný nedostatek,
neochota předvést chrup dokonce může psa
diskvalifikovat. Po nástupu do kruhu se koncentrujeme
výhradně na svého psa a snažíme se nebýt příliš
nervózní (naše nervozita se na psa přenáší).
Psa předvádíme v klidu (staticky) a v pohybu
(kineticky). V klidu probíhá prohlídka těla, tzn. stavba
těla, souměrnost jednotlivých částí, kvalita a počet
zubů, srst atd. V pohybu se pak rozhodčí zaměří na
pevnost těla, akci končetin a eleganci pohybu vůbec,
pevnost hřbetu a nesení ocasu. Rozhodčí vydává příslušné
pokyny tak, aby měl příležitost si předváděné jedince
řádně prohlédnout a zhodnotit; někdy se zahajuje
předvedením psů seřazených podle čísel v katalogu
v klusu, jindy jsou do kruhu předvádění jedinci voláni
každý zvlášť.
V pohybu dbáme zejména na to, aby klus psa byl
rovnoměrný a živý (pozor na pomalé předvádění!) a
abychom nepřekáželi rozhodčímu ve výhledu, snažíme se
nepřiplést mezi rozhodčího a psa; pokud hrozí, že psa
svým tělem zakryjeme, krátkodobě přehodíme vodítko do
druhé ruky a přeběhneme na opačnou stranu. Vždy se
setkáme s pohybem po obvodu kruhu, téměř vždy s pohybem
po přímce, poněkud méně již s pohybem do trojúhelníku
nebo po obrysu písmen T či L. Tyto způsoby bývají
v odborných knihách ovšem dost doporučovány, neboť
rozhodčí při nich má možnost psa dostatečně vidět
zepředu, zezadu i z levého a pravého boku a je pravdou,
že se s těmito požadavky rozhodčích setkáváme čím dál
častěji.
Pokud se nám příliš nezamlouvá, jak se postoj
vyvedl, někdy je lépe psa znovu navést, než se snažit
jej upravovat. Je dobré, pokud pes v postoji vydrží po
celou dobu diktování posudku, nebo alespoň po větší část
této doby. Zvláště v této chvíli pes ocení, pokud jej
tiše povzbuzujeme a chválíme (a to i když v jeho
předvedení jsou určité rezervy - nechceme ho přece
otrávit). Dbáme ovšem, abychom svým chováním
neobtěžovali psy a jejich majitele okolo (to bohužel
není až tak ojedinělé). Posuzování a hodnocení psů se
budeme podrobně věnovat v samostatných kapitolách.
Při odchodu z kruhu obdržíme posudkový list,
diplom s oceněním a někdy též stužku v barvě
odpovídající zadané známce, medaili, kokardu apod.
(stále častěji, zejména v Německu - ale nejen tam - se
od této praxe upouští). Pokud jsme zaznamenali úspěch,
nejsme v kruhu pro tento den naposledy, neboť ještě
budeme soutěžit s dalšími úspěšnými jedinci až do
rozhodnutí, komu bude přisouzen titul BOB, neboli Best
of Breed (o tom také v dalších pokračováních).
Na mezinárodních výstavách konaných v Německu
před odchodem z kruhu nás rozhodčí seznámí s výsledkem
svého posuzování ústně; posudek a ostatní písemnosti
obdržíme teprve později; důvodem je skutečnost, že
výsledky jsou nejprve zaneseny do centrální databáze.
Takže po skončení posuzování v kruhu nám vedoucí kruhu
oznámí, kdy a kde budou naše dokumenty k vyzvednutí a je
pravdou, že tento čas bývá dodržen.
Pokud náš pes postupuje do některé z dalších
soutěží, které se odbývají v rámci Show Parade, veškerou
dokumentaci obdržíme teprve po skončení této další
prezentace; pořadatel si nás bere tak trochu jako
rukojmí, aby si zajistil masivní účast na této části
výstavy, neboť je významná část diváků, kteří tuto část
výstavy pro její zábavný charakter upřednostňují.

Posuzováním míníme především
porovnávání exteriéru psa s požadavky standardu. Práci
rozhodčího v kruhu lze souhrnně nazvat technikou
posuzování; podle konkrétního přístupu pak může jít buď
Ø
o metodu srovnávací (rozhodčí předběžně určí pořadí
nastoupených psů a poté je posuzuje individuálně), nebo
Ø
o metodu individuálního posuzování podle katalogových
čísel (rozhodčí psy jednotlivě posoudí, provede jejich
ocenění a nakonec pak stanoví pořadí a zadá čekatelství
a tituly - tento způsob převažuje, zřejmě i proto, že je
rychlejší).
Je třeba poznamenat, že zadání známky
je povinností rozhodčího; zadání titulů však povinné
není a rozhodčí je udělí jen tehdy, kdy nejlepší pes
opravdu požadavky na příslušný titul splňuje.
Posuzování končí napsáním posudku.
Záhlaví posudkového listu je připraveno předem, vlastní
text posudku diktuje rozhodčí zapisovateli (když na
stole před ním nevidím psací stroj, vždy se trochu
orosím - posudky psané rukou bývají tvrdým oříškem,
zvláště jsou-li cizojazyčné).
Odborná literatura vyzdvihuje (jistě
právem) zásadu: čím horší ocenění, tím pečlivější
zdůvodnění. Bohužel zdaleka ne všichni rozhodčí se tím
řídí. Každý, kdo vystavuje - a může porovnat posudky
vystavené několika rozhodčími - ví, že úroveň těchto
posudků je rozdílná. Osobně se domnívám, že dost škody
mohou napáchat i zapisovatelé, a to nejen tím, že píší
nečitelně, ale i tím, že nezaznamenají vše, co rozhodčí
řekne a ten si toho při podpisování posudku nevšimne.
Obsahem příkladně vypracovaného posudku
by měly být skutečnosti:
Ø
stručná charakteristika psa (věk, formát, kondice,
celkový dojem),
Ø
popis jednotlivých partií (počínaje hlavou, přes krk,
hrudník, horní a spodní linii, postavení a zaúhlení
končetin až k mechanice pohybu),
Ø
harmonie těla při pohybu,
Ø
úroveň srsti, kvalita a zbarvení,
Ø
jak se pes projevil povahově a
Ø
úroveň předvedení.
Takto se podle předpisů FCI má rozhodčí
věnovat vypracování posudku v případě, že posuzuje
maximálně 50 psů; posuzuje-li až 80 psů, posudek může
obsahovat zkrácené formulace (uvedou se zejména výrazné
přednosti a nedostatky, co není uvedeno, považuje se za
standardní). Posuzuje-li rozhodčí více než 80 psů, pak
nemusí být posudek vyžadován vůbec.
Podle předpisů ČMKU musí
být posudek vypracován písemně a bývá dobrým zvykem jej
přednést (a komentovat) i ústně jak pro ostatní
vystavovatele, tak pro diváky. Na výstavách v České
republice, kterých jsem se zúčastnila, ať již jako
vystavovatel, či jako divák, tento způsob jistě
převažoval.

XIV. Klasifikace
Z praktických důvodů uvádíme především
klasifikaci podle předpisů ČMKU; nevelké odchylky
v klasifikaci podle předpisů FCI jsou zmíněny v závěru
této kapitoly.
Pokud jsme psa přihlásili do třídy
dorostu, připadají pro nás v úvahu dvě známky:
Ø
velmi nadějný (žlutá stužka) nebo
Ø
nadějný (bílá stužka).
Stejně jako v dalších třídách se ve
třídě dorostu určuje pořadí prvních čtyř posuzovaných
jedinců; titul vítěze třídy se však nezadává.
V ostatních třídách (třída mladých,
mezitřída, třída otevřená, třída pracovní, třída vítězů
– šampionů –a třída veteránů) se pak předvádění jedinci
klasifikují známkami jako ve škole; známky mají tuto
hodnotu :
Ø
výborná (modrá stužka)
jedinec vykazuje typické vlastnosti plemene a převaha
jeho kvalit výrazně převažuje jeho drobné nedostatky:
- velmi se přibližuje ideálu, jak ho popisuje standard,
- je předveden ve výborné kondici,
- jeho povaha je vyrovnaná a
- postoj bezvadný;
Ø
velmi dobrá ( červená stužka)
jedinec má typické vlastnosti plemene, lze mu prominout
drobné vady, ne však morfologického charakteru:
-
prvotřídní jedinec,
-
vyvážených proporcí,
-
v dobré kondici;
Ø
dobrá (zelená stužka)
jedinec vykazuje znaky svého plemene, má však viditelné
hrubší vady,
Ø
dostatečná (fialová stužka)
jedinec sice vykazuje znaky svého plemene, avšak jeho
tělesný vzhled je velice vzdálen ideálu standardu
Ø
neoceněn
pro vady přechodného rázu
Ø
vyloučen z posuzování
důvody mohou být dva:
-
jedinec má vady, které standard označuje za vady vylučující nebo
-
na jedinci byl prokazatelně proveden chirurgický zákrok za účelem
zakrytí vrozené vady exteriéru.
V každé třídě se z výborných a velmi dobrých jedinců vyberou
první čtyři a ti se označí jako výborný (zkráceně V),
popřípadě velmi dobrý (zkráceně VD), I až IV. Pro
udělení některých titulů je podmínkou ocenění výborný I
(pozor, udělení titulu není ani při ocenění známkou V1
nárokové!).
Pokud jde o rozdíly podle předpisů FCI, definice známek výborný,
velmi dobrý, dobrý a dostatečný se prakticky shodují
s definicemi podle předpisů ČMKU, rozdíl shledáváme
v závěru žebříčku, na němž jsou tyto známky:
Ø
diskvalifikován
je pes, který
-
neodpovídá typu popsanému standardem
-
vykazuje jednoznačně nestandardní chování nebo je agresivní
-
má vadu varlat, chybný počet zubů, anomálii čelisti
-
má nesprávnou barvu či vadu srsti anebo známky albinismu
-
má vadu podle standardu vylučující
Ø
neposouzen
je pes, kterému nelze zadat žádnou z v úvahu
přicházejících známek, přičemž důvody lze shrnout do
dvou základních skupin:
-
např. pes neběhá, vyskakuje na vystavovatele, vybíhá z kruhu,
vyhýbá se rozhodčímu atd., nebo
-
podezření ze zakázaného operativního zákroku anebo jiného zásahu
či ošetření, jež naznačují pokus o podvod.

Tituly lze zadat bez ohledu na počet ve třídě
předváděných jedinců, avšak kvalita kandidáta musí
odpovídat požadavkům na zadání toho kterého titulu;
jinak platí, že udělení titulu musí být v souladu
s propozicemi výstavy.
Nejprve se budeme věnovat titulům podle
předpisů ČMKU a výčet zahájíme titulem de facto
nejnižším:
Ø
vítěz třídy
titul může být udělen jedincům, kteří získali ocenění
výborný1
-
ve třídách mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů
-
na oblastních nebo krajských výstavách;
Ø
oblastní a krajský vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psovi a feně
- z konkurence vítězů tříd
-
z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů
-
na výstavách oblastních a krajských (jak ostatně z názvu titulu
vyplývá;
Ø
klubový vítěz
podmínky udělení titulu upravují předpisy příslušných
klubů, které by měly stanovit především věk psa, event.
podmínku členství majitele psa v klubu apod.
- může se udělit pro každý klub a jedno plemeno pouze
jedenkrát v kalendářním roce
- na výstavách klubových;
Ø
vítěz speciální výstavy
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně plemene
-
z konkurence oceněných známkou výborný 1 a čekatelstvím CAC
-
v mezitřídě a ve třídách otevřené, pracovní a vítězů
-
na výstavách speciálních;
Ø
národní vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně jednotlivých
plemen
-
z konkurence oceněných známkou výborný 1a čekatelstvím CAC
-
z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů
-
na národní výstavě;
Ø
nejhezčí veterán
titul může získat pes nebo fena z konkurence vítězů
třídy veteránů;
Ø
vítěz plemene FCI, neboli Best of Breed (BOB)
do soutěže nastupují držitelé čekatelství CAJC a
nejlepší dospělí jedinci, tzn. držitelé
-
titulů národní vítěz,
-
čekatelství CACIB,
-
titulů klubový vítěz (vítěz speciální výstavy) a
-
výborný 1 ve třídě veteránů
(titul se zadává pouze na výstavách se
zadáváním CAC);
Ø
vítěz skupiny FCI, neboli Best in Group (BIG)
do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB)
příslušné skupiny FCI;
Ø
vítěz výstavy, neboli Best in Show (BIS)
do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI (BIG).
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že
poslední dva tituly uvádíme v našem textu na dvou
místech, a sice v části Soutěže na výstavě (kapitola
VI.) a pak v této kapitole (Tituly). Na tomto místě je
zmiňujeme pouze proto, že přepisy ČMKU je zařazují právě
do článku Tituly; na výstavě se však nezadávají v kruhu,
nýbrž v rámci programu závěrečných soutěží, nazývaných
také Show a podle našeho názoru je charakter tohoto
bodu programu výstavy je přece jen poněkud odlišný.
Pokud jde o zadávání titulů a čekatelství
podle předpisů FCI a jmenování rozhodčích, z Výstavního
řádu FCI vybíráme:
-
na čekatlství CACIB lze navrhnout jen psy s oceněním
výborný 1 (jeho zadání však není na tuto známku
vázáno automaticky, CACIB lze zadat pouze tehdy,
byl-li pes ohodnocen jako zcela výtečný),
-
čekatelství Reservé CACIB lze zadat druhému
nejlepšímu psovi (výborný 2),
-
zadávání všech čekatelství provádí jeden rozhodčí
pro jedno pohlaví a plemeno; tohoto rozhodčího je
nutno jmenovat předem (v konkrétních případech se
ovšem čas od času dočkáme překvapení a může to vést
až k tomu, že získané čekatelství není použitelné
z důvodu, že celkový počet čekatelství není udělen
dostatečným počtem rozhodčích, pořadatelé k tomu
ovšem přistupují jistě jen tehdy, když nominovaný
rozhodčí prostě nepřijede a oni nějak výstavu
zajistit musí),
-
pokud jde o skupinové soutěže (BIG, BIS, nejlepší
chovatelská skupina, nejlepší odchov, nejlepší pár,
nejlepší veterán, junior handling), ty musí
posuzovat také vždy jeden jediný rozhodčí a i tito
rozhodčí musí být jmenováni předem,
-
rozhodčí musí být schváleni svou národní organizací
a jejich svaz jim musí vydal povolení,
-
univerzální rozhodčí z členských států FCI mohou
posuzovat všechna plemena a všechny soutěže (včetně
BIS a BIG) bez jinak nutného povolení od svého
národního svazu,
-
skupinoví rozhodčí z členských států FCI mohou
posuzovat všechny psy všech plemen (včetně BIG)
skupin, pro které jsou schváleni, bez jinak nutného
povolení (právě tato ustanovení pomáhají pořadatelům
operativně řešit personální nedostatečnost
v konkrétních případech),
-
návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí
(příslušné karty slouží vystavovatelům jako doklad
toho, že pes byl na zadání čekatelství CACIB navržen
– ovšem v Německu se karty nerozdávají, tam je vše
uvedeno na posudku, avšak veškeré výsledky jsou
uchovávány elektronicky – dokud není vše
zapracováno, příslušné dokumenty nedostanete ),
-
přiznání čekatelství provádí FCI; jeho úkolem je
zkontrolovat, zda navržení psi splňují předepsané
podmínky a zda CACIB byl zadán řádně, (to jsou ty
šedobílé kartičky, které distribuuje FCI po někdy
kratší a někdy po delší době, že se užuž začínáte
zabývat otázkou, zdali se někde nestala chyba).

XVI. Čekatelství…
Za tituly nejvyšší jsou považovány tituly šampionů; k jejich
dosažení je nezbytné napřed získat tzv. čekatelství.
V této kapitole tedy zaměříme pozornost na
-
čekatelství šampionátu mladých (CAJC) ,
-
čekatelství šampionátu České republiky (CAC) a
-
čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB).
Především je nutno
upozornit, že ani čekatelství není nárokové, pes či fena
musí mít mimořádné exteriérové kvality. Podmínky získání
prvních dvou čekatelství jsou zapracovány do příslušných
řádů (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“ a
Řád pro udělování titulu „Český šampion“) a podmínky
posledního najdeme ve Výstavním řádu FCI; základní
zásady jsou pak tyto :
se uděluje psům a fenám zvlášť ve třídě mladých na
výstavách mezinárodních, národních, speciálních a
klubových, může být zadán pouze psovi a feně
oceněným známkou V1 a může jej zadat pouze rozhodčí
delegovaný na příslušnou výstavu;
se uděluje psům a fenám zvlášť v mezitřídě, ve třídě
otevření, pracovní a šampionů (vítězů), na výstavách
mezinárodních, národních, speciálních a klubových
pořádaných v České republice, může být zadán pouze
psovi a feně oceněným známkou V1 (jedincům
s oceněním V2 lze při vysokých kvalitách přiznat
rezervní CAC), čekatelství se může zadat i jedinci,
který již titul Český šampion má a může jej
navrhnout pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou
výstavu.
Poznámka: náhradní čekatelství (reservé) se uděluje
proto, aby jeho nositeli bylo možno přiznat čekatelství
CAC, jestliže CAC získá nositel titulu Šampion České
republiky (potvrzení tohoto titulu si majitel psa s res.
CAC na ČMKU musí ověřit sám).
na udělení titulu lze navrhnout jen psy s oceněním
V1 (rezervní CACIB lze zadat druhému nejlepšímu
psovi, tedy V2), zadávání všech čekatelství i titulu
CACIB provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a
plemeno a tohoto rozhodčího je nutno jmenovat
předem; návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí
(příslušné karty slouží vystavovatelům jako doklad
toho, že pes byl na zadání titulu CACIB navržen),
přiznání čekatelství provádí FCI.
Poznámka: pokud jde o reservé CACIB, to se uděluje
proto, aby jeho nositeli bylo možné přiznat čekatelství
v případě, že CACIB získá jedinec, který již je
interšampionem (vlastní čekatelství CACIB držiteli res.
CACIB připadne automaticky); několikeré udělení res.
CACIB nemá pro zadání titulu interšampion (mezinárodní
šampion krásy) žádný význam.

XVII. Šampionáty…
V této pasáži se budeme věnovat podmínkám pro získání
titulů Český junior šampion, Český šampion a mezinárodní
šampion krásy (interšampion). Podobně jako podmínky
čekatelství na tyto tituly i tyto podmínky najdeme
v příslušných řádech (Řád pro udělování titulu „Český
junior šampion“, Řád pro udělování titulu „Český šampion“
a Řád pro mezinárodní šampionát).
nárok na udělení titulu získá jedinec, který ve věku 9
až 24 měsíců 3x získá čekatelství (CAJC), z toho
minimálně 2x ve třídě mladých (1x lze CAJC nahradit CAC
získaným v mezitřídě, ve třídě otevřené, pracovní nebo
vítězů; takto použité čekatelství ovšem již nelze použít
k získání titulu Český šampion); uvedená čekatelství
musí udělit dva různí rozhodčí.
Poznámka: titul Český junior šampion neopravňuje
k zařazení psa (feny) do třídy vítězů (šampionů) a ČMKU
jej udělí na základě žádosti majitele psa (feny) po
předložení příslušných potvrzení z výstav (tzn.
kartiček) a průkazu původu psa.
udělení titulu Šampion
České republiky podléhá jiným pravidlům v případě
plemen, u nichž je získání titulu Interšampion podmíněno
složením zkoušky z výkonu a jiným pravidlům v případě
ostatních plemen uznaných FCI a plemen zatím FCI
neuznaných:
u plemen, u nichž získání titulu Interšampion je
podmíněno zkouškou z výkonu se požaduje:
úspěšné absolvování příslušné zkoušky z výkonu, která
opravňuje k zařazení do třídy pracovní, a 2x čekatelství
CAC, z toho nejméně 1x z výstavy mezinárodní;
u ostatních FCI uznaných plemen se požaduje:
4x čekatelství CAC,
z toho nejméně 2x z výstavy mezinárodní;
u plemen FCI zatím neuznaných se požaduje:
4x čekatelství CAC.
Ve všech případech pak platí, že čekatelství je třeba
získat ve dvou výstavních sezonách (1 sezona je 1
letopočet) od dvou různých rozhodčích.
Poznámka: diplom o udělení titulu vydá ČMKU po
předložení příslušných osvědčení o získání čekatelství
CAC a originálu průkazu původu.
podmínky pro získání
titulu mezinárodní šampion krásy jsou odlišné pro
plemena nepodléhající pracovním zkouškám a plemena těmto
zkouškám podléhající:
u plemen, která nepodléhají pracovním zkouškám, se
požaduje:
4 x CACIB ze 3 různých zemí, alespoň od 3 různých
rozhodčích, přičemž mezi prvním a posledním musí
uplynout 1 rok a 1 den;
u plemen, která podléhají pracovním zkouškám, se
vyžaduje:
2 x CACIB ze 2 různých zemí, alespoň od 2 rozhodčích,
nejméně III. cenu nebo hodnocení „dobrý“ na pracovní
zkoušce, kde se soutěží o čekatelství na národní
šampionát (CACT); posuzuje-li se zkouška podle bodů,
musí pes dosáhnout 75 % z maximálního počtu bez ohledu
na ceny.
Poznámka: o titul se žádá prostřednictvím ČMKU; je
nutno předložit kopii průkazu původu a originály
příslušných potvrzení (šedé kartičky vydané FCI). |