Mapa webu
 Diskuse

 

 

         

I.  Začínáme

            Optimální je, když již ve chvíli, kdy jste se rozhodli pořídit si štěňátko, máte jasno v tom, že se hodláte věnovat jeho výstavní kariéře.  Je-li tomu tak,  nespěchejte  a pokuste se nejprve zorientovat na scéně. Rozhodněte se, zdali si pořídíte psa či fenku. Vyberte si chovatele, ke kterému si pro štěně půjdete.  

            V úvahu je dobré brát úspěchy na výstavách, ale i další věci. Pokud si podle dosahovaných výsledků vytipujete určité chovatele, spojte se s nimi a nezávazně se  pobavte o svém záměru. Dejte rozhodně i na první dojem, vztah mezi vámi a chovatelem by rozhodně neměl skončit tím, že si odvezete štěňátko, proto je důležité, aby pro vás jednání s ním bylo příjemné.  Zkušený chovatel  vám rád poradí s výběrem štěněte vhodného pro výstavní kariéru. Děláte mu totiž tu nejlepší reklamu, zvláště pokud se bude vašemu štěňátku dařit.  

            Pokud se týká ceny, ta závisí na výstavních úspěších rodičů  i na kvalitě konkrétního vrhu. Mám zkušenost, že v tomto ohledu rozdíly mezi špičkovými chovateli nejsou nikterak podstatné, rozhodně se nevyplatí podle ceny si štěně, resp. chovatele, vybírat. Berte však v úvahu servis, který vám chovatel garantuje poté, co si potomka z jeho chovu odvezete. Na štěně pochopitelně nedostanete záruční list, avšak bez důležitosti není, jak se chovatel staví k otázce případných dědičných vad, které by se v budoucnu mohly u štěněte vyskytnout. Zodpovědný chovatel se v kupní smlouvě zaváže tuto věc odpovídajícím způsobem řešit, jde mu totiž o zachování dobrého jména. Nic naplat, jméno dobré chovatelské stanice je značkou a o udržení její hodnoty je třeba pečovat. 

            K rozhodnutí psa vystavovat ale klidně můžete dojít až později, ani v takovém případě nejste bez šancí. My jsme rozhodně neměli ambici s Abaxem od Vrchlického potoka objíždět výstavy; pořídili jsme si ho jako náplast na bolest, která zbyla po odchodu naší milované bassetky. Přihlásili jsme ho na výstavu, abychom zjistili, jak by si vedl, a on hned   napoprvé získal ocenění CAC, CACIB i BOB na mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi (2003). Spojili jsme tedy příjemné s užitečným a jezdíme(dnes již s celou smečkou) na výstavy konané ve městech, která chceme navštívit.

 

II.  Nácvik

          Rozhodli jste se tedy svého psa na výstavě předvést, ale nevíte, co má umět? Pes je posuzován v postoji a v pohybu a musí snést prohlídku těla, včetně chrupu. Osobně jsem začala štěňata nejprve učit postoj a věřte, že na pokrok jsem se zatraceně načekala.  

           S Kalinkou jsem začínala prakticky ihned, ale nikam to nevedlo. Chtěla jsem vyhovět požadavku, že ji to musí bavit, a tak jsem se rozhodla raději počkat. Postupně jsem se pokusila sem tam ji postavit u velkého zrcadla (lépe se kontroluje výsledný dojem); abych ji udržela alespoň chvíli v klidu, nechala jsem ji okusovat piškot, který jsem ukrývala v ruce. Teprve později přišlo na řadu upravování končetin do žádaného tvaru, což se nám někdy povede, někdy méně. V případě Kalinky mám vždycky dojem, že mi na její úpravu jedna ruka schází. S Hispánkou to šlo o něco méně ztuha. 

            Výstavní postoj má vypadat tak, že přední i zadní nohy jsou v zákrytu, přičemž přední směřují kolmo k podlaze, zadní pak jsou mírně natažené dozadu tak, aby jejich spodní část svírala s podlahou pravý úhel. Při upravování je vhodné končetinu vždy uchopit hned nad tlapkou. Hlava se přidržuje pod bradou rukou (později stačí vodítko) tak, aby hleděla  spíše vzhůru. Ocásek se mírně zdvihne nad hřbet.  

            Pokud jde o pohyb, nejprve zvykáme štěně na výstavní vodítko, později se pokoušíme jej přimět, aby vesele, ale ukázněně běhalo vedle nás. Hned v úvodu si vštěpíme několik zásad: 

-          vodítko držíme v levé ruce  (pes se v kruhu vždy vodí vlevo),

-          pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček a

-          správným výstavním pohybem je pravidelný klus.

 

 Připravíme se na pohyb (tzv. figury)

-          v kruhu,

-          po přímce,

-          v trojúhelníku,

-          ve tvaru písmene L a

-          ve tvaru písmene T;

osobně jsem se v praxi setkala jen s prvními dvěma způsoby.

             Pokud při učení budete v hojné  míře využívat pochval a odměn, věřte, že štěně se bude na toto trénování těšit. Je vhodné dbát toho, aby 

-          štěně bylo vyvenčené,  ale zároveň odpočaté,

-          po každém pokroku následovala (třeba až přehnaná) pochvala,

-          trénink trval vždy jen chvilku, třeba víckrát denně a

-          nácvik štěně opravdu bavil. 

Prohlídka těla má tu výhodu, že ji můžeme provozovat prakticky kdekoli. Naše holky jsou zvyklé, že jízdu výtahem využívám k prohlídce jejich chrupu (aby to měly rychle za sebou, snaží se přeskočit fázi předvedení skusu a rovnou otvírají papuly dokořán). U štěňat často rozhodčí nechá majitele, aby chrup předvedl sám. Nejprve tedy předvádíme skus (mělo by být vidět vzájemné postavení řezáků), pak stále ještě při zavřené tlamě odhrneme pysky po stranách; nakonec předvádíme zuby při tlamě otevřené,  což psi dvakrát nemilují, ale zvyknou si. V neposlední řadě je nezbytné, aby štěně sneslo prohmatání těla a psi i na kontrolu varlat.

 

III. Druhy výstav 

            Již během nácviku se štěňátkem se zamyslete nad tím, na jakou výstavu zamíříte. S rozhodnutím určitě nečekejte až do okamžiku, kdy váš pejsek vše bravurně zvládne (přihlášku totiž musíte odeslat tak dva měsíce před konáním výstavy). Většinou se radí začít na některé z „nižších“ typů výstav; nesdílím tento názor. Vůbec se  nemusíte bát přihlásit se hned na výstavu mezinárodní, není o nic složitější;  pes musí prokázat všude stejné dovednosti. Nerozpakujte se ani vyrazit na výstavu do zahraničí. Při výběru výstavy si dejte pozor, aby byla určená pro vaše plemeno. Některé výstavy jsou pro všechna plemena, některé pro všechna plemena mimo loveckých, některé jen pro plemena společenská. 

            Porozhlédnout se po právě konaných výstavách mohu vřele doporučit ještě z dalšího důvodu: i když sami máte zkušenosti s tím, jak to na výstavě chodí, je určitě vhodné alespoň jednu výstavu navštívit předem „nanečisto“ se štěňátkem. Možnost si toto prostředí „osahat“ je pro něj neocenitelná a přijdete-li dostatečně včas před začátkem posuzování, bude mít dokonce příležitost proběhnout se ve výstavním kruhu a vše si patřičně očichat. Ve chvíli, kdy nastane jeho slavný den, bude určitě jistější v prostředí, které neuvidí poprvé.  

            Vybírat tedy můžete z těchto druhů výstav: 

o        oblastní
organizují se na územním principu a jsou přístupné pro plemena uvedená v propozicích,

o        krajské
platí pro ně de facto totéž, co pro výstavy oblastní, 

o        klubové
jsou přístupné pro plemeno (plemena) sdružená v klubu, který výstavu pořádá,

o        speciální
se organizují pro určité plemeno a mohou se pořádat pouze jednou za rok,

o        národní
jsou přístupné pro všechna plemena psů,

o        mezinárodní
pořádají se pod záštitou FCI a jsou přístupné pro všechna plemena psů FCI uznaná.

 V určitém rozsahu jsou informace o termínech výstav každoročně zveřejňovány v prvních číslech „psích“ časopisů. Jinak ovšem dnes již lze poměrně spolehlivě všechny potřebné údaje získat na internetu. Pokud se týká výstav pořádaných v České republice, jejich přehled najdete na stránkách ČMKU. Přehled mezinárodních výstav pořádaných u nás je zveřejněn též na stránkách ČMKJ. Informace o výstavách pořádaných v zahraničí najdeme na stránkách jednotlivých národních kynologických organizací; jejich přehled v současné době připravujeme. 

 

IV. Přihláška

     Počítejte s tím, že uzávěrka přihlášek se koná zhruba dva měsíce před výstavou; přesné termíny bývají uvedeny v propozicích výstav. V případě výstav mezinárodních a národních bývá pravidlem, že uzávěrky jsou dvě. Pokud se hlásíte až ve druhém termínu, zpravidla zaplatíte vyšší výstavní poplatek.

      Jak přihlášku získat? Především se pokusíme ji najít na internetu, dnes to je již poměrně rozšířený způsob. Ne vždy, kdy je přihláška na výstavu na internetu přístupná, lze ji též elektronicky odeslat.V takovém případě si ji vytiskneme a pošleme ji poštou, ale i to je příjemné zjednodušení, neboť odpadne alespoň část korespondence. S velmi dobrou  praxí jsem se setkáváme  např. v Německu a v Polsku: pokud nemáme k dispozici přihlášku na tu kterou konkrétní výstavu, můžeme použít přihlášku tzv. neutrální, kterou najdeme na příslušných webových stránkách. Přihlášky na výstavy, které se budou konat v nejbližší době, se nám též často nabízejí přímo na výstavách předchozích; tak např. v Lucembursku každý vystavovatel obdrží doslova fascikl přihlášek na výstavy pořádané v různých evropských zemích v  několika následujících měsících.

      Pokud jsme se nám nepodařilo potřebnou přihlášku opatřit jinak, napíšeme si o ni pořadateli výstavy, kontakt (stále častěji i elektronický) bývá uveden v přehledech termínů výstav.

     Je třeba upozornit, že na výstavu nemají přístup hárající fenky,  feny v druhé polovině březosti a feny kojící. S tím může být trochu problém, ne vždy můžeme všechny okolnosti ve chvíli odesílání přihlášky předvídat; nepříjemné je, že výstavní poplatek se při neúčasti na výstavě nevrací, což zejména u poplatků hrazených v EURO (zpravidla kolem 50 E za psa) zamrzí.

      Pokyny k vyplnění přihlášky hledáme především v ní samotné; vyplatí se číst i text uvedený malými písmeny. Vyplnění přihlášky musíme věnovat  zvýšenou pozornost; chyby v přihlášce či její nečitelnost mohou v krajním případě být důvodem nepřijetí psa. I když je vše uvedeno zcela správně, může se  stát, že v katalogu budou uvedeny nesprávné údaje, zvláště v případě zahraničních výstav (např. v abecedním seznamu vystavovatelů se najdete podle počátečního písmene svého křestního jména a nikoli příjmení); v Lucembursku nám dokonce správně přihlášeného psa zařadili mezi feny (spravil to ovšem  jeden e-mail).

      Je důležité přihlásit psa do správné třídy. Pokud jde o stáří psa, přestože někteří autoři uvádějí, že rozhodující je věk, jehož pes dosáhne v den konání výstavy, pravdou je, že podle předpisů ČMKU i FCI se vychází z věku, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (ostatní podmínky musí být splněny již v době podávání přihlášky).

      Dříve se ke každé přihlášce musela přiložit fotokopie průkazu původu, popř. dokladů o složení požadované zkoušky či získání příslušných titulů, hlásí-li se pes do třídy pracovní nebo vítězů (šampionů); dnes to v případě elektronicky podávaných přihlášek zpravidla neplatí, ale pozor, v některých případech tyto doklady pořadatel výstavy přesto požaduje (např. na Slovensku), a elektronicky podanou přihlášku je nutné ještě v tomto směru doplnit. Vždy se tedy vyplatí mít nějakou tu fotokopii průkazu původu a dalších dokladů doma v zásobě. Většinou se přikládá i kopie dokladu o uhrazení výstavního poplatku, avšak s ohledem na vysoké bankovní poplatky někteří pořadatelé výstav (praxe poměrně běžná v zahraničí) umožňují úhradu provést teprve v den výstavy na místě. Někdy se to vzhledem k úspoře bankovního poplatku vyplatí, jindy ne (to pokud je výstavní poplatek pro tento případ zvýšen tak, že rozdíl významně převyšuje  poplatek účtovaný bankou.

     Přihlášky posílané poštou  je jistější odesílat doporučeně (po pravdě řečeno to moc nedodržuji a zatím jsem nelitovala, pošty fungují celkem spolehlivě). Jako potvrzení, že s vámi organizátor výstavy počítá, dostaneme tzv. vstupní list, někdy takřka okamžitě (Německo), jindy doslova na poslední chvíli,  (často Slovensko). Na tomto vstupním listě pak nezřídka najdeme i další užitečné informace: tip na hotel, popis příjezdu do města konání výstavy z různých směrů, poloha výstaviště apod.

 

V.Výstavní třídy

Na rozdíl od pravidel, která platí např. ve Velké Británii (není členem FCI) může podle Výstavního řádu ČMKU být pes na jedné výstavě přihlášen pouze do jedné třídy. 

Do které třídy svého psa přihlásíte? Pokud je mu méně než 15 měsíců, přicházejí v úvahu tyto třídy: 

Ø    štěňat
4 až 6 měsíců;
s touto třídou se nesetkáváme často (bývá to spíše zpravidla na výstavách klubových či speciálních),

Ø      dorostu
6 až 9 měsíců nebo

Ø       mladých
9 až 18 měsíců.

 
Pokud máte psa staršího 15 měsíců, můžete ho přihlásit do některé z tříd níže uvedených:

 Ø       mladých

zde totiž existuje určitý přesah (uvedená třída je ohraničena až 18 měsíci); důvodem je hlavně skutečnost, že velká plemena dospívají a tělesně vyzrávají později, proto se majitelům nechává na uvážení, ve které třídě chtějí  se svým psem ve stáří 15 až 18 měsíců  soutěžit,

Ø       mezitřída
15 až 24  měsíců;
třída vhodná pro mladé jedince, kteří jsou ve vývinu a nemohou ještě ve všech ohledech konkurovat svým „hotovým kolegům“,

Ø      otevřená
od 15 měsíců;
pro jedince bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná ocenění,

Ø       pracovní
od 15 měsíců;
pro jedince, kteří mají složenu požadovanou zkoušku z výkonu

-        na mezinárodních výstavách je přístupná pouze pro plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání titulu mezinárodní šampion  složit předepsanou zkoušku (splnění podmínek pro třídu pracovní na těchto výstavách musí být doloženo předepsaným  certifikátem),

-        na ostatních druzích výstav může být třída pracovní otevřena i pro ostatní plemena (v propozicích výstavy však musí být uvedeno, který typ zkoušky a s jakým oceněním k zařazení do této třídy opravňuje),

Ø       vítězů
od 15 měsíců;
(kromě mezinárodních výstav – místo třídy šampionů) pro jedince s titulem národní šampion (neplatí bezvýjimečně, je třeba studovat příslušné předpisy) a mezinárodní šampion, event. i národní či klubový vítěz, přičemž tituly musí být získány v konkurenci dospělých,

Ø       šampionů
od 15 měsíců;
je otvírána pouze na mezinárodních výstavách pro jedince s titulem mezinárodní šampion  nebo šampion některé z členských zemí FCI,

Ø       veteránů
od 8let a

Ø       čestná
od 15 měsíců;
pro jedince s tituly např. národní šampion  či mezinárodní šampion, národní vítěz či klubový vítěz (v této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí) 

Ø       mimo konkurenci
(vypsání posledních dvou tříd zdaleka není pravidlem).

Pokud získané tituly opravňující k zařazení do třídy vítězů (šampionů) nebo certifikát o absolvování předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou doloženy řádně, má pořadatel výstavy povinnost psa zařadit do třídy otevřené.

Pro úplnost se ve stručnosti zmíníme též o dělení výstavních tříd pro plemeno německý ovčák:

Ø       třída dorostu
6 až 12 měsíců

Ø       třída mladých
12 až 18 měsíců

Ø       třída dospívajících
18 až 24 měsíců

Ø       třída dospělých
nad 24 měsíců 

Ø       pracovní
nad 24 měsíců; podmínkou je zkouška z výkonu

Ø       třída veteránů
nad 8 let.

I když se o tom zmiňujeme na jiném místě (viz díl Přihláška), připomínáme, že pro zařazení psa do třídy je rozhodující věk, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (je-li výstava vícedenní, nerozhoduje, který den se vystavuje příslušné plemeno, nýbrž den, kdy je výstava zahájena).

 

VI. Soutěže na výstavě 

Soutěže především zvyšují atraktivitu výstav pro tu část veřejnosti, kterou až tak nezajímá posuzování v kruzích. Jsou ovšem oblíbené i mezi chovateli; ti mají skvělou možnost tímto způsobem prezentovat svůj chov. Na výstavách můžeme  sledovat tyto soutěže:

 

  • mladý vystavovatel
    v této soutěži (jde o soutěž vystavovatelů a nikoliv psů) se hodnotí předvedení psa, nikoliv jeho kvalita a soutěžit lze i se psem, který na výstavě posouzen nebyl;

tato soutěž probíhá ve dvou věkových kategoriích

I. kategorie:       9 až 13 let
II. kategorie:     13 až 17 let,

 

  • nejhezčí pár psů
    do soutěže může majitel přihlásit psa a fenu jednoho plemene, kteří byli na výstavě posouzeni,

  • nejlepší chovatelská skupina
    do soutěže musí chovatel přihlásit minimálně tři jedince téhož plemene, kteří pocházejí z jeho chovu  z různých spojení (nejméně od dvou různých matek nebo otců); psi nemusejí být v majetku chovatele, avšak musí být na výstavě posouzeni,

  • nejhezčí mladý pes
    do soutěže nastupují všichni mladí psi, kteří byli na výstavě posouzeni a dostali titul CAJC,
     

  • nejhezčí mladá fena
    do soutěže nastupují všechny mladé feny, které byly na výstavě posouzeny a dostaly titul CAJC,
     

  • nejhezčí veterán
    'soutěží vítězové třídy veteránů a
     

  • nejlepší plemeník
    v této soutěži se hodnotí typ a kvalita odchovu (týká se jen  výstav klubových a speciálních);
    do soutěže lze přihlásit plemeníka (musí být na výstavě posouzen v normální konkurenci)  a jeho alespoň pět potomků, kteří byli na výstavě též posouzeni.

Na konkrétní výstavě se nemusíte nutně setkat se všemi zde uvedenými soutěžemi. Program často bývá v zájmu zvýšení návštěvnosti poměrně bohatý a lze se seznámit s nejrůznějším využitím psů a možností práce s nimi. 
 

Podle výstavního řádu FCI na mezinárodních výstavách se zadáváním titulu CACIB FCI se setkáme ještě s těmito skupinovými soutěžemi: 

  • BIG (BEST IN GROUP)
    nejlepší pes skupiny FCI; soutěží všichni vítězové plemene, neboli BOB (Best of Breed)
     

  • BIS (BEST IN SHOW)
    nejlepší pes výstavy; soutěží všichni  vítězové skupiny FCI, neboli BIG.

 

VII.  Před výstavou

Na výstavě chceme svého psa předvést v co nejlepším světle (jde o přehlídku psí krásy!). Pokud se týká pravidelné péče o jeho exteriér, my, majitelé krátkosrstých plemen, jsme trochu ve výhodě, jejich srst nevyžaduje tak důkladnou péči. Víte, čím se berňákům nejlépe vyčesávají uvolněné chlupy? Listem pilky na železo! Na druhé straně delší huňatá srst umožní zakrýt sem tam nějaký nedostatek. Jsem zvyklá před výstavou psy koupat, ale ne bezprostředně (srst ztratí něco ze svého obvyklého lesku). Pokud jedeme na několik výstav krátce za sebou, není-li to opravdu nezbytné, psy již další koupelí netrápím. 

Kdo čistí uši pravidelně (u dlouhoušatých psů nejlépe 1 až 2x týdně), nemusí se tím před výstavou zabývat. Je vhodné zkontrolovat drápky, pokud jsou přerostlé, mohou zkreslovat postavení tlapek. Je nepříjemné, má-li pes příliš dlouhou živou část drápů, takže není možné je upravit dostatečně nakrátko (takového psa máme doma).

Pokud jde o štěňata, doporučuje se před výstavou zvýšit intenzitu nácviku (to je zapotřebí zvláště u těch, jimž se příliš nechce ukazovat zoubky) a také  provozovat trénink v různém prostředí a s cizími lidmi (s tím jsem si nevěděla příliš rady, ale ukázalo se, že postačí štěňata brát na výstavy od chvíle, kdy jim to jejich očkování dovolí.

Bezprostředně před výstavou se snažím eliminovat rizika: nevodím psy na místa, kde bývá větší psí koncentrace, a dávám pozor, aby se nezranili. Při jejich domácích hrátkách víc trnu, neodnese-li to některé ouško tržnou  ranou, ale to je tak vše, co mohu dělat. Naše holky se vzájemnému okusování věnují prakticky celý den a s výjimkou jídla snad nic je nebaví víc.

Na každé výstavě probíhá veterinární kontrola, která se zajímá o očkování psa a jeho zdraví. Je důležité opravdu pečlivě si prostudovat propozice, neboť podmínky vyžadované pořadateli se mohou různit. Pokud jde o očkování, zpravidla platí, že nesmí být starší než 1 rok a mladší než 1 měsíc. Osvědčení veterináře o kontrole zdravotního stavu psa vydané ne dříve než 3 dny před konáním výstavy je zapotřebí zpravidla vždy. Potvrzení o tom, že pes nepochází z  místa, kde je karanténa, si opatříme v případě, že to pořadatel výstavy požaduje (dnes se s tím již prakticky nesetkávám).

Rozdíl je, zda jedeme do členské země Evropské unie anebo Evropskou unii opouštíme. Pokud cestujeme v rámci unie, stačí, pokud náš pes má pas pro malá zvířata (pet passport), odpovídající identifikaci a očkování proti vzteklině; to ovšem neplatí,  cestujeme-li do Velké Británie, Irska, Švédska nebo na Maltu (v těchto státech zatím platí zpřísněné podmínky). Stejné podmínky jako v rámci Evropské unie pak platí i pro cestování do Švýcarska, Norska, Lichtenštějnska, Monaka, Vatikánu, San Marina, Andorry a na Island. Pokud navštívíme další tzv. třetí země, je třeba mít na paměti, že musíme vyhovět jak požadavkům navštíveného státu, tak požadavkům Evropské unie, neboť při návratu budeme na území EU znovu vstupovat. Osobně s sebou všude vozím jak „psí“ pasy, tak mezinárodní očkovací průkazy.

 

 VIII.  Co s sebou a co na sebe

Přípravě před odjezdem je dobré se věnovat zodpovědně. Často je cesta až příliš daleká na to, abychom pro nějaké své zanedbání jeli zbytečně. Bez čeho se neobejdeme a co si raději připravíme v předstihu (a podrobíme opakované kontrole): 

-          vstupní  list (pokud jsme jej obdrželi),

-          doklad o zaplacení výstavního poplatku (nebudeme-li platit teprve na místě),

-          očkovací průkaz (psí pas),

-          průkaz původu (originál),

-          další podle požadavků pořadatele a

-          své doklady (zejména při cestě do zahraničí).

 Dále jsou to věci, které jsou potřebné, avšak zpravidla si je můžeme přímo na výstavě opatřit: 

-        výstavní vodítko (na všech výstavách jej lze zakoupit, avšak lepší je, je-li na něj pes již zvyklý - hned pochopí, „o co jde“),

-        miska na vodu (skvělá je tzv. švédská, voda se nerozlije, může v ní být i během jízdy autem, což je praktické při dlouhých cestách, hlavně v  horku),

-        láhev s vodou pro psa (toalety mohou být poněkud „z ruky“, navíc tam bývá dost plno),

-        místo pro odpočinek psa (nejlépe výstavní klec - osvědčily se nám nylonové, snadno se transportují, ale postačí i oblíbený pelíšek),

-        ručník pro psa (pro případ nepříznivého počasí)

-        potřeby pro poslední úpravu exteriéru psa (u krátkosrstých plemen postačí vlhká žíňka k odstranění případných uvolněných chlupů)

-        pochoutky do kapes pro stimulaci psa.

 Co se mi osvědčilo a mohu vřele doporučit: 

-        vlastní občerstvení (přímo na výstavě většinou nebývá příliš pestrá nabídka, často to není zrovna po ruce a nerada se vzdaluji od kruhu),

-        skládací židličky (poměrně rozšířená je souprava rozkládacího stolku s vyklápěcími sedátky, kterou lze složit do nevelkého plochého kufříku),

-        papírové kuchyňské utěrky (ty nás doslova zachránily, když pod tíhou odpovědnosti na CACIB Nürnberg California dostala „na place“ průjem),

-        vlhčené ubrousky (pro miminka),

-         připínač výstavního čísla (ani když je číslo jako samolepka, zpravidla nevydrží připevněné tak dlouho, jak je třeba),

-        kancelářské sponky (záložky do katalogu), blok a tužka na poznámky,

-        sáčky na případné exkrementy (ne všude jsou zapotřebí, stále více se setkáváme s dokonalým servisem, kdy na výstavě funguje služba určená výhradně k tomuto účelu, která v případě nehody ihned přiběhne).

 

Hračky naopak kupujeme až na místě, aby byly neokoukané a zaujaly více než dění kolem, které může být pro psa stresující.

 

Pokud se týká typu oblečení, to by mělo vyhovět především požadavku společenské úrovně výstavy, avšak volbu oděvu jistě ovlivní  i vystavované plemeno. Jinak se oblékneme na  výstavu oblastní, jinak na mezinárodní a vyššího typu. Osobně zastávám názor, že kalhoty a sako, ještě lépe kalhotový kostým, zpravidla neurazí. Je vhodné mít na paměti, že se vystavuje pes a ne my. Oblečení by mělo být pohodlné a upravené, ne však příliš nápadné. Při jeho výběru bychom se měli soustředit i na výběr barvy, aby pokud možno byla kontrastní k barvě psa; umožní tak lépe posoudit jeho horní linii.

 

Na svém oděvu bychom měli mít kapsy, aby byla vždy po ruce pochoutka k zabavení psa, který se začíná nudit. Může posloužit i ledvinka, ale u nás se příliš neosvědčila; naši psi se o ni zajímají přespříliš.

 

 

 

IX. Výstavní řád Českomoravské kynologické unie

 

Zde upozorníme na některé pasáže uvedeného výstavního řádu, jejichž znalost se může na výstavě hodit (ustanovení jsme seřadili logicky, nikoli podle jejich číselného pořadí). Přirozeně, že se zaměříme především práva vystavovatelů a povinnosti pořadatelů a rozhodčích.

 

Tak především se zastavíme u článku 12, který stanoví, že z účasti na výstavě jsou vyloučeni psi nemocní, podezřelí z nemoci, psi v majetku osob, jimž bylo odňato právo vystavovat a psi nebezpeční (definovaní jako psi kousaví a agresivní vůči lidem a psům). O účasti na výstavách fen v druhé polovině březosti, fen kojících a hárajících jsme se již zmiňovali na jiném místě.

 

Dále se podíváme na článek 14; ten upravuje práva a povinnosti vystavovatele. Vystavovatel se může dovolávat těchto práv: 

Ø       na uvedení psa v katalogu výstavy,

Ø       na posouzení psa,

Ø       získat originál výstavního posudku, diplom, oceňovací stužku a případně věcnou cenu,

Ø       používat tituly získané na výstavách,

Ø       odstoupit v průběhu posuzování, pokud tak učiní před započetím posuzování vlastního psa,

Ø       na zápis výstavního ocenění do průkazu původu nebo výkonnostní knížky (není to však jeho povinnost) a

Ø       protestovat proti formálnímu nedodržení Výstavního řádu ČMKU nebo propozic.

 

Vystavovatel má tyto povinnosti: 

Ø       včas odeslat řádně vyplněnou a doloženou přihlášku,

Ø       uhradit výstavní poplatek,

Ø       při přejímce psů se vykázat vstupním listem,

Ø       předložit průkaz původu, popř. výkonnostní knížku, podle pokynů pořadatele,

Ø       viditelně označit sebe a vystavovaného psa,

Ø       včas nastoupit do výstavního kruhu, předvést psa a dbát pokynů rozhodčího,

Ø       nenechat psa volně pobíhat a

Ø       nenarušit nevhodným chováním průběh výstavy. 

Osobně jsem se sice ještě na žádné výstavě nesetkala s praxí, že by byli označováni vystavovaní psi, ale toto ustanovení se mi jeví poměrně smysluplným, ač zřejmě není příliš dodržováno.  

Každý vystavovatel si musí být vědom své odpovědnosti za škody způsobené svým psem.

 Nezúčastní-li se přihlášený vystavovatel výstavy, nemá právo na vrácení výstavního poplatku. Pokud jde o praxi, kdy se výstavní poplatek platí teprve v den konání výstavy přímo na místě, situace je stejná: kdo se na výstavu nedostaví, výstavní poplatek musí doplatit.

Na výstavách mohou posuzovat pouze rozhodčí, kteří jsou uvedeni v seznamu rozhodčích a mají kvalifikaci k posuzování příslušných plemen (článek 9). Rozhodčí delegovaní na mezinárodní výstavy  musí být uvedeni v seznamu mezinárodních rozhodčích členského státu FCI. Jeden z delegovaných rozhodčích je delegující organizací pověřen funkcí hlavního rozhodčího; hlavní rozhodčí je předsedou komise, která rozhoduje o protestech.

 Rozhodčí má (mimo jiné) právo: 

Ø      upozornit na nevhodné počínání vystavovatelů a při hrubém porušení výstavního řádu může odmítnout posuzovat psy a

Ø       neposoudit jedince, který nastoupil opožděně do kruhu, pokud zavinění není způsobeno pořadatelem.

 

Rozhodčí má (mimo jiné) povinnost

Ø       vystavované jedince posuzovat přísně a nestranně,

Ø       posuzovat výhradně podle standardu FCI,

Ø       vystavit písemný posudek a zadat výstavní ocenění,

Ø       v každé třídě (mimo dorost) určit pořadí prvních čtyř jedinců a

Ø       neposoudit neovladatelného nebo agresivního jedince.

 Rozhodčí nesmí posuzovat jedince, jehož byl v posledních 6 měsících majitelem nebo spolumajitelem (totéž platí o psech, kteří patří jeho nejbližším příbuzným či jeho partneru). Chování rozhodčích musí být korektní jak při posuzování v kruhu, tak mimo něj.

 

Rozhodčí dále: 

Ø       nesmí prohlížet katalog před nebo v průběhu posuzování,

Ø       nesmí přihlásit psa, jenž je veden pod jeho jménem, na výstavy, na kterých je ve funkci rozhodčího, v den, kdy posuzuje,

Ø      na výstavě, kde není rozhodčím, smí vystavovat pouze psy ze svého vlastního chovu, psy, jejichž je vlastníkem, nebo psy patřící jeho partneru či blízkému příbuznému,

Ø       nesmí se stýkat s vystavovateli, jejichž psy bude posuzovat,

Ø       musí jednat zdvořile, chovat se korektně a posuzovat psy bez diskriminace a

Ø       nesmí při posuzování v kruhu kouřit a pít alkoholické nápoje.

 Pro úplnost upozorňujeme i některé povinnosti pořadatele, resp. výstavního výboru; jde o povinnost: 

Ø      vydat propozice se všemi důležitými údaji (včetně navržených rozhodčích pro jednotlivá plemena či skupiny plemen),

Ø       potvrdit přijetí přihlášek,

Ø       zamítnout přihlášky došlé po uzávěrce,

Ø       vydat výstavní katalog,

Ø       zajistit potřebné vybavení kruhů a jejich vyznačení,

Ø       zajistit předem strojem vyplněné posudkové listy, diplomy a doklady o udělení titulů a čekatelství a

Ø       zajistit pořadatelskou, veterinární a zdravotnickou službu. 

Pokud se týká protestu (článek 15), nepřípustný je protest proti rozhodnutí rozhodčího, tzn. proti ocenění, zadání pořadí a titulů. Přípouští se toliko protest z důvodů formálních, jimiž se rozumí porušení výstavních předpisů či propozic (protest je nutno podat písemně v průběhu výstavy a současně složit jistinu ve výši stanovené propozicemi); protest může podat kdokoli. O projednání a výsledku projednání protestu musí být učiněn zápis. Protest podaný po ukončení posuzování ve všech kruzích se neprojednává. Co se stane s kaucí, Výstavní řád ČMKU neřeší. 

Pramen:
Výstavní řád ČMKU, schválený 22.11.2001 (účinnost od 1.1. 2002); změny: 19.2. 2004 (čl. 4 a 12), 25.3. 2004 (čl. 1 a 7), 1.7. 2004 (čl. 8), 7.10.2004 (čl. 3) a 20.1. 2005 (čl. 3).

 

X. Výstavní řád Mezinárodní kynologické federace 

Z Výstavního řádu FCI vybíráme pouze pasáže, jejichž znalost je užitečná pro vystavovatele, ustanovení týkající se vztahů mezi federací a členskými organizacemi, jakož i ustanovení organizační povahy ponecháváme stranou. 

Při výstavě se zadáváním titulu CACIB musí být všichni psi jednoho plemene posouzeni ve stejný den; skupinu FCI lze rozdělit na dva dny pouze výjimečně. 

V propozicích a v katalogu vedle názvu plemene v jazyce příslušné země musí být uveden rovněž název země původu plemene, jakož i název v jednom ze čtyř oficiálních jazyků FCI (angličtina, němčina, francouzština, španělština). 

V katalogu se zveřejňují pouze již potvrzené tituly interšampion a národní šampion a oficiální tituly ze světových a sekčních výstav FCI (tzn. světový vítěz, světový vítěz mladých, vítěz sekční výstavy a vítěz mladých ze sekční výstavy).

Z výstav jsou vyloučeni psi nemocní a chromí, psi vykazující nějakou deformaci či atrofii varlat, feny zjevně březí a feny kojící, jakož i feny v doprovodu svých štěňat. 

Nelze posuzovat psy neuvedené v katalogu, ledaže by k tomu pořadatel udělil dodatečně souhlas, neboť došlo k chybě  při přijetí či zpracování přihlášky.  

O zadání známek, umístění a titulu CACIB může rozhodovat pouze nominovaný rozhodčí a musí tak činit  bez cizí pomoci a bez vměšování jiných osob. Zapisovatel nebo pomocník v kruhu by měl ovládat jazyk FCI, který  rozhodčí upřednostňuje (toto ustanovení nebývá vždy dodržováno). 

Rozhodčí nesmí před ukončením posuzování nahlížet do katalogu a organizátor mu nesmí katalog předem poskytnout. I v otázce kouření, požívání alkoholických nápojů a styku s vystavovateli platí stejná pravidla, jako podle výstavního řádu ČMKU. 

Rozhodčí by neměl posuzovat více než cca 20 psů za hodinu při celkovém maximálním počtu 80 psů za jeden den, pokud národní organizace vyžaduje pro každého psa individuální posudek; nevyžaduje-li se takový posudek, neměl by posuzovat více než 150 psů v jednom dni.  

Rozhodnutí rozhodčího ohledně známky psa, jeho umístění a zadání titulu a čekatelství na titul je konečné a nenapadnutelné. Protest lze podat písemně z důvodu formálních výhrad vůči provádění výstavy a zadávání titulů a čekatelství na titul při složení jistiny; prokáže-li se výhrada jako neodůvodněná, kauce propadá ve prospěch pořadatele. 

K Výstavnímu řádu  FCI byl přijat dodatek

 

Doplňující předpisy FCI pro provádění sekčních a světových výstav,

podle něhož pro uvedené výstavy platí odlišná pravidla v těchto směrech:

Ø       posudek rozhodčího je povinný,

Ø       jednotlivé skupiny musí být posouzeny v jeden den,

Ø       nesmí se pořádat soutěž o nejlepšího psa dne výstavy,

Ø       všichni vítězové skupin nastupují v poslední den výstavy do soutěže BIS,

Ø       pořadatel by měl během každé světové výstavy uspořádat světovou soutěž v poslušnosti a

Ø       při výstavách pořádaných pod širým nebem musí pořadatel zajistit dostatečnou ochranu proti nepříznivému počasí.

 

 

 

XI. Na výstavě

Hned u vstupu se na výstavě setkáme s veterinární kontrolou, proto musíme mít při ruce příslušné doklady - očkovací průkaz, event. psí pas (pro urychlení procesu mívám založeno místo, kde je aktuální lékařské osvědčení). Připravíme si i vstupní list, který je vstupenkou pro psa a zároveň pro jednu osobu, zpravidla obsahuje též  ústřižek, po jehož předložení obdržíme katalog (také někde  poblíž vstupu do výstavního areálu).

Když jsem jela prvně vystavovat, měla jsem v odborné literatuře načteno, že při vstupu na výstaviště po předložení vstupního listu obdržím desky, v nichž bude nadepsaný posudkový list, diplom, katalog a číslo; po předložení vstupního listu jsem však   neobdržela nic z toho. Teprve na místě samém, tedy v  kruhu, po příchodu „posádky kruhu“, jsem získala číslo, pod nímž byl můj pes v katalogu uveden; vše ostatní jsem obdržela teprve po předvedení psa. Obdobně to probíhalo na všech dalších výstavách, které jsme zatím absolvovali.

Výstavní katalog je vlastně seznam, kde najdeme hodně důležitých informací, mimo jiné: 

·         na začátku bývá uveden seznam vystavovaných plemen  v abecedním pořádku, dále pak je rozdělení provedeno podle kruhů (v rámci plemene se nejprve prezentují psi a po nich feny, začíná se třídou dorostu a končí se třídou šampionů), 

·         na konci jsou abecedně seřazení vystavovatelé s uvedením plné adresy a údajů o vystavovaných jedincích.

 Kromě právě uvedeného v katalogu podle okolností najdeme řadu dalších užitečných informací.

Katalog máme, tak si nalistujeme plánek rozmístění kruhů, zjistíme číslo toho našeho a vypravíme se k němu. Vždycky se vyplatí být na místě včas, abychom si vybrali příhodné místo (tzn. trochu „v závětří“, kde bude mít pes klid, avšak my budeme moci dobře sledovat dění „na place“). Hned po zabydlení je vhodné psy vyvenčit, později již nemusí být tak dobrá příležitost. Hned od počátku  bedlivě sledujeme, co se děje v kruhu.

Může se stát, že před námi má být posouzena slušná řádka psů, avšak ani v takovém případě situaci nepodceňujeme, jelikož jednak může dojít ke změně, (záměna pořadí plemen), jednak se někteří psi nedostaví a tak to najednou může  jít ráz na ráz.

Je velmi příjemné, je-li předem stanoven časový rozvrh, ale pravidlem to není. Mějme na paměti, že při pozdním příchodu do kruhu sice rozhodčí může psa posoudit mimo pořadí (tzn. zadat mu známku bez nároku na stanovení pořadí a zadání titulu), avšak nemusí tak učinit. Zbytečná cesta by nás jistě mrzela. Během čekání je vhodné se psem komunikovat a udržovat jeho pozornost. Osobně jsem zvyklá na výstavě psy hodně chválit a povzbuzovat, (ke slovu přijde i korupce v podobě piškotů a jiných dobrůtek), neboť to konec konců dělají oni pro mne a ne naopak.

Dění v kruhu je vyhrazena samostatná (příští) kapitola. Na tomto místě jej tedy přeskočíme a posuneme se dále v čase do doby, kdy naše posuzování skončilo. Zde mohou nastat dvě situace: buďto pro nás výstava končí, neboť se odpoledního programu neúčastníme (s výhradou, která se týká výstav konaných v Německu, o tom příště) anebo čekáme na další prezentaci.

V prvním případě vyhledáme výstavní kancelář a necháme si zapsat získané ocenění do průkazu původu. Jak víme, není to povinnost, nýbrž právo; názory, že není seriózní si nenechat zapsat ocenění, se kterým nejsme spokojeni, nejsou zdaleka ojedinělé. Osobně s nimi nesouhlasím. Pokud zaplatím za posouzení na výstavě nemalé peníze, můj pes je ohodnocen tak, že mne to zaskočí, vím, že řada rozhodčích předtím jej posoudila mnohem lépe a nemám prakticky možnost se bránit, proč bych neměla mít právo se tímto oceněním alespoň nechlubit? Vždyť kdyby sem to byl věděl, tak by sem sem nechodil.

Pokud se máme zúčastnit Show Parade, tzn. buďto postupujme do soutěže o vítěze skupiny (event. nejhezčí mladá fena či pes) nebo jsme se přihlásili do některé ze soutěží, máme určitý časový prostor. V takovém případě si pečlivě prohlédnu nabídku chovatelských potřeb (a málokdy nic nevyberu) a především rozmazluji psy; uvědomuji si, že tato část už je fakt navíc.

Týká-li se nás soutěž o vítěze skupiny, tuto část vynecháváme jen v případě, že máme vážný důvod (přesto, že dosud jsme nezaznamenali úspěch); bereme to jako povinnost propagace krásného ušlechtilého plemene, o němž se, bohužel, dost málo ví.

 

 

XII.   V kruhu 

V prostoru výstavního kruhu se setkáme s vedoucím kruhu, s rozhodčím, se zapisovatelem a v některých případech i s adeptem na funkci rozhodčího. Vedoucí kruhu organizuje činnost v kruhu, má na starosti potřebné doklady i pomůcky a je tzv. k ruce rozhodčímu. Zapisovatel vyplňuje posudkové listy podle diktátu rozhodčího. Budoucí rozhodčí, pokud je v kruhu přítomen, může v rámci své praxe pod vedením rozhodčího psy posuzovat, avšak posudkové listy smí podepisovat pouze delegovaný rozhodčí. Vždy platí zásada, že za veškerou činnost v kruhu zodpovídá rozhodčí.

Když přijdeme na řadu, vstoupíme do kruhu a pozdravíme se s rozhodčím;  pak již postupujeme podle jeho pokynů. Nyní máme příležitost předvést, jak jsme předvádění se psem nacvičili. Mějme na paměti, že pes se má pohybovat uvolněně a musí na sebe nechat sahat, táhne-li na vodítku, jde o poměrně závažný nedostatek, neochota předvést chrup dokonce může psa diskvalifikovat. Po nástupu do kruhu se koncentrujeme výhradně na svého psa a snažíme se nebýt  příliš nervózní (naše nervozita se na psa přenáší). 

Psa předvádíme v klidu (staticky) a v pohybu (kineticky). V klidu probíhá prohlídka těla, tzn. stavba těla, souměrnost jednotlivých částí, kvalita a počet zubů, srst atd. V pohybu se pak rozhodčí zaměří na pevnost těla, akci končetin a eleganci pohybu vůbec, pevnost hřbetu a nesení ocasu. Rozhodčí vydává příslušné pokyny tak, aby měl příležitost si předváděné jedince řádně prohlédnout a zhodnotit; někdy se zahajuje předvedením psů seřazených podle čísel v katalogu v klusu, jindy jsou do kruhu předvádění jedinci voláni každý zvlášť. 

V pohybu dbáme zejména na to, aby klus psa byl rovnoměrný a živý (pozor na pomalé předvádění!) a abychom nepřekáželi rozhodčímu ve výhledu, snažíme se nepřiplést  mezi rozhodčího a psa; pokud hrozí, že psa svým tělem zakryjeme, krátkodobě přehodíme vodítko do druhé ruky a přeběhneme na opačnou stranu. Vždy se setkáme s pohybem po obvodu kruhu, téměř vždy s pohybem po přímce, poněkud méně již s pohybem do trojúhelníku nebo po obrysu písmen T či L. Tyto způsoby bývají v odborných knihách ovšem dost doporučovány, neboť rozhodčí při nich má možnost psa dostatečně vidět zepředu, zezadu i z levého a pravého boku a je pravdou, že se s těmito požadavky rozhodčích setkáváme čím dál častěji. 

Pokud se nám příliš nezamlouvá, jak se postoj vyvedl, někdy je lépe psa znovu navést, než se snažit jej upravovat. Je dobré, pokud pes v postoji vydrží po celou dobu diktování posudku, nebo alespoň po větší část této doby.  Zvláště v této chvíli pes ocení, pokud jej tiše povzbuzujeme a chválíme (a to i když v jeho předvedení jsou určité rezervy - nechceme ho přece otrávit). Dbáme ovšem, abychom svým chováním neobtěžovali psy a jejich majitele okolo (to bohužel není až tak ojedinělé).  Posuzování a hodnocení psů se budeme podrobně věnovat v samostatných kapitolách. 

Při odchodu z kruhu obdržíme posudkový list, diplom s oceněním a někdy též stužku v barvě odpovídající zadané známce, medaili, kokardu apod. (stále častěji, zejména v Německu - ale nejen tam - se od této praxe upouští). Pokud jsme zaznamenali úspěch, nejsme v kruhu pro tento den naposledy, neboť ještě budeme soutěžit s dalšími úspěšnými jedinci až do rozhodnutí, komu bude přisouzen titul BOB, neboli Best of Breed (o tom také v dalších pokračováních). 

Na mezinárodních výstavách konaných v Německu před odchodem z kruhu nás rozhodčí seznámí s výsledkem svého posuzování ústně; posudek a ostatní písemnosti obdržíme teprve později; důvodem je skutečnost, že výsledky jsou nejprve zaneseny do centrální databáze. Takže po skončení posuzování v kruhu nám vedoucí kruhu oznámí, kdy a kde budou naše dokumenty k vyzvednutí a je pravdou, že tento čas bývá dodržen.  

Pokud náš pes postupuje do některé z dalších soutěží, které se odbývají v rámci Show Parade, veškerou dokumentaci obdržíme teprve po skončení této další prezentace; pořadatel si nás bere tak trochu jako rukojmí, aby si zajistil masivní účast na této části výstavy, neboť je významná část diváků, kteří tuto část výstavy pro její zábavný charakter upřednostňují.

 

XIII. Posuzování

 Posuzováním míníme především porovnávání exteriéru psa s požadavky standardu. Práci rozhodčího v kruhu lze souhrnně nazvat technikou posuzování; podle konkrétního přístupu pak může jít buď 

 

Ø       o metodu srovnávací (rozhodčí předběžně určí pořadí nastoupených psů a poté je posuzuje individuálně), nebo

 Ø       o metodu individuálního posuzování podle katalogových čísel (rozhodčí psy jednotlivě posoudí, provede jejich ocenění a nakonec pak stanoví pořadí a zadá čekatelství a tituly - tento způsob převažuje, zřejmě i proto, že je rychlejší). 

 

Je třeba poznamenat, že zadání známky je povinností rozhodčího; zadání titulů však povinné není a rozhodčí je udělí jen tehdy,  kdy nejlepší pes opravdu požadavky na příslušný titul splňuje. 

Posuzování končí napsáním posudku. Záhlaví posudkového listu je připraveno předem, vlastní text posudku diktuje rozhodčí zapisovateli (když na stole před ním nevidím psací stroj, vždy se trochu orosím -  posudky psané rukou bývají tvrdým oříškem, zvláště jsou-li cizojazyčné).  

Odborná literatura vyzdvihuje (jistě právem) zásadu: čím horší ocenění, tím pečlivější zdůvodnění. Bohužel zdaleka ne všichni rozhodčí se tím řídí. Každý, kdo vystavuje - a může porovnat posudky vystavené několika rozhodčími - ví, že úroveň těchto posudků je rozdílná. Osobně se domnívám, že dost škody mohou napáchat i zapisovatelé, a to nejen tím, že píší nečitelně, ale i tím, že nezaznamenají vše, co rozhodčí řekne a ten si toho při podpisování posudku nevšimne.

 

Obsahem příkladně vypracovaného posudku by měly být skutečnosti: 

Ø       stručná charakteristika psa (věk, formát, kondice, celkový dojem), 

Ø       popis jednotlivých partií (počínaje hlavou, přes krk, hrudník, horní a spodní linii, postavení a zaúhlení končetin až k mechanice pohybu),

Ø       harmonie těla při pohybu,

Ø       úroveň srsti, kvalita a zbarvení,

Ø       jak se pes projevil povahově a

Ø       úroveň předvedení.

 

Takto se podle předpisů FCI má rozhodčí věnovat vypracování posudku v případě, že posuzuje maximálně 50 psů; posuzuje-li až 80 psů, posudek může obsahovat zkrácené formulace (uvedou se zejména výrazné přednosti a nedostatky, co není uvedeno, považuje se za standardní). Posuzuje-li rozhodčí více než 80 psů, pak nemusí být posudek vyžadován vůbec. 

            Podle předpisů ČMKU musí být posudek vypracován písemně a bývá dobrým zvykem jej přednést (a komentovat) i ústně jak pro ostatní vystavovatele, tak pro diváky. Na výstavách v České republice, kterých jsem se zúčastnila, ať již jako vystavovatel, či jako divák, tento způsob jistě převažoval.

 

XIV. Klasifikace 

Z praktických důvodů uvádíme především klasifikaci podle předpisů ČMKU; nevelké odchylky v klasifikaci podle předpisů FCI jsou zmíněny v závěru této kapitoly.

Pokud jsme psa přihlásili do třídy dorostu, připadají pro nás v úvahu dvě známky:
 

Ø       velmi nadějný (žlutá stužka) nebo

Ø       nadějný (bílá stužka).

Stejně jako v dalších třídách se ve třídě dorostu určuje pořadí prvních čtyř posuzovaných jedinců; titul vítěze třídy se však nezadává. 

V ostatních třídách (třída mladých, mezitřída, třída otevřená, třída pracovní, třída vítězů – šampionů –a třída veteránů) se pak předvádění jedinci klasifikují známkami jako ve škole; známky mají tuto hodnotu : 

Ø       výborná (modrá stužka)

jedinec vykazuje typické vlastnosti plemene a převaha jeho kvalit výrazně převažuje jeho drobné nedostatky:

-  velmi se přibližuje ideálu, jak ho popisuje standard,

-  je předveden ve výborné kondici,

-  jeho povaha je vyrovnaná a

-  postoj bezvadný;

 

Ø       velmi dobrá ( červená stužka)
jedinec má typické vlastnosti plemene, lze mu prominout drobné vady, ne však morfologického charakteru:

-          prvotřídní jedinec,

-          vyvážených proporcí,

-          v dobré kondici;

 

Ø       dobrá (zelená stužka)
jedinec vykazuje znaky svého plemene, má však viditelné hrubší vady,

 

Ø       dostatečná (fialová stužka)
jedinec sice vykazuje znaky svého plemene, avšak jeho tělesný vzhled    je velice vzdálen ideálu standardu

 Ø       neoceněn
       pro vady přechodného rázu 

Ø       vyloučen z posuzování
důvody mohou být dva:

-          jedinec má vady, které standard označuje za vady vylučující nebo

-          na jedinci byl prokazatelně proveden chirurgický zákrok za účelem zakrytí vrozené vady exteriéru. 

V každé třídě se z výborných a velmi dobrých jedinců vyberou první čtyři a ti se označí jako výborný (zkráceně V), popřípadě velmi dobrý (zkráceně VD), I až IV. Pro udělení některých titulů je podmínkou ocenění výborný I (pozor, udělení titulu není ani při ocenění  známkou V1 nárokové!). 

Pokud jde o rozdíly podle předpisů FCI, definice známek výborný, velmi dobrý, dobrý a dostatečný se prakticky shodují s definicemi podle předpisů ČMKU, rozdíl shledáváme v závěru žebříčku, na němž jsou tyto známky:

 

Ø       diskvalifikován
je pes, který

-          neodpovídá typu popsanému standardem

-          vykazuje jednoznačně nestandardní chování nebo je agresivní

-          má vadu varlat, chybný počet zubů, anomálii čelisti

-          má nesprávnou barvu či vadu srsti anebo známky albinismu

-          má vadu podle standardu vylučující

 

Ø       neposouzen
je pes, kterému nelze zadat žádnou z v úvahu přicházejících známek, přičemž důvody lze shrnout do dvou základních skupin:

-          např. pes neběhá, vyskakuje na vystavovatele, vybíhá z kruhu, vyhýbá se rozhodčímu atd., nebo

-          podezření ze zakázaného operativního zákroku anebo jiného zásahu či ošetření, jež naznačují pokus o podvod.

 

 

 

XV. Tituly

 Tituly lze zadat bez ohledu na počet ve třídě předváděných jedinců, avšak kvalita kandidáta musí odpovídat požadavkům na zadání toho kterého titulu; jinak platí, že udělení titulu musí být v souladu s propozicemi výstavy.

Nejprve se budeme věnovat titulům podle předpisů ČMKU a výčet zahájíme titulem de facto nejnižším:  

Ø       vítěz třídy
titul může být udělen jedincům, kteří získali ocenění výborný1

-          ve třídách mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů

-          na oblastních nebo krajských výstavách;

 

Ø       oblastní a krajský vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psovi a feně

-   z konkurence vítězů tříd

-          z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů

-          na výstavách oblastních a krajských (jak ostatně z názvu titulu vyplývá;

 

Ø       klubový vítěz
podmínky udělení titulu upravují předpisy příslušných klubů, které by měly stanovit především věk psa, event. podmínku členství majitele psa v klubu apod.

- může se udělit pro každý klub a jedno plemeno pouze    jedenkrát v kalendářním roce

- na výstavách klubových;

 

Ø       vítěz speciální výstavy
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně plemene

-          z konkurence oceněných známkou výborný 1 a čekatelstvím CAC

-          v mezitřídě a ve třídách otevřené, pracovní a vítězů

-          na výstavách speciálních;

 

Ø       národní vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně jednotlivých plemen

-          z konkurence oceněných známkou výborný 1a čekatelstvím CAC

-          z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů

-          na národní výstavě;

 

Ø       nejhezčí veterán
titul může získat pes nebo fena z konkurence vítězů třídy veteránů;

 

Ø       vítěz plemene FCI, neboli Best of Breed  (BOB)
do soutěže nastupují držitelé čekatelství CAJC a nejlepší dospělí jedinci, tzn. držitelé

-          titulů národní vítěz,

-          čekatelství CACIB,

-          titulů klubový vítěz (vítěz speciální výstavy) a

-          výborný 1 ve třídě veteránů

(titul se zadává pouze na výstavách se zadáváním CAC);

 

Ø       vítěz skupiny FCI,  neboli Best in Group (BIG)
do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI; 

Ø       vítěz výstavy, neboli Best in Show (BIS)
do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI (BIG).

 Pozornému čtenáři  jistě neuniklo, že poslední dva tituly uvádíme v našem textu na dvou místech, a sice v části Soutěže na výstavě (kapitola VI.) a pak v této kapitole (Tituly).  Na tomto místě je zmiňujeme pouze proto, že přepisy ČMKU je zařazují právě do článku Tituly; na výstavě se však nezadávají v kruhu, nýbrž v rámci programu závěrečných soutěží, nazývaných také Show  a podle našeho názoru je charakter tohoto bodu programu výstavy je přece jen poněkud odlišný.    

Pokud jde o zadávání titulů a čekatelství podle předpisů FCI a jmenování rozhodčích, z Výstavního řádu FCI vybíráme: 

  • na čekatlství CACIB lze navrhnout jen psy s oceněním výborný 1 (jeho zadání však není na tuto známku vázáno automaticky, CACIB lze zadat pouze tehdy, byl-li pes ohodnocen jako zcela výtečný),

  • čekatelství Reservé CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi (výborný 2),

  • zadávání všech čekatelství  provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno; tohoto rozhodčího je nutno jmenovat předem (v konkrétních případech se ovšem čas od času dočkáme překvapení a může to vést až k tomu, že získané čekatelství není použitelné z důvodu, že celkový počet čekatelství není udělen dostatečným počtem rozhodčích, pořadatelé k tomu ovšem přistupují jistě jen tehdy, když nominovaný rozhodčí prostě nepřijede a oni nějak výstavu zajistit musí), 

  • pokud jde o skupinové soutěže (BIG, BIS, nejlepší chovatelská skupina, nejlepší odchov, nejlepší pár, nejlepší veterán, junior handling), ty musí posuzovat také vždy jeden jediný rozhodčí a i tito rozhodčí musí být jmenováni předem, 

  • rozhodčí musí být schváleni svou národní organizací a jejich svaz jim musí vydal povolení, 

  • univerzální rozhodčí z členských států FCI mohou posuzovat všechna plemena a všechny soutěže (včetně BIS a BIG) bez jinak nutného povolení od svého národního svazu, 

  • skupinoví rozhodčí z členských států FCI mohou posuzovat všechny psy všech plemen (včetně BIG) skupin, pro které jsou schváleni, bez jinak nutného povolení (právě tato ustanovení pomáhají pořadatelům operativně řešit personální nedostatečnost v konkrétních případech), 

  • návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí (příslušné karty slouží vystavovatelům jako doklad toho, že pes byl na zadání čekatelství CACIB navržen – ovšem v Německu se karty nerozdávají, tam je vše uvedeno na posudku, avšak veškeré výsledky jsou uchovávány elektronicky – dokud není vše zapracováno, příslušné dokumenty nedostanete ), 

  • přiznání čekatelství provádí FCI; jeho úkolem je zkontrolovat, zda navržení psi splňují předepsané podmínky a zda CACIB byl zadán řádně, (to jsou ty šedobílé kartičky, které distribuuje FCI po někdy kratší a někdy po delší době, že se užuž začínáte zabývat otázkou, zdali se někde nestala chyba).

 

XVI. Čekatelství…

Za tituly nejvyšší jsou považovány tituly šampionů; k jejich dosažení je nezbytné napřed získat tzv. čekatelství. V této kapitole tedy zaměříme pozornost na 
  • čekatelství šampionátu mladých (CAJC) ,

  • čekatelství šampionátu České republiky (CAC) a

  • čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB).

Především je nutno upozornit, že ani čekatelství není nárokové, pes či fena musí mít mimořádné exteriérové kvality. Podmínky získání prvních dvou čekatelství jsou zapracovány do příslušných řádů (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“ a Řád pro udělování titulu „Český šampion“) a podmínky posledního najdeme ve Výstavním řádu FCI; základní zásady jsou pak  tyto : 

  • CAJC

se uděluje psům a fenám zvlášť ve třídě mladých na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových, může být zadán pouze psovi a feně oceněným známkou V1 a může  jej zadat pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou výstavu;

 

  •  CAC  (Certificat d´amplitude aux championat)

se uděluje psům a fenám zvlášť v mezitřídě, ve třídě otevření, pracovní a šampionů (vítězů), na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových pořádaných v České republice, může být zadán pouze psovi a feně oceněným známkou V1 (jedincům s oceněním V2 lze při vysokých kvalitách přiznat rezervní CAC), čekatelství se může zadat i jedinci, který již titul Český šampion má a  může jej navrhnout pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou výstavu.

Poznámka: náhradní čekatelství (reservé) se uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možno přiznat čekatelství CAC, jestliže CAC získá nositel titulu Šampion České republiky (potvrzení tohoto titulu si majitel psa s res. CAC na ČMKU musí ověřit sám).

 

  • CACIB (Certificat d´amplitude aux championat de beauté) :

na udělení titulu lze navrhnout jen psy s oceněním V1   (rezervní CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi, tedy V2), zadávání všech čekatelství i titulu CACIB  provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno a tohoto rozhodčího je nutno jmenovat předem; návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí (příslušné karty slouží vystavovatelům jako doklad toho, že pes byl na zadání titulu CACIB navržen), přiznání čekatelství provádí FCI.

Poznámka: pokud jde o  reservé CACIB, to se uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možné přiznat čekatelství v případě, že CACIB získá jedinec, který již je interšampionem (vlastní čekatelství CACIB držiteli res. CACIB připadne automaticky); několikeré udělení res. CACIB nemá pro zadání titulu interšampion (mezinárodní šampion krásy) žádný význam.

 

XVII. Šampionáty…

V této pasáži se budeme věnovat podmínkám pro získání  titulů Český junior šampion, Český šampion a mezinárodní šampion krásy (interšampion). Podobně jako podmínky čekatelství na tyto tituly i tyto podmínky najdeme v příslušných řádech (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“, Řád pro udělování titulu „Český šampion“ a Řád pro mezinárodní šampionát).

  • Český junior šampion 

nárok na udělení titulu získá jedinec, který ve věku 9 až 24 měsíců 3x získá čekatelství (CAJC), z toho minimálně 2x ve třídě mladých (1x lze CAJC nahradit CAC získaným  v mezitřídě, ve třídě otevřené, pracovní nebo vítězů; takto použité čekatelství ovšem již nelze použít k získání titulu Český šampion); uvedená čekatelství musí udělit dva různí rozhodčí. 

Poznámka: titul Český junior šampion neopravňuje k zařazení psa (feny) do třídy vítězů (šampionů) a ČMKU jej udělí na základě žádosti majitele psa (feny) po předložení příslušných potvrzení z výstav (tzn. kartiček) a průkazu původu psa.

 

  • Český šampion 

udělení titulu Šampion České republiky podléhá jiným pravidlům v případě plemen, u nichž je získání titulu Interšampion podmíněno složením zkoušky z výkonu a jiným pravidlům v případě ostatních plemen uznaných FCI a plemen zatím FCI neuznaných: 

u  plemen, u nichž získání titulu Interšampion je podmíněno zkouškou z výkonu se požaduje: 

úspěšné absolvování příslušné zkoušky z výkonu, která opravňuje k zařazení do třídy pracovní, a 2x čekatelství CAC, z toho nejméně 1x z výstavy mezinárodní; 

u ostatních FCI uznaných plemen se požaduje: 

  4x čekatelství CAC, z toho nejméně 2x z výstavy mezinárodní; 

u plemen FCI zatím neuznaných se požaduje: 

              4x čekatelství CAC. 

     Ve všech případech pak platí, že čekatelství je třeba získat ve dvou výstavních sezonách (1 sezona je 1 letopočet) od dvou různých rozhodčích. 

Poznámka: diplom o udělení titulu vydá ČMKU po předložení příslušných osvědčení o získání čekatelství CAC a originálu průkazu původu.

 

  • Mezinárodní šampion krásy 

podmínky pro získání titulu mezinárodní šampion krásy jsou odlišné pro plemena nepodléhající pracovním zkouškám a plemena těmto zkouškám podléhající: 

u plemen, která nepodléhají pracovním zkouškám, se požaduje: 

4 x CACIB ze 3 různých zemí, alespoň od 3 různých rozhodčích, přičemž mezi prvním a posledním musí uplynout 1 rok a 1 den; 

u plemen, která podléhají pracovním zkouškám, se vyžaduje: 

2 x CACIB ze 2 různých zemí, alespoň od 2 rozhodčích, nejméně III. cenu nebo hodnocení „dobrý“ na pracovní zkoušce, kde se soutěží o čekatelství na národní  šampionát (CACT); posuzuje-li se zkouška podle bodů, musí pes dosáhnout 75 % z maximálního počtu bez ohledu na ceny. 

Poznámka: o titul se žádá prostřednictvím ČMKU;  je nutno předložit kopii průkazu původu a originály příslušných  potvrzení (šedé kartičky vydané FCI).