Optimální je, když již ve chvíli, kdy jste se rozhodli pořídit si štěňátko, máte jasno v tom, že se hodláte věnovat jeho výstavní kariéře.  Je-li tomu tak,  nespěchejte  a pokuste se nejprve zorientovat na scéně. Rozhodněte se, zdali si pořídíte psa či fenku. Vyberte si chovatele, ke kterému si pro štěně půjdete.  

            V úvahu je dobré brát úspěchy na výstavách, ale i další věci. Pokud si podle dosahovaných výsledků vytipujete určité chovatele, spojte se s nimi a nezávazně se  pobavte o svém záměru. Dejte rozhodně i na první dojem, vztah mezi vámi a chovatelem by rozhodně neměl skončit tím, že si odvezete štěňátko, proto je důležité, aby pro vás jednání s ním bylo příjemné.  Zkušený chovatel  vám rád poradí s výběrem štěněte vhodného pro výstavní kariéru. Děláte mu totiž tu nejlepší reklamu, zvláště pokud se bude vašemu štěňátku dařit.  

            Pokud se týká ceny, ta závisí na výstavních úspěších rodičů  i na kvalitě konkrétního vrhu. Mám zkušenost, že v tomto ohledu rozdíly mezi špičkovými chovateli nejsou nikterak podstatné, rozhodně se nevyplatí podle ceny si štěně, resp. chovatele, vybírat. Berte však v úvahu servis, který vám chovatel garantuje poté, co si potomka z jeho chovu odvezete. Na štěně pochopitelně nedostanete záruční list, avšak bez důležitosti není, jak se chovatel staví k otázce případných dědičných vad, které by se v budoucnu mohly u štěněte vyskytnout. Zodpovědný chovatel se v kupní smlouvě zaváže tuto věc odpovídajícím způsobem řešit, jde mu totiž o zachování dobrého jména. Nic naplat, jméno dobré chovatelské stanice je značkou a o udržení její hodnoty je třeba pečovat. 

            K rozhodnutí psa vystavovat ale klidně můžete dojít až později, ani v takovém případě nejste bez šancí. My jsme rozhodně neměli ambici s Abaxem od Vrchlického potoka objíždět výstavy; pořídili jsme si ho jako náplast na bolest, která zbyla po odchodu naší milované bassetky. Přihlásili jsme ho na výstavu, abychom zjistili, jak by si vedl, a on hned   napoprvé získal ocenění CAC, CACIB i BOB na mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi (2003). Spojili jsme tedy příjemné s užitečným a jezdíme(dnes již s celou smečkou) na výstavy konané ve městech, která chceme navštívit.

 

II.  Nácvik

          Rozhodli jste se tedy svého psa na výstavě předvést, ale nevíte, co má umět? Pes je posuzován v postoji a v pohybu a musí snést prohlídku těla, včetně chrupu. Osobně jsem začala štěňata nejprve učit postoj a věřte, že na pokrok jsem se zatraceně načekala.  

           S Kalinkou jsem začínala prakticky ihned, ale nikam to nevedlo. Chtěla jsem vyhovět požadavku, že ji to musí bavit, a tak jsem se rozhodla raději počkat. Postupně jsem se pokusila sem tam ji postavit u velkého zrcadla (lépe se kontroluje výsledný dojem); abych ji udržela alespoň chvíli v klidu, nechala jsem ji okusovat piškot, který jsem ukrývala v ruce. Teprve později přišlo na řadu upravování končetin do žádaného tvaru, což se nám někdy povede, někdy méně. V případě Kalinky mám vždycky dojem, že mi na její úpravu jedna ruka schází. S Hispánkou to šlo o něco méně ztuha. 

            Výstavní postoj má vypadat tak, že přední i zadní nohy jsou v zákrytu, přičemž přední směřují kolmo k podlaze, zadní pak jsou mírně natažené dozadu tak, aby jejich spodní část svírala s podlahou pravý úhel. Při upravování je vhodné končetinu vždy uchopit hned nad tlapkou. Hlava se přidržuje pod bradou rukou (později stačí vodítko) tak, aby hleděla  spíše vzhůru. Ocásek se mírně zdvihne nad hřbet.  

            Pokud jde o pohyb, nejprve zvykáme štěně na výstavní vodítko, později se pokoušíme jej přimět, aby vesele, ale ukázněně běhalo vedle nás. Hned v úvodu si vštěpíme několik zásad: 

-          vodítko držíme v levé ruce  (pes se v kruhu vždy vodí vlevo),

-          pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček a

-          správným výstavním pohybem je pravidelný klus.

 

 Připravíme se na pohyb (tzv. figury)

-          v kruhu,

-          po přímce,

-          v trojúhelníku,

-          ve tvaru písmene L a

-          ve tvaru písmene T;

osobně jsem se v praxi setkala jen s prvními dvěma způsoby.

             Pokud při učení budete v hojné  míře využívat pochval a odměn, věřte, že štěně se bude na toto trénování těšit. Je vhodné dbát toho, aby 

-          štěně bylo vyvenčené,  ale zároveň odpočaté,

-          po každém pokroku následovala (třeba až přehnaná) pochvala,

-          trénink trval vždy jen chvilku, třeba víckrát denně a

-          nácvik štěně opravdu bavil. 

Prohlídka těla má tu výhodu, že ji můžeme provozovat prakticky kdekoli. Naše holky jsou zvyklé, že jízdu výtahem využívám k prohlídce jejich chrupu (aby to měly rychle za sebou, snaží se přeskočit fázi předvedení skusu a rovnou otvírají papuly dokořán). U štěňat často rozhodčí nechá majitele, aby chrup předvedl sám. Nejprve tedy předvádíme skus (mělo by být vidět vzájemné postavení řezáků), pak stále ještě při zavřené tlamě odhrneme pysky po stranách; nakonec předvádíme zuby při tlamě otevřené,  což psi dvakrát nemilují, ale zvyknou si. V neposlední řadě je nezbytné, aby štěně sneslo prohmatání těla a psi i na kontrolu varlat.

 

III. Druhy výstav 

            Již během nácviku se štěňátkem se zamyslete nad tím, na jakou výstavu zamíříte. S rozhodnutím určitě nečekejte až do okamžiku, kdy váš pejsek vše bravurně zvládne (přihlášku totiž musíte odeslat tak dva měsíce před konáním výstavy). Většinou se radí začít na některé z „nižších“ typů výstav; nesdílím tento názor. Vůbec se  nemusíte bát přihlásit se hned na výstavu mezinárodní, není o nic složitější;  pes musí prokázat všude stejné dovednosti. Nerozpakujte se ani vyrazit na výstavu do zahraničí. Při výběru výstavy si dejte pozor, aby byla určená pro vaše plemeno. Některé výstavy jsou pro všechna plemena, některé pro všechna plemena mimo loveckých, některé jen pro plemena společenská. 

            Porozhlédnout se po právě konaných výstavách mohu vřele doporučit ještě z dalšího důvodu: i když sami máte zkušenosti s tím, jak to na výstavě chodí, je určitě vhodné alespoň jednu výstavu navštívit předem „nanečisto“ se štěňátkem. Možnost si toto prostředí „osahat“ je pro něj neocenitelná a přijdete-li dostatečně včas před začátkem posuzování, bude mít dokonce příležitost proběhnout se ve výstavním kruhu a vše si patřičně očichat. Ve chvíli, kdy nastane jeho slavný den, bude určitě jistější v prostředí, které neuvidí poprvé.  

            Vybírat tedy můžete z těchto druhů výstav: 

o        oblastní
organizují se na územním principu a jsou přístupné pro plemena uvedená v propozicích,

o        krajské
platí pro ně de facto totéž, co pro výstavy oblastní, 

o        klubové
jsou přístupné pro plemeno (plemena) sdružená v klubu, který výstavu pořádá,

o        speciální
se organizují pro určité plemeno a mohou se pořádat pouze jednou za rok,

o        národní
jsou přístupné pro všechna plemena psů,

o        mezinárodní
pořádají se pod záštitou FCI a jsou přístupné pro všechna plemena psů FCI uznaná.

 V určitém rozsahu jsou informace o termínech výstav každoročně zveřejňovány v prvních číslech „psích“ časopisů. Jinak ovšem dnes již lze poměrně spolehlivě všechny potřebné údaje získat na internetu. Pokud se týká výstav pořádaných v České republice, jejich přehled najdete na stránkách ČMKU. Přehled mezinárodních výstav pořádaných u nás je zveřejněn též na stránkách ČMKJ. Informace o výstavách pořádaných v zahraničí najdeme na stránkách jednotlivých národních kynologických organizací; jejich přehled v současné době připravujeme. 

 

IV. Přihláška

     Počítejte s tím, že uzávěrka přihlášek se koná zhruba dva měsíce před výstavou; přesné termíny bývají uvedeny v propozicích výstav. V případě výstav mezinárodních a národních bývá pravidlem, že uzávěrky jsou dvě. Pokud se hlásíte až ve druhém termínu, zpravidla zaplatíte vyšší výstavní poplatek.

      Jak přihlášku získat? Především se pokusíme ji najít na internetu, dnes to je již poměrně rozšířený způsob. Ne vždy, kdy je přihláška na výstavu na internetu přístupná, lze ji též elektronicky odeslat.V takovém případě si ji vytiskneme a pošleme ji poštou, ale i to je příjemné zjednodušení, neboť odpadne alespoň část korespondence. S velmi dobrou  praxí jsem se setkáváme  např. v Německu a v Polsku: pokud nemáme k dispozici přihlášku na tu kterou konkrétní výstavu, můžeme použít přihlášku tzv. neutrální, kterou najdeme na příslušných webových stránkách. Přihlášky na výstavy, které se budou konat v nejbližší době, se nám též často nabízejí přímo na výstavách předchozích; tak např. v Lucembursku každý vystavovatel obdrží doslova fascikl přihlášek na výstavy pořádané v různých evropských zemích v  několika následujících měsících.

      Pokud jsme se nám nepodařilo potřebnou přihlášku opatřit jinak, napíšeme si o ni pořadateli výstavy, kontakt (stále častěji i elektronický) bývá uveden v přehledech termínů výstav.

     Je třeba upozornit, že na výstavu nemají přístup hárající fenky,  feny v druhé polovině březosti a feny kojící. S tím může být trochu problém, ne vždy můžeme všechny okolnosti ve chvíli odesílání přihlášky předvídat; nepříjemné je, že výstavní poplatek se při neúčasti na výstavě nevrací, což zejména u poplatků hrazených v EURO (zpravidla kolem 50 E za psa) zamrzí.

      Pokyny k vyplnění přihlášky hledáme především v ní samotné; vyplatí se číst i text uvedený malými písmeny. Vyplnění přihlášky musíme věnovat  zvýšenou pozornost; chyby v přihlášce či její nečitelnost mohou v krajním případě být důvodem nepřijetí psa. I když je vše uvedeno zcela správně, může se  stát, že v katalogu budou uvedeny nesprávné údaje, zvláště v případě zahraničních výstav (např. v abecedním seznamu vystavovatelů se najdete podle počátečního písmene svého křestního jména a nikoli příjmení); v Lucembursku nám dokonce správně přihlášeného psa zařadili mezi feny (spravil to ovšem  jeden e-mail).

      Je důležité přihlásit psa do správné třídy. Pokud jde o stáří psa, přestože někteří autoři uvádějí, že rozhodující je věk, jehož pes dosáhne v den konání výstavy, pravdou je, že podle předpisů ČMKU i FCI se vychází z věku, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (ostatní podmínky musí být splněny již v době podávání přihlášky).

      Dříve se ke každé přihlášce musela přiložit fotokopie průkazu původu, popř. dokladů o složení požadované zkoušky či získání příslušných titulů, hlásí-li se pes do třídy pracovní nebo vítězů (šampionů); dnes to v případě elektronicky podávaných přihlášek zpravidla neplatí, ale pozor, v některých případech tyto doklady pořadatel výstavy přesto požaduje (např. na Slovensku), a elektronicky podanou přihlášku je nutné ještě v tomto směru doplnit. Vždy se tedy vyplatí mít nějakou tu fotokopii průkazu původu a dalších dokladů doma v zásobě. Většinou se přikládá i kopie dokladu o uhrazení výstavního poplatku, avšak s ohledem na vysoké bankovní poplatky někteří pořadatelé výstav (praxe poměrně běžná v zahraničí) umožňují úhradu provést teprve v den výstavy na místě. Někdy se to vzhledem k úspoře bankovního poplatku vyplatí, jindy ne (to pokud je výstavní poplatek pro tento případ zvýšen tak, že rozdíl významně převyšuje  poplatek účtovaný bankou.

     Přihlášky posílané poštou  je jistější odesílat doporučeně (po pravdě řečeno to moc nedodržuji a zatím jsem nelitovala, pošty fungují celkem spolehlivě). Jako potvrzení, že s vámi organizátor výstavy počítá, dostaneme tzv. vstupní list, někdy takřka okamžitě (Německo), jindy doslova na poslední chvíli,  (často Slovensko). Na tomto vstupním listě pak nezřídka najdeme i další užitečné informace: tip na hotel, popis příjezdu do města konání výstavy z různých směrů, poloha výstaviště apod.

 

V.Výstavní třídy

Na rozdíl od pravidel, která platí např. ve Velké Británii (není členem FCI) může podle Výstavního řádu ČMKU být pes na jedné výstavě přihlášen pouze do jedné třídy. 

Do které třídy svého psa přihlásíte? Pokud je mu méně než 15 měsíců, přicházejí v úvahu tyto třídy: 

Ø    štěňat
4 až 6 měsíců;
s touto třídou se nesetkáváme často (bývá to spíše zpravidla na výstavách klubových či speciálních),

Ø      dorostu
6 až 9 měsíců nebo

Ø       mladých
9 až 18 měsíců.

 
Pokud máte psa staršího 15 měsíců, můžete ho přihlásit do některé z tříd níže uvedených:

 Ø       mladých

zde totiž existuje určitý přesah (uvedená třída je ohraničena až 18 měsíci); důvodem je hlavně skutečnost, že velká plemena dospívají a tělesně vyzrávají později, proto se majitelům nechává na uvážení, ve které třídě chtějí  se svým psem ve stáří 15 až 18 měsíců  soutěžit,

Ø       mezitřída
15 až 24  měsíců;
třída vhodná pro mladé jedince, kteří jsou ve vývinu a nemohou ještě ve všech ohledech konkurovat svým „hotovým kolegům“,

Ø      otevřená
od 15 měsíců;
pro jedince bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná ocenění,

Ø       pracovní
od 15 měsíců;
pro jedince, kteří mají složenu požadovanou zkoušku z výkonu

-        na mezinárodních výstavách je přístupná pouze pro plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání titulu mezinárodní šampion  složit předepsanou zkoušku (splnění podmínek pro třídu pracovní na těchto výstavách musí být doloženo předepsaným  certifikátem),

-        na ostatních druzích výstav může být třída pracovní otevřena i pro ostatní plemena (v propozicích výstavy však musí být uvedeno, který typ zkoušky a s jakým oceněním k zařazení do této třídy opravňuje),

Ø       vítězů
od 15 měsíců;
(kromě mezinárodních výstav – místo třídy šampionů) pro jedince s titulem národní šampion (neplatí bezvýjimečně, je třeba studovat příslušné předpisy) a mezinárodní šampion, event. i národní či klubový vítěz, přičemž tituly musí být získány v konkurenci dospělých,

Ø       šampionů
od 15 měsíců;
je otvírána pouze na mezinárodních výstavách pro jedince s titulem mezinárodní šampion  nebo šampion některé z členských zemí FCI,

Ø       veteránů
od 8let a

Ø       čestná
od 15 měsíců;
pro jedince s tituly např. národní šampion  či mezinárodní šampion, národní vítěz či klubový vítěz (v této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí) 

Ø       mimo konkurenci
(vypsání posledních dvou tříd zdaleka není pravidlem).

Pokud získané tituly opravňující k zařazení do třídy vítězů (šampionů) nebo certifikát o absolvování předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou doloženy řádně, má pořadatel výstavy povinnost psa zařadit do třídy otevřené.

Pro úplnost se ve stručnosti zmíníme též o dělení výstavních tříd pro plemeno německý ovčák:

Ø       třída dorostu
6 až 12 měsíců

Ø       třída mladých
12 až 18 měsíců

Ø       třída dospívajících
18 až 24 měsíců

Ø       třída dospělých
nad 24 měsíců 

Ø       pracovní
nad 24 měsíců; podmínkou je zkouška z výkonu

Ø       třída veteránů
nad 8 let.

I když se o tom zmiňujeme na jiném místě (viz díl Přihláška), připomínáme, že pro zařazení psa do třídy je rozhodující věk, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (je-li výstava vícedenní, nerozhoduje, který den se vystavuje příslušné plemeno, nýbrž den, kdy je výstava zahájena).

 

VI. Soutěže na výstavě 

Soutěže především zvyšují atraktivitu výstav pro tu část veřejnosti, kterou až tak nezajímá posuzování v kruzích. Jsou ovšem oblíbené i mezi chovateli; ti mají skvělou možnost tímto způsobem prezentovat svůj chov. Na výstavách můžeme  sledovat tyto soutěže:

 

• mladý vystavovatel
  v této soutěži (jde o soutěž vystavovatelů a nikoliv psů) se hodnotí předvedení psa, nikoliv jeho kvalita a soutěžit lze i se psem, který na výstavě posouzen nebyl;

tato soutěž probíhá ve dvou věkových kategoriích

I. kategorie:       9 až 13 let
II. kategorie:     13 až 17 let,

 

• nejhezčí pár psů
  do soutěže může majitel přihlásit psa a fenu jednoho plemene, kteří byli na výstavě posouzeni,

• nejlepší chovatelská skupina
  do soutěže musí chovatel přihlásit minimálně tři jedince téhož plemene, kteří pocházejí z jeho chovu  z různých spojení (nejméně od dvou různých matek nebo otců); psi nemusejí být v majetku chovatele, avšak musí být na výstavě posouzeni,

• nejhezčí mladý pes
  do soutěže nastupují všichni mladí psi, kteří byli na výstavě posouzeni a dostali titul CAJC,
   

• nejhezčí mladá fena
  do soutěže nastupují všechny mladé feny, které byly na výstavě posouzeny a dostaly titul CAJC,
   

• nejhezčí veterán
  'soutěží vítězové třídy veteránů a
   

• nejlepší plemeník
  v této soutěži se hodnotí typ a kvalita odchovu (týká se jen  výstav klubových a speciálních);
  do soutěže lze přihlásit plemeníka (musí být na výstavě posouzen v normální konkurenci)  a jeho alespoň pět potomků, kteří byli na výstavě též posouzeni.

Na konkrétní výstavě se nemusíte nutně setkat se všemi zde uvedenými soutěžemi. Program často bývá v zájmu zvýšení návštěvnosti poměrně bohatý a lze se seznámit s nejrůznějším využitím psů a možností práce s nimi. 
 

Podle výstavního řádu FCI na mezinárodních výstavách se zadáváním titulu CACIB FCI se setkáme ještě s těmito skupinovými soutěžemi: 

• BIG (BEST IN GROUP)
  nejlepší pes skupiny FCI; soutěží všichni vítězové plemene, neboli BOB (Best of Breed)
   

• BIS (BEST IN SHOW)
  nejlepší pes výstavy; soutěží všichni  vítězové skupiny FCI, neboli BIG.

 

VII.  Před výstavou

Na výstavě chceme svého psa předvést v co nejlepším světle (jde o přehlídku psí krásy!). Pokud se týká pravidelné péče o jeho exteriér, my, majitelé krátkosrstých plemen, jsme trochu ve výhodě, jejich srst nevyžaduje tak důkladnou péči. Víte, čím se berňákům nejlépe vyčesávají uvolněné chlupy? Listem pilky na železo! Na druhé straně delší huňatá srst umožní zakrýt sem tam nějaký nedostatek. Jsem zvyklá před výstavou psy koupat, ale ne bezprostředně (srst ztratí něco ze svého obvyklého lesku). Pokud jedeme na několik výstav krátce za sebou, není-li to opravdu nezbytné, psy již další koupelí netrápím. 

Kdo čistí uši pravidelně (u dlouhoušatých psů nejlépe 1 až 2x týdně), nemusí se tím před výstavou zabývat. Je vhodné zkontrolovat drápky, pokud jsou přerostlé, mohou zkreslovat postavení tlapek. Je nepříjemné, má-li pes příliš dlouhou živou část drápů, takže není možné je upravit dostatečně nakrátko (takového psa máme doma).

Pokud jde o štěňata, doporučuje se před výstavou zvýšit intenzitu nácviku (to je zapotřebí zvláště u těch, jimž se příliš nechce ukazovat zoubky) a také  provozovat trénink v různém prostředí a s cizími lidmi (s tím jsem si nevěděla příliš rady, ale ukázalo se, že postačí štěňata brát na výstavy od chvíle, kdy jim to jejich očkování dovolí.

Bezprostředně před výstavou se snažím eliminovat rizika: nevodím psy na místa, kde bývá větší psí koncentrace, a dávám pozor, aby se nezranili. Při jejich domácích hrátkách víc trnu, neodnese-li to některé ouško tržnou  ranou, ale to je tak vše, co mohu dělat. Naše holky se vzájemnému okusování věnují prakticky celý den a s výjimkou jídla snad nic je nebaví víc.

Na každé výstavě probíhá veterinární kontrola, která se zajímá o očkování psa a jeho zdraví. Je důležité opravdu pečlivě si prostudovat propozice, neboť podmínky vyžadované pořadateli se mohou různit. Pokud jde o očkování, zpravidla platí, že nesmí být starší než 1 rok a mladší než 1 měsíc. Osvědčení veterináře o kontrole zdravotního stavu psa vydané ne dříve než 3 dny před konáním výstavy je zapotřebí zpravidla vždy. Potvrzení o tom, že pes nepochází z  místa, kde je karanténa, si opatříme v případě, že to pořadatel výstavy požaduje (dnes se s tím již prakticky nesetkávám).

Rozdíl je, zda jedeme do členské země Evropské unie anebo Evropskou unii opouštíme. Pokud cestujeme v rámci unie, stačí, pokud náš pes má pas pro malá zvířata (pet passport), odpovídající identifikaci a očkování proti vzteklině; to ovšem neplatí,  cestujeme-li do Velké Británie, Irska, Švédska nebo na Maltu (v těchto státech zatím platí zpřísněné podmínky). Stejné podmínky jako v rámci Evropské unie pak platí i pro cestování do Švýcarska, Norska, Lichtenštějnska, Monaka, Vatikánu, San Marina, Andorry a na Island. Pokud navštívíme další tzv. třetí země, je třeba mít na paměti, že musíme vyhovět jak požadavkům navštíveného státu, tak požadavkům Evropské unie, neboť při návratu budeme na území EU znovu vstupovat. Osobně s sebou všude vozím jak „psí“ pasy, tak mezinárodní očkovací průkazy.

 

 VIII.  Co s sebou a co na sebe

Přípravě před odjezdem je dobré se věnovat zodpovědně. Často je cesta až příliš daleká na to, abychom pro nějaké své zanedbání jeli zbytečně. Bez čeho se neobejdeme a co si raději připravíme v předstihu (a podrobíme opakované kontrole): 

-          vstupní  list (pokud jsme jej obdrželi),

-          doklad o zaplacení výstavního poplatku (nebudeme-li platit teprve na místě),

-          očkovací průkaz (psí pas),

-          průkaz původu (originál),

-          další podle požadavků pořadatele a

-          své doklady (zejména při cestě do zahraničí).

 Dále jsou to věci, které jsou potřebné, avšak zpravidla si je můžeme přímo na výstavě opatřit: 

-        výstavní vodítko (na všech výstavách jej lze zakoupit, avšak lepší je, je-li na něj pes již zvyklý - hned pochopí, „o co jde“),

-        miska na vodu (skvělá je tzv. švédská, voda se nerozlije, může v ní být i během jízdy autem, což je praktické při dlouhých cestách, hlavně v  horku),

-        láhev s vodou pro psa (toalety mohou být poněkud „z ruky“, navíc tam bývá dost plno),

-        místo pro odpočinek psa (nejlépe výstavní klec - osvědčily se nám nylonové, snadno se transportují, ale postačí i oblíbený pelíšek),

-        ručník pro psa (pro případ nepříznivého počasí)

-        potřeby pro poslední úpravu exteriéru psa (u krátkosrstých plemen postačí vlhká žíňka k odstranění případných uvolněných chlupů)

-        pochoutky do kapes pro stimulaci psa.

 Co se mi osvědčilo a mohu vřele doporučit: 

-        vlastní občerstvení (přímo na výstavě většinou nebývá příliš pestrá nabídka, často to není zrovna po ruce a nerada se vzdaluji od kruhu),

-        skládací židličky (poměrně rozšířená je souprava rozkládacího stolku s vyklápěcími sedátky, kterou lze složit do nevelkého plochého kufříku),

-        papírové kuchyňské utěrky (ty nás doslova zachránily, když pod tíhou odpovědnosti na CACIB Nürnberg California dostala „na place“ průjem),

-        vlhčené ubrousky (pro miminka),

-         připínač výstavního čísla (ani když je číslo jako samolepka, zpravidla nevydrží připevněné tak dlouho, jak je třeba),

-        kancelářské sponky (záložky do katalogu), blok a tužka na poznámky,

-        sáčky na případné exkrementy (ne všude jsou zapotřebí, stále více se setkáváme s dokonalým servisem, kdy na výstavě funguje služba určená výhradně k tomuto účelu, která v případě nehody ihned přiběhne).

 

Hračky naopak kupujeme až na místě, aby byly neokoukané a zaujaly více než dění kolem, které může být pro psa stresující.

 

Pokud se týká typu oblečení, to by mělo vyhovět především požadavku společenské úrovně výstavy, avšak volbu oděvu jistě ovlivní  i vystavované plemeno. Jinak se oblékneme na  výstavu oblastní, jinak na mezinárodní a vyššího typu. Osobně zastávám názor, že kalhoty a sako, ještě lépe kalhotový kostým, zpravidla neurazí. Je vhodné mít na paměti, že se vystavuje pes a ne my. Oblečení by mělo být pohodlné a upravené, ne však příliš nápadné. Při jeho výběru bychom se měli soustředit i na výběr barvy, aby pokud možno byla kontrastní k barvě psa; umožní tak lépe posoudit jeho horní linii.

 

Na svém oděvu bychom měli mít kapsy, aby byla vždy po ruce pochoutka k zabavení psa, který se začíná nudit. Může posloužit i ledvinka, ale u nás se příliš neosvědčila; naši psi se o ni zajímají přespříliš.

 

 

 

IX. Výstavní řád Českomoravské kynologické unie

 

Zde upozorníme na některé pasáže uvedeného výstavního řádu, jejichž znalost se může na výstavě hodit (ustanovení jsme seřadili logicky, nikoli podle jejich číselného pořadí). Přirozeně, že se zaměříme především práva vystavovatelů a povinnosti pořadatelů a rozhodčích.

 

Tak především se zastavíme u článku 12, který stanoví, že z účasti na výstavě jsou vyloučeni psi nemocní, podezřelí z nemoci, psi v majetku osob, jimž bylo odňato právo vystavovat a psi nebezpeční (definovaní jako psi kousaví a agresivní vůči lidem a psům). O účasti na výstavách fen v druhé polovině březosti, fen kojících a hárajících jsme se již zmiňovali na jiném místě.

 

Dále se podíváme na článek 14; ten upravuje práva a povinnosti vystavovatele. Vystavovatel se může dovolávat těchto práv: 

Ø       na uvedení psa v katalogu výstavy,

Ø       na posouzení psa,

Ø       získat originál výstavního posudku, diplom, oceňovací stužku a případně věcnou cenu,

Ø       používat tituly získané na výstavách,

Ø       odstoupit v průběhu posuzování, pokud tak učiní před započetím posuzování vlastního psa,

Ø       na zápis výstavního ocenění do průkazu původu nebo výkonnostní knížky (není to však jeho povinnost) a

Ø       protestovat proti formálnímu nedodržení Výstavního řádu ČMKU nebo propozic.

 

Vystavovatel má tyto povinnosti: 

Ø       včas odeslat řádně vyplněnou a doloženou přihlášku,

Ø       uhradit výstavní poplatek,

Ø       při přejímce psů se vykázat vstupním listem,

Ø       předložit průkaz původu, popř. výkonnostní knížku, podle pokynů pořadatele,

Ø       viditelně označit sebe a vystavovaného psa,

Ø       včas nastoupit do výstavního kruhu, předvést psa a dbát pokynů rozhodčího,

Ø       nenechat psa volně pobíhat a

Ø       nenarušit nevhodným chováním průběh výstavy. 

Osobně jsem se sice ještě na žádné výstavě nesetkala s praxí, že by byli označováni vystavovaní psi, ale toto ustanovení se mi jeví poměrně smysluplným, ač zřejmě není příliš dodržováno.  

Každý vystavovatel si musí být vědom své odpovědnosti za škody způsobené svým psem.

 Nezúčastní-li se přihlášený vystavovatel výstavy, nemá právo na vrácení výstavního poplatku. Pokud jde o praxi, kdy se výstavní poplatek platí teprve v den konání výstavy přímo na místě, situace je stejná: kdo se na výstavu nedostaví, výstavní poplatek musí doplatit.

Na výstavách mohou posuzovat pouze rozhodčí, kteří jsou uvedeni v seznamu rozhodčích a mají kvalifikaci k posuzování příslušných plemen (článek 9). Rozhodčí delegovaní na mezinárodní výstavy  musí být uvedeni v seznamu mezinárodních rozhodčích členského státu FCI. Jeden z delegovaných rozhodčích je delegující organizací pověřen funkcí hlavního rozhodčího; hlavní rozhodčí je předsedou komise, která rozhoduje o protestech.

 Rozhodčí má (mimo jiné) právo: 

Ø      upozornit na nevhodné počínání vystavovatelů a při hrubém porušení výstavního řádu může odmítnout posuzovat psy a

Ø       neposoudit jedince, který nastoupil opožděně do kruhu, pokud zavinění není způsobeno pořadatelem.

 

Rozhodčí má (mimo jiné) povinnost

Ø       vystavované jedince posuzovat přísně a nestranně,

Ø       posuzovat výhradně podle standardu FCI,

Ø       vystavit písemný posudek a zadat výstavní ocenění,

Ø       v každé třídě (mimo dorost) určit pořadí prvních čtyř jedinců a

Ø       neposoudit neovladatelného nebo agresivního jedince.

 Rozhodčí nesmí posuzovat jedince, jehož byl v posledních 6 měsících majitelem nebo spolumajitelem (totéž platí o psech, kteří patří jeho nejbližším příbuzným či jeho partneru). Chování rozhodčích musí být korektní jak při posuzování v kruhu, tak mimo něj.

 

Rozhodčí dále: 

Ø       nesmí prohlížet katalog před nebo v průběhu posuzování,

Ø       nesmí přihlásit psa, jenž je veden pod jeho jménem, na výstavy, na kterých je ve funkci rozhodčího, v den, kdy posuzuje,

Ø      na výstavě, kde není rozhodčím, smí vystavovat pouze psy ze svého vlastního chovu, psy, jejichž je vlastníkem, nebo psy patřící jeho partneru či blízkému příbuznému,

Ø       nesmí se stýkat s vystavovateli, jejichž psy bude posuzovat,

Ø       musí jednat zdvořile, chovat se korektně a posuzovat psy bez diskriminace a

Ø       nesmí při posuzování v kruhu kouřit a pít alkoholické nápoje.

 Pro úplnost upozorňujeme i některé povinnosti pořadatele, resp. výstavního výboru; jde o povinnost: 

Ø      vydat propozice se všemi důležitými údaji (včetně navržených rozhodčích pro jednotlivá plemena či skupiny plemen),

Ø       potvrdit přijetí přihlášek,

Ø       zamítnout přihlášky došlé po uzávěrce,

Ø       vydat výstavní katalog,

Ø       zajistit potřebné vybavení kruhů a jejich vyznačení,

Ø       zajistit předem strojem vyplněné posudkové listy, diplomy a doklady o udělení titulů a čekatelství a

Ø       zajistit pořadatelskou, veterinární a zdravotnickou službu. 

Pokud se týká protestu (článek 15), nepřípustný je protest proti rozhodnutí rozhodčího, tzn. proti ocenění, zadání pořadí a titulů. Přípouští se toliko protest z důvodů formálních, jimiž se rozumí porušení výstavních předpisů či propozic (protest je nutno podat písemně v průběhu výstavy a současně složit jistinu ve výši stanovené propozicemi); protest může podat kdokoli. O projednání a výsledku projednání protestu musí být učiněn zápis. Protest podaný po ukončení posuzování ve všech kruzích se neprojednává. Co se stane s kaucí, Výstavní řád ČMKU neřeší. 

Pramen:
Výstavní řád ČMKU, schválený 22.11.2001 (účinnost od 1.1. 2002); změny: 19.2. 2004 (čl. 4 a 12), 25.3. 2004 (čl. 1 a 7), 1.7. 2004 (čl. 8), 7.10.2004 (čl. 3) a 20.1. 2005 (čl. 3).

 

X. Výstavní řád Mezinárodní kynologické federace 

Z Výstavního řádu FCI vybíráme pouze pasáže, jejichž znalost je užitečná pro vystavovatele, ustanovení týkající se vztahů mezi federací a členskými organizacemi, jakož i ustanovení organizační povahy ponecháváme stranou. 

Při výstavě se zadáváním titulu CACIB musí být všichni psi jednoho plemene posouzeni ve stejný den; skupinu FCI lze rozdělit na dva dny pouze výjimečně. 

V propozicích a v katalogu vedle názvu plemene v jazyce příslušné země musí být uveden rovněž název země původu plemene, jakož i název v jednom ze čtyř oficiálních jazyků FCI (angličtina, němčina, francouzština, španělština). 

V katalogu se zveřejňují pouze již potvrzené tituly interšampion a národní šampion a oficiální tituly ze světových a sekčních výstav FCI (tzn. světový vítěz, světový vítěz mladých, vítěz sekční výstavy a vítěz mladých ze sekční výstavy).

Z výstav jsou vyloučeni psi nemocní a chromí, psi vykazující nějakou deformaci či atrofii varlat, feny zjevně březí a feny kojící, jakož i feny v doprovodu svých štěňat. 

Nelze posuzovat psy neuvedené v katalogu, ledaže by k tomu pořadatel udělil dodatečně souhlas, neboť došlo k chybě  při přijetí či zpracování přihlášky.  

O zadání známek, umístění a titulu CACIB může rozhodovat pouze nominovaný rozhodčí a musí tak činit  bez cizí pomoci a bez vměšování jiných osob. Zapisovatel nebo pomocník v kruhu by měl ovládat jazyk FCI, který  rozhodčí upřednostňuje (toto ustanovení nebývá vždy dodržováno). 

Rozhodčí nesmí před ukončením posuzování nahlížet do katalogu a organizátor mu nesmí katalog předem poskytnout. I v otázce kouření, požívání alkoholických nápojů a styku s vystavovateli platí stejná pravidla, jako podle výstavního řádu ČMKU. 

Rozhodčí by neměl posuzovat více než cca 20 psů za hodinu při celkovém maximálním počtu 80 psů za jeden den, pokud národní organizace vyžaduje pro každého psa individuální posudek; nevyžaduje-li se takový posudek, neměl by posuzovat více než 150 psů v jednom dni.  

Rozhodnutí rozhodčího ohledně známky psa, jeho umístění a zadání titulu a čekatelství na titul je konečné a nenapadnutelné. Protest lze podat písemně z důvodu formálních výhrad vůči provádění výstavy a zadávání titulů a čekatelství na titul při složení jistiny; prokáže-li se výhrada jako neodůvodněná, kauce propadá ve prospěch pořadatele. 

K Výstavnímu řádu  FCI byl přijat dodatek

 

Doplňující předpisy FCI pro provádění sekčních a světových výstav,

podle něhož pro uvedené výstavy platí odlišná pravidla v těchto směrech:

Ø       posudek rozhodčího je povinný,

Ø       jednotlivé skupiny musí být posouzeny v jeden den,

Ø       nesmí se pořádat soutěž o nejlepšího psa dne výstavy,

Ø       všichni vítězové skupin nastupují v poslední den výstavy do soutěže BIS,

Ø       pořadatel by měl během každé světové výstavy uspořádat světovou soutěž v poslušnosti a

Ø       při výstavách pořádaných pod širým nebem musí pořadatel zajistit dostatečnou ochranu proti nepříznivému počasí.