Napsali nám

Cestovní deník Cométte Syrinx Bohemia

Dovolená 2010

"Vážená paní doktorko,

srdečné pozdravy všem do Hájemství bernských honičů do malebného Podkrkonoší. Jak jsme v srpnu slíbili, po absolvování dlouhé cesty jsme našli chvilku času a chceme popsat pár zážitků ne z pohledu navštívených míst, ale z pohledu naší krásné a velmi hodné psí kamarádky Comettky ze smečky Syrinx Bohemia. Naší psí slečně bude 3.10.2010 již 6 let, je z ní rozvážná psí dáma, která se ale zcela nearistokraticky nechá vyprovokovat k bláznivinám a hrám, kde hraje hlavní roli pohyb, který velmi miluje.

Zjistili jsme, že pejsek není ani v Rakousku, ani v Itálii problém; fajn, naše psí slečna tedy pojede s námi. Sice bude nelibě nést, že je delší čas na vodítku než je zvyklá - ale bude s námi.

"Tak tady se něco chystá, musím si ty svoje lidičky pořádně ohlídat. Když vyrábí tyhle velké balíky s prádlem, je to podezřelé. Jen je mi divný, že v té bedně dobrot bylo i moje žrádýlko, což vypadá slibně....? No, radši budu ve střehu...."

Což je u naší slečny problém.... je na nás doslova citové závislá (zvláště na malé Janě) a během cesty nás o tom několikrát přesvědčí. Koncem srpna tedy velká psí cesta začíná odjezdem na šumavskou Kubovu Huť, kde je již Kometka doma a to vše dobře zná - lesy okolo, spousta vůní a skvělý vzduch.....ale to stále ještě netušila, co ji čeká.

Přišla hodina odjezdu a ve středu brzo ráno, krátce po čtvrté hodině, budím teplem pelíšku rozehřátou naši berňačku a vysvětluji, že potřebuji urychlit koloběh protahování-loužička-mistička na nezbytně dlouhou dobu a že nás čeká daleká cesta.

"...no to mi někdo řekněte, co se děje....proč mě budí.....?? Venku je ještě tma a to je léto.....jdu si ohlídat přípravu snídaně, jednak něco kápne a možná se dozvím víc....."

Comettka tentokrát neslyší obvyklé "jdeme do práce, holka, nezlob tu", ale je jí přiděleno místo v naloženém autě, měkce vystlaný pelíšek na mozaice našich zavazadel, a vyrážíme. Samozřejmě, zastávky jsou povinné a naše přece jen trochu rozmazlená psí slečna si umí jemně "houknout", címž naznačuje, že ji to ubíhání krajiny za oknem nebaví a chtěla by to trochu ochutnat nasáním cizích vůní.

"...hele,nechci do toho mluvit, ale takhle dlouho v autě jsem nikdy nejela.....koukejte mi zastavit, každý pes si potřebuje z místních vůní udělat obraz, co se děje okolo....! Waúúúúú....!! Jo dobrý, zpomalujeme.....jdeme se větrat, fajn...!! "

Německo projíždíme během pár hodin a okolo silnice se začínají zvedat kopce předhůří Alp. Kometka bystří, nespí a občasným zabručením dává vědět, že ji situace venku zajímá. Okolo poledního přijíždíme do Sankt Johann in Tirol, ubytování v kempu klapne a chystáme se na první výlet.

Mimochodem - kemp Michelnhof je vybaven tak perfektně, že zde nalezneme nejen nezbytné psí pytlíky, ale také psí umývárnu se sprchou. Vedoucí recepce i ochotně sděluje, kam s tím naším miláčkem chodit venčit a nezapomene Kometce složit poklonu. Naše psí slečna se prostě líbí a několikrát denně odpovídáme spolukempařům, co je ten krásný pes zač a odkud se dá pořídit.

První výlet byl v St. Johannu lanovkou na Harschbichl a dále pěšky, po cestě označené "na vlastní nebezpečí" až na špičku Kitzbühelhornu. Kometka s noblesou jí vlastní bez mrknutí okna snáší lanovku a na koncové stanici na napnutém vodítku vybíhá ven. Je na ní vidět nadšení - hory, rozlehlé louky plné krav, horský vzduch a někde 300m nad námi v mracích cíl. Tak tenhle cíl pro ní byl hračkou, horší to bylo s námi, lidmi. Na první den toho bylo dost...

"S nima je taky zábava, proběhnou se po kopcích a pak leží a skoro nemluví.....doufám, že někdo najde sílu jít se mnou ještě večer na procházku...!"  

Strávili jsme v Alpách tři dny, vyplnili jsme je výstupy, delšími procházkami i koupáním ve Schwarzersee.

"No tak to nemusím, nejsem přece tuleň. Nechte mi tu misku s vodou a deku ve stínu a jděte se cachtat. Za věci ručím, stejně tu psi poštěkávají, že se tu nekrade, tak co. Ještě že mě vážou tak dlouhým vodítkem, darebáčci moji."

Chtěli jsme naši dovolenou využít k hezkým výletům, tak jsme na cestě do Itálie navštívili National park Höhe Tauern a viděli na vlastní oči Grossglockner. Návštěvou tohoto překrásného parku jsme vyplnili skoro celý den a pro Kometku byl největší zážitek proběhnout se ve výšce 2500m n.m. po ledovcovém povrchu.

"Tak to jsem teda nečekala, napřed horko, pak tisíc zatáček a pak najednou nějaký park s obrovským kopcem. No-klidně bych tam šla, ale zase by mi nikdo nestačil a měli by jazyk vyplazený jako já. Ta procházka natur parkem byla ale pěkná, jen nevím proč jsou všude ty krávy...Ale stejně se mi nejvíc líbil ledovec, Janina jezdila po zadku a já občas taky, když mi to uklouzlo. Na chvilku i bylo vidět okolo, jinak tu mlhu teda ráda nemám. Honem do pelíšku do auta...!!"

Přes San Candido projíždíme malebnou částí jižních Tirol a přes Bolzano, Trento pokračujeme na Veronu.

"...jestli jsem pána správně pochopila, přespíme v autě. Ale je to tu moc pěkný,hory a břeh jezera, to musím trochu očíhnout. No nic, mám toho za celý den dost, kde je místo....? Aha, u paničky v nohách? Beru, alespoň tu svoji milovanou paničku zahřeju. "

Zbytek dovolené patřil Itálii, po návštěvě Verony jsme odjeli směrem na La Spezii a dojeli do cíle do Mariny di Massa, Toskánska. Mohl bych rozvlekle popisovat návštěvy Pisy, Florencie, Lerici..... ale to není účelem. Comette byla všude s námi, vše s námi absolvovala s výjimkou jednoho - návštěvou pláže a koupání v moři.

"...tak to jsem blázen, kam mě to zavlekli.... ale jsem s nimi a to je pro mě hlavní. Sice mě štvou s tím vodítkem, ale tady opravdu italští pejsci chodí bez výjimky na šňůře.....a nemám ani co mapovat, tady na ulici nenajdete psí hovinko, všude jsou ty černé pytlíky, přesně takové, co nám hned dával ten pán ve Veroně, co byl taky černý jako ten pytlík. Smál se a říkal, že je to tu tak zavedené. Dneska jsme byli také u takové divné vody, co se pořád mele a pění. Nějak mi divně smrděla, tak jsem se k ní otočila ocáskem, aby viděla, že mě nezajímá. Ale fakt nějak divně smrdí......radši už sem chodit nebudu."

Kometce tedy moře nijak do noty nepadlo. Ochotně s námi chodila na procházky, kromě kostela mohou pejsci snad všude. S oblibou dolízávala naše gelata neboli zmrzliny, byla trpělivá a hodná když jsme seděli na pizze. A ten zájem - poměrně často budila zájem lidí a zvláště dětí ("mama, belle cani...!!!") a často jsme byli dotazováni, jaké rasy je ten nádherný pes. Všude se moc líbila a Italové mě překvapili svým postojem k psům - Kometka je zajímala, nikdo se nechoval odtažitě.

Navštívili jsme hodně míst a všude byla odezva stejná, tak kdyby se někdy ozval někdo z Itálie... Křížence nebo "pouliční směs" jsme v Itálii neviděli, všechno čisté rasy na vodítku. Pár lidem se dokonce podařilo identifikovat švýcarského honiče bernského.

Co dodat ke Kometce....? Tahle úžasná psí dáma je duší i tělem aristokrat. Švýcarská cestovka se zachovala vstřícně, když nám přidělila apartmán s balkonem po obvodu bytu. Sice jsme oželeli rozhled na moře, ale měli jsme příjemný chládek. Kometka byla přes den doma, s výběhem na balkon a zřejmě jí to vyhovovalo. Co jsme se bavili se sousedy (měl jsem trochu z toho obavy) tak neobtěžovala, neštěkala, nekňučela, prostě byla naprosto nenápadná. Navíc se líbila, po týdnu byla známou osobností.

Neriskovali jsme na radu zvěrolékaře kontakt s mořskou vodou, navíc jsme bydleli 200 metrů od pláže a nebyl problém za ní dvakrát zaskočit, bezproblémově se tomuto režimu přizpůsobila. Skutečně je to velmi citlivý pes, který má velký cit pro situaci a umí se podle toho zachovat, někdy mám až pocit, že umí číst myšlenky.

Jak jsem napsal, byli jsme se podívat i na místech, kde je hodně lidí, a ani tady nebyl problém, drží se u nohou, občas se letmo otře bokem a nedělá problémy. A člověk neustále cítí ten sledovací, ověřující pohled kterým se ptá, co po ní chci. Vzít sebou bernského honiče i na takovouto dovolenou, kde projedete hory a pár dní strávíte u moře, není žádný problém. Je to chápavý pes a nezpůsobí vám žádné komplikace.

Samozřejmě, chce to také trochu tomu svému aristokratovi vyjít vstříc v podmínkách ubytovaní, ale to je přece otázka prvotního výběru. Comette měla sebou svůj pelíšek, svoji láhev a misku s vodou, své žrádélko a nezapomněli jsme se jí věnovat s nějakou hračkou, byla součást rodiny. Vrátila to trpělivostí a bezproblémovostí. Příště nemusím mít obavy, je to skvělý, přizpůsobivý pes. Našla si místo, a skoro bych řekl, že plnila od začátku jakousi tichou dohodu. Také jsem se ale snažil nic vůči ní nezanedbat, aby jí nic nechybělo. Je to skromný, inteligentní, přizpůsobivý pes, který - jak jsem už jednou napsal - neumí zklamat.

"...no, chvilkami jsem se trochu divila, ale špatné to nebylo, hlavně ty hory......!!! Jen tu dlouhou jízdu nemám ráda, spát mě nebaví, ležet taky ne.....ale co, zabručím si, ale jsem v klidu.....až zastaví, tak mě vždycky pohladí a dostanu pochvalu za trpělivost.....a třeba kousek sušenky, šunky nebo vitamínovou tyčinku....což není špatný. Jen mě zklamala ta velká louže, to mě fakt moc nechytlo. Ale těch dvanáct dní s pánem, paničkou a Janinou bylo docela fajn. Říkali něco, že příští rok zase, tak uvidím. Nemám ráda, když říkají - jdeme do práce, holčičko.To fakt nerada slyším, to radši prospím. Tak příští léto...."

Igor, Jana, Janinka, a...! Comettka Syrinx Bohemia :)"

13.9. 2010