Zítra nás čeká velký den. Jedeme k panu doktoru Beránkovi na očkování a čipování. Každé štěňátko dostane svůj europas. Poprvé štěňátka pojedou autem v kennelkách, nikoli všichni pohromadě v boxu. Před cestou musíme vynechat jednu baštu, protože nechceme na klinice z kennelek vyndávat prcky potřísněné. Počítám, že to pro naše strávníky bude ten největší problém, plná miska a maminčino mlíčko jsou pro ně dvě nejdůležitější věci na světě...

Tahle naše štěňátka mají jednu raritu, aspoň u nás se to ještě nestalo. Ráno nás nebudí! Nezkoušela jsem, jak by to vypadalo, kdybych nevstala se svítáním, ale takhle mi to úplně stačí. Vzbudit se sám od sebe je o tolik příjemnější, než sedmihlasý křik... Meira, která spinká na dohled ohrádky, si to taky pochvaluje. Nejprve odejde se mnou do kuchyně, kde dohlíží na přípravu misek; potom si stoupne k ohrádce a nechá se pustit za dětmi. To akorát tak vyjde, aby granulky nasály vodu (bez ohledu na návod nepodáváme granule suché, aby bobtnaly až v bříšku), prckové se pustí do snídaně a další den jejich života začíná. Včera zahájili už šestý týden!

Podle literatury touto dobou "matka kojí již jen dvakrát až třikrát denně; přichází čas na pozvolný odstav, který si fena reguluje sama". Řeknu vám, jak to funguje u nás, naše štěňátka se totiž teorií nezabývají, věnují se praxi; zkušenost jim říká, že nejlepší baštu má maminka a hotovo. Jakmile ji spatří, začnou se dožadovat její přítomnosti v ohrádce, bez ohledu na to, zda jsou po jídle nebo před. Raději Meiru zaměstnáváme jinde, kde není štěňatům na dohled. Když připravuji prckům jídlo, jsou nedočkaví a pokřikují; Meira mi pomůže zjednat klid, nabídne jim předkrm. Přinesu misky a jednotka se pustí do akce. Není mezi nimi jediný louda bouda, stačí minutku počkat a vymetené misky si mohu odnést. Ač mají k dispozici vždy čerstvou vodu, granule zapíjejí zase mlékem od maminky. Odstav u nás regulují štěňátka a ne matka a jsem zvědavá, kdy k němu dojde.

V ohrádce je veselo. Štěňátka vidí, co se děje kolem a my můžeme průběžně pozorovat, jak se chovají. Vzájemné sourozenecké potyčky jsou na denním pořádku a my sledujeme, kdo jsou výtržníci. Jejich maminka nebyla žádný andílek a tak máme s čím srovnávat. Holčičky si málokdy začínají a když, je to přetahovaná o některou hračku, kterou zrovna vážně nutně potřebují. S kluky to je složitější. Tuhle při návštěvě, kdy v ohrádce zbyli jen dva (dostali se do nejužšího výběru) a došlo na závěrečné rozhodnutí, ti dva museli prostě přesně vědět, o co jde. Pustili se do sebe jako dospěláci, kterým jde o čest. Oba byli potupně pochováni a bylo po boji. S majiteli odjede jen jeden z nich a bude to ten, který se jim zalíbil na fotografii hned po narození... 

Včera naši malí strávníci poprvé ochutnali granulky. Chuť to pro ně nebyla zcela neznámá, protože už od poloviny březosti jimi krmíme jejich maminku. Její mlíčko po nich bezesporu chutná. Nyní nás již jejich přístup k novinkám ve stravě nemůže překvapit: stejně zodpovědně jako ke kašičce se postavili k miskám s granulkami, jen se po jejich obsahu zaprášilo. Důsledek byl, že jsem poprvé po měsíci spala celou noc, žádné krmení ve dvě hodiny po půlnoci, maminku si vyžádali až těsně před pátou ráno. Prckové děkuju!