To byla panečku noc! Prckové zalehli na pelíšky po důkladném večerním vyřádění a  vzbudili se až ráno! Snad poprvé v jejich životě se stalo, že jsem byla vzhůru dřív, než oni. Ve tmě jsem uvažovala, zdali se na ně nemám jít podívat, je-li všechno v pořádku. Chvíle, po kterou mne nechali v nejistotě, byla dlouhá tak akorát, a už se ozval první hlásek. Vypustit, nakrmit raději zvýšenou dávkou (všechno vyluxovali) a znovu do hajan. Z ohrádky jsem slyšela několik drobných potyček a už se začali ukládat nanovo. Je třeba nabrat síly, jede se k panu doktorovi!

Prckové už slyší na jména. Samozřejmě nemůžeme mluvit o přivolání, tak to ještě nefunguje.V některých případech je volání jménem totiž  kontraproduktivní. Když je čas zanechat hraní a jít si odpočinout do ohrádky, štěňátka se do toho nehrnou, což sotva koho překvapí. V takovém případě je třeba beze slov polapit Rocka, protože ten jakmile zjistí, o co jde, stane se mistrem úniků (už má několik dost dobrých schovávaček). Ostatní se spokojí s tím, že je chvíli nosím a chovám, to mají tak rádi, že zapomenou na omezení pohybu, které je čeká, ale běda, kdybych tenhle rituál vynechala, to se spustí pětihlasý protest song, až uši zaléhají...

Pokud se jídla týká, prckové jsou už soběstační. Tedy ne že by si sami opatřovali potravu :), nýbrž tak, že jejich potřeby jsou plně saturovány tím, co najdou v misce a nejsou odkázáni na maminku Bijou. Ostatně ta se také začala tomuto druhu svých mateřských povinností obratně vyhýbat a je to dost pochopitelné, Zoubky a drápky štěňátek nejsou nic příjemného a za šest týdnů už toho na maminku bylo prostě dost. Bijou, která poslední dobou jedla tak, že jsme to u ní ještě nikdy nezažili (ani jednou neohrnula svůj nosík s pihou, když jí byla předložena miska, ať už s jídlem jejím, anebo omylem něco nechali malí), si začala přísun opět regulovat a je tu to důvěrně známé "tohle budu, tohle ne". Na fotografii je Rock, pejsek, který má nejvíc fanoušků!

Ani se nechce věřit, že už si štěňátka chystají batůžky, první termín odjezdu z mateřské chovatelské stanice je stanoven, další jsou v řešení. Prckové dostávají od nás s sebou do začátků dvoukilové papáníčko, misku, obojek, vodítko a oblíbenou hračku; nezbytný je polštářek, který mají poslední noc před odjezdem v pelíšku, aby jim v novém prostředí ještě nějakou chvíli voněl po mamince a sourozencích. Tentokrát by měli všichni odcházet do rodin, kde už na ně čeká starší berňák, tak stresu očekáváme minimálně. Až na pár drobností už je vše nachystáno. Na mně ještě zůstává kompletace nezbytné dokumentace, která už také začíná plnit desky štěňat... Na fotce je dnes Axinka s Rockem.

Váhové zpravodajství. O víkendu měla naše milá štěňátka tak nabitý program, že jsme se vůbec nedostali k vážení. Dnes jsme si jej tudíž stanovili jako prioritu A a byli jsme dost zvědaví, jak to vypadá. Poslední dobou jsme si všimli, že kluci se holčičkám začali vzdalovat, tedy pokud se váhy týče. Tento nastoupený trend trvá. Celkem má tahle naše pětice k dnešnímu dni rovných dvacet kilo, kluci se podílejí necelými devíti. Každý tipuje, že nejtěžší váha je Finch, ale není to tak, oba kluci váží stejně. Holčičky mají celkem přes jedenáct, mírně vede Axa. A ještě něco jsme si spočítali: naše zlatíčka od narození přibrala víc než sedmnáct a půl kila! Na fotografii je Gethelka s Axou.