V sobotu byl naším hlavním cílem nákup čerstvé kávy ve známé kafírně v Trutnově. Při té příležitosti si vždycky dáme nějakou tu ochutnávku a v příjemném prostředí posedíme; z toho důvodu jsme vzali s sebou jen Bastíka, který vděčně přijme místo pod stolem a ani nedutá, nemá žádné nároky na pozornost ostatních hostů. Nejprve jsme se prošli po městě, počasí připomínalo spíše počínající zimu a my jsme se těšili na teplou pochoutku v hrnečku. Bohužel jsme pozapomněli, že jediným dnem v týdnu, kdy kafírna nefunguje, je právě sobota; odjeli jsme tudíž s nepořízenou. Bastík se ale na posezení pod stolem hodně těšil, takže se snažil nás přimět k návštěvě restaurace, ale nepochodil :-).

Letos jsme se na náš oblíbený výlet shodou okolností nedostali celé léto a nestačili jsme se divit, k jakým změnám v rekreačním areálu Kateřina došlo! Nejvíc žasla asi Kalinka, nikde totiž nebyl k vidění velbloud, který se tam dříve jen tak volně procházel. Zřejmě se přestěhoval do zookoutku, kam jsme se psy raději ani nešli (naše Kalinka se všemu diví tak nahlas, že by dost možná ostatní návštěvníky prohlížející si zvířatka rušila). Kromě prolézaček pro děti tu vyrostlo i nové občerstvení a my jsme využili jeho nabídky, i Abax s Kalinkou si po cestě lesem rádi odpočali.

Jeden z úžasných dní začínajícího podzimu jsme využili k výletu do Parku miniatur památek Dolního Slezska v polských Kowarech. Některé z památek, jejichž modely jsme mohli v parku vidět, se nacházejí v místech, která pravidelně navštěvujeme, konají se tam totiž výstavy psů (Jelenia Góra, Walbrzych, Legnica...). Těšíme se, že při příštích návštěvách si uděláme nějaká ta zastaveníčka, protože už víme, že jde o překrásné stavby. Hispánka s Bastíkem se ukázali jako vhodně zvolená dvojice pro náš doprovod, nelezli, kam neměli, kávu nás nechali vypít v klidu a dokonce ani nepojali přesvědčení, že dvě třídy malých dětí tam jsou kvůli jejich obveselení, tudíž si jich nevšímali. Sluší se poděkovat panu Marianu Piaseckému (tvůrce parku) a týmu, který se o park stará a provozuje jej, péče je příkladná; přestože každá stavba je opatřena popisem v polštině, němčině, angličtině a češtině, byl nám přidělen průvodce s česky reprodukovaným výkladem, který řadu informací ještě doplňoval tak, jak jsme se domluvili, doporučujeme!

S Kandou a Bijou jsme zamířili se podívat na zámek Nové Hrady, který se nachází u nás ve východních Čechách; je to rokoková stavba někdy též nazývaná České Versailles. Počasí nám přálo a výlet se vydařil opravdu hezky. Zámek je v soukromých rukou a za současnými majiteli, kteří jej koupili v roce 1997 od restituentů, je vidět obdivuhodný kus práce, stačí se podívat na původní fotografie z devadesátých let minulého století. Součástí zámeckého areálu je mimo jiné také přírodní bludiště, které překvapí sochou Stalina. V zámecké kavárně vaří nepřekonatelné caffé latte.

Kanda je naprosto unešená z hračky, kterou si přivezla Bijunka z výstavy v Liberci, a nedělá si přirozeně vůbec hlavu s tím, že nový skunk jí neříká pane. Bijou o něj už žádný extra zájem neprojevuje, avšak to platí jen do okamžiku, než si s ním začne pískat Kanda, to pak Bijou zpozorní, přiběhne a zasahuje. Skunk při jejich potyčkách utržil pár šrámů a bylo třeba jej opakovaně zalátat, ale stále je považován za prioritu při vzájemném zápolení a ten starší, menší a značně ožužlaný, najednou ztratil na hodnotě a z košíku s hračkami jej nikdo nevytahuje...