Po delší době jsme se s Meirou vypravili do výstavní školy. Byli jsme zvědaví, jak jí to půjde, protože skutečný výstavní kruh si vyzkoušela před více jak měsícem (a vyzkoušela si ho úspěšně, opustila ho jako čerstvá evropská vítězka). Tentokrát jsme z provozních důvodů nechali doma Finche. Meiru cvičení bavilo, s Marianem běhala jedna báseň a slušelo jim to spolu, jen co je pravda.

Skvělá zpráva přišla z Finska! "Náš" milý Kyösti (Décent Dauphin Bohemia Hill) má za sebou další velký úspěch. Kromě (pro nás dosud neznámého) titulu Ogre Winner je to nový Veterán Champion Lotyšska! Na fotografii ho vidíte s jeho synkem, ten se jmenuje Hemmo a jde ve stopách tatínka, na výstavách se mu také daří převelice. Gratulujeme oběma klukům a jsme šťastni, že Kyösti, který právě před osmi lety se svými majiteli Jaanou a Tommim odletěl do země tisíců jezer, dělá svým majitelům - a tím pádem i nám - takovou radost!

Včera jsme si přivezli z Welsu dalšího evropského vítěze a jednoho šampiona druhého na pásce...

EVROPSKÁ VÝSTAVA WELS (A) 16.6.2019

ICH Golda Meir Bohemia Hill (třída šampionů): V1, CACA, CACIB, Best of Breed, European Winner

ICH Gentleman Finch Bohemia Hill (třída šampionů): V2, Res. CACA

Rozhodčí: pan Wolfgang Schirmer (A)

Za bravurní předvedení děkujeme Pavlínce Plucnarové, která to s tou naší holkou prostě umí!

Ani po třech dnech na tu klávesnici málem nevidím. V úterý 28. května odešla za duhový most moje nejmilejší Hispánka. Bylo jí bez nějakých pěti týdnů patnáct let. Já vím, že to je krásný věk, že jsme nemohli čekat, že tu jsme všichni navždy, ale na to se prostě nikdy nepřipravíte, to je hrozná rána. Následující ráno jsem v polospánku přišla k prázdnému pelíšku a teprve jsem se úplně probrala, čekal mne příšerný první den bez Hispánky... Ač mám samozřejmě plno práce se smečkou, stejně je moje srdce pořád u té mé holčičky. Vzpomínám si na všelijaké historky, jsou veselé a dojemné, protože to byla vzácná bytost, která rozdávala štěstí. Hispánečko moje drahá, děkuju za všechno, bylo nám spolu tak dobře. Smutný byl až ten konec, to jsi mne poprvé zarmoutila. V Hájemství bernských honičů je smutno přesmutno.

Už to bude patnáct let, co jsme byli poprvé na výstavě obytným autem. Bylo to v Belgii v Kortrijku a cestu zpátky jsme si pěkně protáhli, zkrátka po výstavě byla dovolená. Tenhle způsob cestování mi učaroval. Párkrát jsme si to zopakovali: 2006 Světová výstava v Poznani, 2007 znovu Kortrijk a konečně 2016 Evropská výstava v Bruselu. Pokaždé to byla paráda, ale pokaždé jsme museli obytné auto vrátit. Když se letos naskytla příležitost pořídit si své vlastní a ke všemu jsem viděla, co má na sobě napsáno (Esprit je jeden ze synů naší milé Bijou), bylo jasné, že tuhle příležitost nemůžeme nechat uplavat. A tak se mi splnil jeden hodně velký sen...