Očkování a čipování štěňátek proběhlo bez protestů. Jsou to prostě stateční bernští honiči. Zatímco při pobytu na veterinární klinice jsme mohli být na prcky opravdu pyšní, cestou nám z nich šla hlava kolem. Jakmile jsme vyrazili do Pardubic, kluci začali nadávat. Opravdu hlasitě. Vzájemně jsme se ujišťovali, že za chvíli usnou. Chyba lávky. Když musel jeden nabrat dech, druhý to vzal i za něj, takových decibelů přes hodinu - nevím, nevím, jak by se na to tvářily normy přípustného hluku. Cesta domů už byla rozumnější. Doma se všichni vrhli na maminku Bijou a šli do ohrádky dělat hodné. Teď už jsou ale tři hodiny ráno (sobota) a  v ohrádce probíhá "půlnoční" mejdan.

Tak jsme se dostali do skluzu, už ani aktuality nestíháme včas. Konečně to vyšlo a přijela nás navštívit naše paní fotografka. Prckové byli rozdovádění a nebyla to jednoduchá práce. Co má paměť sahá (a tahle paní fotografka sem jezdí už pět let), takový pytel blech se ještě nefotil. Nikdo nedokázal poseděl ani okamžik, největší zábava byla tahat a okusovat pozadí (Zak ho dokonce počůral). Při jednotlivém focení každý zlobil, ale jakmile byl vrácen do ohrádky a na plac šel kolega, to bylo nářku! Největší spokojenost panovala s volnou zábavou, to jim šlo báječně!

Máme doma veselo. Kalinka hárá. Kluci jsou jako utržení ze řetězu, pořád někde něco řeší. Prckové se chovají bohorovně, moc dobře vědí, že se jich to netýká, ale všímají si. Kalinka najednou chodí do jiného výběhu, navíc má trasu kolem jejich ohrádky. Zvenčí se ozývá víc štěkání, maminka Bijou dává pozor, aby se Cali o štěňata nezajímala příliš (tu to ani nenapadne, taková drobotina přece ani nestojí za pozornost). To ale všechno legrace proti tomu, když uprostřed noci některý z kluků začne tesknit, jediný, kdo se nevzbudí, jsou zpravidla štěňátka, jinak máme po spaní.

Prckové vyžadují čím dál víc času a přirozeně mají přednost před úplně vším. Dnešní slunné odpoledne jsme využili k dalším lekcím "štěně poznává okolí", tentokrát jsme se krátce podívali ven. V tomto ohledu jsem opatrná možná až moc, ale mám k tomu své důvody. Kdysi jsem měla fenku baseta, dala jsem na rady jedné chovatelky, vzala ji ven ještě před kompletní vakcinací a nevyplatilo se mi to. Naše štěňátka se ničemu nedivila, zkoumala zodpovědně každé stéblo a nevěděla, kam se vydat dřív. Doma pak partička napřed schůzovala a pak se podívala misce na dno. Zak měl ze všeho krásně běhací sny.

Štěňátka už zvládla přechod na jinou baštu než tu od maminky. Nebylo to až tak jednoduché, návyk na mléko byl velmi silný a hlavně maminka byla vždycky po ruce. Bijou je ráda, že si trochu odpočine, zoubky dětiček jí už dávají pořádně zabrat. Přestože miska nebývá dočista vyluxovaná, váhové přírůstky prcků jsou v pořádku. Zak je na hranici čtyř kilogramů! Tento týden nás čeká očkování a čipování, tak uvidíme, jací jsou ti naši prckové hrdinové :).