Bernské povídání

Z naší chovatelské kuchyně

22.01.2010

Úvodem vizitka:

Jsem chovatelkou honičů bernských, prvního jsem si pořídila před téměř sedmi lety. Moje osobní praktická zkušenost s chovem není zase až tak velká, mám za sebou dva vrhy, ale produkce štěňat nikdy nebyla mojí prioritou. Naše feny jsou dost staré na to, aby těch vrhů bylo za námi osm až deset, ale jak říkám, pro tohle psy nechováme – naše holky vedou normální psí život, nejsou to rozmnožovací stroje. Jak zdůrazňuje v poslední své zprávě paní poradkyně chovu, k chovu je třeba srdce a cit, a to u nás platí beze zbytku – máme svou smečku především jako srdeční záležitost. Kvůli psům jsme dokonce opustili Prahu a přesedlali jsme na svobodná povolání - své psy si chceme totiž  jaksepatří užít.

Troufám si o chovu pohovořit, jelikož mnohonásobnou praktickou zkušenost mi nahrazuje jak znalost literatury (zaměřuji se na chov málopočetných populací), tak osobní kontakt s odborníky z teorie i z praxe, např. s autory odborných knih, s veterináři, někteří z nich dokonce zároveň působí ve funkcích poradců chovu, a v neposlední řadě spolupráce s dlouholetou chovatelkou, mou kolegyní Jarkou Hůlkovou, která má v tomto směru i vysokoškolské vzdělání.

Spolupráce

Nechci nikomu nic radit, ale spolupracovat v chovu se vyplatí, vaše možnosti se významně rozšiřují. U nás k tomu došlo tak, že Jaruška měla krásného a perspektivního chovného psa, kterého prakticky nikdo neznal: neměla webové stránky a právě založila rodinu, tak jaképak výstavy; tehdy mi nabídla spoluvlastnictví Bandiéra Syrinx Bohemia - věděla, že pro mne není žádný problém vzít do výstavního kruhu dalšího psa.

Dnes máme ve spoluvlastnictví tři psy (přesněji řečeno psa a dvě feny) a máme další společné plány, chovatelské i šlechtitelské. Spolupracujeme čtyři roky, čím dál intenzivněji, a dosud jsme nenarazily na problém - je to věc důvěry a správného nastavení pravidel, nám nechybí jedno ani druhé (a to říkám s plným vědomím toho, že jsou oblasti, kde se diametrálně rozcházíme v názoru - kupř. na nutnost povinných loveckých zkoušek). Pokud by se případně někdo o problematiku spoluvlastnictví psa zajímal, mohu mu poskytnout článek na toto téma, případně také vysvětlit úskalí smlouvy.

Zkušenosti

Naše poradkyně chovu často říká, že ji každý další vrh něčím překvapí a jistě ví, o čem mluví (v chovatelské stanici Bencilla pomohli na svět již více než dvaceti vrhům štěňátek!). Nepochybuji, že každý vrh přinese nějaké nové poznání …šedá je teorie, zelený je strom života. Ač co do množství se nemůžeme srovnávat, ze svých teoretických i praktických poznatků pro sebe také vyvozujeme průběžně závěry a o tuto naši „chovatelskou kuchyni“ se dnes chci s vámi podělit. 

Praxe nás utvrdila v tom, že vůbec nejde o počet titulů, tedy, nic proti nim, pokud stejně jako my rádi jezdíte po světě  (čemu se divit – patřím mezi ty, kdo se do roku 1989 dostali sotva do Jugoslávie) a při té příležitosti se zároveň stavíte na výstavě –  tituly nasbíráte, ač to není žádný váš první plán. My jsme takhle zatím projezdili Německo, Belgii, Holandsko a Lucembursko a máme namířeno i jinam, v současné době ladíme výstavní kalendáře s přáteli z Holandska, u kterých žije „naše“ kvítko Blossom. Naší radostí jsou podzimní „expedice“ na některou z výstav obytným autem, zatím jsme absolvovali tři, plánujeme další, čím dál delší s programem pestřejším. Doporučujeme!

Kromě cestování nás zahraniční výstavy ale obohacují i jinak, poznáváme se s chovateli odjinud, mluvíme o problémech, zvyklostech, o loveckém využití, co na tom, že se každý věnujeme jinému plemeni. Ostatně: kolik plemen loveckých psů na českých výstavách nikdy nepotkáte a jinde vedle sebe čekáte na prezentaci v „Ehrenringu“, to pak proberete všechno možné a docela si rozšíříte obzor!

Naše zkušenost je taková, že ani exteriér rodičů netřeba přeceňovat, genetika je vskutku mocná čarodějka, nikdy nevíte, čeho se nadějete (ostatně, když pro našeho milého MVDr. Beránka mívám otázky z genetického batůžku - hádejte, co je jeho dost častá odpověď: …to nikdo neví…osobně tomu věřím víc, než „zaručeným pravdám“ letitých chovatelů, kterým je všechno jasné), totéž platí o povaze a loveckých schopnostech. Fenky z našeho chovu, jejichž ani jeden z rodičů není lovecky veden a nemá pracovní zkoušky, si počínají na stopě naprosto skvěle.

Chovatelský plán

Co je ale vhodné ve svém chovatelském plánu upřednostnit (a o to se u nás snažíme především), je rodokmenová hodnota plánovaného spojení a zdraví rodičů. Ohledně zdraví sice platí do určité míry totéž, co o exteriéru, nikdy nevíte, čeho se nadějete, ale dva zdraví jedinci mají vždy lepší předpoklady dát zdravé potomstvo – nebudu přece krýt psem, který má špatný nález na kyčlích, epilepsii či jinou dědičnou chorobu, přestože to na něm není vidět.

Hodnotu rodokmenu bereme v úvahu už ve chvíli, kdy si pořizujeme štěně,  už tehdy uvažujeme o možnostech krytí – a v této věci máme laťku nasazenu poměrně vysoko.V otázce málopočetné populace to, jak známo, hraje zvlášť důležitou roli a je třeba nejen dbát, abychom netvořili příliš příbuzné páry, ale zároveň sledovat zájem jak celé populace, tak  oprávněné zájmy ostatních chovatelů, budoucnost plemene máme v rukou my, chovatelé dnešní! Proto není dobré v chovu příliš užívat určitých, byť kvalitních či osvědčených, krycích psů a proto také není dobré produkovat štěňata jako na běžícím pásu, obojí se našim pokračovatelům vymstí. S uvážlivostí je třeba postupovat i v otázce zahraničního krytí a importů, ale to jsou snad záležitosti již dostatečně známé.

Novinky v praxi klubu

Pokud jde o zdraví, v poslední době v klubu sledujeme HD (čili DKK), zatím nepovinně, ale to je jistě jen otázkou času.Toto opatření je preventivní (pokud jsou správné informace od pramene, zatím není třeba bít na poplach). Co pro to můžeme udělat my chovatelé: je dobré vědět, jak jsou na tom naše feny a je dobré ptát se majitelů, jak na tom jsou krycí psi.

Další novinkou je zavedení bonitací, zatím se, pravda, ještě potýkáme s porodními bolestmi, zejména s všeobecnou informovaností, ale snad jsme na dobré cestě. Budoucí chovatelé na tom budou ve srovnání s námi mnohem lépe: z dochovaných podkladů si budou moci učinit poměrně spolehlivý úsudek o vývoji chovu. 

Honič bernský je v České republice 17 let. U počátku chovu bylo pár chovných jedinců, kteří dnes již mají několik generací potomstva. Kdybychom my měli k dispozici validní informace a podobnou dokumentaci, která tu nyní na podkladě prováděných bonitací vzniká, jak bychom to uvítali! Kolik je dnes v klubu členů, kteří stáli u  počátků chovu u nás? Naše informace jsou kusé, spíše ústně podávané, a to nám situaci v chovu nikterak neusnadňuje. Žijeme v jedenadvacátém století a největší hodnotu mají právě informace!

Závěrem

Dovolím si apelovat: propagujme naše úžasné plemeno na všech frontách, nejen na výstavách a nejen na těch českých, ale také v médiích, a v neposlední řadě v práci. Na poslední členské schůzi jsem se zájmem vyslechla jak zprávu paní výcvikářky, tak praktické zkušenosti těch, kteří se psy pracují. Je jistě dobré lovecké vlohy ve psech pěstovat, ale je třeba tyto psy mezi mysliveckou veřejnost také dostat, a v tom jsou, myslím, ještě jisté rezervy. Mám za to, že pokud jde o propagaci plemene, svou parketu si v tomto ohledu může najít úplně každý. 

Chci např. upozornit na perfektní soutěž „21 NEJ procházek se psem“, o které mi nedávno řekla kolegyně Jaruška  (více na www.21nejprochazek.cz). Na poslední členské schůzi zase byla řeč o vycházkách honičů, které se organizují v Praze. Myslím, že podobnými akcemi se můžeme všichni inspirovat. Další možností je kontakt s našimi odchovanci. Osobně jsem v intenzivním styku s prakticky všemi majiteli našich štěňat, i když část jich odešla do zahraničí, snažím se být „k ruce“ při prvních krůčcích ve výstavním kruhu, vídáme se podle možností, a v současné době dokonce plánujeme společný „sjezd“.

Přeji všem majitelům a příznivcům švýcarských honičů pevné zdraví,  mnoho úspěchů, jakož i  radosti s našimi přáteli ze zvířecí říše a snažme se společně a ze všech sil, aby za námi byly vidět slušné chovatelské výsledky a příští generace chovatelů nám mohla vystavit slušné vysvědčení!

15.11.2009 pro Zpravodaj KCHŠH

Radana Menšíková