Bernské povídání

Co výbor může

28.11.2009

Co je čestné členství (o které ve skutečnosti ani nejde…)

Tak tenhle dotaz mne zaujal na první pohled a při jeho „rozmotávání“ nezbylo, než nahlédnout do stanov příslušného klubu, čestné členství totiž není nic, pro co by platila obecná pravidla; ta si ten, kdo čestné členství někomu přizná, stanoví sám.

Čestné členství je vlastně svého druhu vyznamenáním - jeho udělením dáváme najevo, že čestný člen má významné zásluhy o vznik, rozvoj, atd. určitého subjektu, přičemž nemusí jít o zásluhy jen o tento subjekt, nýbrž také o obor, na jehož poli subjekt působí. A jako je tomu u všech vyznamenání: kdo čestné členství přiznává, rozhoduje o kritériích, která musí čestný člen splňovat a k čemu čestné členství opravňuje (avšak nikoli jak se mu v tom kterém případě zamane, nýbrž podle předem stanovených pravidel).  

Pro úplnost: můžeme se setkat i s takovým čestným členstvím, kdy jediným kriteriem je, zda čestný člen je ochoten pravidelně platit určitý obnos a skončí-li dotování, skončí čestné členství (obvyklé je to třeba u fotbalových klubů). To ovšem není případ typický a osobně bych to čestným členstvím snad ani nenazývala.

Čestný výkon funkce

Je-li čestné členství vyznamenáním, jak se dívat na čestnou funkci, v našem případě na čestného místopředsedu?  Za normálních okolností je v čele klubu předseda, místopředseda je jeho zástupcem, není-li uvedeno jinak (např. ve stanovách), zastupuje předsedu ve všech věcech. Jak předseda, tak místopředseda za výkon své funkce zodpovídají členské základně klubu. 

Poměrně snadno si lze představit čestného předsedu: zasloužil-li se bývalý předseda významně o rozvoj chovu a klubu, funkci dál vykonávat nemůže či nechce, může pro klub zůstat morální autoritou s tím, že klub má zároveň předsedu řádného, který vykonává vše, co je s funkcí předsedy spojeno. Že celý proces musí proběhnout v souladu se stanovami, je nabíledni.

Můžeme jen spekulovat, proč klub nešel touto cestou a zvolil tak krkolomný model: bývalý předseda klubu nebyl do funkce znovu zvolen (velkou podporu členské základny tedy zřejmě nemá), předpokládáme (z dotazu to nevíme), že zůstal řádným členem klubu,  nově zvolený výbor jej samozvaně obsadil do funkce místopředsedy (nota bene čestného), která podle stanov neexistuje. Kterak obstojí řešení, kdy mimo oficiální strukturu klubu stojí paralelní čestný funkcionář?

Stanovy a orgány klubu

Ze stanov vyplývá, že předmětný klub má obvyklou strukturu orgánů, mezi něž patří členská schůze („nejvyšší orgán klubu, který rozhoduje o všech zásadních věcech…“) a výbor klubu („nejvyšší orgán klubu, když nezasedá členská schůze…“); další orgány nás v tuto chvíli nezajímají. Podle stanov tvoří výbor klubu předseda a další čtyři osoby, žádná z funkcí není označena jako místopředseda; výbor rozhoduje většinou hlasů (i proto má lichý počet členů). Stanovy  neznají členství řádné a mimořádné, ani výkon funkce řádný a mimořádný.

Je nesporné, že čestné členství i čestná funkce jsou zásadní věci, takže náležejí do působnosti členské schůze. Působnost výboru klubu je ve stanovách vymezena a udělování čestného členství tam nenajdeme. Pakliže výbor rozhodl bez předložení záležitosti členské schůzi o obsazení neexistující funkce a o rozšíření počtu osob ve výboru, rozhodně si nepočínal v souladu se stanovami.  O postavení, popř. úkolech tohoto čestného místopředsedy nevíme nic (v čem se liší funkcionář čestný od řádného, jaká  má práva a povinnosti, je-li místopředsedou, zastupuje předsedu, komu odpovídá?). Kromě toho má nyní výbor klubu sudý počet členů, přičemž rozhoduje většinou hlasů.

Některé oblíbené omyly funkcionářů

I v tomto případě se výbor klubu při svém počínání patrně inspiroval zásadou „co není zakázáno, je dovoleno“, což je omyl, tato tzv. legální licence zde neplatí; výbor klubu může činit pouze to, co je mu přikázáno či dovoleno, ať již v právních předpisech obecně závazných, či v dokumentech spolku. Pokud stanovy klubu nepřiznávají výboru klubu kompetenci kohokoli jmenovat, nemůže výbor klubu jmenovat svého čestného místopředsedu.

To, že výbor je mezi členskými schůzemi nejvyšším orgánem klubu, rozhodně neznamená, že o své vůli může členskou schůzi se vším všudy nahradit, nýbrž že se v době mezi členskými schůzemi v podstatě stará o udržení chodu klubu. Pokud výbor při svém postupu vycházel z toho, že nezasedá-li právě členská schůze, nahrazuje ji ve všech směrech a může tudíž sám bez dalšího rozhodovat také o věcech zásadních, mýlí se.

Poměrně rozšířeným omylem je názor, že výbor klubu je mocenským aparátem, že klub prostě řídí a může rozhodovat i o tom, které návrhy členů se budou projednávat a které ne. Pravda je taková, že pravomoc výboru (=souhrn práv a nástrojů umožňujících výboru splnění jeho úkolů) je na výbor delegovaná členskou základnou, stejně jako je členskou základnou stanovena působnost výboru (=svěřené úkoly); působnost může být dána jak stanovami, tak usnesením členské schůze. Výboru klubu nepřísluší názory a návrhy členů klubu podrobovat revizi, oblíbené „kdo má moc, ten má rozum“ neplatí! Pokud se člen klubu dostane do polemiky s výborem (lhostejno ohledně čeho), nutkání takového jednotlivce z pozice síly kolektivního orgánu „převálcovat“, musí výbor klubu potlačit, ani heslo „víc hlav víc ví“ tady totiž nemá své místo.

Nikdo od funkcionářů klubů neočekává znalosti na úrovni právního vzdělání, ovšem určité právní vědomí a selský rozum by jim scházet neměly. Není to výbor klubu, nýbrž členská základna, kdo má poslední slovo. Pravda, nejprve je nutné vystoupit ze stínu mlčící většiny.

Co s tím tedy mohou členové klubu udělat?

Pokud má člen klubu podezření, že výbor klubu nepostupuje v souladu se stanovami, má právo využít především kontrolního mechanismu klubu. Každý klub má kontrolní orgán, zpravidla revizní komisi. Ať již tento orgán má či nemá ve stanovách výslovně uvedeno, že kontroluje postup výboru, kontrola plnění úkolů výborem a hospodaření s finančními prostředky klubu tvoří páteř jeho činnosti.

Často slýchám námitky, že to nemá cenu, funkcionáři táhnou za jeden provaz, apod. Možná někdy ano, ale někdy určitě ne, a taková obava by nás rozhodně neměla limitovat, pokud jde o snahu prosadit správnou věc. Jestliže přehledně sepíšeme, v čem spatřujeme nesprávný postup, jak se mělo podle stanov správně postupovat a jak si představujeme nápravu, podání prokazatelně předložíme předsedovi revizní komise, mají naše výhrady určitě jinou váhu, než když se pohádáme na schůzi. 

Revizní komise se podáním zabývat musí. Porovnat faktický stav se stanovami a zaujmout k věci stanovisko také musí. Svou práci by měla odvést s vědomím, že její postup je přezkoumatelný soudem, což koneckonců platí i pro její nečinnost. Ne každý kvůli předpokládané zdlouhavosti soudního řízení (pozor, opravdu to neplatí ve všech případech!) nechá věc plavat a revizní komisi by se nemuselo vyplatit dopředu počítat s tím, že nespokojenci se na soud neobrátí.

Jak známo, náklady soudního řízení nejsou malé a nese je strana, která nemá ve sporu úspěch. Nelze očekávat, že by členská základna mlčky přihlížela, jak se takové náklady platí z klubové kasičky, proto rozhodně není v zájmu členů revizní komise se věcí nezabývat a objektivně ji neposoudit.

Pro úplnost

Kdo by se chtěl více dozvědět o tématu stanov klubu, tím jsme se zabývali v čísle 6/2009 tohoto časopisu.

 

V listopadu 2009 napsala JUDr. Radana Menšíková

Článek "Co může a co nemůže výbor klubu" vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 1/2010 (str. 68).