Ajdíček je ve své rodině úplně nadšený. Je středem pozornosti všech a na to on si potrpí. Je ovšem též náležitě chválen! Ničeho se nebojí a chová se vzorně. Dokonce se směl zúčastnit i slavnostního rodinného oběda v restauraci; k jeho chování nebyly žádné výhrady a pan vedoucí mu říkal Fido, což Ajdík velkoryse přehlížel. Už si získal i dospělé berňáčky, kteří ho původně ostentativně nebrali na vědomí. Na dnešek dokonce spal s nimi v pokojíku. Děkujeme za zprávy, Ajdíčku, dělej dál jen dobrotu a zase se ozvi, to víš, máme z toho velkou radost! Pozdravuj doma!

Iggýsek nejlépe slyší na Rufname Gýzi. Včera to byl pan Důležitý. Podíval se s Igorem do práce, na celní úřad na letišti v Praze Ruzyni. Obdivovatelů měl hodně, i pan náměstek se přišel na nového pracanta podívat. Iggy je majiteli velice chválen, je s ním zábava a je učenlivý. Toaleta se již odbývá venku, baští vzorně a pobavilo mne, jak dohlíží na přípravu papáníčka do své misky - nic neponechá náhodě!

Ajdík odjížděl ve středu. Přestože se již se svou rodinou dříve seznámil, zprvu byl zaskočený, že si nejde ven jen tak zařádit, že tam na něj někdo čeká. To byl ale jen začátek, vzápětí situaci vyhodnotil a začal předvádět, co už umí. Nakonec jsme Moničce museli z účesu vyplétat Ajdíkovy tlapky, jak se rozvášnil. Jak jsme se posléze dozvěděli, cestu domů prospal, jako ostatně všechna štěňátka. Doma zaměstnal celou rodinu a způsobil, že berňáci dospěláci se urazili (co že to má znamenat, nějaký cizí element). Předpokládám, že jako všude jde o první chvíle, on se do smečky úspěšně zařadí...

Včera nás opustil Iggýsek. Byl tak nadšený, když si pro něj Igor přijel! Poznal ho okamžitě, protože se už znali. To bylo láskyplných pusinek, Iggy rozhodně v tomto ohledu nešetřil. Cesta domů jim trvala o něco déle díky situaci kolem Prahy, ale Iggy byl hodný, ani si nestěžoval, že poprvé cestuje bez sourozenců. Doma se zabydlel bez otálení a už máme zprávy z první noci. Ve dvě hodiny se vzbudil a chtěl si hrát, ovšem hned zase usnul. Ráno přišel pozdravit a vzápětí zase zvadnul, ten první den ho asi náležitě unavil...

Ještě do konce července jsou u nás dva bráškové, Ajdíček a Iggoušek. Jezdíme s nimi do naší provinční metropole a prochajdu pravidelně zakončíme v některé z kaváren. Z kluků jsou už učinění znalci, jakmile někde jdeme kolem, neomylně zamíří přímo ke kavárně. Dnes jsme byli v naší nejoblíbenější, ta má všeříkající název MILUJEME DORTY. Je ze všech nejvíc přátelská k pejskům; nejenže smějí dovnitř, to už je dnes skoro samozřejmost, ale k dispozici mají misky, hračky a deky. Kluci se vždycky uvelebí na znamení, že jsou připraveni přijímat pochvaly a pohlazení...