S touto zprávou máme skoro čtyřiadvacetihodinové zpoždění. Je to z důvodu vážného, ale milého. Včera jsme měli návštěvu z nejmilejších, to jsou pro nás spokojení majitelé našich štěňátek. Na prcky se přijela podívat Hanka, majitelka Fair Lady Bohemia Hill, že vám to nic neříká? To je skutečné jméno Fellow, Fellunky. Hanka mohla na štěňatech oči nechat a byla upřímně ráda, že si nemusí nikoho z nich vybírat. Prý by se nedokázala rozhodnout, protože nádherní jsou všichni. Rádi jsme si popovídali o Fellunce, která dělá radost i nám. Je totiž venku velice ukázněná a poslušná. Je pravdou, že Fellow byla ve svém prvním roce hodně divoká (až nám Hanka ani všechno neříkala), ale prostě si dala na čas, než ukázala světu svou skutečnou tvář. Děkujeme za návštěvu a těšíme se, že příště už se zase uvidíme i s Fellunkou!

Je k neuvěření, jak rychle to utíká. Dnes je to přesně pět týdnů, co naše šťeňátka přišla na svět. A ten pokrok! Od nevidících neslyšících drobečků k řádící partě. Užívám si tyhle jejich společné hry, na to bych se vydržela dívat non stop. Přepadá mě u toho nostalgie, protože takhle všichni se už po tom, co odejdou od maminky, jistojistě nikdy nesejdou. Ani jsme se nenadáli a už se nám v kalendáři množí poznámky o termínech odchodu jednotlivých štěňátek do nových domovů. 

Den ode dne štěňátka rostou a vyspívají. Jakmile postupně přibrala do svého jídelníčku granulky, významně přibírají na váze a vypadají jako kuličky. Jejich kontaktní hry se nikdy neokoukají. Ohrádku mají neustále plnou hraček, kterých mají dost na to, abychom je mohli několikrát denně vyměnit a byly tudíž pro prcky stále zajímavé. Občas nezbyde, než některé hodit do pračky, to když se připletou s něčemu ne zrovna vábnému... Maminka Meira na vlastní vyžádání do ohrádky za štěňátky dochází a k jejich velké radosti přikrmuje. S oblibou se pak s nimi uvelebí do pelíšku a to je pro prcky signál k odpočinku.

Včera jsme měli další návštěvu vybírací a bylo to moc roztomilé. Paní budoucí majitelka měla už předem o své prioritě trochu představu z fotografií, ale když se k ní měly tři holčičky stejně  vehementně (čtvrtá celou akci bez zájmu prospala), chvíli jí trvalo, než dala s těžkým srdcem jedné z nich přednost před sestřičkami. Dnes ráno jsem očekávala stejně náročné, jako bylo to včerejší, ale milá štěňátka mne mile překvapila! Přestože večeři měli ve stejnou dobu jako v neděli (snažíme se nastolit stravovací pořádek), dnes v klidu bez křiku počkali, až granulky nasáknou vodu. Krásně si tu půlhodinku pohráli (tedy spíš se pošťuchovali a tahali za uši), pak všechno slupli a nastoupila maminka s mlíčkem. To jsem už ale běhala kolem další party...

Měli jsme další důůůůležitý den. Byla tu paní fotografka ze studia Design for breeders. Bylo to náročné, ale den to byl moc milý a vydařený. Tak to je ten důvod, proč se tentokrát zpráva z porodní bedny opozdila, pardon. Paní fotografka chová rhodéské ridgebacky, což je, jak známo, také šestá skupina FCI, tak po práci bylo o čem povídat. Naše štěňátka se chovala poměrně gramotně. Někteří čiperní jedinci sice věčně odcházeli ze záběru, ale s tím se nedá nic dělat, to se zvládnout musí. Aspoň bylo vidět, že tu nemáme žádné bábovky!