Bijou spí na pohovce na dohled ohrádky, kde spinkají její štěňátka. Ta se ráno budí první a musím je honem honem z ohrádky vypustit, protože svoje bydlení si nechtějí znečistit a tak hlasitě povykují. Bijou jejich hlásky nevzbudí, to já k nim vstávám. Ale rozespalou Bijou musím odklidit z cesty, aby mi dřív, než připravím štěněcí snídani, nenakrmila prcky z vlastních zdrojů. Teprve, když je miska prázdná, přijde maminka štěňátka dokrmit mlékem, po kterém se mohou utlouct. Bijou z toho žádnou velkou radost nemá a přes den se ji už snažíme před prcky chránit, ale ranní rituál si nenechají vzít.

Fellunka (Fair Lady Bohemia Hill) byla zvědavá na své mladší sestřičky a brášky a nemohla se dočkat, až je bude moci osobně navštívit. Vyslala k nám tedy svou paní majitelku, aby se alespoň zprostředkovaně něco dozvěděla. Štěňátka se před návštěvou pěkně dorůžova prospinkala a předvedla se tudíž ve svém nejlepším světle. My jsme měli radost z dobrých zpráv o Fellow a prckové se radovali z dárků, které dostali; co ochutnali, to si moooooc pochvalovali (hračky i dobrůtky). Večer si zase pořádně zdřímli a my jsme měli zaslouženou trochu klidu od obvyklého hlídání naší milé partičky.

Tak naše milá štěňátka jsou již nezaměnitelná. Včera jsme navštívili naši dvorní veterinární kliniku v Pardubicích, pan doktor Beránek jim aplikoval mikročipy a zároveň je poprvé naočkoval. Očkování nikdo ani necítil, s čipem to tak jednoznačné nebylo. Ne každému se to zamlouvalo, ale konec dobrý, znáte to. Čtečka ukázala, že všechno to kroucení a snaha se vyprostit nic nepokazily a  čipy jsou funkční. O víkendu soustředíme veškerou povinnou dokumentaci a hned začátkem příštího týdne požádáme plemennou knihu o průkazy původu.

To byla panečku noc! Prckové zalehli na pelíšky po důkladném večerním vyřádění a  vzbudili se až ráno! Snad poprvé v jejich životě se stalo, že jsem byla vzhůru dřív, než oni. Ve tmě jsem uvažovala, zdali se na ně nemám jít podívat, je-li všechno v pořádku. Chvíle, po kterou mne nechali v nejistotě, byla dlouhá tak akorát, a už se ozval první hlásek. Vypustit, nakrmit raději zvýšenou dávkou (všechno vyluxovali) a znovu do hajan. Z ohrádky jsem slyšela několik drobných potyček a už se začali ukládat nanovo. Je třeba nabrat síly, jede se k panu doktorovi!

Prckové už slyší na jména. Samozřejmě nemůžeme mluvit o přivolání, tak to ještě nefunguje.V některých případech je volání jménem totiž  kontraproduktivní. Když je čas zanechat hraní a jít si odpočinout do ohrádky, štěňátka se do toho nehrnou, což sotva koho překvapí. V takovém případě je třeba beze slov polapit Rocka, protože ten jakmile zjistí, o co jde, stane se mistrem úniků (už má několik dost dobrých schovávaček). Ostatní se spokojí s tím, že je chvíli nosím a chovám, to mají tak rádi, že zapomenou na omezení pohybu, které je čeká, ale běda, kdybych tenhle rituál vynechala, to se spustí pětihlasý protest song, až uši zaléhají...